Protože bouldering a obzvláště bouldering na Mlýnském vrchu je letos v módě, ihned po rachotě jsme se minulou středu nasoukali do Vlastovo Forda ve složení Já, Azbest, Martin a Vlasta a řítili se směrem na sever.
Impozantní útvar. Při první rodinné vycházce loni na podzim jsem měl jen lehké lezečky, které jsem na špičkách úplně rozerval. Kolmý nástup, který se posléze v rajbasech v některých místech uklání, k postupu slouží miniaturní kristalky na stupy i na nehťáky ostré jako břitvy. Sedmimetrovou homoli, o níž se prý v literatuře mylně polemizuje, zda to jsou menhiry (nejsou - je to přírodní vodou vymletý žulový útvar), již lezci zušlech
Vždy s očekáváním čtu pěkné články o lezení v sasku, a znovu a znovu smutně čekám, až mi místní znalec doporučí pěknou šestku, kde se nebudu muset bát. A že mi popíše, jak to vůbec najdu. A tak, protože si myslím, že je spousta takových zoufalců, co nikdy nepolezou těžké cesty, půjdu příkladem.
Rád bych Vám představil svou domácí oblast Čížkovy kameny. Tato oblast regionálního významu je tvořena pískovcovým masivem o délce cca 3 km a výšce max. 15 m. Jedná se o velmi tvrdý pískovec nabízející především lezení po kolmých nebo lehce převislých plotnách, ovšem je zde i několik poměrně zajímavých spár. Obtížnost cest se pohybuje v rozmezí I – IXc/Xa, vzhledem k malé výšce skal je obtížnost trochu tvrdší než třeba v
Pánové a dámy, je to tady. Něco takového jsem ještě v životě neviděl. Otevření tohoto velkého skvostu se možná trochu opozdilo, ale myslím si, že to na kvalitě tohoto výjimečného zařízení jedině přidalo. Všechno, co jsem Vám totiž sliboval v článku z minulého roku se totiž skutečně objevilo na scéně, jenže tak v pětinásobném rozsahu. Je to doslova nepřeberné množství atrakcí pro lezce i nelezce.
Tak jsem tady. Chtěl jsem to. Už od té chvíle, co jsem to viděl poprvé. A teď tu jen tak stojím a přemýšlím, jestli to mám zapotřebí. Mé odhodlání se blíží k bodu nula a stále intenzivněji se ven dere otázka: „ Co je lepší - být živý srab nebo ….?“. Ne, takto o tom přemýšlet nemohu. To bych neskočil. Na plakátu to vypadalo pohodově. Prostě uděláš jeden krok a je hotovo. Teď jsem na hraně, právě před tím krokem a klepu se. Třicet met
Tak jsme si zase s Oslíkem vyrazili někam zalézt a objevili jsme podle mého nějakou celkem zapomenutou oblast. Bylo tam tedy pár rezatých kruhů, ale do těch bych necvakal ani kdybyste mě nutili. Koukal jsem do průvodce, ale tam taková žádná oblast není. Mluvil jsem o tom i s Hopem a on říkal, že by to mohla bejt zpráva roku.
Před pár týdny inzeroval Petr Resch několik nových cest na Rovišti a stejně tak několik otevřených projektů. Zákopčaník předvídal na víkend tropy, v Juře všechno proteklý, tak jsme na víkend jeli k vodě.
Opět se povedlo počasí na víkend, takže hurá na skalky. Přišla na řadu volba oblasti a ta padla na skalku u Trenčína, nádherný přírodní úkaz vyrůstající v těsné blízkosti Váhu.
Protože bouldering a obzvláště bouldering na Mlýnském vrchu je letos v módě, ihned po rachotě jsme se minulou středu nasoukali do Vlastovo Forda ve složení Já, Azbest, Martin a Vlasta a řítili se směrem na sever.
Vlasta jel tak rychle až mu upadl vejfuk. Nejprve nás Vlasta zavedl na svůj dávný projekt Pofiderie, ale nikoho z nás do zkoušení kroků v této zamešené hladké stěnce nepřesvědčil.
Jali jme se zkoušet něco na Píchavkách. Plazili jsme se po šutru jako slimáci. Nejlepší slimák byl Azbest, protože jako jediný dal boulder Kolumbovo ztroskotání 7A. Martin jenom nevěřícně chodil kolem a pořád něvěřícně a pohrdavě mumlal: Boha jeho to je buldering, nemáte tu něco previsnutého?
Šli jsme tedy zkoušet traverz Hypodrom za 7B v sektoru U ohniště. Teď s odstupem času již vím, že minulou středu nebylo to pravé tření a že se třely leda tak ryby v potoce, ale nám ruce z oblých chytů spíše vyklouzávaly a každou chvíli jsme končili prdelí na zemi.
Velryba to je klasika. Zkoušeli jsme Tučný rybí traverz 7A, ale kolikrát jsme ani nenastoupili. Jen Azbest v něm vytrvale cupital tak deset minut a když už byl z nejhoršího venku a zbejval mu lehký výlez, šmejkla mu noha a bylo po srandě. Pak jsme ještě chvíli skákali z výlezu v boulderu Vedle hrany 7A a potom nás konečně Vlasta dostal na svojí Pofiderii.
Vlasta hodil lano za strom, pak chvíli čistil a pak už jsme zkoušeli první kroky. Teda jestli tohle někdo přeleze, tak to bude darda. My to bohužel nebyli, ale možná příště. Tomu kruhu co tam je, ale raději moc nevěřte, ten chce dozajista vyměnit.
Na Pofiderii jsou sakra malé jebky
Někde bacha na jazyk
Bouldrovací den jsme uzavřeli na Hamburgeru, kde jsme dopili poslední piva co jsme s sebou měli, no a jelo se domů.
Doplnili jsme šipky k Hypodromu, Hiphopu, a Kolombovu ztroskotání takže je lehce identifikujete. Dále jsme rozdělali, teda spíš Andrey, další pěknej masakr bouldr a uvidí se co z toho bude...
Čugo Ležkám zdar.
Nazdar Hope, pěknej článek a fotky, ve kterym sektoru je Pofiderie k nalezení? Někde v Lomu?
Zapsal: RosťaS., 23:27:21 04.06.2002
Re: Pofiderie?
Pofiderie je cesta uprostřed stěny 5x5 m s jedním kroužkem. Nejlepší přístup je od krmelce asi 20 m na sever. Kroužek jsem špatně osadil, takže jej co nejdříve vyměním. Cesta nemá ještě přelez v kuse a vůbec ne na prvnim. Kdysi dávno jsem to s horním jakž-takž odkrokoval. Cesta nyní je otevřená, takže ji Rosťo klidně vylez.
Hope, dočkám se nějdy otištění svého příspěvku?
Pro ostatní - je to o lezení v Severním úbočí, řekl bych poučný.
Mimochodem asi vím, o čem je řeč, když se mluví o novým Andreyově masakru. Zase tak děsivý se mi to nezdá, nicméně moc pěkný.
Dneska jsem na severu očistil nový šutry a vykácel zase pár stromů. Už se dá celkem pohodlně dojít až ke Spasení na Podsvětí.
Kromě jiných novinek se zadařilo v projektu Vency Ambroze - "Na Tučňáka" 7a, což je traverz dole na velrybě po slušnejch oblinách (zleva doprava).
Mlýňáku zdar
Petr Resch
Zapsal: Petr Resch, 22:52:03 06.06.2002
Oprava
Opravuji název traverzu na Velrybě. Správě je "Na Kačera".
Zapsal: Petr Resch, 13:34:08 07.06.2002
A ještě něco
Sakra, to jsem pilnej. Chci ještě doplnit obecné neznalosti z název boulderů, které si, myslím, zasluhují lepší název než "po hraně" a "vlevo od hrany". Tedy "na hraně" velryby odspodu je "Pěna", "vlevo od hrany" "Gejzír". Autorem obou věcí je Petr Škvára, oběma dával kdysy 8. Mimochodem jsou starý už víc jak deset let. Na velrybu ještě vede nový boulder stěnkou vpravo od spárky, název bych tomu snad ani nedával, klasifikace tak 6c. Nad ohništěm je novej boulder "Kleště" za 7a, nový věci v severním úbočí apod. Snad se to jednou na lezci všechno objeví. Pofiderii kdysy zkoušel Zdenda a končil těsně u kruhu, nicméně mi to připadá dnešníma očima lezitelný. V severním úbočí je spousta šutrů s boulderama da 7b+ a "gut" projektama. Přijeďte změřit tep.
oGJybN I will right away grab your rss as I can not find your email subscription link or newsletter service. Do you ave any? Please let me know in order that I could subscribe. Thanks.
1aYkxu Wow, superb blog layout! How long have you been blogging for? you make blogging look easy. The overall look of your site is wonderful, let alone the content!
<!-- 37.233.27.142/ -->
LI7vKI I think other web site proprietors should take this site as an model, very clean and magnificent user friendly style and design, as well as the content. You are an expert in this topic!
<!-- 89.28.10.242/ -->
Registrace
Metodika
lezec.cz
Protože bouldering a obzvláště bouldering na 
Impozantní útvar. Při první rodinné vycházce loni na podzim jsem měl jen lehké lezečky, které jsem na špičkách úplně rozerval. Kolmý nástup, který se posléze v rajbasech v některých místech uklání, k postupu slouží miniaturní kristalky na stupy i na nehťáky ostré jako břitvy. Sedmimetrovou homoli, o níž se prý v literatuře mylně polemizuje, zda to jsou menhiry (nejsou - je to přírodní vodou vymletý žulový útvar), již lezci zušlech
Rád bych Vám představil svou domácí oblast Čížkovy kameny. Tato oblast regionálního významu je tvořena pískovcovým masivem o délce cca 3 km a výšce max. 15 m. Jedná se o velmi tvrdý pískovec nabízející především lezení po kolmých nebo lehce převislých plotnách, ovšem je zde i několik poměrně zajímavých spár. Obtížnost cest se pohybuje v rozmezí I – IXc/Xa, vzhledem k malé výšce skal je obtížnost trochu tvrdší než třeba v 
Pánové a dámy, je to tady. Něco takového jsem ještě v životě neviděl. Otevření tohoto velkého skvostu se možná trochu opozdilo, ale myslím si, že to na kvalitě tohoto výjimečného zařízení jedině přidalo. Všechno, co jsem Vám totiž sliboval v článku z minulého roku se totiž skutečně objevilo na scéně, jenže tak v pětinásobném rozsahu. Je to doslova nepřeberné množství atrakcí pro lezce i nelezce.
Tak jsem tady. Chtěl jsem to. Už od té chvíle, co jsem to viděl poprvé. A teď tu jen tak stojím a přemýšlím, jestli to mám zapotřebí. Mé odhodlání se blíží k bodu nula a stále intenzivněji se ven dere otázka: „ Co je lepší - být živý srab nebo ….?“. Ne, takto o tom přemýšlet nemohu. To bych neskočil. Na plakátu to vypadalo pohodově. Prostě uděláš jeden krok a je hotovo. Teď jsem na hraně, právě před tím krokem a klepu se. Třicet met
Tak jsme si zase s Oslíkem vyrazili někam zalézt a objevili jsme podle mého nějakou celkem zapomenutou oblast. Bylo tam tedy pár rezatých kruhů, ale do těch bych necvakal ani kdybyste mě nutili. Koukal jsem do průvodce, ale tam taková žádná oblast není. Mluvil jsem o tom i s Hopem a on říkal, že by to mohla bejt zpráva roku.
Před pár týdny inzeroval Petr Resch několik nových cest na Rovišti a stejně tak několik otevřených projektů. Zákopčaník předvídal na víkend tropy, v Juře všechno proteklý, tak jsme na víkend jeli k vodě.
Opět se povedlo počasí na víkend, takže hurá na skalky. Přišla na řadu volba oblasti a ta padla na skalku u Trenčína, nádherný přírodní úkaz vyrůstající v těsné blízkosti Váhu.
Si to přečtěte a uvidíte...........
GPS a mapové aplikace