Po jejich zdolání je člověku poněkud slabo, ale lezení pak stojí za to. Němci mají svůj národní park velice rádi a pokud to počasí jen trochu dovolí, vydávají se houfně na výlety. Po Heilige Stiege jich dupe spousta oběma směry a výstup či sestup se pak poněkud protahuje. Časté výlety mají na kondici těchto neúnavných turistů přímo tréninkový vliv. Nahoře nejen nepřevlékají propocené košile, trička totiž nenosí, ani nedlabou energetické tyčinky jako nebozí vytrénovaní lezci s tenoučkýma nožičkama, oni si po výstupu vesele zajódlují a, považte, i v této chvíli krásně voní.
Heilige Stiege je jedním ze způsobů, jak se dostat výškově nad oblast Schmilky. Od hraničního přechodu s Hřenskem je to asi ten nejrychlejší. Ostatní nejsou tak prudké, ale o to delší. Když už se na hřeben dostanete, máte ideální možnost zvolit si lezení na Affensteinech, v Malém či Velkém Zschandu. Všude je to vpodstatě kousek a hlavně z kopce. Zpátky vás čeká cesta v opačném gardu, proto není nutné na jednodenní výlet tímto směrem vláčet vercajk. Na lezení nezbyde čas ani síla. Pravidelní čtenáři už jistě pochopili, že se k vytouženým skalám dostanou i odjinud, a to z údolí Kirnitztal, kam se dojedou autem. A jestli počasí opravdu nepřeje a už jste tak vysoko, vydejte se zdolat nejvyšší horu širokého dalekého okolí Grosser Winterberg o nadmořské výšce 552 metrů. Jste přeci horolezci. V hospodě si tam dáte pivo a zpátky půjdete o dost lehčí, bude vás stát všechny peníze. Jen pro zajímavost, hladina Labe ve Hřensku má nadmořskou výšku asi 150m. Je škoda, že klukům nepřálo počasí, protože minimálně tři cesty na Bussardwand stojí za to. Klasický je nepřehlédnutelný zářez uprostřed údolní stěny s nejtěžším místem uprostřed při přelézání malého převísku. Tři kruhy, spousta smyček. Jmenuje se Bunte Wand a je za VIIIa. Nádherný.
Další bonbónek je stěna nalevo od zářezu. Vede tu Südwand se 4 kruhy na polici pod velký převis a doprava ke třetímu Bunte Wadn. Ti, co se nemusí za každou cenu zapsat do vrcholové knížky odsud mohou sjet dolů. Cesta je za VIIc, čistě stěnové lezení. Ještě více vlevo vede přes dva kruhy ke třetímu direkt varianta rovněž za VIIc. Poslední varianta vede pro změnu od druhého kruhu zářezem a stěnou přes dva kruhy rovněž pod velký převis, Buntmalerei, VIIIa.
Cesta, která se mě osobně líbí, protože patří mezi velké stěny, jež nabízí kombinaci dlouhého, ne úplně lehkého a i trochu psychicky náročného lezení, vede 20 metrů napravo od zářezu, jmenuje se Direkte Sockelwand, VIIIc. Jde o narovnání starší Sockelwand, která vede více zprava. Jde o klasickou cestu od Bernda Arnolda, po jejímž vylezení má člověk zvláštně radostnou náladu, kterou jsem nikde jinde než na velkých pískovcových stěnách, v Meteoře nebo pak až v horách, neměl.
Tschüs