Sonnie Trotter- první tradiční přelez Prosthetics 5.13d (8b)
Mill Creek, Utah
Poslední dobou je v USA stále populárnější lézt odjištěné sportovní cesty v tradičním stylu. Takže nýty pěkně vynechat a pokud to jde, založit si vlastní jištění.
Vznikají tím hodnotné tradiční cesty, ve kterých stejně jako v Anglii, často hrozí pád ne vždy končící v laně. Jednu takovou sportovní jednodélkovou cestu s vlastním jištěním vylezl v oblasti Mill Creek v Utahu Kanaďan Sonnie Trotter. Cesta se jmenuje Prosthetics a má obtížnost (5.13d) 8b. Na svých stránkách píše:“ Jedna z nejlepších "jednodélek" za 8b, které jsem kdy lezl. Závěrečný nezajištěný úsek je dlouhý a pád shora by mohl znamenat špatnou zprávu“. 30 metrová cesta traverzuje spárou, která se napojí do stěnky s malými lištami. Cesta byla odjištěna a vylezena v 90. letech Noahem Bigwoodem.
Druhý přelez patřil právě Trotterovi v roce 2006. S nápadem vylézt cestu Prosthetics v tradičním stylu přišel Tommy Caldwell, ale doposud ho neuskutečnil.
Sonnie Trotter v cestě Prosthetics 5.13d, Mill Creek, Utah
foto by Andrew Burr
Trotter je opravdový mistr v tradičním lezení. V roce 2006 vylezl jako první jednu z nejtěžších spár světa Cobra Crack 5.14b (8c/8c+) ve Squamish v Kanadě. O rok později se postaral o první tradiční přelez už zapomenuté cesty "The Path" 5.14 R (E10/E11) v Lake Louise v Albertě v Kanadě. V roce 2008 vylezl jako druhý po Dave MacLeodovi Rhapsody E11. Momentálně se připravuje na expedici do Patagonie.
Myslím, že tímto směrem směřuje špičkové lezení (a vždycky všeobecně směřovalo) - boj člověka se skálou, s co nejmenšími technickými prostředky a s co nejméně zásahy do skály (nýty, kruhy, doktoring...)
Že borec umí, o tom nepochybuju, ale nepiloval to třeba prvně s nejtkama a pak, až se cítil jistě, to napálil bez nich, co? Jestli je 5 metrů moc nebo málo, je na delší debatu...
Misto nekritickeho obdivu se spis ptam proc ? Samozrejme si kazdy muze delat co chce ale pro mne to je zbytecny hazard se zivotem. Je mi jasne ze jde o nacvicenou a dobre nachozenou cestu, ale i tak se mi to zda vzhledem k tomu riziku zbytecne drsnactvi na nespravnem miste.
Kdyz ho omrzel zivot tak at jde lezt d hor, kde se kolikrat jinak lezt neda. Awe proc hazardovat na zajistene ceste ? Lezeni prece neni o tom kdo zvlade podstoupit vetsi mnozstvi rizika a toto riziko pak nesmyslne / bezduvodne jeste zvysovat ..
Ja to chapu docela dobre. Je to urcity stav mysli a pozitek ve vyplavenych chem. latkach do mozku. I kdyz pisu ze to chapu tak uplne to nepocopim. Jen vim ze jsou na to jine logicke pohledy.
Že je to trošku kokotina mě napadlo už když sem v Sharp endu koukal na podobný přelezy, kde si dávali frendy místo nejtů )). Pak přijeli do Adru a stejně jen čuměli. Určitě je to dobrej lezec, ale mě osobně tento styl neoslovuje, připadal bych si divně necvakat třeba kruh nebo bh, to už je lepší to dát solo.
Lezení není rozumné. Je to nesmysl odporující rozumu (co z toho se někam sápat?). Tedy snášet rozumné argumenty pro jištění a nejištění je trochu mimo.
Někdo má radost z překobnání obtiží, Někdo z překonání strachu. Vylézt cestu je výzva, vylézt ji nějakým způsobem (obtížnějším) je také výzva.
Euforie z překonání morálovky je obrovská.
I při lezení odjištěných cest vznikají úrazy a smrťáky, mudrováním "proč" skončíme u toho, že lézt je blbost. Je, ale ty zážitky, že? A tíhle se intenzifikují.
Lezení je blbost?!
Vůbec Tě nechci urazit, ale hlásit takové "myšlenky" je trochu mimo! Nebudu to tady rozepisovat já, ale vsadím se, že existuje nejedna knížka, diplomka, kde se lezení (bez svých extrémních podob) vyzdvihuje jako supr prostředek fyzického rozvoje (úprava držení těla třeba), socializace (budování důvěry), osobnostního rozvoje atd. atd. Přijde mi tedy škoda lezení odepisovat obecně...
:-))) Říkáš úprava držení těla? To jsi mě teda pobavil. Zajdi na bouldrovku, tam je to samej nahrbenec. V horách, než se dostaneš k samotnýmu lezení, taky ohýbáš hřbet pod báglem plným krámů atd.. Pravda, takový počítání blesků ve stěně člověka naučí pokoře, to jo. Prostě si jenom něco dokazujeme a když je kolem hezky, tím líp.
Vzhledem k tomu, že jsem horolezení a lezení věnoval velikou část svého života a zažil při něm možná nejkrásnější chvíle v životě, tak to blbost je lepší brát jako sebeironii, asi...
Jasně, lze vykonstruovat co všechno lezení rozvíjí. Dokonce o nějakých pozitivních vlivech jsem přesvědčený. Ale v zásadě je to činnost nelogická, nesmyslná. Vždycky, když jsem lezl někam cestou, kterou to nejde, ač na stejné místo vedla cest, kterou to jde, přišlo mi to komické. A krásné. :-)
Ale tohle byl komentář ke komentům, pohoršujících se nad "nesmyslností" takového počinu.
Hele Dagu, doba, kdy já nebo jistě i jiní, četli se zaujetím tvé zajímavé literární příspěvky, je pryč. Komunita na LEZCI se jaksi přetvořila v něco, co já už nechápů :-))
lezeni je krasny kdyz je bezpecny. nepotrebuju zbytecne hazardovat...sportovni lezeni me bavi kuli pohybu. nelezu cesty kde hrozi zem...
za dob jeskynich lidi, byl adrenalin pro lidi pomocnik k prekonani nebezpecnych situaci, pri lovu a podobne...
neska kdyz maji lidi o obzivu postarano a jsou zajisteni, hledaji adrenalin jinde (viz blazni co tahle lezou, solujou, basejump...a podobny srakoroviny...)
taze pro me je ten clovek blazen co si nevazi vlastniho zdravi a rodiny
Jsem v jedny knizce (Horolezecka abeceda) cetl docela peknej nazor, ze kdyz nekdo neco vyleze solo (a tohle k tomu ma blizko), tak je obecne povazovan za hrdinu. Kdyz tu stejnou cestu solo "nevyleze" (spadne), tak je to magor, co hazarduje se zivotem a dobre mu tak.
Ja treba jsem velky obdivovatel Osmana - ani nevim proc :-)
Jinak souhlas, ze to mohl Trotter dat rovnou solo - bo v te horni casti uz to jisteni bylo jenom tak na oko :-)
Potvrzeno více lidmi. Lezu-li s lanem a jsem v místě, kde by byl pád až na zem, je to jiný (bezpečnější) pocit, než když jsem bez lana. Že je to blbost, to je jasné, ale s pocity nic nenaděláš :-).
Morálová cesta je pro mne výzva, nebo spíš pokušení. Snad proto mám svůj názor na rozumné důvody, protože sám když se moc bojím, tak si vždycky najdu tisíce důvodů, proč to nelézt (proč o to dokonce ani nestojím :-)). Pak to vylezu a je ta euforie, feťák dostal dávku endorfinů. :-)
Ale někdy je v tom opravdu rozum, dokonce bych hodně chtěl to zkusit, ale je třeba období, kdy se nesmím ani zranit, neb jsem potřeba zdravý... a nejdu.
Sólo je pak už naprostá svoboda, naprostý soustředění. Naprostá nezodpovědnost? Pak doufám, že zodpovědně nejezdíte v autě víc než 60, nepijete alkohol...
Už mlčím, jsou to jen kecy. Pocit z překonání svého strachu, manifestovaného zde cestou, ten je obrovský a nepopsatelný. Kdo neriskuje, možná má větší naději, že zemře na proleženiny v devadesáti. je-li to cílem (a proč ne?), pak je opravdu lepší nelézt raději na nic.
Lezní ma oproti jiným hazardům jednu výhodu. Ohrožuje většinou je hazardéra, nebo ty, kteří si spoluhazard vybrali. V přímém ohrožení. Řidič sejme člověka, který je pozorný a opatrný a který o jeho adrenalín nestojí. Je sice možný, že tenhle nebo podobný spadne na hlavu nějakému vyznavači bezpečného lezení, ale moc pravděpodobné to není. :-)
Já si teda myslim, že von blázen určitě není a naopak ví naprosto přesně co dělá a hlavně proč to dělá. Lidé, kteří lezou "tradiční" cesty anebo třeba sólujou, to myslím docela dobře chápou. A lidé, co lezou jen po nejtkách (přičemž na tom rozhodně nevidím nic špatného) - od těch bych se slušelo říct: tomu nerozumím - a né hned že je někdo blázen. Jinak vyjadřuju souhlas s Dagem.
jo spravne, je terba to rici naplno, je to adrenalinova fetka co si de jenom pro svoji davku:). Fyzicky vykon poda jen s vidinou chemickeho strikance co se dostavi na vrsku. Na druhou stranu proc ne, treba je vopustenej sirotek a ani jeste nema vlastni rodinu, takze kdyz mu ujedou kopyta, tak jedina opustena matka bude ta na bouldrovani.
Mno ovsem zase pak nejni jeste reprodukovanej, ze jo... coz je zasadni zanedbani zakladniho podvedomeho cile kazdeho spravneho mladeho muze:). Proste zda se ze oboji je spatne...
Pripustme tedy ze je mozna i magor. No kurna tak to je tu preci spravne na www.lezec.cz! Podle me je uplne normalne docela dost hustej!:)
Free solo s lanem? Nebo na opravdový free solo celý cesty nemá, tak si 3/4 odjistí a přesóluje jen kousek? Hmm, tak holt asi "bez nýtů, a páč to nejde pořádně odjistit, tak holt část cesty free" tj. klasická vražda... V.
Výbornej směr. Přesně to zapadá do cyklického vývoje lezení. Nejdříve se sekaly stupy, potom se lezlo sportovně (= bez dláta a sekery). Následně se začaly zatloukat skoby a používat karabiny, aby došlo v dalším vývoji k jejich zavrhování. Potom započala éra nýtových žebříků a technického lezení, aby ji počátkem 80tých let nahradil styl RP, OS... V horách byl expediční styl nahrazen stylem alpským. Už před jistou dobou to začalo hnutím za ochranu spár před nesmyslným nýtováním (a já tomu tleskám). No a teď, když sportovní cesty už trošku nudí, nastává osvěžení v podobě opakování těhle cest bez nýtů a borháků s vklíněnci bez kladiva. Prostě jenom čistší hra v podobě další gradace obtíží. Souhlasím s Dagem, že lezení je činnost nesmyslná a nelogická, ale asi právě proto mě tolik baví. Pochopitelně moje zábava se odehrává převážně v podstatně nižších stupních klasifikace a za takového stavu jištění který odpovídá mým schopnostem.
Když riskuješ uplně všechno maximálně tě to uvolní a všechny nesmysly a starosti který se ti doted honili hlavou jsou ve srovnání s možností smrti naprostý nic a na určitej čas mizej máš v sobě najednou klid a jsi štastnej nejni to jenom chemie má to trošku hlubší význam at už si to uvědomujeme nebo ne ve srovnání s vpodstatě "atletikou" v nejtovačkách je to nesrovnatelný. Málokdo na to má a je ochotnej všechno riskovat kdo nešel nikdy dobrovolně na dřen ten by to neměl komentovat neb neví vo co de.
Jestli myslíš Ivanskou skálu v údolí Javornického potoka tak tam jsem před 15 lety umístil jednen nýt (můj první v životě). Lezl jsem tehdy asi rok... Nýt rozhodně nebyl ve spáře a někdo (?) ho spolu asi se 3 skobami po pár týdnech ukradl. Vrcholová komise tehdy asi nezasedla, aby mi tu cestu neuznala...
Abychom si rozumněli, osadil jsem v životě docela dost kruhů, nýtů i borháků a nejsem a priori proti nýtování. Jenom ty nýty a kruhy (po určitém vývoji) osazuju tak abych nechal nějaký prostor pro psychickou stránku lezení. Nedávno jsem lezl v polských Sokolikach spáru za 6- s nýty po 1,5 metru. Nechtěl bych takových spár potkat víc.
Co kdyby mu došlo magi nebo se necejtil na další krok? No tak si cvakne nejt nebo borhák kterých má cestou dost. Měl to dát solo, to bi mělo tu správnou váhu.
Jediný koho nechápu, je jistič. Jako když si někdo chce sólovat a zabije se u toho, je to jeho boj, jeho rozhodnutí. Ale co chudák jistič, když se před ním kamoš rozseká? Už jenom ten pocit, ufff. Jako jasně, že do toho jistič šel s vlastní vůle, ale stejně....
... až se na lezci dočtu "Poslední dobou je v USA stále populárnější lézt bez bílého prášku na rukou...". Pískovcoví klasici budou moci v hrobech klidně spočinout a ti co v nich již jsou, nebudou se muset obracet...