Tak mně schnáblík inspiroval a naladil notu, že mi to nedá a taky půjdu s pár příhodami do mlýna.
že by nová rubrika - TO BYLO TAK?

To byl o tak poprvé.

Je krásné září, listy barví žleby v Krasu a dva velmi mladí, ambiciozní lezci Z. a Zet brázdí klasiky na Rorejsech.
Kolem třetí ten ambicióznější Zet navrhne dát pokus o něco v horní stěně Macochy. A andělíčkové strážní se připravují na slet.
Kolem čtvrté pak oba srdnatě traverzují pod stěnou i hledají kudy vede cesta. Tu nejlehčí netrefí, ale hele, támhle je skobka, ono to nějak pustí. Krátká délka, blbej štand, horší odlez jedna skobka daleko, druhá ještě dál, obě skoro artefakt dávných věků, horolezeckého pravěku.
Zet dobyl druhou skobu, no, nic moc ale vydrží. Z sice povzbuzuje, ale nicméně tma se blíží a tak asi dolů.
Jak se stalo, tu se stalo lano je u Z na štandu,ale s malou chybou. Jsou tam oba konce a ani jeden nevede nahoru.
Ambiciózní Zet má náhle po ambicích a upřímně řečeno i v poněkud bezvýchodném postavení. Skobka, háček a lano o deset i víc metrů níže na štandu.
No naštěstí bylo tehdy abnormálně smyček (žebříčky jsme ještě neměly) a tak nakonec Zet ze skoby slanil a s hlubokou tmou oba  už bez ambicí z Macochy prchli. A andělíčci si mohli jít zase jednou schrupnout po náročný šichtě.
Dneska bych do takové skoby asi nepověsil ani baťoch...

To bylo tak podruhé

Den jak namalovaný jen lavinové nebezpečí trochu více než je zdrávo, ale což, Červená dolinka je v pohodě, půjde se na výlet.
Nováčci a cvičitelé razí stopu, ambicemi našlapaný Zet šlape na lyžích a v hlubokém sněhu rychle získává náskok.
Svah se u skalek stává strmějším a strmějším. Lyže hol musí dolů, postup se zpomaluje a náskok je ztracen. Ale což, už jen pár metrů a zase jsem v mírném a jak mi to na pásech povalí.
"Hele, nelez tam, spadne to." Lakonicky se ozývá z míst o pár metrů vedle kudy vede cesta.
Lyže zápíchnuté až po vázání, každý krok na prd.
"Ještě tři metry a su v pohodě."
Ale kdyby se tak panáček o ty lyže opřel na plocho, tak se nebude tak bořit.
Jak řekla tak udělala...
Bohužel udělali soudruzi z NDR asi chybu...Padesát metrů dolů, jedete totiž hrozně rychle...
No sníh jsem vyplival, batoh a čepici si ze stromku kterým jsem byl protažen sundal, kupodivu našel i lyže a hůlky.
Jen ten strach ze sněhu mi zůstal asi pět let a nic moc ani dneska, když musím na nějaké otevřené sněhové pole...

To bylo tak potřetí

To vám tak jednou Zet a tajemný V. vyrazili i se dvěma nováčky do Malé zmrzlé. Celkem dávno, to bylo ještě v minulém století.
I vyclimbli betelný ledík a že přes Jastrabie sedlo do Červené.
Slunko žačlo smažit, drny měknou a tak že radši né a že radši zpátky důle.
I předpoisově připravili nováčkům slaňák, první V. pak nováčci a poslední Zet. Nováč sestupovali poctivě čelo ke svahu, kop, kop, ťuk cepín, kop,kop...
I Zet smotal první lano a V. jej vzal i do batohu vložil.
Zet začel motat druhé a V. se k sestupu měl.
I usedl na své pozadí a za halasného juchání kol nováčků projel.
"Jupí, tak se to dělá!"
Vzápětí opsal úžasné salto vpřed, kdy středem rotace byli jeho paty no a posléze nám ze spoda žlebu zamával.
Věci z batohu jako druhou motyku, lano, dekl a tak, tak ty jsme posbírali a ptáte se co bylo příčinou?
No boční žlábek z něhož trocha ledové krusty nateklo, zadní hroty maček, avíc fakt nepotřebujete. Dokonalý full,full,double,double,full,full...

To bylo tak počtvrté

I vydal se zase jednou po dlouhé době bývalý lektor, dnes instruktor první třídy, ale vlastně on už moc neučí do Tater. I teoretická příprava, bez chybičky, no super na jedničku, jenže pak přišla praxe...
I vyrazil na Karbunklový hřeben. Lehká tůra v deset odchod. Včasný nástup = horolezcova smrt.
I stoupali, leč nováčci jsou pomalý a nečas přišel na hřebeni a světe div se, kde se vzala tu se vzala, ona vám tam byla tma...
I nováčci vytáhli čelovky, jen instruktor a jeho spolulezkyně čelovky ničevó...
I upřely nováčci zraky na instruktory, kudy cesta dolů?
No přeci do Červené dolinky, nicméně najednou kde se vzal tu vzal a byli v černém lese. Ten ale v červené dolince není? Jaká země, jaký den kde se to ... ocitli?
No nakonec našli v Javorové jakousi salaš a v ní to jakš, takš, překlepli. Jelikož si jeden z nováčků podvrtnul kotník, tak ho bylo potřeba odvézt a tak se dotyčný instruktor nabídnul, že ho tedy odveze a svou účast v rámci výjezdu ukončí...

To bylo tak popáté a zatím naposledy

I v prostřed týdne prokázali nováčci dostatečnou samostatnost a mohli tedy vyrazit na první samostatné tůry. Žeruchovky jsou co by kamenem dohodil, tak hurá.
Dvojka si vybírá cestu, instruktor V. mizí s dalším z nováčků za hranou, ale ne mimo doslech.
Po chvíli lezení stanul lezec Č. notně nad nástupem. Lana perfektně procvaká na střídačku aby netřela, leč cesta dále nechce Č. pustit.
"Hele tady je starý klín, na jednom slaním a na druhým mně odjistíš. Nechce se mi tady nic nechávat."
I V. za hranou zatušil zradu a rozhodl se nahlédnout, leč bylo již vykonáno.
Č slanil asi metr a vzápětí, měl pocity Orla. Jen to přistání bylo trochu tvrdší...
Chyba byla, že na jištění si nechal lano na které byla pouze dvě jištění, a na tom druhém slańoval. Jištění vydrželo, ale to už byl jaksi na zemi.
Nu což. Nováčci předvedli vzorovou záchranou akci, vybaveni lékárnami a umějí perfektně spouštět ze svahu sáně. Všechno zlé je k něčemu dobré.
A Č.? Tho si chvíli nechali v popradu na pozorování. Přeci jen dvacet, je dvacet...


Tak zazvonil zvonec a pohádkám byl konec.
Průšvih je ten, že všechny jsou ze života, mně, nebo osob mého okolí.
Dneska se zasmějeme, ale myslím, že ani v jedné to na smích moc nebylo. Snad si najdete mezi řádky i trochu poučení, ale blbost ta je věčná a bohužel nevyhýbá se nikomu. Takže a´t se vám pokud možno vyhýbá co nejdéle.

Radek