O tomto víkendu jsme s Hynkem, Jíťou a Martinem zavítali do rakouských Alp s plánem dlouhého lezení ve stěnách Breithornu či Wilder Kaiseru. Vačky naleštěný, ale byl to jen plán. Počasí bylo proti a tak jsme, jako náhradní program, zvolili brutální Schleier Wasserfal, ryze sportovní oblast, kde je snad jen jedno 6a. Tak trochu zklamáni a psychicky nahlodáni jsme byli trapní nejen v 7b, ale i ve oné zmiňované 7- :o). Prostě jsme tam jen tak popolejzali a po očku sledovali, co se děje okolo.
Co je mezi 8a a 9a nám ukázalo několik místních hejhuláků. Dobrá, mají to tam nachozený, ale to nijak nesnižuje to, co předváděli. S Hynkem jsme si navzájem drželi brady, museli jsme vypadat fakt zajímavě. Jeden Helmut hobloval na sucho jedno 8a vedle druhýho, pak dal několik pokusů v 8b+. Jenže, aby nalezl do 8b+ musel prokráčet 30 metrů dlouhou 8b, aby mohl absolvovat ono 8b+. Spadl několikrát po 45 metrech lezení v této obtížnosti. Vždycky když spadl, usmál se a nechal se spustit 20 metrů od nástupu, políbil Hildu a šel jí jistit do 7c. Ostatní hejhuláci na tom byli stejně v bledě modrým. Odhaduju, že za ten den nalezli každý tak 200 metrů v obtížnosti 8a a víc.
Nedělám z toho žádnej závěr a už vůbec nechci rozpoutat nějakou dementní diskusi, prostě se nám to jen děsně líbilo. Zároveň jsem si zodpověděl otázku: “Co je mezi 8a a 9a?“ Tak nějak jsem si to představoval.
Jo a na Šlajeru je krásně.