Ve vysokohorském prostředí jsme vystaveni mnoha nebezpečím. Jedním z nich, bezprostředně ohrožujícím naše oči, je zvýšené množství ultrafialového záření - rostoucí úměrně s nadmořskou výškou.
Navíc se obvykle pohybujeme po sněhových polích, přičemž sníh velmi účinně sluneční záření odráží - suchý sníh až 88%! Odtud tedy pojmenování onemocnění, které je tématem tohoto článku - „sněžná“ slepota. Stejné postižení si ale můžeme přivodit v soláriu nebo doma v garáži při svařování - pokud si oči nechráníme dostatečným UV filtrem.
Do velehor se úspěšně používávaly brýle svářečské (Pamír, 1987)
ilustrační archívní foto - Standa (standa@lezec.cz)
Co to je sněžná slepota?
Sněžná slepota je stav, kdy postižený není schopen pro bolest vůbec otevřít oči a je tedy prakticky slepý. Bolest může být v závislosti na míře poškození oční rohovky tak intenzivní, že víčka jsou křečovitě stažena a mnohdy je problém i jejich pasivní rozevření ve snaze aplikovat kapky či mast.
Příčina a průběh onemocnění?
Příčinou je ultrafialové záření, které „spálí“ svrchní vrstvu rohovky a dojde k obnažení velmi husté sítě nervových zakončení - oční rohovka je nejcitlivějším místem našeho těla vůbec. Stav by se dal přirovnat k odřenému kolenu - ovšem hloubka prožitku je nesrovnatelná :-).
První příznaky - tedy postupně narůstající pocit cizího tělíska v oku, řezání, bolest, zarudnutí očí, otok a křečovité sevření víček přichází obvykle 4-6 hodin po expozici slunečnímu záření. Zastihne -li nás sněžná slepota již v bezpečí spacáku, protrpíme velmi krušnou a bezesnou noc a když nás nepostihne nic horšího, budeme mít posléze o čem vyprávět. Rohovka se v naprosté většině případů sama zahojí, bolest odezní obvykle v průběhu 24 hodin. Pokud se ovšem ještě musíme pohybovat - navíc v exponovaném a neznámém terénu - ohrožuje nás takový stav pochopitelně přímo na životě a jsme odkázáni na pomoc spolulezce, je -li v dosahu (o dohledu se v tomto případě mluvit nedá :-)).
Co dělat?
Nejdůležitějším krokem ve vysokohorském prostředí je uklidnit člověka postiženého sněžnou slepotou a pomoci mu do bezpečí - tedy zajistit bezpečný sestup. Je nutné si uvědomit, že člověk náhle zbavený zraku je zcela dezorientován, vystaven velkému stresu ze ztráty zraku a z vnímané bolesti.
Vlastní léčba sněžné slepoty je poměrně jednoduchá - máme li po ruce oční znecitlivující kapky, léky tišící bolest a oční (!) lubrikační gel či mast. V ambulanci očního lékaře toto vše obvykle najdeme, v útočném batohu ale hledání nemusí být úspěšné. V takovém případě alespoň trochu pomůže chladivý obklad na víčka a ubezpečení, že to do rána bude lepší… Alkohol byl už dávno vyškrtnut ze seznamu léků, ale panák taky neuškodí.
1. Suverénní metodou je podání znecitlivujících kapek (např. Benoxi, Novesin apod.) - tyto navodí okamžitou úlevu a postižený může opět otevřít oči a vidět. POZOR! Je nutné mít na paměti, že oči jsou poškozeny a nejsou chráněny přirozenou svrchní vrstvou rohovky. Existuje zde velmi vysoké riziko infekce rohovky s možnými trvalými následky! Proto je nutné použít znecitlivující kapky pouze na nezbytně nutnou dobu – tedy na dobu návratu do bezpečí! Nikdy nepokračovat ve výstupu!
2. Léky tišící bolest - jakékoliv máme k dispozici (např. Ibuprofen), v maximální povolené dávce.
3. Podání lubrikačního gelu či masti. Gel nebo mast napomohou obnovení svrchní vrstvy rohovky, ke kterému samočinně a relativně rychle dochází. Sníží se také riziko infekce. (O-Azulen mast, O-Septonex mast, Vidisic gel apod.)
4. Studený obklad na víčka, temno, klid.
Moderní brýle do hor
Může zanechat sněžná slepota trvalé následky?
Sněžná slepota odeznívá, jak již bylo výše napsáno, v naprosté většině případů zcela bez následků - nedojde-li ovšem k infekčnímu zánětu rohovky. Hlavním příznakem infekce je hlenohnisavý výtok z očí a přetrvávající řezání. V tomto případě je nutno aplikovat mast či kapky obsahující antibiotika - a to striktně dle pokynů lékaře nebo v nouzovém případě dle příbalové informace daného léku. V jakémkoliv případě zarudnutí očí (pochopitelně včetně sněžné slepoty!) je vždy nutno okamžitě přestat nosit kontaktní čočky, jsme-li na jejich pomoc odkázáni, a to nejlépe až do vyšetření očním lékařem. Nošení kontaktních čoček, zvláště pak ve vysokohorském prostředí, nese specifická rizika - ale o tom někdy příště.
Jak se sněžné slepoty vyvarovat?
Snadno - nosit sluneční brýle s kvalitním UV filtrem. Měli bychom mít stále na zřeteli, že i občasné sundávání brýlí pro mlžení nebo třeba při fotografování nás může ohrozit. Navíc ve vysokých polohách jsme UV záření vystaveni i při tzv. difuzím světle či lehké mlze - nejen na jasném slunci a při azurové obloze!
A něco o oku obecně?
Oko můžeme velmi trefně přirovnat fotografickému aparátu.
Víčka - stejně jako krytka objektivu chrání optiku před poškozením. V případě, že je nemůžeme otevřít, je to jako fotit s krytkou… :-) (sněžná slepota)
Rohovka - analogie s objektivem foťáku. Bezcévná, průhledná tkáň - a na poškrábání značně citlivější, než onen zmíněný objektiv. Tkáň, která si odebírá kyslík přímo ze vzduchu. Její síla je 0,9-0,5mm.
Čočka – další část optického systému oka. Rovněž bezcévná a průhledná. Dojde-li k jejímu zkalení, mluvíme o „šedém zákalu“.
Sítnice – je v podstatě analogie filmu či čipové destičky ve foťáku. Tkáň na níž se vytváří obraz. Ve vysokohorském prostředí dochází v rámci výškové nemoci k ucpávání cév, otoku a krvácení do sítnice.
Zrakový nerv – 1,2 milionu nervových vláken („drátů“) vedoucích signál ze sítnice do zrakového centra v mozku - můžeme přirovnat ke konektoru mezi digitálním fotoaparátem a počítačem… Otok zrakového nervu vedoucí k poklesu vidění bývá rovněž jedním z důsledků výškové nemoci.
Zajímalo by mně čím je dána přirozená ochrana oka a proč je u lidí různá. Ze zkušenosti vím, že když si zapomenu brýle doma a jsem třeba i 3 dny na ledovci kde "pere" slunce, nikdy se mně nic nestalo. Kamarádovi stačí 3 hodiny na ostrém slunci bez brýlí a večer nevidí. Čím je to dáno?
Já mam třeba oči citlivé jako prase, sluneční brýle nosím v létě skoro furt jinak mě bolí oči, někteří kamarádi zase skoro vůbec. Jinak podotýkám že shodou okolností jsem taky 3 roky dělal svářeče, takže to bych řekl že v tom nebude hrát asi roli. Nehledě na to že se sváří běžně s kuklou :-) Říkám si, nemůže to být třeba otázka barvy duhovky? já mám světle modré oči, tzn. asi nejsvětlejší odstín, tím pádem by mohly propouštět víc světla než třeba hnědé. Třeba je to nesmysl, jen mě to tak napadlo...
Barvou očí to není. Jedná se o světlocit. To znamená, jak vnímám světlo a jak jsem schopen se na něj adaptovat. Jde o celkem individuální věc, která je nejen u každého jiná, ale mění se i během dne, stupně únavy atd. Zásadní funkci má duhovka, což je kruhový sval v oku. Uprostřed něj je zornice tvořící světelný průchod. Duhovka reaguje na množství světla a podle toho se stahuje nebo povoluje. Mění se tak množství dopadajícího světla na sítnici. Na sítnici jsou tyčinky- nervová zakončení s citlivostí na světlo. I na jejich množství záleží... víc třeba na Wikipedii
A jak je to s kortikoidama? Sice tlumí zánět, ale na druhou stranu zhoršujou regeneraci rohovky. Leckdo si taky nemusí všimnout, že atb kapky kromě antibiotik můžou obsahovat i kortikoidy.
Kortikoidy i antibiotika zpomalují regeneraci epitelu rohovky. Tyto látky nepatří do léčby sněžné slepoty.
Samotné kortikoidy bez doporučení očního lékaře NIKDY nedávat!
Antibiotikum se dává z 95% do oka jako prevence bakteriální infekce u rohovkových defektů a zánětů. V případě sněžné slepoty je lepší vydržet těch 12-24 hodin do spontánního zahojení.
Kombinované preparáty (kortikoid + antibiotikum) je možno v případě nouze (déle než 3 dny trvající potíže, mimo dosah lékařské péče) použít.
Díky za odpověď. Jsem veterinář a u nás se podávání kortikoidů při poškození epitelu rohovky považuje za jasně kontraindikované, ale slyšel jsem ohlasy, že u lidí se to tak přísně nebere. Tak jsem si to chtěl vyjasnit.
Onehdá, při zimním přechodu Jubilejního hřebene jsem měl jiné problémy . Vlivem větru mě krystaly ledu nafoukaly do očí za dioptrické brýle .Když jsme sešli, seděl jsem v restauraci jako v mlze. Do rána se to spravilo. Ale co s tím , kdyby jsme tam zůstali? Venku jsem si toho ani nevšiml, pohybovali jsme se dlouho v šeru, tmě , ostrém větru a mlze.
Díky za vaše komentáře - ani jsem netušil, že to někdo bude číst. Ale je pravda, že aktuálně se o problémy medicíny zajímá celá společnost :-) (pokus o vtip)
dovolím si souhrnně reagovat:
1,Individuální rozdíly v odolnosti epitelu rohovky (to je ta svrchní vrstva) a v jeho tloušťce jistě existují, ale jsou minimální a nespoléhal bych na ně! Daleko větší roli hraje množství UV záření - tedy např. kvalita sněhu - mokrý a hrubozrnný sníh odráží cca 50% proti 90% u suchého sněhu, nadmořská výška, síla oblačné vrstvy atd..
Je-li zde někdo, kdo si poleží v klidu v solárku s otevřenýma očima nebo svaří výfuk bez kukly jsem si stoprocentně jist, že se s tím půjde nejpozději do 6 hodin od onoho "dobrodružství" pochlubit na nejbližší lékařskou pohotovost :-)
a nebo patří do kategorie lidí, co s chutí pozřou žárovku nebo 50 švestkových knedlíků - což je sice úctyhodné, nikoliv ovšem následováníhodné!
(Schválně nepíšu nezkoušejte to - víme přeci, jak to dopadne, když ředitel vyhlásí "venku mrzne, žádáme žáky aby v žádném případě neolizovali zábradlí před školou...)
2,Odolnost rohovky vůči UV záření nemá nic společného s barvou duhovky či šíří zornice - duhovka je uvnitř oka, tedy cca 2-3mm za rohovkou.
Odolnost a tloušťka epitelu rohovky nesouvisí s množstvím kožního pigmentu ani s barvou duhovky.
3, Ba naopak, lidé, jimž velké množství světla vadí méně (z nejrůznějších důvodů, toto je mimo rozsah článku) jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku sněžné slepoty - protože se prostě nebudou chránit.
4, Silný vítr a podráždění oční spojivky (to je vše kolem té průhledné rohovky) a rohovky silným větrem případně ještě v kombinaci se sněžením - stav může být podobný tomu, čemu říkáme sněžná slepota. Jinak mnoho lidí, nosících brýle, po příchodu do hospody sedí chvilku v mlze, zvláště pak v zimním období :-) (vtip)
5, Kortikoidy jsou v očním lékařství velmi důležitým nástrojem. Obecně kortikoidy blokují nebo tlumí zánětlivou reakci těla (tedy obranu proti poškození). Vlastní obrana těla je někdy pro některé tkáně horší než vlastní poškození. Kortikoidy mohou být ovšem striktně užívány jen na doporučení očního lékaře!!! V případě bakteriálního zánětu může vést podání kortikoidů až k fatálním komplikacím - jizva či dokonce proděravění rohovky s možnou ztrátou nejen vidění ale i oka!
Pro kortikoidy v kombinaci s antibiotiky platí víceméně totéž - proto jsou to léky pouze na předpis!!!
(Kortikoidy a léky tlumící bolest "neléčí" - spíše je můžeme s nadsázkou(!) přirovnat ke kladívku, jimž rozbijeme kontrolku, signalizující docházející palivo či olej v motoru. Někdy je to ovšem velmi žádoucí - proč zbytečně stresovat manželku, když stejně víme, že k pumpě už nám to nevyjde :-) )
Tak horám zdar!
A hlavně už aby napadl nějaký sníh!
S poslední větou se ztotožnit nemůžu, neboť už se těším na nějaké vysluněné stěny na jih :-).
Ale tak mě napadá otázka, kolikrát si říkám, že chránit oči by bylo asi rozumné i v té jižní Francii, kde sice na sníh nenarazíte, ale bílý vápenec také celkem slušně odráží sluneční záření. Co?
Sluneční brýle vždy, když to skýtá vyšší zrakový komfort... navíc je lepší mít od "mága" zaprášené brýle než oči :-)
Vápenec je určitě rovněž vysoce odrazivé médium -ale neodráží světlo "všemi směry" jako sněhové krystaly a navíc množství UV-B záření (to je ta složka, jež poškozuje rohovku)klesá v klesající nadmořskou výškou a rostoucí vlhkostí vzduchu - tedy riziko skutečného poškození je zde nižší.
Výhrada k článku:
1.Anestetikum kapat do oka pouze1*!!
2.Ty vyfocené brýle jsou opravdu instruktážní!Na to a na h...Mají maximálně krýt oko!Tj.postranice.
PS.1* vlastní zkušenost se sněžnou slepotou a 1*úspěšná léčba šerpy v 5 tis.A to měl lepší brýle než na Vaší fotce.
DR.J.R
co se brýlí týče máte naprostou pravdu pane doktore - brýle na fotografii nejsou vhodné do "výšek"(nicméně jsou skvělé na bike či na běžky :-)
ad anestetikum - kapat tolik, kolik nutno k návratu do bezpečí.
co se zkušenosti s léčbou fotokeratitidy týče - nedokážu to spočítat, ale nejméně stovka. nicméně žádný šerpa, všichni to byli svářeči :-)
Na jaře při skialpovém výstupu na Glokner bylo krásně azuro-blankytno a protože jsme šli téměř pořád se sluncem v zádech (během výstupu), sluneční brýle zůstaly celou dobu v batohu, ale obličej jsem si pravidelně mazala krémem s UVF 60. Fyzická námaha, tvorba potu na tváři v kombinaci s tím krémem vytvořily speciální vrstvu, která způsobila to, že při sjezdu dolů do údolí už obličej drsně svědil, oči příšerně pálily a po nástupu do auta už oči nešly ani otevřít a obličeje se dotknout. Po příjezdu do ČR už jsme "viděla" pouze mlhu a rozeznavávala trochu kontury a jakýkoliv světelný zdroj mi způsoboval neskutečnou bolest.....(potom už to šlo rychle, mazání, mastičky, kapky do očí...atd). Nejlepší bylo když se mi po pár dnech celý obličej sloupal v neksutečně hrubé vrstvě a velkých plátech včetně očních víček!!!! jako když sundáváte sloupavací pleťovou masku:-))celkem hnus. Takže od té doby- brýle vždy!!!! a kvalitní mazání.
Take mam zkusenosti. Pri pruchodu svarovnou mi 3x citelne nablikalo do oci. bylo mi jasny, ze je vecer budu cejtit. Shodou okolnosti jsme jeli vecer nocnim vlakem do Tater a uz v Pardubicich se to zacalo prudce horsit, pisek v ocich, otevrit je neslo a neco do nich kapnout uz vubec ne, velika neustupujici bolest, silne podlomena psychika, vubec jsme o sobe nevedel. Trapil jsem se nejakou dobu a pak me zachranil obycejny mokry hadr placnuty na oci, bolest okamzite zmizela, ja se vyspal a rano v Tatrach bez problemu fungoval, oci nebyly ani cerveny, jako by se nic nestalo.