Sobota 18.6. ráno, hruboskalsko.cz: "skály místy mokré, lezení podmíněně povoleno". Takže radši nějaký tvrdší matroš, na Rovišti jsme byli minule, v Srbsku máme "všechno" (jsme dosedmičkoví lezci) přelezeno, co takhle Svatý Jan, nikdy jsme tam nelezli a v hlavě mám, že je to tam hrozně romantické.
Jirous Přibil skončil o víkendu na zavodě SP v boulderingu ve Fieře di Primiero (ITA - 17.-18.6.2005) 14., Helena Lipenská byla 23., Zuzana Ulrychová 31.
Strážce CHKO Labské pískovce napsal na www.vrcholky.cz: Dnešním dnem je ukončen zákaz lezení v oblasti Ostrova na Obra a okolí. To znamená, že se v Labských pískovcích nenacházejí žádné uzávěry z titulu ochrany přírody. Zůstává však zákaz sestupování do jeskyní. Tento zákaz je trvalého rázu.
Conrad Anker jeden z nejlepších současných amerických bigwallistů a výškových horolezců bude mít dia show spojenou s přednáškou a besedou o své expedici na Mount Everest.
Sedmadvacetiletý bankovní konzultant z Brna je sedmým Čechem, který 8850 metrů vysokou "Bohyni Matku hor" zdolal, zřejmě však nejkontroverznějším způsobem.
Sobota 18.6. ráno, hruboskalsko.cz: "skály místy mokré, lezení podmíněně povoleno". Takže radši nějaký tvrdší matroš, na Rovišti jsme byli minule, v Srbsku máme "všechno" (jsme dosedmičkoví lezci) přelezeno, co takhle Svatý Jan, nikdy jsme tam nelezli a v hlavě mám, že je to tam hrozně romantické.
Dívat se do mapy je zbytečné, kdysi dávno jsem tam přece procházel, stačí před Alkazárem odbočit a jít kolem Kačáku. Kdybych se ale podíval, parkoval bych ve Svatém Janu a ne v Srbsku. Výhled z terasy Obecné školy na Stěnu pod krížem nás krásně naladil, takže jen jedno pivko a vzhůru.
Původně jsme chtěli lízt "Konec klasiků v Čechách", ale narazili jsme na nápis "Podzimní", podle průvodce 6- a s kytičkou, ideální na rozlezení :-)) Nástup šípkem zarostlým koutem, pocity všelijaké - všechno větší duní nebo se dokonce hejbe. Už jsem chtěl slízt s tím, že cesta vede asi víc vlevo, když jsem uviděl kruh, tedy kruh - kroužek na kozu. Ovázal jsem i dřík a vzhůru, další kroužek na kozu (ovázat dřík) - štand a dobírám Zdenka. Jak jsem z té stěny a z kroužků měl blbý pocit, nechal jsem Zdenka u prvního a jen jsem si k sobě vytáhl matroš. Dál jsem v převisu založil dva frendy, ale s pocitem, že je když tak vezmu sebou dolů s asi tunou kamení. Přímo přes převis se na mně smála na plotně krásná nerez skoba, po jejím cvaknutí jsem se konečně začal cítit v pohodě. Zdenek si (bohužel) pamatoval, že cesta dál vede vpravo a tak jsem se tam vydal, cvakl jsem po asi 4 metrech šikmo doprava starší skobu, ale vypadala solidně. Nad sebou jsem měl menší převis a cesta dál vedla koutem lehce doprava. Převísek byl zakončen madlem jako škopek, nějak se mi za něj nechtělo brát (intuice?!), ale zrní okolo nevypadalo o nic důvěryhodněji, tak jsem ho blbec chytil oběma rukama, nastoupal nohama a ..
"Bacha!, pak obrovkej rámus jako by se řítila půlka stěny škubnutí lana a pak divnej hlas kousek nade mnou" - tak mi to potom líčil Zdenek.
Pro mně to vypadalo asi takto: Poslední co jsem vědomě viděl, byl ten škopek a nebe jak se točí. Šutr se mi podařilo odhodit si na levou holeň, potom jsem už nic neviděl, bylo to přesně jak v knížce co jsem nedávno četl (až na ten praskot vlastích kostí, díkybohu), jasné vědomí, zcela zřetelně jsem vnímal každý zvuk, ale nic jsem neviděl, tedy ne že bych měl před očima tmu, ale neviděl jsem nic smysluplného a ztratil jsem ponětí a své poloze, kde je nahoře a dole. Dlouho jsem letěl (doprdele, vždyť už mně dávno měla chytit ta skoba), pak náraz zády na skálu, bolest jak prase, náraz hlavou a skřípění helmy ješte jedno přetočení a pak konečně zabralo lano. "Dolů, spouštěj mně dolů" skřehotám na Zdenka, hned jak jsem si zavrtěl prstama na nohou. Spustil mně k sobě, lakota přehlušila bolest posílám ho pro matroš. všechno děláme obzvlášť pečlivě a vzájemně se kontrolujeme. Vybral jištění u kruha a oba frendíky a pak jsme slanili.
Resume':
Jistič u 1.kruhu, vytočeno cca 15m lana, u nohou cvaknutá na pohled solidní skoba. Po vylomení chytu následovala rotace těla nazad, zachycení - tedy vytržení skoby jsem si ani nevšiml, zachytilo mně až to účko 3-4 metrů níž vlevo v plotně. Přitom pádový faktor do té skoby nebyl víc jak 0.3, spíš míň. Následoval další, naprosto nekontrolovatelný pád celkem cca 12-15m.
Lezu už přes 10 roků, převážně na písku a myslím, že umím padat. Třeba Starou cestu na Starostu jsem skákal do komína - uklouznutí v delikátním výlezu, odrazit se tak, aby se člověk pravě přetočil čelem k předskalí a zahučel do komína (potom jsem už i odskakoval zpátky na předskalí), píšu to (jako i celý článek) proto, abych co nejvíc lidí převědčil, že nosit blembák není ostuda, naopak nemít ho na prvním nebo kde padá kamení je blbost. I ve sportovní cestě - jedna ruka sahá po chytu druhá se smekne a už jdeš na záda. Při poslední návštěvě Alkazáru jsme ho měli z asi sta lidí čtyři. Vím, že je to zkraje opruz, ale časem jsem si na něj zvykl tak, že si bez něj připadám polonahý. A taky jsem tu špinavou, poškrábonou, zapocenou pelzlovku v sobotu pohladil. Nic se mi nestalo, jen jsem měl na zádech bouli jako půlku grepu a jsem tak různě podřenej, ale bolest v krční páteři, otřes mozku a vrypy na pelzlovce vedou k zamyšlení, nebo ne?
P.S. Nekamenujte mně, teď už taky vím, že se na Stěně pod křížem nesmí do července lízt a zodpovědně prohlašuju, že mně ve Svatém Jánu bude možno nadále vidět tak maximálně pít, ať si tam lezou jedinci vyhledávající existencionalistické zážitky, popřípadě milující rozřahtané kvaky jako třeba Jeník Puš. Ale nikde kromě průvodce od P.Resche jsem zákaz nenašel, žádná cedule v reálu, seznam zákazů na webu CHS, apod. Jinak na písku nemáguju a nelezu po mokrým a když vidím ceduli "Zákaz lezení, tak jdu jinam. Jo, a nevíte někdo náhodou, kdo sanoval tu cestu? (Má u mně flašku jakou si jen bude přát). Pravděpodobně ta skoba patří do cesty Polepšovna.
Uff toť vše.
Dodřenej ale rozesmátej