Dvanáctý ročník Beal petrohradského padání je již více než týden minulostí.
Sedím ve stínu břízy vedle rozpáleného dětského hřiště, a zatímco nejmenší ratolest testuje nové kolečko nedbaje přitom pokusy autorů hřiště naučit děti dopravní značky, smazávám svůj dluh napsat nějaký ucelený článek. No, ucelené to asi moc nebude, řekněme takové útržky toho nejdůležitějšího.
kapitola první
REALIZAČNÍ TÝM
Karel H. nenápadný muž v pozadí, stále méně leze, zato jistí akci od počítače, koriguje moje blázniviny a dává řád mému chaosu. Navíc focení, filmování, a když už se dostane do skal, mechy a stromy jen lítají! Venca S. překlady do AJ Michal M. autor oranžového okruhu, velitel výpočetní techniky (také losovací program tomboly) Anička R. organizace ubytování a stravování Zvíře registrace, focení, filmování Jirka S. z mých malůvek vytváří ty pěkné obrázky do průvodce Péťa R. lezec, čistič Petr R. letos jsem si fakt zalezl, ze závodních tras jsem přelezl zhruba 95%, dobré dvě třetiny jako jediný. Na šutry jsem najezdil za rok 7500 kilometrů, zhruba polovinu z toho sám. Taky se snažím o nějaký ten marketing a hraju si na „ježíška“. Partneři: Beal, Rock pillars, Ocún, Rock point, The North Face, Peter bouldering, Luna Rossa, Camp, Cassin, Lezec, Lidé a hory, Pohora, Red point
Štěpán objevil, že ve stínu pod stromy se zabydlela rodinka kachen. Cvičně je prožene, hybaj do vody!
Kapitola druhá
ÚČAST
Kolik lidí na Beal petrohradské padání 2014 vlastně přijelo, lze jen těžko spočítat. Můj odhad 500 lidí vycházel z asi 170-ti aut. Tak třeba krát tři. Nepočítaje ty dodávky s deseti mládežníky na palubě. Výjimkou nebyla narvaná auta, z nějž si jeden člověk koupil průvodce a zbytek šel s ním do skal. Asi těžko lze u těchto lidí hovořit o podpoření akce. Všem ostatním velký dík! Přijely matky kojících dětí (mezi kojením práskaly 7A!, že Katko), objevil se tam človíček z Ghany… Jasně, remcali, že to bolí, že tam nejsou chyty, že rizoto se nedá jíst…všechno pravda, ale té krásné pozitivní energie byla řádná porce! Díky, vzpomeneme si na ní, až budeme balancovat na narychlo stlučeném žebříčku v gumákách a drbat nadbytečné byliny. S tím vstupným si to musíme nějak zařídit sami, tím se, vy poctiví, netrapte.
Ty kachny si dneska neodpočinou. Štěpán se rozhodl, že minimálně jednu budeme mít k večeři!
Kapitola třetí
LEZENÍ A VÝKONY
Letos byla asi tři madla! Dobře si je pamatujte, příště třeba nebudou. Znám lidi, kteří byli jednou ve Fontainebleau, a už tam víckrát nepojedou. Moc techniky. Pěkně drtit lišty na campusu nebo ve Švajcu. Kdo kdy byl, ví, že Žihle moc o síle není. Letos přesto zejména Drýmr nabídl solidní shybařiny po lištách, převis nad ohništěm dal taky zabrat bicepsům a kdo se konečně dostal do technického výlezu, musel hodně dýchat, aby ho nesklepala ta pořádná porce vzduchu pod zadkem. Nebo ta krásná výlezová spára. Ádr by se nestyděl.
Boulderové osmičky (8A) padly celkem tři v podání čtyřech lezců. Jednu krásnou (viz video níže), s romantickým názvem „Cecky samou loknu měla“ dal pozdější vítěz Honza Novák, druhý v pořadí Oli Vysloužil a stejně tak třetí Jirka Švácha si našli lištovací převis „Mňam mňam SD“, Rosťa Štefánek, který se na akci mihnul, aby mi předal ceny od Lapisu, stihnul mezi pracovními povinnostmi sedavou variantu boulderu Bobo (ostré lišty, jak jinak). Osmičku s lomítkem (7C+/8A) přelezl Rasťo Šulík: „Plné ruce chytů“.
Mezi ženami zaznamenala vítězka Agnieszka Ostrzalek přelez jednoho 7C: „Stoprocentní nakrytí“, stejné mety dosáhla i Kateřina Zachrdlová s boulderem (rozhodně nikoli mírami) „120 přes prsa, 200 v pase“. Katka pokusovala i „Mňam, mňam SD“ a rozhodně nebyla bez šance! Z dalších výkonů nelze nezmínit zejména desetiletého Marka Jeligu, který prásknul dvě 7C.
A ještě se musím zastavit u vedlejší soutěže „Ocún sběrač“. Tam totiž vznikla zajímavá situace, kdy vítězka porazila druhou v pořadí o jediný bod. Smůla, řeklo by se. Ne však na akci plné zázraků. Ona smolná dívenka, vyhrála bouldermatku jen o půl hodinky později v tombole. To fakt nechápu.
Jestli dnes máme večeřet kachnu, jsme o hladu. Člověk by nevěřil, jak jsou rychlé. Chcete-li dětem udělat radost, nekupujte jim kolo, ale hejno kachen.
Kapitola čtvrtá
DĚTI
Jak to tady čtete, asi tušíte, že děti mám rád. Já nevím, jak u vás doma, ale naši kluci se vrátili namotivováni, až s nimi není k vydržení. “Normální“ děti se teď cachtají ve volné čase u vody, ty moje visí ve sklepě. Samozřejmě na chytech! (aby nedošlo k nějakému omylu, „má děti rád … visí mu ve sklepě“). Padání dlouhodobě chce být o pohodě. Neznám lepší pohodu, než rodinku ve skalách, kdy si každý člen najde své hřiště. Ať už je to kámen, bunkr z chrastí, strom nebo domeček z klacíků. Žihleský les je na podobné aktivity ideální. Rovina, kameny všech velikostí, žádná houští, kopřivy plné komárů a klíšťat. Vynikajícím zpestřením byl Rock point dětský den. Zajímavá byla určitě i pravidla pro získání pěkné ceny „kolik roků, tolik boulderů“ (ze seznamu), která dávala šanci i tříletým capartům. Potěšilo i to, že okruh, který sloužil jako „hřiště“ pro děti, si prošli i někteří dospělí, kteří už byli v neděli notně unaveni a obroušeni.
Maminky starající se o způsobně se chovající děti nevraživě pokukují po našem raubíři stále pracujícím na večeři. Nejvyšší čas zabalit a vyrazit domů, dneska kachna nebude.
Kapitola pátá
NOČNÍ LEZENÍ
Když jsem Adamovi Ondrovi sdělil termín Beal petrohradského padání, byla jeho první reakce, že by se mělo lézt vzhledem k horku v noci. Asi netušil, že „magoři“ jako jsme my, to vezmou vážně. Adam sice dal nakonec přednost před „padáním“ systematickému tréningu na MS, rozjel ale něco, co nás všechny příjemně překvapilo. Na jednu stranu jsem se těšil na atmosféru, na druhé straně jsem měl velký strach ze „znásilňování“ lesa a samozřejmě i organizace. A vyšlo to! Atmosféra úžasná, tření parádní, sto metrů od akce by neměl bloudící Jeníček a Mařenka ani tušení, že se v lese něco děje. O to překvapenější by asi byli, kam se dostali. Dvě centrály, asi patnáct reflektorů o příkonu kolem osmi kilowatt. O půl noci bylo devět stupňů, kdo vydržel, nelitoval – drželo to! Možná až škoda, že moc lidí nezůstalo, přece jen únava z celodenního lezení byla znát, část lidí odradil i malý deštíček, který v podvečer vymaloval nad Sklárnou nádhernou duhu.
A jak dál? No jasně, že nekončíme. To vám přece nemůžeme udělat. Nějak musíme poladit to vstupné, něco udělat s tou nepřehlednou organizací kolem areálu (nic jiného tam prostě není), něco zase očistíme, něco zase přelezeme, něčím zase budeme živit ty naše webovky, ten náš slibně se rozbíhající facebook, naslibuju vás zase nějaký chyty, však vy víte, jak to je.
mozno by nebolo naskodu zacat znova usporiadavat padani v starsich oblastiach a zaspominat. chodi sa tam uz teraz pomenej. zacina to tam dost zarastat a skoda tych peknych kamenov. vid. Bajkonur je na total od machu, Mlynsky vrch zasiahla spust papradia, atd.
pravdupovediac tie nove oblasti mi moc nerezu. male, oble, ...
Fotka z "Mňam, mňam" s Jirkou Šváchou je od človíčka z facebooku /moc hezká galerie zejména z noci!), nikoli od dvojky Karel a Petr. Hovořit o termínu příštího ročníku je hodně brzy, zatím jsme jednali s majitelem areálu o posledním dubnovém víkendu. Systém nových oblastí zatím určitě nechceme opustit, ačkoli jednou se třeba do starých zapomenutých částí vrátíme. Myslím, že na téhle akci je důležité (pokud chce člověk vylézt nějaká čísla) nelézt první věc, ke které přijde, ale v klidu si to projít, najít si "své" věci, počkat si třeba i na tření (noc) a pak teprve lézt. Speciálně z letošní oblasti jsme byl i jako znalec Petrohradu hodně nadšený, myslím, že to bylo lezecky docela pestré a i ty vysoké věci byly. Pokud se zasekneme v části, o které uvažujeme na příští rok (budeme se muset stavit za psychologem, aby nás odnaučil to "mykání"), bude těch velkých věcí ještě více a ještě častěji se bude stávat, že bude člověk přemýšlet nad způsobem, jak se z kamene dostane dolů. Pro mě osobně je ten pravý bouldering o vylezení na volně stojící kámen, o přemýšlení, o technice!
Jo a poslední věc - do rukou se mi dostaly fotky od Karla, a jsou to skvosty. Postupně budou na našich stránkách a FB.
Průvodčík - dobrej. Jen ten váš dvorní překladatel (asi germanofil) jaksi pozapoměl na taliany a včlenit tam italštinu či latinu.
APP. Ona dost velká část lezeckých oblastí je taky v Italii a tam není moc radno s němčinou komunikovat. A italština je celkem příjemnej (a kdysi hodně uznávanej) jazyk.
Článek pěknej, ale když už v něm máš ten paralelní příběh, tak by si zasloužil i nějakou lepší pointu.
Třeba že dvě kachny jsou pro rozpočet pětičlenné rodiny příjemné zpestření, navzdory závistivým pohledům matek méně schopných raubířů, které je musí kupovat nacpané steroidy z mrazáku v sámošce. :-)
Tak to nás špatně znáš! Dvě kachny jsou v naší rodině tak akorát na podráždění. Když jsem vzal svou ženu Aničku na firemní akcičku, měli jsme jako předkrm kuřecí křídla, pak každý svou kachnu (celou) s pěti až deseti (jak kdo, že), no a pak musel přijít moučníček! Už je to, pravda, pár let, ale lezec prostě musí dbát zdravé, vyvážené a střídmé stravy!
Kachna je jako nic, takže pointu po neúspěšném lovu doplňuji: "a stejně jsou ty kachny duté"
Nejvíc to asi žije na Facebooku akce, tam už je toho požehnaně a bude postupně pořád přibývat. Vlastně to tak nějak plynule přejde do materiálů z nové oblasti.
Každé padání je parádní akce, která musela dát neuvěřitelné množství práce. Vždy když na Petráči či Žihli lezu si říkám, jak jen je možné za rok připravit zase celou novou oblast. Smekám klobouk a díky za to!