Prvovýstup SZ stěnou, první český výstup západním hřebenem. Pro letošní rok jsme si po roční vynucené zdravotní přestávce vybrali „nízkou“ sedmitisícovku Gyaji Khang, která patřila mezi naše vytipované kopce (výška, nekomerčnost, žádní Češi a ženy na vrcholu). První výstup na Gyaji Khang se uskutečnil v roce 1994 v rámci smíšené nepálsko-japonské expedice. Podle všech údajů západním hřebenem, za použití více jak kilometru fixních lan. Ovšem pro cizince byla oblast až do roku 2002 uzavřena. Pokus zopakovat v témže roce prvovýstup se nezdařil. V roce 2003 se česká expedice vedená K. Plechačem pokusila o prvovýstup SZ stěnou, dosažená výška asi 5800 m n. m. Od té doby uspělo několik expedic, ale vždy variantou původní cesty, tedy západním nebo jižním a pak západním hřebenem. Severozápadní ledovcová stěna tvořená od pohledu velmi členitým ledovcem stále odrazovala. Naším plánem byl od začátku výstup SZ stěnou. Z původního počtu čtyř účastníků stoupl nakonec počet až na 10, ale devět dní před odletem si jeden z účastníků po pádu ze střechy zlomil obě ruce a pochroumal koleno, takže nás odletělo 9 a dvě trekařky. Ty s námi putovaly pod BC a pak pokračovaly po „své annapurnské ose“. Celá naše cesta byla naplánovaná na 30 dní v Nepálu (mimo jiné i z důvodu nižšího poplatku za víza). Dlouho jsme si rozmýšleli termín. Tradičně volíme podzim, ale podle téměř všech zápisů z této oblasti se zde leze až koncem září a v říjnu. Nakonec jsme dali na naše představy a odletěli již v polovině září. A dobře jsme udělali. Po příletu do Káthmándú dva dni věnujeme nezbytným formalitám, nákupu vybavení základního tábora i jídla. Tradičně nevyužíváme servis od místní agentury a vybavení BC. I kuchyně je naše a hlavně si i vaříme sami. Několik členů expedice bylo v Káthmándú poprvé a tak se také věnují památkám. Pak již odjíždíme (ještě za deště) do hor. První den minibusem do Beshisaharu, druhý den již terénními auty po dost krkolomné cestě do Kota a pak následují 2 dni pochodu do historického městečka Fu (Phu Gaon ve výšce drobně nad 4000 m n.m.). Je to velmi staré, původně tibetské město. Den trávíme aklimatizací a prohlídkou přilehlého posvátného chrámového návrší. Další den za pár hodin přicházíme do místa našeho základního tábora (4840 m n.m.). Počasí nám přeje, kromě prvního dne pochodu je již po zbytek expedice hezky, akorát občas nějaké ty mraky a trochu fouká. Dva dni věnujeme stavbě a vybavení našeho BC, chystáme si věci, obhlížíme další cestu. Vypadá to dobře. Třetí den jdeme nahoru. Tonda s Laňkem (Antonín Bělík a Vít Auermṻller) variantou západního hřebene a nás zbývajících 7 se pouští do hledání cesty severozápadním ledovcem. Ještě ve spodní části cesty nacházíme postupně dvě trasírky, zřejmě jako pozůstatek prvního pokusu z roku 2003 a pak již jen kličkujeme a hledáme cestu velmi členitým ledovcem. Po třech dnech si necháváme část věcí jako depozit (6100 m n.m.) a vracíme se do BC. Cestou několikrát zahlédneme Tondu a Laňka jako malé tečky na hřebeni a oni zase pozorují nás a naší stopu jak se klikatí ledovcem. V BC jsme opět všichni. Dva dni relax a opět nahoru, každý svojí cestou. Za dva dni jsme v místě našeho posledního tábora v 6100 m a třetí den stavíme poslední tábor výš, asi 6300 - 6400 m n.m. Ráno vyrážíme postupně vzhůru. Trhlin již ubylo, ale ještě dost dlouho strmě stoupáme, až se dostáváme na téměř rovný, několikakilometrový úsek vedoucí k vrcholu. Olga s Pavlem jsou poslední, zato se zde, asi kilometr před vrcholem, potkávají s Tondou a Laňkem přicházejícími po hřebeni. I při velké snaze by se to takto nedalo dopředu naplánovat, ale je to tak. V rozsahu dvou hodin vystupujeme všichni dvěma cestami na vrchol. Přes občasné mraky jsou krásné výhledy. Na východ kousek od nás sedmitisícovka Nemjung, trochu více na sever Himlung. A nedaleko na jihovýchod se tyčí mohutná osmitisícovka Manaslu, kde loni vystoupil Tonda s Laňkem, (v roce 2006 Pavel a Olga otáčela kousek pod vrcholem). Postupně se vracíme každý ke svým stanům, poslední již za tmy. A bez potíží (i když dosti unaveni) následující den všichni sestupujeme až do základního tábora. Balíme a stejnou cestou jsme za několik dní opět v Káthmándú. Trochu zde slavíme a odlétáme v plánovaném termínu do 30 dní. Na vrcholu 7. 10. 2017 od 14:30 do 16:30 SZ stěnou: Michal Vyroubal, Tomáš Kruml, Jaromír Sedlářík, Pavel Wronka, Vlastimil Mašek, Pavel Matoušek a Olga Nováková Západním hřebenem: Vít Auermṻller, Antonín Bělík Jak se později dozvídáme, dva Italové s horským vůdcem, které jsme potkali na treku cestou zpět, vystoupili asi o týden později na vrchol po našich stopách. To by znamenalo, že má cesta hned první přelez. (hi res) Seznam zjištěných úspěšných expedic: 1994 – podzim – Nepálsko - Japonská expedice (oblast zatím pro cizí expedice uzavřena) (Gupta Bahadur Rana, Taichi Fujimatsu) - trasa výstupu nejspíše západní hřeben, 1500 m fixních lan. 2005 – jaro - Francie (5) - Belgie (1) - varianta Z hřebenem - dodnes používaná cesta - Paul Marc Grobel + 5 členů expedice, vrchol 2.5.2005, 350 m fixních lan. 2005 – podzim – Japonsko – „normálka“ = Z hřebenem – Tsuji Hitoshi a dalších 6 Japonců + 5 výškových šerpů, vrchol 26.9.2005. 2008 – podzim – Francie (4), Nepál (3), Irán (4) – Z hřeben - vrchol 13. a 23. října 2012 – podzim – Francie (4) – Nepál (2) - Z hřeben - Pierre Jean Maurice Charlot + 6 na vrcholu 23.10.2012 2017 - podzim – 7.10. - celá naše Česká expedice - 2 západním hřebenem, zbytek prvovýstup SZ stěnou Zdroje: Více fotografií na: www.vrcholeni.cz
|