Nejdřív jsem si říkal, jestli má cenu psát o lezeckém výletu do Verdonu hned po jednom roce zase další článek, když vlastně nezdělím nic nového - zase bylo super počasí , nádherné lezení a dobrá parta – takže v nejlepším slova smyslu vše při starém. Pak jsem si ale řekl, že se určitě někdo rád podívá na hezké fotky a pár nových informací pro lezce co plánují do těchto končin zajet se v článku snad přeci jen najde. Do Verdonu jsme dorazili přesně do roka a do dne od první návštěvy,…tím jsme se sice trochu opičili po panu Lomikarovi, ale také potvrdili, že první říjnový týden je pro místní lezení patrně optimální doba. Dá se lézt jak ve stínu tak i na plném slunci, bez toho, že by jedna nebo druhá varianta výrazně vadila. Myslím, že se Verdon bude nejvíce líbit lezcům, kteří preferují delší technické cesty před pořádnými převisy. Musím říct, že pro mě znamená místní lezení tak trochu objev. Po letech marného a trochu směšného snažení kolem druhých či třetích nýtů někde v Ceredu jsem si na zahraničním zájezdu zase pořádně zalezl. Nechci tím samozřejmě ani trochu kritizovat nádherné lezení v různých sportovních oblastech,…chci jenom říct, že já do nich díky své bídné síle a výdrži nepatřím a že si proto užiju dlouhé kolmé cesty ve Verdonu, kde nalezu spoustu metrů v kvalitním dobře odjištěném vápenci se spoustou vzduchu pod zadkem. Věřím, že podobné pocity se mnou dost lezců sdílí ,…no a těm můžu Verdon vřele doporučit. Na místním lezení se mi také líbí, že většinou začíná slaněním a končí u auta. Nemusím se tak několikrát za den hecovat do nové cesty - stačí se jednou rozhodnout a o celodenní zábavu je vystaráno. Na druhou stranu je zřejmé, že se tento způsob lezení pro nacvičování cest a sportovní lezení moc nehodí. Zatím si také nikdo z naší party (naštěstí) nevyzkoušel situaci, když to nahoru nejde i přesto,že by to bylo vzhledem k pokročilé hodině a umístění zaparkovaného auta víc než potřeba. Dost k tomu přispěl i kvalitní průvodce s fotografickými popisy cest (foto v minulém článku). Potřebnou stránku si každý z nás ráno nafotil na digitální foťák, čímž odpadlo náročné kopírování nákresů ,..popř . huntování originálu ve stěně - digitální obrazovka se zoomem sloužila dokonale. Během týdenního pobytu si někteří z nás zajeli do Calanques [Kalanek] a všichni pak celkem ocenili i jednodenní lezení v cca 100 km vzdáleném Saint Victoaire. Jako možné zpestření a alternativu k lezení bych mohl doporučit zapůjčení kola v La Palud (nedaleko pošty = lehce k doptání ) a okružní cca 25 km výlet nahoru k Belvederu a zpátky nebo kvalitní canyoning nad městečkem Moustiers-Ste-Marie (patrně i rafting stojí za to ( ten jsem však osobně nevyzkoušel). Takže, všichni kdo věříte, že se 14 hodin za volantem dá přežít a můj popis Vás neodradil - přijeďte a myslím, že nebudete litovat. Na to množství skal tam moc lidí není - vždyť kdo by pořád někam slaňoval ! Zdroje: Zde se můžete podívat na větší foto z akce Galerie Verdon Ahoj
|