„Kluci, tu cestu jsem lezl.“ Snažím se poradit dvěma lezcům, když nastupují do - pro ně neznámé - cesty. „Být vámi, dal bych si mezi prvním a druhým kruhem smyčku. Jsou tam tutové hodiny a klidně tam dáš lanovici. Pod druhým kruhem je to nejtěžší a první kruh už tě od podlahy nezachrání.“
„To je dobrý, vždyť to není tak těžké.“ Odpovídají.
„ To těžké právě přijde pod tím druhým kruhem. A pak už bude trochu pozdě na tu smyčku.“
Trochu s nechutí do hodin provazuje smyčku. Odhaduji to tak na průměr pět až šest. Říkám si, tak jo, každý svého štěstí strůjcem - když hodí tlamu od druhého, tak se ta smyce stoprocentně přetrhne.
Kruh těsně na dosah. Chybí mu snad jen deset centimetrů, aby ho cvaknul. Ale nejde to. Trochu přešahování z chytu na chyt a zase zpátky. A je to tady. Ono to dole vypadá tak na sedm áčkovou cestu, ale je to poctivé osm béčko.
„Vrať se, a vyměň si ruce a pak to cvakneš.“ Snažím se poradit. „To bude dobré“ dostávám odpověď. A nebylo. Opět pár pokusů o cvaknutí. Na prvolezci je už vidět nervozita a pomalu začíná panikařit. Aby ne, je to dobrých deset až dvanáct metrů nad zemí. A cvaknout kruh se mu pořád nedaří. Od pádu ho už dělí jen vteřiny. Nakonec zvolí zoufalý pokus skočit po tom zpropadeném kruhu. Dlaní se sice dotkne kruhu, ale jeho tělo se už řítí k zemi.
Vytřeštěný pohled jističe hovořil za vše. Neměl šanci nic udělat, než doufat, že smyčka vydrží. Nevydržela.
Jako bych to tušil. Desetimetrový pád jen lehce přibržděn tenkou smyčkou rovnou na podlahu.
Prvolezec dopadl celým tělem naplocho do písku smíchaného s jehličím.
Jističův výraz v tváři byl ještě děsivější. Sledoval kamarádovo nehybné tělo ležící na zemi. Přitom svíral osmu s lanem v rukou.
I my jsme ztuhli. Pár sekund ticha a bezmoci. Co bude? Jak moc to bude špatné?
Když v tom se ležící nehybné tělo jako pružina vymrštilo ze země. Celé se otřepalo. Jako když pes vyleze z vody. Z padlého lezce na všechny strany letělo plno písku a jehličí.
Postavil se proti jističi. Namířil na něj ruku a ukazováček jako by ho chtěl zastřelit pistolí. A přitom na něj vykřikl: „Tak a teď půjdeš ty!“.
Čekal jsem cokoli, ale tímhle se večer bavila celá hospoda.
Se mi stalo něco podobného, akorát jsem byl na konci lana. Přijdu v Ostrově pod skálu, mladej machýrek, ty vole to je lehký, jenom 7b. Dej si tam tu smyčku, říká jeden kolemjdoucí, tak teda jo. Pod kruhem stejná scéna. Až na to ze ta smyčka vydržela.
No, tak ještě že to dopadlo takhle! Omlouvám se za možná hloupý dotaz, ale jaká smyčka by byla tedy nejlepší? Lanovice většího průměru? Co plochá šitá smyčka? Nebo plochá s uzlem? Díky za radu ;-).