Jelikož vím, že většina z vás není schopna přečíst jakýkoliv text od začátku až do konce, sestavím hned na úvod jakési desatero dobrých rad, abyste se vyhnuli problémům, které jsme měli my. Nuže slyšte.
DESATERO DOBRÝCH RAD PRO ODHODLANÉ ZDOLAT STÜDLGRAT:
1. rada zní: Počítejte s tím, že na Grossglockneru je vždy hnusně, a to i za velmi dobré předpovědi počasí. (Naše akce byla důkladně naplánována tak, že se půjde jen za krásné a stabilní předpovědi počasí. Ačkoli meteorologové slibovali slunečno, provázela nás mlha, vítr a sníh)
2. rada zní: Neberte s sebou velké batohy, vše potřebné se vám vejde do 30 litrového batohu. (Z vlastní zkušenosti víme, že do batohu o objemu 30 litrů se spolehlivě vejde vše, co budete na 3 dny potřebovat včetně spacáku, vařiče, ešusu, sedáku, prsáku, expresek, vklíněnců, maček, cepínu, přilby, lana, náhradního oblečení a jídla. Kdo nevěří, nechť absolvuje Jiříkův kurz Balení batohu, který bude probíhat na podzimním setkání CK Kašpárek. V tomto kurzu nebudete sami, neboť jej absolvuje minimálně Olin, který na akci vyrazil s narvaným 60 ti litrovým batohem, v němž neměl ani spacák, ani žďárák, ani vklíněnce a expresky…)
3. rada zní: Nečekejte, že na chatách pod Grossglocknerem seženete ubytování a raději se připravte na nocování ve winterraumu. (Aneb štěstí přeje připraveným. Věřte, že po po mrazivé noci ve winterraumu na stole pod smrdutou přikrývkou z níž padá myší trus vaše výkonnost nebude nejvyšší..)
4. rada zní: Neberte si s sebou bačkůrky. (Na všech chatách jsou k dispozici erární přezůvky, tudíž Kašpárkův nápad tahat s sebou při lezení v batohu bačkory nebyl z nejšťastnějších)
5. rada zní: Nechoďte na tuto horolezeckou túru s trekkingovou obuví a už vůbec ne s podrážkou bez vibramu. (Ačkoli je zřejmé a všude se lze dočíst, že výstup na Stüdlgrat je regulérní horolezecký výstup v nejtěžším terénu, Kašpárek vyrazil v trekkingové obuvi, jejíž měkká podrážka klouže i na mokrém chodníku, nemluvě pak o namrzlé skále. Pokud si budete počínat jako Kašpárek, je nutné, abyste byli schopni vytáhnout se nějakých 600 výškových metrů pouze na rukách. A věřte, dá to zabrat…)
6. rada zní: Vyražte pouze s člověkem (lidmi), o němž víte, že je spolehlivý, odolný, schopný téměř všeho, obětavý, silný natolik, aby vás tahal, usměvavý za každé situace, no zkrátka dokonalý. (A Kašpárek takové spolulezce našel, neboť přestože mu docházely síly i trpělivost, Jiřík s Olinem neztráceli hlavu a Kašpárka jistili, chlácholili, povzbuzovali a nějak ho tou cestou prostě protáhli. Takže díky…)
7. rada zní : Nepodceňujte aklimatizaci! (Je nutné si uvědomit, že první noc je ve výšce téměř 3.000 metrů nad mořem, druhá pak ve výšce téměř 3.500 metrů nad mořem, takže pro organismus, který vyrazil z naší české nížiny, dost velká zátěž. I zkušený Messner uvádí, že na horu vysokou 3 tisíce metrů se aklimatizuje 3 dny, na horu vysokou 4 tisíce metrů čtyři dny … a tak dále. A on tomu opravdu rozumí.)
8. rada zní: Nebudete-li akceptovat radu č. 7, vezměte s sebou dostatek analgetik. (Hlava bolí, a moc..)
9. rada zní: Mějte ostré lokty! (Ačkoli by se mohlo zdát, že cesta je natolik náročná, že na ní nebude mnoho lidí, opak je pravdou. Každý horský vůdce nabízí svým klientům tento výstup a své ovečky pak táhne velkou rychlostí na laně za sebou ohrožujíc tak ostatní lezce. Připravte se tedy na to, že se budete s těmito lidmi strkat na uzounkých hřebíncích a kluzkých strmých plotnách. Zkrátka, kšeft je kšeft!)
10. rada zní: Myslíte-li si o sobě, že jste dobří lezci a cesta obtížnosti 3 až 4- pro vás nemůže být problém, oblečte se do několika vrstev, nazujte pohorky, oblečte teplé rukavice a na záda zavěste 10-15 kg batoh a vyražte na cvičnou stěnu či skálu. (Budete překvapeni, o kolik nižší číslo polezete, a věřím, že nemile. Pokud však zvládnete hravě cestu obtížnosti 4, ještě nemáte vyhráno. Zkuste si představit, že bude ona skála či stěna namrzlá, mokrá, kolem vás bude mlha, silný vítr a sníh. Mimo to budete nevyspalí, hladoví a žízniví)
Pokud jste ještě udrželi pozornost, tak ve stručnosti k akci samotné:
Akce se zúčastnil pouze Kašpárek, Jirka a Olin. Nikdo jiný neměl chuť či odvahu se do této akce pustit. Vyrazilo se v pátek ráno s nadějí, že do Kalsu am Grossglockner je to pouhých 600 km, jak nám sdělil routplaner. Bohužel, již podruhé se stala ta stejná chyba a byl vyhledán Kals jiný. Ten náš správný byl vzdálen od našeho bydliště celých 1.000 km, tedy stejně, jako Dolomity, které nás cestou vábily.
Pátek:
Na chatu Stüdlhütte jsme tak dorazili za svitu čelovek v době, kdy již byla všechna místa v chatě obsazena i obležena. Byli jsme proto ubytováni ve winterraumu, kde nejsou k dipozici ani matrace, ani topení. Jiřík a Kašpárek vytáhli ze svých malých batůžků spacáky, Olin jej ve svém šedesátilitrovém jen marně hledal. Kapárek mu zapůjčil vlastní žďárák, který se rovněž vešel do jeho malého batůžku. V kombinaci s dekami plnými prachu a myšího trusu se již na stole dalo spát. Komfort této noci si však dovedete představit….
Sobota:
Budíček byl vysvobozením z prožité noci, nicméně náš fyzický stav by snesl spíše návštěvu lékaře než horolezecký výstup. O půl sedmé jsme se však již odhodlaně drali spolu s dalšími desítkami lezců vzhůru k vytouženému Stüdlgratu. Prvních 200 výškových metrů jsme zdolali za 20 minut a nabyli tak přesvědčení, že za chvíli jsme na vrcholku. Následoval pochod po okraji ledovce samozřejmě bez maček, přeci se nebudeme zdržovat. Poslední úseky se sníh změnil v led, takže se Kašpárek bezmocně plazil po břiše sekaje kolem sebe svým novým cepínem, boty však na ledu ne a ne stát. A tak ho jakýsi kolemjdoucí v mačkách dotáhl za ruku až na kameny. „Malý trapas na začátek, ale co, na skále všechny ohromím!“ říkal si v duchu Kašpárek. Ale boty ani na skále ne a ne stát. Skála byla samozřejmě mokrá, neboť vlhkost vzduchu ve stávající mlze byla vysoká. Ale dokud ještě byla síla v rukou, cesta ubíhala. V prvních pasážích se střídala místa obtížnosti 1 až 3, šlo o velmi pestré, příjemné lezeníčko prostřídané lehkými úseky, kdy se dalo docela pohodlně jít. Jen ta zima… Bez teplých goretexových rukavic by se snad ani nedalo lézt. Konečně dorážíme na místo Frühstuckplatz v nadmořské výšce 3.550 metrů. Dle průvodce se má obrátit ten, kdo sem nedorazí za 3 hodiny, neboť je příliš pomalý. To si samozřejmě nepřipouštíme, přestože náš čas je 3 hodiny 30 minut a náš špatný čas svádíme na velké množství lidí.
Pokračujeme proto dál. Cesta se stává náročnější a náročnější, mizejí chodecké pasáže. Také počasí se nezlepšuje. Pokud na chvíli vítr rozfouká oblačnost, objeví se nám výhled na hrůzostrašně vyhlížející strmé věže před námi a teprve za nimi strmý zasněžený vrchol Grossglockneru. Jistíme se průběžným jištěním využívaje tyče či borháky, místy Jirka zakládá vlastní jištění za pomoci smycí a vklíněnců. Uprostřed jde Kašpárek a Olin jištění sbírá. V tu dobu jsme již za polovinou cesty, Kašpárkovi však docházejí síly. Jako na zavolanou tak přichází dvě nejtěžší místa této cesty. Prvním z nich je tzv. Kleine Platte náročnosti 3. Zdolat ji znamená překonat převis sice s velkýma madlama, ale téměř bez stupů. Za pomoci hrubé síly se pak vydrápat do výlezu na ukloněnou plotnu. Pak už jen chytit hranu a rvát to rukama. A Kašpárek si toto místo skutečně vychutnal. Nohy klouzaly na mokrých nepatrných stupech pod převisem a ruce ne a ne přitáhnout Kašpárka směrem vzhůru. Za pomoci lana shora a Olina zdola se však Kašpárek přeci jen na plotnu vydrápal a chopil se ostrých hran ukloněné plotny chtěje se přitáhnout. Ale co to? Ruce vypověděly službu a už neposlouchají, přitáhnout se není možné. A tak byla plotna zdolána zajímavým lezeckým stylem, totiž plazením na natažených rukou. Věřím, že podívaná to musela býti veselá, nicméně Kašpárkovi moc do smíchu nebylo.
Jak v tu chvíli chyběly svaly vydřené v posilovně! A protože je kluci měli, náročná místa elegantně překonali. Následovalo místo označované průvodci jako nejobtížnější místo této cesty Platte za 3+. Nemám chuť popisovat další ostudné praktiky, kterými Kašpárek zdolával toto místo, jisté však je, že se před druhou hodinou všichni ocitli živi a zdrávi na vrcholu Grossglockneru obleženého desítkami lidí přicházejícími tzv. normálkou. Žádná vlna radosti se však nedostavila, neboť nás čekal ještě sestup po normální výstupové trase přes Klein Glockner po Alter Kalser Weg.
A právě při sestupu bylo nutné míti ostré lokty. Ale to my nemáme a tak jsme byli neustále předbíháni profesionálními horskými vůdci vedoucími své platící ovečky na laně. Jejich bezohlednost výrazně prodloužila náš sestup, neboť jsme byli nuceni neustále rozmotávat jimi zamotaná lana. Při sestupu strmým sněhovým polem jsme si zase vychutnali, jaké to je, když na vás někdo hází shora kameny. A tak má Olin dodnes bouli na levé ruce a je rád, že letícímu kameni nenastavil obličej.
Po 13 hodinách chůze a lezení nás vítala chata Erzherzog Johann hütte. Naštěstí nebyla plně obsazená a tak nás chatař umístil do lágru tzv. východního bloku, kde jsme zde ubytováni spolu se Slováky a Poláky. Rakouští turisté měli zřejmě lágry vlastní.
Večer Kašpárek prohříval vymrzlé tělo nalepený na kamnech s čajem v ruce, Jirka popíjel tradičně pivko a Olin špásoval se sličnou Slovenkou, jejíž přítel byl v tu dobu ještě na vrcholu (vyrazil tam totiž v šest večer). Škoda jen, že si nerozuměli, pražský dialekt a slovenština k sobě mají docela daleko a tak používali nás Moraváky jako tlumočníky. Po příchodu přítele sličné Slovenky se odebíráme na kutě, neboť je zřejmé, že zábava je u konce. Přítel totiž nevypadá, že bychom ho naším právě proživším zážitkem oslnili.
Neděle
Na horách panuje strašné počasí. Vichr, déšť, sníh, mlha. Zlatá sobota! Do chaty přicházejí turisté, kteří se pokusili zdolat vrchol, ale neúspěšně. Jsme rádi, že už nám zbývá jen sestoupit. Nejprve lehkou ferratkou, poté po ledovci Ködnitz Kees k chatě Stüdlhütte.
Tam už nás zaplavuje vlna radosti, že jsme snad opravdu přežili. Balíme tedy do batohů sedáky, mačky, cepíny a přilby. Olin ve snaze oslnit turistky se chce převlékat do džínů. Naštěstí mu Kašpárek tento nápad vymluví. A nakonec je tomu rád, neboť poslední dvě hodiny cesty nám zpříjemní vytrvalý déšť.
Díky kolonám na rakouských dálnicích trvá cesta zpět celých 12 hodin. Do postelí se tedy dostáváme až nad ránem a další den přesto vstáváme do práce.
A co dodat na závěr? Co tě nezabije, to tě posílí. Hory jsou hory a je třeba k nim mít respekt. Lezení šestkových cest na skalkách není dostatečnou přípravou na vysokohorské lezení. Musíte mít ještě dostatek sil, vytrvalosti, odvahy, dobré vybavení a ještě ten kousek štěstí. Pokud se tedy rozhodnete vydat se po našich stopách, přeji vám hodně úspěchu,
Váš Kašpárek
Nazdárek Kašpárku...takové akcičky se hodí na množství zkušeností do dalších stěn. V horách to vždy musí být hlavně o rychlosti při dostatečné aktuální bezpečnosti. Myslím, že se časem Tvá rychlost fungování ve stěnách změní tak, že Tě horští vůdcové budou naopak brzdit. No a na štandech je to vždy o toleranci, aby se nikomu nic nestalo. Good luck a někdy se ozvi :-))
Máš pravdu, tento výstup už není o kráse hor, ale o dokazování si něčeho. A to není dobře. Vyber si jiný kopec, který nemá to NEJ a určitě si to lépe užiješ.
Byl jsem tam v rijnu a lezli jsme Palaviciho.....myslel jsem ze tam v tom terminu budem sami,ale opak byl pravdou.Na posledni tri delky jsme cekali pul hodiny nez se uvolni misto protoze tam uz se neni kde vyhnout a z hrebene na nas souvisla fronta turistu shazovala kameny a led.Priste to zkusim v lednu:-)
Těch deset rad sis měl schovat do hospy pro kamarády. Může se lehce stát, že si Meindly fakt už nikdo nekoupí...:-). Narážím jen na zmatečnost použité ironie.
To sis špatně přečetl a nepochopils! Boty jsou senzační pro účel, k jakému byly vyrobené - tzn. lehký trekking, nikoli lezení po skalách a v ledu. Takže to není chyba bot, ale jejich majitele.
Glockner je krásnej kopec...jeden z mých nej. Po zušenosti se Stüdlgrátem (5let zpět) si na něj vybírám cesty, kde moc lidí není. A taky dost záleží na období, kdy se tam jede...kromě Štrůdlgrátu jsem lezl ještě pár dalších cest a hromadu lidí jsme potkali vždy až na sestupu. A s tím se u Glockneru musí počítat...
Lezli jsme Strudlgrat v květnu, kolemchodící skialpinisté na nás koukali jak na exoty, ale na hřebenu jsme byli sami a byla to paráda. Je třeba ale počítat se spíš zimní tůrou..
my sme si to vyliezli v zimnom obdobi, v marci a boli sme v celom Stuedlgradu sami, dokonca aj na zostupe, kedze sme ho robili uz za tmy :), a taktiez ked sme v januari robili severozapadny hreben - uplna samota. Len vo winterraume pod GG nam vsetky miesta obsadilo asi 8 madarov :)
To je sice dobrý nápad a na něj i naše inteligence stačí, ale rozhodovali jsme se až na poslední chvíli podle aktuální předpovědi počasí. A stálo to za to!
To já se nečertím, navíc ta odpověď byla adresována Zobanovi na jeho doporučení zavolat na chatu, víš? Ale nějak to přeskočilo. Tvou připomínku naopak beru jako dobrou a věcnou, jen už asi pojedu na nějaký ten bližší kopec, je jich přeci tolik! Na Grossáku už jsem byla dvakrát.
I tak je lepe zavolat na chatu, pripadne by vam chatar doporucil prespat na Lucknerhuette, odkud se to da jit bez problemu, jen je to o hodinu delsi.
Radek
k meindlum: já už si meindly s meindl podrážkou nekoupim - vlastní zkušenost. dokud tam dávali vibram, tak super ale na tyhle jejich podrazce se mi trhaj cele "spunty" - budis k dobru meindla, ze mi podrazku bez reci vymenil (bohuzel druha se trha stejne a zarucka uplynula)....jinak clanek je super
naopak od toho je web, aby se člověk dozvěděl i takovýto info. A nač to dávat do diskuse, když se to dá zmíňit v článku a probrat v komentářích pod ním. Neříkáme nic než názor na věc, který jsme si udělali na základě osobní zkušenosti.
Nevim, nevim, ale na Meindl nedam dopustit.
Mam meindly(Himalaja) uz pres 8 let, super boty, bez nejakych goretexu atp., ale za to tvrda poctiva kuze. Da se s nimi vsude- vlhka skala, led, mixy, snih,... Podrazka vyborna. Byly drahy, ale za to co odchodily/odlezly se to fakt vyplatilo.
Na lezeni do hor to chce kupovat vhodny model a ne neco na turistiku
ahoj, článek (hlavně desatero ) je docela dobrá sranda, zkus to nabídnout do rubriky "ONA" na idnes (když je tam ten Mára Holečkův film) určitě by po tom skočili :) Jo, a ty stránky máš nějaký zpomalený Vůbec to nejede.
S těma ostrýma loktama souhlasím, s kamarádama sme při sestupu horský vůdce s klienty doslova předbíhali, páč bysme tam jinak ztvrdli věčnost. Sice nadávali něco ve smyslu "bláznivá mládež", ale takovým způsobem, jak se tam jistili bylo až přehnaný (každý klient jistil toho dalšího mezi jednotlivými tyčemi cca 5m) a navíc blokovali oba směry. Posledních 100m mi tak zkazilo jinak nádherný výstup.
Psal to Kašpárek, jak je pod textem uvedeno. A Kašpárci mají narozdíl od tebe smysl pro humor, který je snad dovolen na každém serveru, ne? Ale pro tebe bude zřejmě lepší číst si černou kroniku, tam nic trapného nepíšou.
No ono vsechno ma sve... A asi nekdo, kdo potrebuje takovehle desatero nema na podobnem kopci co delat. A na tom nezmeni nic ani to, kdyz to prezije a pak si z toho dela legraci.
Mozna prave proto maji nekdy cesi povest jakou maji. Napred je dobre vyrazit v zime alespon na Snezku a az pak na vetsi kopce.
Lehka nadsazka je o stylu psani, nikoliv o popisu toho, co se stalo. GG, potazmo pres Studlgrat je celkem slusny pocin, o tom zadna...
A proto si myslim, ze pokud se do podobne akce nekdo chce pustit, mel by si dokazat zabalit batoh, mit sebou a pouzit ve spravnou chvili potrebne veci (napr. macky), vedet, jak je to s mistem na chatach a mit i nejake zkusenosti s nadmorskou vyskou. A ne je sbirat na miste. Zrovna tak jako znat i v praxi rozdil mezi sportovnim lezenim a horami.
Ono i nadavat na vudce je jednodussi nez si priznat, ze je clovek zkratka pomaly. Tezko predpokladat, ze kdyz vyrazim na kopec, kde me z vysky boli skeble, tak vudce s klientama za mnou bude poslusne pomalicku slapat mym tempem.
Ja osobne s lidmi, pro ktere jsou hory zamestnanim, nikdy zadny konflikt nemel. Coz se ovsem neda rici o lamach, ktere lezou do mist, kde nemaji co delat jen proto, aby si neco dokazali. A leckdy to byli i cesi, o slovacich nemluve, to je to samy. A samozrejme kopec jako GG nebo M.Blanc presne tenhle typ lidi pritahuje, protoze je "nejvyssi".
(posledni vety nemyslim na Kasparka ale obecne - radeji na to upozornuju)
No zaujimalo by ma (celkom vazne) co teda odporucate ako "road to grossglockner"? Povedzme, ze clovek lezie na skalkach, co to v letnych tatrach a chcel by skusit nejake vacsie kopce. Studlgrat podla toho co som cital neznie ako najhorsia volba - odistene, dobre popisane a orientacne nie uplne narocne. Alebo mate nejake ine odporucanie, kam este vyliezt pred glocknerom?
Stüdlgrat - dobrá volba pro trochu zkušenějšího lezce s vůdcem. Pro nováčka se z toho může stát průšvih: 1) Dlouhá túra, kde se nesmíš zdržovat jištěním. 2) Při orientaci nesmíš váhat. 3) Nástup a sestup po ledovci je za dobrého počasí v pohodě, za mlhy horor. 4) Z cesty nelze ustoupit, musíš ji dolézt za každého počasí. 5) Skála bývá často namrzlá nebo zasněžená. 6) Je to vysoko, mnoho lidí se tam poblije (jako třeba já při výstupu jinou cestou). XXX) Doporučuji jiné oblasti. Dobře je tady nedávno vyjmenoval Václav Širl.
Vlasne jsem rad, zes na to narazil Trolle. Proc vlastne lezou lidi po horach??? Kdyz pominu tu hrstku, co se tim zivi, jako vudci, nebo nosici, me nenapada jiny duvod, nez neco zazit a dokazat. Ja osobne lezu jen sam kvuli sobe. Chci se zlepsovat, to znamena prekonavat sam sebe. Kde by byli Mrazek, nebo Jaros, kdyby si nechteli neco dokazat??? Je to prirozene a bez tehle vlastnosti bysme vsichni cvakali vrcholove fotky leda tak na Ripu...
Na kazdy vrchol vede jina cesta. Ale myslim, ze vzdycky je dobre stoupat po primerenych krocich. Ziskavat zkusenosti a to postupne. Stejne jako dite napred leze, pak zacne chodit, nakonec behat, ... a pak treba lezt na stene, na skalkach, ... a tak dale.
Takze kdyz pak nekam jedu, vim, co me zhruba ceka. Muze to byt o kousek dale, o kousek vyse, ale ani nemusi. Motivace muze byt ruzna - jen byt venku, neco zazit, neco dokazat, asi jedna z nejhorsich je podle me prave "neco SI dokazat".
Kdyby Mrazek nebo Jaros z ceske kotliny jeli rovnou na osmu, mozna by taky byli uz pod drnem. A nebo by meli stesti a prezili...
Nebo se proste podivas ze skalek na skaly, pak do hor, pak do zimnich tater, pak do vyssich kopcu, az jednoho dne budes stat pod GG a budes vedet, co te tam ceka, co si mas vzit sebou, ...
Jenze dnes je "in" si koupit tkzv. zajezd od cestovky a jet na M.Blanc a pristi rok na Everest.
spousta deti treba lozici fazi preskoci. plazi se a pak chodi a zaroven s chozenim hned behaji...
Tolik k tvemu primeru. A tak je to samozrejme i v zivote.
Spousta deti se omlati o cokoliv takrka na kazdem kroku a vse bez jedineho heknuti preziji. Zatimco druha spousta deti je na sebe strasne opatrnych a u kazdeho tukance hned beci a takrka nikam se nedostanou....
Jsou kopce na který se leze, kopce na který horolezec musí, kopce kam musí každej a kopce pro vyvolený. Je určitě i spousta jiných kopců. Již drahně let se držim pravidla, že pokud mne zláká kopec kam leze každej(teda, ukecá mne méně zkušený kamarád), jako podmínku si stanovím jiný datum než víkend!!! A než se vydám na první kopec, kde bude sníh a led, nejdřív si v zimě potrénuju s tím batohem a v pohorách na skalkách u nás... Pak snad nebudu ohrožovat sebe, své kamarády a okolní lezce. Možná bych doporučil si přečíst i Šubrta, pokecat se staršími(myšleno zkušenějšími) kámoši a nemuselo by vznikat tohle desatero...:-)
Maty na jednu stranu mas jiste pravdu, na druhou vsak souhlasim a tez jsem to same chtel napsat jako Kašpárek o clanek nize. Lezce ohrozujou hlavne ty sourry za to slovo "kreteni" co jsou schopni do tebe na exponovanych mistech strcit,nasnazit se trochu vyhnout a spoustu dalsich bezohlednych veci. Ten kdo jezdi do hor vi o cem mluvim. Takze jak rikam mas trochu pravdu, ale trochu i prehanis ;-)
A v tom je snad právě to kouzlo pestrosti. Na jednom serveru snad může být většina článků o tom, jak je někdo dobrý a co všechno se mu povedlo, a pak také nějaký ten článek o tom, jak je někdo neschopný a dokáže si z toho udělat srandu, ne?
Stüdlgrat na Großglockner pro me byl jednim z nejkrasnejsich zazitku z lezeni v horach. Vzdusny hreben, vyhledy, smela logicka linie, dlouha tura, poradny kopec. Meli jsme super pocasi :-) Lidi sice hodne, ale kdyz k nim nejste nepratelsti, muzou vas prijemne prekvapit, jako se to stalo nam. A na zaver nam jeden z horskych vudcu dal nekolik rad o Kaisergebirge, kde jsme na zpatecni ceste stravili prijemny den.
ad rada 7 : Messner vylezl na svou první třítisícovku ve svých pěti letech. To napsal, ale že by psal, že se na třítisícovku aklimatizuje tři dny, to si tedy nepamatuji. Místňáci a borci jako Messner Stuedlgrat vyběhnou po obědě solo :o)
Hmm, Možná to Messner neřekl, ale rada 7 pro normální lidi platí na 100%. Aspoň u mě, pokud to urychlim, tak permoníčkové v hlavě začnou vesele mlátit krumpáčkama do všeho kolem :-o
Myslím, že výšku snáší každej individuálně. Někdo má problémy už ve 3000, někdo je v klidu bez aklimatizace i ve čtyřech. Vidím to u sebe, i u kámošů, každej je na tom jinak. Takže bych neříkala, že se většina musí tři dny aklimatizovat do třech tisíc...
Kašpárku, nemyslím si, že bych tady do tebe rýpala, bereš si to nějak moc osobně :-) Jen sem chtěla naznačit, že výšku snáší každej člověk jinak a nebylo to namířený vůči tobě nebo tvýmu článku, jen taková poznámka pod čarou.
Jo jasně, každý to snáší individuálně. Ale pro většinu to fakt platí - těch šťastlivců, kterým vyběhnout druhý den do 4000 nedělá problém, těch zas tak moc neni... Aspoň pokud jsem někde rychle bez aklimatizece vyběhnul do výšky, tak většina problémy měla a jen někdo byl v pohodě. A zase jen někdo měl problémy výrazně dřív než průměr... Takže opravdu platí, že normální průměrnej člověk potřebuje na 3t 3 dny aklimatizace, a na 4t 4dny. Samozřejmě jsou vyjimky.
Ono ty tři tisíce ještě zas tak moc není. Zvláště když tam nejseš dlouho a navíc jsi místňák, který bydlí třeba v patnácti stech metrech. Každá stovka metrů nad tím je ale už pro nás nížinné lezce cítit. A propos s tím Messnerem - ve stejném věku byly moje dvě děti, když jsem s nimi dělal traverz Dachsteinu a dolů k Adámkovi jsme sjížděli ny lyžích, co jsme si nesli na batohu. Ještě o něco méně bylo jednomu synkovi, když jsme tu samou skopičinu udělali na Marmoladě - nahoru feráta Westgrat, dolů na lyžích po ledovci. Nebylo to žádné drama.
Messner píše úžasné knížky, většinu z nich, které byly vydány v posledních letech v Čechách mám, i nějakou tu v originálním jazyce s jeho podpisem. Je však dobré si uvědomit, že Messner je trošku jiná liga, tudíž po motivaci získané z jeho knih je dobré přečíst si také něco o metodice. Horolezecká abeceda by určitě neškodila. Dobrá je taky knížka od Kuchaře Deset velkých stěn. Tam se dočteš jak trénoval a jak se postupně dostával ze skalek přes Tatry až k velkým stěnám. Za pivo Ti ji půjčím, pokud jsi z Cajzlova :o)
Rad bych podporil Kasparka. Podle meho nazoru na Lezce patri takove clanky, ktere ackceptuje redakce, a ktere jsou zaroven zajimave. Jen se podivejte na rubriku Kde to vre... Dovolim si k tomu pridat jeste male prirovnani. Kazdy, kdo se ted chlubi, ze mluvi plynne anglicky, kdysi zacinal s ucenim anglickych slovicek, frazi, stavbou vet. Kdyz vsak tehdy udelal chybu o nic neslo... Obdobna stadia si taky prosel kazdy, kdo se ted chlubi "velkymi" vystupy. V horach je to ale podle meho nazoru trochu jinak, za kazdou chybu se plati a nekdy je cena hodne vysoka. Kdo chce porad cist, ze v Tatrach nebo Alpach zahynul dalsi cesky turistra nebo horolezec. Kasparek mohl napsat, ze to bylo v pohode, ale rozhodl se sebekriticky a s nadsazkou pripustit, ze to proste nebyla uplna sranda...
Je mi líto,že musím tento článek označit za bezpředmětný.Nevím o jakou nadsázku rad tu jde,ale když jsem si otevřel fotogalerii na www.ck-kasparek.eu - Stüdlgrat a viděl způsoby vašeho jištění ztratil jsem veškerý zájem pokračovat v tomto článku.Nemáte ani základy v metodice horolezetví a dáváte tu někomu rady?Neblázněte..
...řekl bych,že máš pravdu.Ta otočená expre na volné(!) smyčce,ten kýbl se mě taky nezdá,chaos v lanech atd atd.Nejhorší na tom je,že nejsou nebezpeční sami sobě,ale hlavně těm pod nimi...
No jo, zpucuj je na metodice. Ne ze by vsechno, co bylo na fotkach k videni, bylo uplne koser, ale jsou k videni daleko horsi chyby. A jen tak mimochodem: ktery bod desatera Ti prisel spatny?
...někdy stačí i malá chyba pro naložení do černého pytle.Ty rady by stačilo prezentovat na www.ck-kasparek.eu,protože některé body ohledně aklimatizace a vibramu nejsou moc přesvědčivé.Mít ostré lokty v případě,kdy nezkušená česká skupina brzdí na štandu ostatní(a nejsou to jen horští vůdci)mě připadá jako opětovný komplex z dob socialismu,kdy nyní musíme za každou cenu všem ukázat,že na to máme i my.
Jo jo, ta karáble je blbě stějně tak, jak např.karabina velmi známého lezce (Lacedeliho)na fotkách katalogu Petzl 2008, když lezou na Bafinově ostrově, myslím, že by jim to měl taky někdo napsat.
Já myslím, že to autoři článku vědí a o jejich rychlosti taky nemá cenu pochybovat z toho, že jsou začátečníci, tak lovu zdar navrhuji příště probrat pravopis třeba u mě :-).
Prosimte netahej preklizkovou metodiku do vysokohorske turistiky. Tohle je trochu jina disciplina s hodne specifickymi zpusoby jisteni, pokud lze vubec o nejakem jisteni hovorit. :))
Nepříliš dobrý článek, zbytečně rozvláčný a trošku chlubivý s nenápaditým humorem. Na turistické servery ideální. Tady stačilo krátké info o svém hrdinství mezi davy. Kašpárek jen pro chudého krále, já volím jiné.P.S. Lezce čtou všelijací a proto tolik pochvalných recenzí, trošku se to už muselo zarazit.
No, tak už těch recenzí bylo na tak nevýznamný článek až dost, ne? Je to zkrátka jako se vším, někomu se líbí, někomu ne. I kdyby pobavil jen jednoho z vás, mělo to smysl ho na Lezci uveřejnit. A to se stalo...
Trefilas hřebík na hlavičku. Bohužel v naší společnosti je stále hodně konzervativních až zastydlých jedinců, kteří jsou netolerantní a tudíž jim vadí jakákoli názorová i tematická pestrost a různost různých pohledů na různé věci. Tys to pomohla trochu změnit. A to je dobře.
Presne tak, vybrat si iny termin ako vikend. Tie dva dni dovolenky za to stoja. My sme to isli v plnej sezone, sice tiez so zimnymi podmienkami, ale boli sme na hrebeni tri dvojky. A vzhladom na to, ze na vrchole sme boli az o piatej, tak tam a na zostupe sme boli skoro sami :)))
Hodne lidi tady poklada recnicke otazky: Jak na hory? Co pred Gloknerem? Jejda, jejda... a co takhle se prihlasit do oddilove horoskoly, pobrat informace od starsich, podivat se v zime parkrat do tater, na ledy, zistit jak na preveje... par bivaku v zime... Nadsazka, nenadsazka: desatero je k smichu. Kazdy by chtel rychle na kopce, hlavne vysoko a vsechno a nakonec je to tak akorat o pruser... stari tatranci by se hodne nasmali, respekt temto lidem, muzem se od nich hodne naucit. hoj.
To normální lezcečtenář pochopí a nekomentuje, že za nic nestál. Obdivovači vždy a všeho Tě pochválí a já říkám, že ten článek stál za uveřejnění, aby jsi se mohla pochlubit, tedy má svou cenu.A já se taky bavím svým cenným komentářem.Důvod je navíc, znechutit psaní dalším turistům.
peknej vystup, akorat my me zajimaly podrobnosti o previslem mistu, nevim jestli me vystrasil spis ten vas spolulezec nebo se desim jen toho ze dolezu do mista odkud vede obavany zpusob lezeni- a proste se budu muset vratit? jak to tam funguje? je to vazne tezky nebo dlouhy nebo blizsi popis:)