Už dlouhá léta mám spadeno na skalnaté svahy napravo od populárního středočeského bigwallu Mařenka. Nikoho včetně sebe jsem ovšem nikdy nepřesvědčil, aby tam se mnou vlezl, když na samotnou Mařenku vede tolik pěkných cest. Musel jsem tedy počkat, až na tohle dobrodružství doroste synek Mates.
Tohle babí léto se tak stalo. Díky Matesovu kyvadlu na konci první délky Staré cesty ztrácíme morál, slaňujeme na nástupovou polici a jdeme do starého projektu.
Po chatrných fixech dolézáme na plošinu pod Kormidelníkem a padesát metrů traverzujeme dál pod stěnami. Tu a tam nacházíme další zbytky starých lan zavěšených v bytelných skobách, přelezeme jednoho sokolíka, překonáme rozbitý žlab, prolezeme chroštím a skoby končí.
Stojíme na začátku travnaté lavice porostlé mohutnými borovicemi. Pokračujeme po ní až na konec, kde ji zahrazuje úžasně rozlámený pilířek. Metrákové kamenné bloky jsou na sobě jen naskládané, a tak nezbývá nic jiného, než věřit, že pokud spadnou, zachytí nás smyčka omotaná okolo poslední borovice.
Nad pilířkem začíná mařenkovské peklo. Prodíráme se šípkovým polem kombinovaným s lebedou, pod nohama ujíždí rodná hrouda a naše tužby se upínají o dvacet metrů výše k tunelu tvořenému zespoda šípkem a lebedou a ze shora přerostlým křovím. Tím můžeme projít pěšky.
Dostáváme se konečně do sedélka v bočním hřebenu. Na skalách rostou pokroucené duby, buky a borovice. Horská tráva je na troud suchá. Připadáme si jako v rakouském Höllentalu.
Navíc pozorujeme na hlavní stěně, jak přítel Hoé přelézá za pomoci elegantní nebeské paty převis v Pavlově cestě 8+. Škoda, že nemáme fotoaparát se zoomem, protože je odtud fantastický výhled.
Po hřebínku lezeme v pohodě, jistíme smyčkami okolo stromků nebo skalních hrotů. Na jednu délku dokonce přenechávám vedení Matesovi. Je to teprve jeho druhá cesta na horším konci lana a první, kde si musí sám zakládat jištění. Když narazí na starou vrtanou skobu, ze které se slaňuje do pravé části stěny, má neskonalou radost.
Posledních pár metrů na temeno dolézám zase já.
Podáváme si ruce, plácáme se po zádech, balíme a pěšky mizíme k ohništi pod Mařenkou, kde nás čeká čaj, chleba se sýrem a jablko.
Mates nazývá cestu poněkud lascivně Píchavá Mařenka.
PÍCHAVÁ MAŘENKA
Prvovýstup: Jakub Turek, Matěj Turek stř., 5. 10. 2002, 2 hodiny
Obtížnost: max 3, většinou 1-2, místy CH
Doporučené vybavení: lano 50 m, přilba, 4 dlouhé smyčky, 4 karabiny, pohorky, dlouhé kalhoty
Popis:
K nástupu se jde od ohniště pod stěnou ve směru červené šipky na skále částečně pěšky, po fixech a trochu se leze cca 100 m traverzem stále doprava vzhůru (1). Na plošině u výrazného stromu se cesta na jednu délku mění v lávku (1-2), s jedním stupněm, který se překonává sokolíkovou spárou (3). Poslední skoba je přímo v dlouhém koutě, který zprava ohraničuje Mařenku.
1. délka: Kout překročíme a lávka se mění v travnatou polici (1). Na ní rostou mohutné stromy (jištění). Lávku zprava uzavírá pilířek, který přelezeme pomocí spáry v jeho levém boku (3). Rozlámané! Pokračujeme nepříjemně zarostlým svahem ke skalkám nad námi (CH) a do výrazného sedélka.
2. délka: Po ostří hřebene (2).
3. délka: Stále ostřím hřebene okolo slaňovací skoby (1-2).
4. délka: Krátce na temeno (CH-1)
Už lezu nějaký ten pátek, ale bohužel tahle oblast mi stále uniká. Prozraďte prosím kde to je, popř. kde na netu by se našel průvodce. Slibuju, že se pokusím dát první opakování Píchavé Mařenky:-)) Díky Gejza
Zkus Nepískovcové skály v Čechách 1.díl, Praha, Středočeský a Jihočeský kraj. Jsou tam základní informace a staré cesty. Nové cesty a RP přelezy jsou velká neznámá, zkus pátrat dál. Také by mě docela zajímaly.
Protože, kdybys dal vyhledat (vpravo nahoře) na Lezci heslo "mařenka", najde Ti kromě jiného i článek "Hrátky s Mařenkou", kde najdeš velmi podrobný návod, kde Mařenku hledat.
S když nahledáš třeba server ČHS www.horosvaz.cz, tak tam
- členský servis
- odkazy
- Na cesty-průvodce
najdeš odkaz na NETovýho průvodce.
Vždy a všude prudím proti lenochodům, co nejsou schopni nalézt na www.google.com a zadat jediné slovo, v tomto případě "mařenka". První odkaz, co na tebe vypadne:
http://www.geocities.com/Yosemite/Gorge/7121/MARY/
Jenže je to z roku 1986! Od té doby se tam prý událo mnoho. Cesty za V A1 dnes vyhledávají jen duševně choří jedinci, určitě to jde volně, ale kde zjistit za kolik a kdo to přelezl první? Ve vrcholovce?
Chytit skobu je tabu.....?
Třeba ne. Třeba to ještě nemá čistý přelez. A nebo má, ale jen nějakým "duševně chorým jedincem", který si vystačil s původní starou skobou, což srabi jako já bez pořádného borháku zkoušet nebudeme.
Nic Ti nebrání vyrazit do oblasti a jestli uvidíš, že stará hákovačka by šla čistě a je pro Tebe přiměřeně jištěná, tak jí zkus čistě a jinak ji přehákuj.
Klasifikace V A1 mně v tomto případě říká jednoznačně víc - že to přelezu. Pětku zvládnu a A1 umím taky.
Klasifikace 8+ mně neříká nic. Jestli to je jeden krok, tak ho buď přelezu, nebo pěkně po staru přehákuju. Jestli je to souvislejší lezení, tak to nepřelezu.
Nebo to je pro Tebe takový přístup nepřípustný? Zakládáš si jen na sportovních RP přelezech? Tak to ale nejezdi na Mařenku!
V tomto ohledu je Mařenka (řečeno Tvou kategorizací) spíše horská oblast.
Chytat skoby v nevelehorskem terenu je preci uplne normalni. Bez se podivat na Ruzyn nebo na Brumlovku, kolik lidi se chyta extresek aby se dostalo o metr dal, v ceste kde nemaji absolutne co delat.
Víš, kde to je, tak se tam vyprav a začni lézt.
Některé oblasti holt jsou a budou zastřeny jistým tajemstvím a nebudou podrobně zpracovány v barevných průvodcích. A Mařenka je tuším jedna z nich.
Stručně: nevím o tom, že by kdo kde zpracoval nějakého aktuálnějšího průvodce.
Ale na výše uvedených odkazech jsi se mohl dočíst, ža Mařenku spravuje HoSoHoPo a tak bombarduj dotazy přímo je.
Nebude. Na to, aby závodil v dospělosti na vrcholných závodech je už pozdě. Ale hlavně nechci, aby si něco udělal se šlachama, chrupavkama, kloubama... To by mě asi za pár let proklínal. Navíc si myslím, že většina trenérů sice ví o budoucím poškození dětského pohybového aparátu, ale kašlou na to.
A k riziku? Stát se může všechno dětem stejně jako dospělým. (Ale teď vážně: tady je pár odkazů, jak z dětí neudělat malé mrzáčky, sportovní debílky, nebo dokonce studené mrtvolky, a přesto si s nimi na skalách a horách užít http://jakubturek.webpark.cz/ostat.htm)
Mno já si myslim, že by se daly v této oblasti udělat moc pěkné a pevné RP cesty. Nevím jak to tam je s čistýma přelezama, asi nějaký jsou. Já tam před loni s kamarádem dal odzdola nějaký kout s pěkným kolmým pevným nástupem. Vršek byl však jak z článku. Pak jsem dal s dlouhým :-)) horním čisté přelezy dvou cest v centrální kolmé pevné části a to bylo super lezení. Jen bych se na prvnim bál toho jištění :-(
RP přelezy tyto cesty dávno mají. dokonce se domnívám, že už nejméně tak patnáct dvacet let, jsou to prakticky všechno plotny, kde jsou vždy dva metry těžké od nouhendu k nouhendu, a tam je rozdíl mezi af a rp prakticky zanedbatelný. mám za to, že na mařeně neexistuje cesta, která by neměla rp přelez. a rozhodně jsem proti nějakému "zkulturňování" cest řadou nejtů. (možná jsem to blbě pochopil, ale zdálo se mi, že naznačuješ, že je to nutná podmínka pro RP).
Hojda..pokud hledáte průvodce,začíná se částečně zpracovávat na www.hosohopo.zde.cz .
I když se Mařenka jeví místy, jako rozlámaná, užijete si nádherných i několikadélkových cest. Kde chybí skoba či nýt, zajistíte v pohodě frendem nebo čokem. Přeji hezké lezení. PS: cokoliv pevného na ochranu lebeně doporučiji.
I já měl v roce 1988 problém najít Mařenku, ale podařilo se a od té doby tam jezdím skoro každoročně(i na ledy, 27.2.05 tam žádný nebyly) a oblast znám. Oblast objevil asi F.Kutta (Komín,SC, Direttisima-1956), další významný období je pol. a konec 70let(hlavně zásluhou mladého P.Schwarze) a vznikají zde technické cesty(A), dále začátkem 90.let lezitelné cesty (např.Končíme Miloši, Konec marxismu v Čechách...) tvořené Sládkem, Semrádem, Betlachem...
V posledních letech se vytvořily tutové moderní štandy(z borháků) i na jedné z nejhezčích cest na Mařence Karlově(3délky za V) a postupové jištění na pravé straně pilíře v cestě Počernická. I v mohutné plotně jsou nové jištění např. v cestě Hard rock V A1 (dá se i čistě). Mařenka asi zůstane i nadále pro svou odlehlost oblastí pro "klasické" horolezce a né oblastí pro výkonostní lezce z umělých stěn. Mohu nabídnout i neúplného průvodce po Mařence.
Správce Píkovické jehly - Venca K.
Já miluju klasické cesty po vlastním jištění. U nás jich moc není a tak si vážím všech klasických oblastí jako je Mařenka. Když jsem lezla v Anglii, nepotkávala jsem žádné borháky ani skoby. V Česku tolik klasických oblastí není, a tak doufám, že ty co u nás jsou, se udrží, protože jsou lezci, kteří je vyhledávají :-)
Skoro největší oblast na tradiční lezení po skalkách v Evropě ti je málo (písky)?
Ale souhlasím, že u nás je velmi málo oblastí na lezení po železe, stejně tak jako velmi málo skutečných sportovních oblastí (ty u nás vlastně nejsou - máme tu jen jakési patvary sportovních cest co se jištění týká). Prostě máme málo pořádných skal..