Proč mě přitahuje lezení v Sasku a i tenhle kout země jako takový? Často nad tím přemýšlím a využiji svého seriálu k tomu, abych se s vámi o své pohnutky podělil.
Tomáš Mrázek vybojoval dnes stříbro na letošním druhém závodu série Světového poháru v lezení na obtížnost, který se konal o tomto víkendu v ruském Jekatěrinburgu. Slávek Vomáčko, který ho doprovází, označil Mrázův výkon za velmi pěkný.
STŘEDA
Další ráno se probouzíme do mlžného oparu a rozhodujeme se pro restdayovou obhlídku oblasti Les trois pignons, konkrétně sektoru Le Cul de chien. Vezmem věci, kdyby tam bylo něco pěknýho... Přes písčitou poušť, na kterou valíme kukadla, se dostáváme mezi první šutry a konstatujem, že teda jako nic moc.
Je jaro, krásná obloha nás láká ven a my jsme se rozhodli její volání vyslyšet. Balíme věci, které budeme potřebovat na Sůĺov, překrásnou skalní oblast kousíček za hranicemi u našich nedalekých bratří.
Nemohl jsem uvěřit vlastnímu sluchu. Centrální stěna Panteonu má být vytlučena.
Včera jsem potkal kámoše a on to vybalil. Slyšel, že se má kompletně zrušit lezení na Panťáku, v oblasti celé centrální stěny, tzn. to nejlepší co tam je. Jeho zdroj se mi podařilo zjistit, ale nechci ho zde uvádět. Slíbil jsem mu to. Jestli k tomu dojde, čemuž nemůžu uvěřit, tak si někdo udělá hodně nepřátel a já budu stát v jejich čele. Informace to není zcela oveřená, ale jak se říká, na každém šprochu prav
Právě vycházela Země nad severním úbočím, když jsme dorazili pod stěnu, ve stínu nebylo vidět absolutně nic a tak jsme museli dávat pozor, kam si odložíme batohy.
Slunce pálí jako hrom, na nebi se občas mihne malá bílá bublina. S Oslíkem vyrážíme na Radyni. Já vím, lezení to pro Vás super lezce asi není nic moc,...
Toto je překlad rozhovoru ,který byl uskutečněn po přelezení Undergroundu.Hovor byl poskytnut Ele Griščenkovové-www.mountain.ru.
Tomáš Mrázek
1.května 2002 český lezec přelezl cestu Undeground, 9a v oblasti Pueblo v Massone,Arco,Iálie.Je to druhý přelez po Yuji Hirayamovi.
Tomáš se objevil na mezinárodních závodech v roce 2000. A v roce 2001 už vyhrál Mistrovství světa juniorů,dva závody ve Světovém poháru i elitní závod Rock Master. Dnes je mu 19 let a za 5 le
Proč mě přitahuje lezení v Sasku a i tenhle kout země jako takový? Často nad tím přemýšlím a využiji svého seriálu k tomu, abych se s vámi o své pohnutky podělil.
Snad tím nezklamu ty z vás, kteří nejraději čtete o konkrétních věcech. Přiznávám ale, že celý seriál vzniká proto, aby se Sasko stalo občasným cílem alespoň některých z vás a ti ostatní aby alespoň věděli o existenci úžasného místa v sousedství naší kotliny. Myslím, že i jen taková povědomost obohacuje. A protože je Sasko opravdu opředeno mýty, které jsou zčásti pravdivé ( ohne magnesium a jištění především), určitě neuškodí, když se pokusím vás zlákat tentokrát vylíčením jeho kouzla, které působí na mě. Samozřejmě, že všichni, co Sasko znají, se nic nového nedozví, protože něco podobného mají sami pod kůží. Určitě se toho nezbavili jen proto, že sem dnes už nejezdí.
V dávných dobách jsem si do skal nosil batůžek s bábovkami a jediným mým zájmem bylo vyhrabat z hloubky vlhký písek a nezahrabat si figurky indiánů. Později už mne pod skálou při četbě Gulliverových cest občas napadlo, co to ten táta blázní, že se pořád někam hrabe. A ještě později jsem to pochopil a dodnes se toho nemůžu zbavit. Všechno se odehrávalo v Sasku, kam jsme jezdili každý víkend s obrovskou partou Němců. Z této doby si pamatuji různá období, kdy jsme systematicky brousili jednu oblast za druhou a táta si vybíral ty nejlepší kusy. Tenkrát jsem neměl sebemenší představu kam jdeme, kudy jsme tam přijeli a teprve lety mi svitlo, kde leží jaká oblast a jak se dostat ke správné věži. Nechci působit lyricky, ale od tehdy až dodnes je pro mě synonymem Saska les, ptáci, pohoda a skály, ty hlavně. Neznám nic hezčího, než posez u kruhu, nad hlavou posledních pár metrů šedivé stěny, nad ní jen modrá obloha a před sebou jen požitek z lezení.
Lezení tenkrát bylo hlavně od kruhu ke kruhu, vždy až na vrchol a člověk si tak dosyta užil dřevěných nohou při dobírání a škrabání všelijakými spárami a komíny. Všechno to byla samozřejmá daň za ty hezčí kusy cest. Kromě toho mě i dnes baví sedět u kruhu či na vrcholu a dobírat. Pokaždé mám jiný výhled a člověk má vždy až intimní vztah k místu, kde zrovna visí či sedí. Za chvíli ví, kde se opřít nohama, koleny či jak uvelebit zadek. Prohlédne si zblízka skálu, její strukturu a barvu. Osahá všechny potenciální chytky a některé si přeje vzít si sebou do zásoby, protože další stěna nevypadá přátelsky a kruh je v nedohlednu. Spočítá vajgly ve všech dírkách a slíbí si, že když se odsud dostali ti kuřáci, zvládne to taky. Důkladně zkontroluje kruh, popřemýšlí, jak hluboko asi je a co až v něm budou sedět dva. A kromě toho všeho promyslí spoustu dalších věcí, až na něj chudák spolulezec musí občas houknout, aby nespal a dobíral. To všechno mi dává Sasko.
Ti Němci, co s námi jezdili, byli takoví ti klasičtí správňáci. Svačiny v plastových krabicích a velcí sběratelé. Většina z nich nelezla nic těžkého a tak jejich velkým, takřka himalájským cílem, bylo posbírat všechny vrcholy popsané v průvodci. Některým se to i povedlo. Velkou měrou jim k tomu dopomohl i můj otec, protože některé věže jsou jen těžko přístupné. Nejlehčí cesta za VIIc, ale taková, že by Jirka Všetečka asi umřel, jen kdyby mu ji někdo vzdáleně popsal. Vždy týden předem se rozhlásilo, že se další víkend poleze nějaká taková věc a pak se do skal táhla banda ještě několikanásobně větší. Protože by se na takovou věž jinak nedostali, nemohli si nechat ujít příležitost.
Ve skalách to pak vypadalo tak, že táta se svým českým parťákem lezli první, pak následoval nekonečný had, na jehož konci jsem byl já, protože od mimina se nikdo nechtěl nechat jistit. Tátu jsem pak viděl po třech cestách až večer.
Od poloviny 80. let jsem pak Sasko začal vnímat jako bojové pole v tom dobrém slova smyslu. Vždy šlo o to vylézt nějakou kloudnou cestu. Vyřešit nejtěžší místo, překonat strach a pak se kochat zápisem v deníčku. Často jsem dopředu věděl, co mne asi čeká. V Sasku bylo vždycky výhodou mít nějakého rádce, nebo alespoň lehkou povědomost, co se dá lézt a co je už z kategorie pohádek s příchutí hororu. 80. léta byla zlatou érou Saska. Mraky lidí z Čech i Německa. Spalo se v bivacích, jezdilo se už v pátek, lezlo se, honily se průstupy s co nejmenším počtem opakování, vykládalo se o cestách. Jinam se ani jezdit nesmělo. Takzvaně IN byl, kdo prásknul nějakou čerstvou desítku. Všichni, kdo to zažili, určitě nezapomněli.
Od té doby mě baví sledovat, co se leze nejtěžšího a zkoušet kam až se dostanu sám. Vždycky jsem si hrozně přál vidět slavná jména v akci, ale na to jsem měl smůlu. Všichni kolem se k nějakému představení přichomýtli, jen já viděl Bernda Arnolda dvakrát jít po turistické cestě, Wolfganga Güllicha ani tam a z celé české scény jsem na vlastní oči neviděl lézt v Sasku nikoho. Takže vám to ani nepopíšu. A rád bych. Z Čechů byl tenkrát největší král Hudy, pro mne potom ještě Tomáš Čada, Petr Čermák a jakoby mimo všechny kategorie Jirka Prcas Slavík. Ale dobrých lezců bylo mnohem víc.
Spoustu cest, těžkých nebo krásných, častěji oboje, jsem tenkrát nestihl vylézt a během devadesátých let jich ještě mnoho přibylo. Ne vzpomínky a krásná krajina, ale tyto cesty mne dnes vedou k tomu, že se do Saska snažím jezdit častěji. On se i ten Labák časem okouká a není nad rozmanitost. To jsme ostatně cítili vždy. Na písku je dobré lézt často, jde hodně o technické lezení po chytech a stupech, kterých si na vápně člověk ani nevšimne. Chce to lecos ustát, všelijak se prokroutit a zvyknout si na jištění. Nemyslím ale, že se dá na písku lézt stále. Občas přijde nutkání chytit do ruky jiný materiál a ocenit i jiné kvality. V dnešní době navíc s výjimkami (Labák) platí, že na písku se natrénovaná zima prodává podstatně hůře než jinde. Už jsem někde psal, že vůbec nesnižuji morální tlak zajištěných cest. Sám vím, že ustát RP přelez je častěji věcí hlavy než rukou. Na písku jde však o to vůbec něco přelézt. Krok vzhůru, který nejde vzít zpět se dělá s jiným pocitem s nýtem u pasu a s jiným s kruhem několik metrů pod nohama. Je jen pár lidí, kteří mezi tím nerozlišují a kupodivu většina z nich žije. Průšvihy mají na písku spíše prozaičtější a nedbalostní příčiny. Tím vším chci říct, že cesty na písku jsou pro mě výzvou a docela obyčejně mě baví tuhle rukavici zvednout. Přiznám se, že někdy mě lákají o to víc, o co méně se tváří přátelsky. Mýlil by se ale ten, kdo by myslel, že je všechno jen bezuzdné riziko. Riziko je pouštět se do lezení bezhlavě. Pokud si při lezení zachováte přehled a nezpanikaříte, dá se vylézt kdeco. A opačně. Zrovna před nedávnem jsem se ostudně klepal v Höllehundu jako sulc metr nad kruhem jenom proto, že na mě v tu chvíli nějak padala tíseň z expozice. Pak to přešlo a lezlo se dál. S mnohými těmito cestami jsem vás už seznámil a mnohé vás ještě čekají. Věřte, že opravdu stojí za to. Z paměti se vytrácejí jen zvolna, téměř neznatelně.
Určitě jste poznali, že mám Sasko zadřené až kdesi v útrobách právě pro vzpomínky, velkolepost kraje a hlavně samotné lezení. A zpovídám se vám jen proto abyste uvěřili, že je o co stát. Vzpomeňte, jak jsem básnil o Fontainebleau a jak se tam všem líbí. A taky je to písek. A teď už dost. Už musím běžet za tím okamžikem, kdy bříška prstů protnou tenkou teplem roztetelenou vrstvičku vzduchu, aby se v příští chvíli setkaly s drsnou strukturou skály.
Tschüs Jarda Maršík
P.S. : Hodil by se mi parťák. Stačí, když udrží osmu. Kdyby ale uměl lézt alespoň devítky (na písku), chtěl si řádně užít Saska, vydrží lézt celý den, má cestovní pas, není ženou (jsem ženatý), má pochopení pro rodinné povinnosti (mám děti), žije na přiměřený dojezd do Saska a má i jiné výborné vlastnosti, bude to ještě lepší. Chci lézt i dlouhé cesty, které musí prolézt i druholezec, aby vybral smyce. Devítky, desítky, ... . Rozumí se samosebou, že můžem lézt i na střídačku. Znáte to, pořád je s kým lézt, ale občas kde nikdo tu nikdo. Hlavně se nestyďte a napište. Určitě. Adresa bertik@razdva.cz.
Jardo, takovej článek to je nádhera, no a písek jako takovej samosebou taky! Od té doby co jsem se přesunul ze severu do Prahy, ztrátu blízkosti písku intenzivně cejtim. Srbsko, Poříčí, nebo Roviště jsou sice hezký, ale kdo nezažil mít kousek od domova stovky skutečnejch věží a tisíce krásných cest, neví o čem mluvíš "mít písek pod kůží"
To se mi teď snad skoro nebude chtít do tý Itálie. :) Ba ne, ale Sasko je letos také v pořadí! Kdybych bydlel blíž zdvihl bych tu rukavici, bylo by mi totiž ctí přelejzat za tebou ty německý devítkový či desítkový dardy. Ale co Víťa, něco s ním je?
Jardo, za rok jsme zpátky doma a ja tě pak někam na pisek vytáhnu. Jsem teď docela ve formě tak polezeme v klidu nastřídačku. Já do kopce ke skalám a ty pak ty stěny.
Zapsal: JirkaS, 11:55:18 21.05.2002
Velká pochvala
Moc pěknej článek. Hezky napsanej, jen co je pravda. Pravděpodobně nedokážu ještě plně ocenit tvé okouzlení pískem, protože jsem byl donedávna pískovým panicem (jak mě nazvala kamarádka) a když jsem poprvé k písku přičuchl, měl jsem dojem, že se přede mnou postavila nová vysoká hradba z písku kterou nebude tak snadné přelézt.
Jsem prostě rozmazlenej z přejištěnejch cest na žule a vápně. Potom mi nějaký divočejší kroky v jakékoliv VII, i třeba jenom pár metrů nad kruhem připadali jako dokonalé šílenství.
Brzy k tomu taky dospěju. Získám větší jistotu svejch kroků a obrním se nezlomnou sebedůvěrou v samasebe. Potom taky budu moc napsat takovejhle krásnej článek a dobejvání vícedelkovej cest na dlouhej a předlouhejch věžích.
Z tvýho článku je cejtit jedinečná fascinace pískem a Saskem jako nerozlučnou dvojcí. Je to jako když písek i potíš.
Přeju hodně nalezenejch metrů a návratů dom ve zdraví a s neotřesenou morálkou.
O.
Nádhernej článek. O tom přesně lezení je. Jenom škoda že jsi to proložil tím Jirkou Všetečkou. Těm, kteří "Fugase" znají to musí pak připadat jako úlet. Myslím že právě díky Jirkovi mají horolezci na Prachov vstup zdarma, funguje VK a bez něho by asi nevyšel průvodce po Prachově. Zrovna tak lezecká stěna v Jičíně je jeho zásluha. Až někdy někdo zavítáte na Prachov, tak si vylezte na Svatýho Václava cetu Kocourkov (10a-10b) a mrkněte se do knížky, kdo tam je zapsanej jako prvovýstupce. Zkrátka s tím jménem jste narazily na člověka, kterej se řadí spíše k pískovcovým klasikům... Jinak se těším na další pokračování článků o Sasku, když to mám skoro za rohem.
Zapsal: Dlabik, 14:23:36 21.05.2002
Jirka Fšetečka
Dlabíku, myslím, že jeto jinej Fšetečka než ten, kterého popisuješ. A tenhle tam naopak sedí.
Zapsal: , 14:41:44 21.05.2002
Jo písek je písek!!
Pěkně napsaný, vono vo písku se ani jinak psát nedá. Kdo k němu trošku čuchnul, tak na něj nedá dopustit. A Sasko, to je Kapitola sama pro sebe. Kdo tam nebyl, nepochopí, kdo tam byl, tak jen tak nezapomene a vrací se i v důchodu!!Je to sice už kapitalistická cizina a ve Schmilce už nevymetáme hospody, ale to lezení tam je porád stejný - morálový, exponovaný a supr, supr, supr!! A už to voschlo, tak šup šup, valíme k revanšům.....
Jo kluci díky. JirkoSi už se na tebe těším. Jirku Všetečku z Prachova jsem opravdu nemyslel, narážel jsem skutečně jen na to kvítko, co na Lezci nedávno krásně "zaškodilo" svým článkem o odpornosti všeho, co se písku týká.
Zapsal: Jarda Maršík, 20:27:50 21.05.2002
Fšetečka vs. Jarda Maršík
Jardo, jsem rád, že někdo dokáže být taky trochu na měkko. Je to stopro jistá slza v očním areálu, uroněná po dychtivém násání Tvých magických kombinací souhlásek a samohlásek. Těším se, až mi o tom všem poreferuješ v pozdím a tradičním Ospu... Šimi je velký učitel, nevím, zda mu jeho charakter někdo někdy něčím zaplatí..... čímkoli. Vím o čem mluvím. Ta určitě taky víš. Díky ...
Napíšeš ještě pár článků a prozradíš na nás všechno. Ve Šmíle budou fronty na cesty a v Autobusu večer narváno. Ostatní skaliny osiří. Jen vítr a snad Všetečka se bude prohánět neutěšenou scenérií ostatních chátrajících skalních arén - měst duchů.Takže se přimlouvám , trochu cinismu ,už pro ten klid na písku.
Zapsal: John, 21:34:43 22.05.2002
To není možný !
To opravdu není možný. Já vždycky myslel, že takový pocity mám jen já. A jsem trochu sklamanej že ne. Zase na druhou stranu, fakt dobrý. Ale na Johna bych dal, trochu cinismu by neuškodilo.
Zapsal: michal z os.os., 08:58:17 23.05.2002
Zklamanej se Z
Zklamanej se Z.
Zapsal: michal z os.os., 09:03:02 23.05.2002
Bomba článek
No, Ty mi dáváš. Já v Sasku nebyl od tý doby, co se dá vyjet i jinam. A po přečtení toho tvýho výplodu mám pocit, že tam zase musím...
Takže má John hlubokou pravdu. Víš kolik lidí si nalákal :-) I když v mém případě to je dobrý. Stejně tam toho moc nevylezu, po... se a pošlapu si ego a zase bude klid.
Zapsal: Tomáš F., 10:33:56 24.05.2002
strach
Lezu dlouho, uz jsem nedavno dokonce pokoril svou prvni cestu za 9 UIAA, nicmene pred piskem mam velky respekt, vzdycky, kdyz o nem slysim tak mavnu rukou a odkracim k Vltave na zulu, nicmene tvoje clanky, Jardo, zpusobily, ze se na pisek asi vydam, mozna se poseru, mozna to nepreziju, ale co me po tomhle cteni zbyva?!? Na jisteni mam take "jen" manzelku, ale jako spolulezec na pisku bych byl asi uplne na H....O
To je mi dotaz. V Sasku jsou tuny krásnejch cest všech klasifikací. Tak třeba 8a: Lolaturm Westwand ve Schmilce, Hollenhund Talweg v Rathenu, Hoher Torstein - Wand zwischen den Kaminen (to je 8b, ale pěkný) ve Schrammsteinech, Bunte Wand na Bussardwand ve Schmilce... Toho je...
Cest jsou v Sasku mraky. Ne všechny jsou k lezení. O těch dobrých to chce vědět. Dá se ale vybírat i očima pod stěnou. Pro každého se najde něco.
Hlavně prosím lezte s citem a myslete na bezpečnost. Není to jako na vápně. Často je jištění trochu dál a někdy se padat prostě nesmí.
Myslels to Johne s tím cynismem takhle nějak? Nechci to přehnat, ale hrozně nerad bych se teď dozvídal, jak někdo po přečtení článku našel v Sasku svou smrt. Jeho rodinu by to krom jiného přišlo i na pěkný peníze. Docela se hodí být i nějak horoúrazově pojištěn.
Pokud někdo chcete do Saska zajet a neznáte to, klidně mi napište. Dám vám pak mailem předem vědět, že se tam chystám, vemu vás sebou a poradím nějaké cesty.
Zapsal: Jarda Maršík, 22:16:42 29.05.2002
Gipfelbuch
moc pěkná stránka je www.gipfelbuch.de , jsou tam doporučené cesty v nižších obtížnostech, a pěkné obrázky.
PnlztW whoah this blog is great i love reading your articles. Keep up the good work! You know, lots of people are searching around for this information, you can help them greatly.
PRnUEj My brother recommended I might like this website. He was totally right. This post truly made my day. You cann at imagine simply how much time I had spent for this information! Thanks!