Jeden nejmenovaný lezec – „Mystr“ (opravdu nejde o pravopisnou chybu) si kdysi „posteskl“, že lidi lezecký chodí do skal trochu, ne vždy pěkně oblékaní, že by měli více dbát na eleganci a moderní „dres code“. Nu což o to, kámoš tuhle vysypal hromádkou materiálu pod Trůnem v Labáku (matroš něco pamatoval) a další nejmenovaný „mistr“ a trochu „kupec“ utrousil památnou větu: „ty vole kdyby byli všichni jako ty, tak zkrachuju“. Ano, ono okřídlené klišé „o šatech…“ se může stát součástí Vaší identity (nebo také snobismu), jejíž vnějším projevem je, jaké to „hadříky a klůcky“ zahalují Vaši tělesnou schránku či jaký to lesklý a eloxovaný hardware se vám houpe u pasu. Také jsem vždycky toužil po moderní identitě , přiznám to na rovinu – tak trochu být snobem, ale nějak to nešlo dohromady s tím, že lezu rád hlavně na píscích. Důvod nesouladu je je jasný, drsná hornina, různé škvíry - spárokomíny šukacího charakteru, nedovolují člověku odít se v uhlazený a barevný šat, jež by demonstroval příslušnost k výše zmíněné skupině. Písek je zkrátka spíše taková proletářská záležitost (slovy ex-prezidenta – levičácký sport). Například v Ádru nepotkáte příliš často úhledně oděné lezce. Vrcholem extravagance v rámci možností byly kdysi dávno „sněhobílé“ doktorské kalhoty či pepito (mecké) řeznické. Fakt moc jsem toužil být „hoch a in“, lehce okázalý a módní ale nešlo to. Nezbylo než hledat inspiraci někde jinde. Vždycky jsem moc obdivoval „znalce a sběratel vín“. Ano takoví ti co dokáží dlouho a zaníceně vyprávět o tamtom vinaři, oné odrůdě či přímo o konkrétním vinohradu (trati), jižních stráních, hladivých kyselinkách, spodním „buketku“ a doznívající ovocné chuti. Nad jednou sklenkou (kyselého patoku) pomlaskávajíce, válejíc mok na jazyku, usrkávají a civí skrz proti světlu, aby po se posléze dopracovali k závěru, který shrne každý laik do tří slov „červené, jižní svah“. Mnozí mají i své archivy které různě oprašují, přerovnávají popisují, chlubí se jim atd... Ale co to má vlastně společné s lezením? Vínoznalecká disputaceNo představte si například několik Adršpašských someliérů pomlaskávajících na terase u Peňáka, blažený až mystický výraz v tváři, teatrální gesta... Myslíte, že popíjejí lahodný mok z révy? Ale kdeže, maximálně tak Krakonoše. Ale když se zaposloucháte, do jejich hovoru myslím, že pochopíte. „Ty vole ještě dva kousky a budu mít kompletní archiv Richtra“ (H.R. jeden sakra dobrej vinař) „Počkej chceš říct že budeš mít všechno co kdy Richtr vytlačil?“ (hrozny se lisují - tlačí). „No né všechno, ale kompletní kolekci tady v Ádru“ (A. jedna taková zapadlá vinařská oblast Sudet, dřív se tam hodně lisovalo). „No a kterej kousek ti chybí?“. „Zrovna Slunovrat a jihovýchod Jitřenky“ (sledujete - Slunovrat - už to slunce v názvu odrůdy, ta chuť co se dere na jazyk, když ho berete do úst) „Jo Slunovrat dobrý ale ta JV stráň (Jitřenky) je taková „nakyslá“. „Počkej jak nakyslá?“ „Takový trochu kyselý sokolíky, solí (sanytr v sudech) ale naštěstí chutnej oblej rajbák na závěr to vyváží“ Zdá se, že JV není zkrátka není jih - ale i kyselinka může zachutnat). Pak se přidá třetí co do teď mlčel: „No já du spíš po Kokšovi, ty jeho první ročníky, to jsou fakt skvělý věci. Ať to vezmeš jak to vezmeš, Kokša tam se nespleteš to je vždy gurmánský zážitek na úrovni...“ (Kokša další věhlasný „moštař skalní révy“. „Já ti teda něco řeknu, teď jsem kašlal na jména, šel jsem spíš po ročnících. Říkal tady starej Mocan (extra třída, ten se něco „nakvasil“), že teda ty 80-tá léta, to byly panečku silný a „výrazný ročníky.“ „No a jaká, co jsi ochutnal?“ „Raději to nebudu moc rozvádět, většinou samý patoky, skoro pořád mě bolela hlava, kyselý jak šťovík, vysolený, špatně vysířený sudy, občas to zezelenalo nebo co. No nedoporučuji.“ Slovy zmíněného Mocana: „Jo, jo nešťastný 80-tý léta...“ Máš svůj archiv?Už chápete? Máte svůj archiv, kterým se se za dlouhých zimních večerů, probíráte, pomlaskáváte, prohlížíte proti světlu... A když se zasníte mnohdy i poválíte na jazyku tu opojnou příchuť konečně cvaknutého kruhu, jindy zas ucítíte v halvě závrať a opojení proklatě „vykvašeného“ rajbáku, či oblost (kyselinky) při posledním kroku na vrchol, když už si (raději) nepamatujete jak hluboko byl poslední kruh... A co teprve opojení, když Vám „vyšlehne slunce do tváře po té co se ze severu propijete na samý vrchol toho správného ročníku...“ Nemohu také nezmínit kocoviny, když jste se nepropili tam kam jste chtěli, vystřízlivěli na nástupu nebo mezi ním a prvním kruhem. Kocoviny, když jste si uvědomili co se mohlo stát, kdyby se ucho od džbánu…, kdyby jste si přihnuli ještě o malinko více. A mnohdy je ta kocovina tak tvrdá že vás i brní hlava (doslova). Až se proberete archívem vezmete si ten správný vinařský katalog a listujete si: „Hm tady od Lukaváka, zrovna tento kousek má dobrou chuť (zvuk), to mi doporučovali... Ale nebrat od něj všechno, dost věcí jsou šílený patoky a slivky...“ A pak přijde vysněný den a vy kráčíte skrz vinici a skrz sklepy, se zálibou míjíte tam ten ročník, tam tu trať, támhle další z kolekce třeba od Alberta... (moderní řízené kvašení) a říkáte si: „ Hmm tady ta škvírka, byla taková plochá ale na patře chuťově bohatá, tady ten kousek jsem koštoval už několikrát a ještě bych si i přihnul...“ DozráváníPak s přibývajícím věkem, člověk míjí některé soudky a vzpomínáte jaké to byly pijácké časy, co všechno jste vydrželi a dokázali vypít. A může se vrátit chuť na mnohý skvost sudetských vinic, zatoužíte po tomto kousku jak zamlada. Ale řeknete si, že všeho s mírou neb dobrý gurmet si musí umět i mnohé požitky odepřít (co kdyby to trávicí soustava náhodou pod kruhem neunesla - z vína se jenom nezvrací, že jo). No a posléze se také ukáže jak velký jste byl snob, jestli po vás zůstane jen „zaprášený archiv vypitých lahví“ (který měl cenu jen pro vás) nebo jestli to budou vzpomínky na jižní slunce, na život a procházky ve vinici, a také jestli se jen lisovalo a stáčelo jen víno. Neboť: „Nezapomeňte, že i my jednou dozrajem na vinici a budeme lisováni a po té stáčeni v nádobách věčnosti“ Vinař (vinar@centrum.cz) Pro znalce je tu malá koštovací soutěž, poznej o jaký ročník, odrůdu a trať se jedná na obrázcích. Odpovědi posílejte autorovi na e-mail. Ze správných odpovědí bude vylosován výherce – první cena je košt s autorem na sudetských vinicích. Gendrová selekce potenciálních výherců se nevylučuje :-).
|