"Útesy Anglesey v severním Walesu (Gogarth) jsou jedny z nejlepších a nejunikátnějších lezení na světě. Jsou zcela "Trad" to znamená nejsou tam žádné nýty ani jiné fixní jištění. Jsou to jen obří strmé stěny s obrovskými, mořem vymletými, jeskyněmi.
Perfektní křemencový kámen tvoří vesměs poměrně dobré chyty i když samozřejmě ne vše je zcela pevné, ostatně jako u většiny pobřežních skal ve Velké Británii.
Tyto útesy sice nejsou nejvyšší na světě, mají výšku asi "jen" kolem 100 metrů, ale po 100 m v Gogarth máte pocit, že jste vylezl El Capitan!
V tomto videu je zmíněna super klasika A Dream of White Horses , jeden z prvních výstupů otevřených na těchto útesech a je 4 délky dlouhá. Tato klasické plotnovité lezení obtížnosti HVS 5a v (kolem F5 v Britské klasifikaci) a lze ji dobře zajistit.
To je skutečně "must do" cesta .
A potom, že je ve videu vidět 40 metrů vysoká cesta Electric Blue, kterou je možné vylézt jako Deep Water Solo, ale je to trochu děsivé! To je oklasifikována E4 5c, (Fr 6c). Jako první cestu vylezl známý lezec Stevie Haston a stala se ultra klasikou této oblasti.
Dream of white horses jsem parkrat lezl a i jednou se tam hezky zrakvil.
O fixnim jisteni to neni uplne presny. Obcas se najde nejaka ta skoba, napriklad nejtezsi misto na na white horses miva skobu ale je to nad morem takze pokud jsem ji nedal ja tak ji stejne neverim.
Materialove to vsechno neni v Gogarth kremenec jsou tam i dalsi naprd Mudrock (Castle St. Hellen) podobny opuce (celkem mekky a dost prachu).
Co do pevnosti tak muzu jen rict po to co jsem se rozstrelil mi bylo mistnima vysvetleno ze "Tlusti chlapci jako napr. Jonh Dunne v Gogarth nelezou).
Lezeni jako takovy je super avsak nejvetsi horory jsou tak jam na vetsine utesu tady vylezy. Doporucuju si davat i i tutovy jisteni tesne pred koncem skaly protoze casto nad tim nezastandujes a musis se hrabat sotolonou a previslima travama dal nez najdes nejaky volne lozeny bloky na prudkym svahu o ktery zastandujes. Fakt dolezy tak na cepiny a macky.
Na slaneni jsou obvykle po okoli smycky zase o nejaky velky lokr. Hodne se sliza a obchazi sice po znatelne cesticce ale zase si na to clovek musi zvyknout a nezakufrovat.
Jeste si clovek musi dat bacha na priliv, smer vln, vetru a kdy pojedou trajekty (a to hlavne Sea Cat), ktery muzou zvednout vlny az na konec prvi delky a priboj to da i vys. Byt zastandovanej na urovni more nekde ve Wen Zawn (Dream of whit Horses) tak na preziti moc sanci nedavam. Bud te to utopi anebo rozbije o skalu. Hodne lidi pouziva Bandolier aby kdyby je to splachlo mohli rychle odhodit matros a zkusit se neutopit. Hodne cest ma taky alternativni nastup anebo se lezou az z vyssich poloh.
Asi jako kdyz si zvyknes na lezeni v Adru tak si to zamilujes.