Kterak Andrej Chrastina přelezl tento super boulder na Ležkách. Je to teda fakt dlouhý a s pomalým modemem budete mít trochu honičku, ale stojí to za to si počkat.
Tak tohle je teda fakt šílený, je to sice taky dlouhý, ale pokud chcete vidět jebat psy a lidi v bouldermatkách tak si tohle rozhodně nemůžete nechat ujít.
Horská služba dorazila neskoro, horolezec zomrel V stene Malého Kežmarského štítu vo Vysokých Tatrách spadol pri zlaňovaní 26-ročný český horolezec Kamil Čermák. Bolo to ešte pred rokom, 6.februára o 17.30 h. Peter Šporer
Uplynnulo pár měsíců, co jsem na stránkách "Lezce" rozvlnil hladinu stojatých vod mládežnického lezení svým článkem "Profesionalizmus".Jsem přesvědčen, že jsem udělal správně,protože nevím, proč by nemohla nejširší lezecká veřejnost vědět i o nešvarech, které se dějí v našem sportu.Samozřejmě vím, že jen kritizovat nestačí, a tak jsem navrhl nějaké řešení.Jedním "znalcem" ČHS mi bylo naznačeno, že pláču na špatném hrobě.
Vydal jsem se tedy naznačenou cestou, a to sez
Proteiny:
Předně bych se chtěl omluvit, že jsem se na tak dlouhou dobu odmlčel. Doufám, že už si vždycky trošku času najdu. Tak a teď už se do toho vrhneme po hlavě.
Malá úvaha o stavitelských schopnostech a možnostech v zemích českých.
Na českých boulderingových závodech je možno pozorovat zajímavý fenomén. Nejsou kladeny příliš vysoké nároky na myšlení závodníka a jeho vidění boulderu. Kořeny můžeme sledovat v dlouholetém kolotoči závodů na obtížnost a v absenci závodů boulderových. Právě lezení na obtížnost má ve své stavitelské historii značné rezervy, byť je to jeho podstatou, neboť právě zde je zcela transparentní užití logiky pohybu, kdy jednotlivé kroky do sebe zapadají a cesta tak závodníka sama vede.
Bouldering v Čechách je poměrně nová záležitost a jeho boom můžeme vypozorovat v odlivu závodníků ze souteží v lezení na obtížnost. Jedním z mnoha rozdílů mezi těmito dvěma odvětvími je ona zdánlivá neprůhlednost lezeckého problému, tedy boulderu. Zajisté se zhodneme, že každý boulder je více či méně čitelný. Záleží tedy pouze na tom kdo se dívá, a zda-li toho co vidí dokáže patřičně využít. Ruku na srdce. Kdyby se u nás stavěly bouldery zcela v duchu některých závodů světového poháru, kolik je u nás lidí, kteří se dokážou na lezecký problém skutečně podívat nezkalenou myslí, nezanesenou onou tradicí jakési logiky, která v nás byla po léta pěstována. Dali by se zajisté spočítat na prstech jedné ruky starého tesaře. Jinými slovy, český závodník stále neumí moc špekulovat. Je tedy třeba začít s výchovou, ale pozvolna, neboť jeden z aspektů, který musí mít stavitel na paměti je zábava. A zde se dostáváme na tenký led. Těžko říct jak by bylo zábavné pro českého diváka, ale i závodníka, kdyby 30 borců nechápavě stálo pod nástupem, a 2 nebo 3 by problém prokoukli a dali topinku. A taková situace by mohla u nás klidně nastat, kdybychom se okamžitě přeorientovali na trend, který panuje ve světovém poháru. Samozřejmě, že o tom je bouldering, ale u nás zatím nejen o tom. Nyní je doba jakéhosi zrání. Směr je jasný a jediné co český bouldering tedy potřebuje ke svému růstu je dostatečně zkušené stavitelské, závodnické ale i divácké zázemí. Tečka.
Máš pravdu Tomáši, ale je to jen o přístupu nás všech k tréninku atd. Nepatřím mezi zkušené lezce, ale trávim spoustu času v Boulder Baru a nejenom lezením?! Všim jsem si už dávno, že většina lezců si představuje boulder, tebou výše zmíněným způsobem. A to je chyba! Ale jak chceš naučit mladé lezce přemýšlet nad bouldrem, když u těch starších a zkušenějších vidí lézt samé brutální silové rudlovačky. Občas trénuju s Andrejem a jeho bouldery jsou opravdu někdy bouldery. Nepochopíš - nevylezeš, Pochopíš - vylezeš bez problému. A o tom boulderování snad je ne? Jsem přesvědčen že na každou boulderovku v Čechách chodí pár lezců, kteří umí vymyslet boulder. A pokud chceme zlepšit kvalitu boulderových závodů u nás, musíme ty bouldery začít lézt. Ještě chci dodat, plavat se také nenaučíš na souši, ale jen když tě do té vody hodí. Tak proč nestavět závody v boulderingu, v duchu světového poháru? Vím že bychom se mohli začít topit, ale pevně věřim, že bychom se plavat naučili. Je to jen na nás všech a na našem přístupu k dané věci.
Jinak je dobře, že si to sem napsal.
Mějte se všichni fajn, čauves.
Tak nevím,nevím. Loni byly boulry v Šumperku moc těžké/aspoň z ohlasu mužské části, za ženy si troufám říct,že byly pěkné/, letos zas moc lehké, a to bezesporu v obou kategoriích. Věřím tomu,že příští rok budou akorát. Už se moc těším, a tobě Tome držím palce.
Jinak na světácích, jestli jsi můžu troufnout hodnotit po mých malých zkušenostech, to bývá většinou tak, že přibližně 2 boudry bývají technické, 2 silové a 2 se dají tak nějak vylézt, a většinou to bývá první a poslední. Ale samozdřejmě není to vždy. A právě technické boulry jsou na celém závodě nejhezčí. Avšak postavit tyto bouldry je velký problém. Opravdu někdy žasnu, co dokážou stavitelé vymyslet.
Zapsal: Helča L., 12:26:11 12.03.2002
Zkouška ohněm
Nejlepší by nakonec asi přecejenom bylo změnit přístup ke stavění hned. Čím dříve, tím lépe. Akorát jedna věc možná v článku nevyzněla. A to sice, že v Čechách je dobrých stavitelů málo. Mně například se postavit ozajstný boulder po čertech nedaří. Přisuzuji to zrání stavitelského ducha. Proto posílám štafetový kolík do BBečka. Už se těším, že se něco přiučím.
Zapsal: Krkavec, 17:06:39 12.03.2002
Pěkně se popálit...
...podělat bouldr a pak čumět na to jak jednoduchý to vlastně bylo..kdybych líp lezecky cejtil tak bych to vymyslel na poprvé a neztrácel sílu na další bouldry.
Tak to má bejt seš blbej? Tak se uč! Všichni se máme hodně co učit, jak v technice tak i taktice v přístupu k bouldru.
Lepší jednou vymyslet a vylézt, než desetkrát zkusit - vymyslet a vylézt.