No taky jsem si vzpomněl na jednu historku cca z mých 20 let, tj. z časů, kdy jsme ještě všichni poslouchali Triky a pověry a v zadní kapsičce jsme s nábožnou úctou schraňovali průkazku SSM jako důkaz toho, ze jsme platnými členy socialistické společnosti. Vyrazil jsem na začátku září sám do Tater a šlapal na chatu pod Rysy. No kdo mě zná, tak ví, že s nástupy se moc nemažu (nebo spíš bejvávalo?;)), tj. zástupy stoupajících turistů jsem míjel rychlostí blesku. Ale co to? Najednou přede mnou holk
A ještě do třetice něco k tomu co se taky stalo a nebylo to navlásku s aktéry kvůli tomu, že něco udělali špatně, nesoustředěně ,ale proto, že udělali věci od základu zavánějící smrtí a věřili, že to musí vydržet...
Zaregistroval jsem zde dva články o tom co se přihodilo. Myslím si, že je to dobrá věc a dovolte, abych taky něco připsal. Jsou to dvě příhody, které mohli skončit smrtí, ale to už jenom tím jak k tomu aktéři přistoupili....
Tak ja taky přihodím historku se štastným koncem, událo se to ve skalách, protože v horách se nám naštěstí ještě nic vážného nepřihodilo.
Tenhle příběh (kterému se cise po letech směju, ale tehdy mi do smíchu nebylo) se odehrál na Suškách před cca 9 lety. Na známé jednoduché Východní cestě na Střední věž (z průchodu mezi Střední a Hlavní věží, jistě jí věčina zná). Dva borci H. a K. se připravují k výstupu. K. leze už asi rok a půl a H. asi dva měsíce. Jelikož je H. nabuzen na lezení, chc
Zajímalo by nás (i mě) \"veřejné mínění\" o závodech Lanex Cupu v Olomouci.Nebojte se,kritizujte, chvalte, ať s případně poučíme.Za KHO Olomouc.
Bobula
Bylo nebylo, jednoho krásného dne se v Rožnově pod Radhoštěm objevila krásná nová přejližka.
Bylo nebylo, jednoho krásného dne se v Rožnově pod Radhoštěm objevila krásná nová přejližka. A toš že jsme měli všichni radost, bylo rozhodnuto, že se uspořádají zahajovací závody. Jako vše na této stěně, si závody vzal na starost náš mílý instruktor David Holiš, námi v lásce řečený Méďa...oooo, jen díky němu stojí tato krásná překližka. Po měsíci zkušebního provozu bylo vše přichystáno na
Tak mně schnáblík inspiroval a naladil notu, že mi to nedá a taky půjdu s pár příhodami do mlýna.
že by nová rubrika - TO BYLO TAK?
To byl o tak poprvé.
Je krásné září, listy barví žleby v Krasu a dva velmi mladí, ambiciozní lezci Z. a Zet brázdí klasiky na Rorejsech.
Kolem třetí ten ambicióznější Zet navrhne dát pokus o něco v horní stěně Macochy. A andělíčkové strážní se připravují na slet.
Kolem čtvrté pak oba srdnatě traverzují pod stěnou i
V loňském roce došlo na skalách v údolí Doubravky (okolí Chotěboře) ke dvojímu prasknutí kruhu.
V loňském roce došlo na skalách v údolí Doubravky (okolí Chotěboře) ke dvojímu prasknutí kruhu. Jde o nerezové kruhy z období 70.-80. let. V jednom případě došlo k ochrnutí zraněného lezce, který spadl z prasklého slaňáku. ČHS podrobil kruh expertize a bylo zjistěno, že kruhy v době osazení byly vytvořeny z kvalitního materiálu, ale postupem času dochází k únavě materiálu a kruhy přestávají sv
Dne 9. 2. 2003 se na stěně HO Sokol Uh. Brod uskutečnilo pohodové klání lezců a lezkyň z nejbližšího okolí...
Závody v lezení na obtížnost, Uh. Brod, 9. 2. 2003
Ve výše zmíněném termínu se v uherskobrodské sokolovně konalo soutěžní klání začínajících a pohodových lezců a lezkyň z nejbližšího okolí. Nešlo o žádné mistrovství světa, ale o to, aby i ti co nejsou úplně „nej“ zakusili závodní atmosféru a mohli nám předvést svoje umění. Všichni zúčastnění dokázali, že lezení je
Jakub Turek publikoval docela obsáhlý článeček o lavinách na Idnes. Na běžný styl www.idnes.cz je to článek poměrně rozsáhlý a pro běžného čtenáře-nehorolezce jistě i čtenářsky zajímavý mrkněte.
http://cestovani.idnes.cz/igsvet.asp?r=igsvet&c=A030211_101258_igsvet_tom&l=1&t=A030211_101258_igsvet_tom&r2=igsvet
No taky jsem si vzpomněl na jednu historku cca z mých 20 let, tj. z časů, kdy jsme ještě všichni poslouchali Triky a pověry a v zadní kapsičce jsme s nábožnou úctou schraňovali průkazku SSM jako důkaz toho, ze jsme platnými členy socialistické společnosti. Vyrazil jsem na začátku září sám do Tater a šlapal na chatu pod Rysy. No kdo mě zná, tak ví, že s nástupy se moc nemažu (nebo spíš bejvávalo?;)), tj. zástupy stoupajících turistů jsem míjel rychlostí blesku. Ale co to? Najednou přede mnou holka, kterou ne a ne dohnat. No toto! Snažil jsem se seč jsem mohl, ale prostě nedala se. Až u chaty jsem konečně zahlíd její popředí. No dost zajímavý to bylo, každopádně sem si sedl vedle ní a zapředl rozhovor. Slovenka, není co dodat. Není nad to, když se člověk začne chvástat. Začal jsem jí povídat něco o tom, jak jsem v Čechách asi něco jako Zibrin, smažím šestky a tak (pravda je že všecko na druhým, na prvním jsem v té době možná lez akorát dvojky v lese za naší chatou). Jmenovala se Soňa a najednou říká: "A čo keby zme si tu dali niečo spoločne? Od sedla pod Rysmi vedie ľahká cesta na Český štít, slabá trojka to je!" No jak sem slyšel to číslo, tak sem se musel smát: tohle já přece dávám levou zadní s prstem v nose! (a s jištěním seshora, měl jsem si možná tehdy aspoň pro sebe podotknout). Tož jdeme na to. V sedle pod Rysmi si pokládáme batohy, čekám kdy Soňa vyndá lano, ale nič! Ajo, asi je to teda fakt choďák, deme do toho, Soňa jde první, takže scenérie je úžasná. Pomalu nastává takový ten řekl bych lezecký terén. No musím říct, že až tady jsem si poprvý v životě uvědomil, co to vlastně v těch lezeckých průvodcích znamená termín "expozice". Nebolo to ľahké, no. No ale přesto jsem tak trošku v mdlobách, nevím dodneška jak, dorazil až pod vrchol Českého štítu. Soňa mě až do té doby téměř neregistrovala, byl to pro ni teda fakt choďák. Až tady se na mě otočila: "No tak ještě tento sokolík a zme hore," povedala. No tak teda já nevim, jaký vy jste měli v začátcích názor na sokolíky, ale můj byl jednoznačný: nahoru si ho představit umím, ale pak zpátky dolů? S tím jsem teda fakt neměl zkušenosti a absolutně jsem netušil co to se mnou udělá. Možná že ještě neznáte ten okamžik, kdy se vám před očima promítne celý váš život, já už ho od té doby znám. Můj základní problém ale byl: před holkou bych tenhle strach nikdy nepřiznal! Každopádně v okamžiku, kdy jsem nastupoval do tohohle sokolíka, cca 200 metrů srázu pod sebou, tak už jsem byl rozloučenej úplně se všema.
(a pak se mi na vrcholu fakt rozjely endorfiny a všechno ostatní a dolů - včetně toho sokolíka - už to pro mě byl fakt jen choďák).