Kalendář ukazoval datum 10.7.2016 a Deštenské Komando (HO Deštné v Orlických horách) vyrazilo na Kavkaz s cílem potrápit se v zajímavých cestách nejvyšší hory Gruzie, Šchary.

Přestože jsme po dobu strávenou na Šchaře téměř neviděli mráček a od slunce se spálili jako albínské děti, hora nám toho příliš nedovolila.

Pod kopec jsme i v početné skupině 13 lidí dojeli hladce. Přílet do Kutaisi kolem půlnoci, z letiště okamžitý transport minibusem do Mestie. Snídaně na náměstí a následný přesun do Ushguli, výchozího bodu pro lezení Šchary z jižní gruzínské strany. Hned na návsi nás řidič předává do rukou syna místního ubytovatele, postaršího alpinisty (tento pojem mají hodně rádi), který nás dovádí do solidního ubytovacího zařízení, svou vybaveností se lehce vymykajícího z všudypřítomného středověku. Dozvídáme se, že zde byl kdysi ubytován Gustáv Husák. Na zdi visí vlajka krkonošské horské služby.

Další den dostáváme velkou lekci vyjednávání. Přes (z našeho pohledu) jasně artikulované a ubytovatelem odsouhlasené určení cílového bodu pro odvoz batohů (BC South I, výchozí místo pro výstup na Jižní vrchol Šchary) - nám statný synáček starého ubytovatele vyhazuje naše závaží nedaleko Ukrajinského kempu (cca tisíc výškových metrů pod původně domluveným BC South I) s komentářem, že nahoru nevyjede. Kdy by to byl řekl, že to do jižního base campu autem vyjet nepůjde, když nahoru vede cesta, respektive neexistuje cesta, po louce se sklonem 40° zarostlé místy až po pas vysokým porostem. No, prý to nevěděl :-). Předplacení odvozu batohů (200 GEL za „mašínu“) se tedy ukázalo být neoptimální. Ponaučení shrnu slovy Míry K., člena Deštenského Komanda: „Na každým výletě tě někdo aspoň jednou pořádně vojebe“. Na svých trupech (zepředu i zezadu) máme důmyslně zavěšenou pořádnou nálož. Já 32kg (soutěž o nejmenší zavazadlo jsem od dob školních výletů nikdy nevyhrál). A po loukách, které by si pro svůj sklon sem tam zasloužily jištění, mažeme nahoru do BC South I. Túra uvedená na ukazateli v Ushguli jako dvouhodinová se s náloží protahuje na půl dne a třiceti stupňové vedro ji dělá ještě o něco zajímavější.


Masiv Šchary

Po zhruba tisíci výškových metrech stavíme stany v jižním base campu a koukáme na sněhem pokrytý majestátný masiv Šchary. Zjišťujeme, že v cestách, které jsme plánovali (výstup na Jižní vrchol, cesta č. 117 - 3A; výstup na Západní Vrchol přes Jižní vrchol, cesta č. 118 - 5A, Naumova cesta na Jižní vrchol č. 115 - 5A), významně převažuje sníh nad skálou.


Myšák a Petr

Další den ráno vyrážíme na aklimatizační výstup na Jižní vrchol (cesta č. 117 – 3A). Nezáporná noční teplota a denní teplota přesahující v BC South I třicet stupňů dělá ze sněhem pokryté hory loterii. Sněhová pole se už za rozednívání sypou a po pár hodinách doslova tečou pod nohama, seraky jezdí ve žlabech a po stěnách celého masivu neúnavně jak haranti na kopečku mezi paneláky, když v listopadu na sídlišti napadnou dva centimetry sněhu. Jižní vrchol (4350 m.n.m.) v úmorném vedru zdoláváme. Jako první je nahoře místní pes Myšák, který se k nám z neznámého důvodu přidal dole u Ukrajinského kempu a kterému jsme nedokázali vysvětlit, že bez sedáku, motyky a helmy je takový výlet riskantní. Na vrcholu okukujeme možnosti, jak by se přes sedlo dalo dostat na hřeben směřující k Západnímu vrcholu (5057 m.n.m.) a po chvíli už přes rozlámané skalní hřebeny a kašovitá sněhová pole utíkáme zpět do BC South I. Myšák s námi. Slaňovat jsme ho však neviděli.


Myšák s Markem na Jižním vrcholu

Celý další den pobíháme s nákresy a mapkami na horizontu nad base campem a hledáme možnosti pro další aktivity. Třetí den extrémního horka dělá s horou pokrytou významnou vrstvou sněhu z nedávného desetidenního sněžení neskutečné věci. Hora se otřepává jak zmoklý pes. Jedinou rozumnou aktivitou je tak sestup zpět do údolí. Po další teplé noci v BC South I s neuspokojenými ambicemi a lehkou lítostí vláčíme naše batohy po porostlých loukách zpět dolů k Ukrajinskému kempu.


Aleš v Base Campu I

Část výpravy následující den (po večírku oslavujícím zdolání alespoň Jižního vrcholu) odchází na týdenní trek a část se rozhoduje pro ušetření dovolené a odlétá zpět do Prahy, napsat tento článek a přemýšlet, kam vyrazíme příště.


Deštenské Komando

Petr Disman, Marek Disman
dismanteam.com
Deštenské Komando
HO Deštné v Orlických horách

Foto: Jarda, Marek, Petr

UŽITEČNÁ FAKTA

Obecné
V Mestii na náměstí je info centrum, které poskytuje info o počasí, dopravě atd. Jsou zde k dispozici mapy a popisy několika vybraných lezeckých cest (a treků).

Wifi a telefonický signál
V Mestii má většina ubytovacích zařízení zdarma wifi. Restaurace na náměstí také. V Ushguli je to s internetem horší.
Telefonický signál jsme měli až do BC South I (tam byl jen na několika konkrétních místech). Signál jsme chytili i na Jižním vrcholu Šchary.

Peníze
1 GEL = cca 10 CZK, na letišti v Kutaisi je směnárna i bankomat (v době naší návštěvy byl mimo provoz).
Často lze po diskusi platit i Eurem ale je to vždy méně výhodné.

Ubytování
Mestie: Gesthaus Ushba (v ulici cca 100m severo-východním rohem náměstí v Mestii, po pravé straně. Majitelka mluví perfektně anglicky), cena 20 GEL/os/noc.
Mestie: Gest House Edelweiss (v ulici cca 100m severo-východním rohem náměstí v Mestii, po levé straně,edelweissvaneti@gmail.com, +995 599 224 264), cena 20 GEL/os/noc.
Ushguli: postarší alpinista se statným synáčkem: +995 595 757 451, cena 20 GEL/os/noc, s jídlem 40 GEL/os/noc.

Doprava
Minibusem z letiště v Kutaisi do Mestie: celkem za 160 GEL, cca 5h jízdy. Stánek dopravní společnosti přímo na letišti, otevřený i v nočních a ranních hodinách.
Minibusem z Mestie do Ushguli: celkem 200 GEL, cca 3h jízdy. Dopravu lze lehce zorganizovat na náměstí v Mestii.
Na návsi každé turistické vesnice je parta borců, kteří zařídí odvoz kamkoli.

Jídlo
Na letišti v Kutaisi nám u stánku dopravce byly nabízeny plynové bomby na vaření (velké za 25 GEL). Nekoupili jsme a v Mestii nebyly k sehnání. Nakonec jsme horko těžko sehnali alespoň malé (za 30-35 GEL). Těžko říci, zda byly bomby momentálně vykoupené, nebo zda je jejich nedostatek trvalý.
V Mestii je na náměstí super restaurace, kde mají jak místní, tak západní jídla a dobré kapučíno.
V Mestii je možné koupit sušenky, čokoládové tyčinky a chleba. Výběr sušeného a instantního jídla je velmi omezený. Z lezecké výstroje a výzbroje nekoupíte prakticky nic.
V Ushguli je pár hospod, ale je zvykem, že jídlo nabízí ubytovatel.

Záchrana v horách
Z jižní gruzínské strany Šchary je infrastruktura horší, než se severní ruské (kde jsou snad oficiální heliporty u některých chat). Všude po Mestii je na plakátech uváděno univerzální telefonní číslo 112 pro případ nouze. Volat jsme nezkoušeli.
Pro případ nouze jsme měli vygooglované kontakty na vůdcovské a trekařské agentury poskytující služby primárně na severní ruské straně masivu. Zda by byly schopné nějak pomoci, nevíme.

Permit do pohraniční oblasti
Ráno jsme byli na dvoře našeho ubytování v Ushguli přivítáni dvěma vojáky na koních, kteří nás doprovodili do domu pohraniční policie, kde jsme nahlásili, jak dlouho se budeme zdržovat v pohraničním pásmu. Dostali jsme razítko do pasu (bez jakéhokoli poplatku). Po návratu ze Šchary jsme se byli na stejném místě ohlásit, že pohraniční oblast opouštíme.