Už to má za sebou a je již dočista zcepenělý ten 22. ročník. Tudíž, ať žije nadcházející 23. Piolets d´Or, kterému přeji v letošním roce bohatou nadílku a mnoho nových krásných výstupů. I já mám radost, že veškerý blázinec již skončil.
Sice mi dopřál na chvíli pocitu SuperStar, jelikož kam jsem šel po Chamonix, nebo Courmayeru, zdravili mne lidi s úsměvem na rtu, plácali po zádech a vůbec projevovali radost naplněnou úctou. Televizní stanice s časopisy si předávaly mezi sebou kliku a mučily téměř identickými otázkami neustále dokola.
Ano létal jsem chvíli metr nad zemí nafouklý jak balón, ale ke konci třetího dne jsem již lezl pod kapuci, která mi nabízela rádoby stín ústraní. Teď jsem již znovu anonymní Pražan, který právě utíká před mumrajem těl do Labáku, kde bude klid provoněných skal a lezení.
Nicméně vrátím se ještě na chvíli zpět do dění minulých dní. Měl jsem obrovské štěstí v několika směrech. Za prvé, že jsem mohl poznat tváře, které byly schovány celá léta pouze za řádky naší vzájemné korespondence, jako například Lindsaye Griffina z American Alpine Jurnalu. Případně kamarády, se kterými jsem se protínal na výpravách. Jeden za všechny, úžasný, ve skrze skromný, sice vzrůstem malý, ale přitom velký muž Valerij Babanov. Významná postava světového alpinismu a můj jasný vzor. Nicméně i porota „Piolets“, v níž sedělo jedno eso vedle druhého od Georgese Lowa, Denise Urubka, Johna Roskelleye, nebo krásné Catherine Destivelle, kterou jsem tajně miloval z časopisových fotek již před pětadvaceti lety a mohl jí to osobně říci až teď při oficiální večeři, kdy jí táhne na padesátý rok, což vyvolalo veselé řehotání všech přísedících.
Nevím, čemu se vlastně „gebili“, jelikož osobně raději preferuji vyřčený cit se zpožděním jednoho čtvrtstoletí, který nebude v tomto případě již opětován, nejspíš by nebyl ani předtím, ale rozhodně lepší, než obcházet okolo horké kaše a trápit se pocitem, že jsem jí to nikdy neřekl. Další štěstí spočívalo v náhodném losu, který mi přidělil Denise Urubka, aby mi dělal parádní závěrečnou obhajobu našeho výstupu na Talung v Courmayeuru, před hroznem novinářů. Pak následoval slavnostní průvod městem od muzea horských vůdců, který procházel za doprovodu harmoniky a místních občanů vyšňořených do dobových kostýmů. Byl jsem v tu chvíli na sebe pyšný a doufám, že by byli i táta s mámou, jelikož osud mi dopřál se na chvíli hřát na výsluní světové horolezecké elity. Následný bohatý raut přešel do večerního galashow v kině na náměstí. Před samotným odchodem do sálu dýchající napětím z očekávaných výsledků, kde drama večera vrcholilo, jsem měl další kouzelné setkání. Přede mnou se objevil vrásčitý obličej a představoval mi z ničeho nic svoji dceru. Mimochodem moc sympatickou. V hlavě nastal zmatek, odkud tento obličej jen znám a znám ho. Ale kde jsem ho potkal? Zkouším nenápadně různé otázky, které by mi pomohli rozhrnout závoj zapomnění. Po chvíli mé tupé já je doma. Sandy, rád tě brachu znovu vidím. Naše poslední setkání bylo roku 2012, kdy spolu s Rickem slézali naprosto „nakašovaní“ někde v 6 tisících z Nanga Parbatu a měli za sebou dlouhý přechod Mazeno ritge, za což obdrželi následně zlatý cepín. Já v té chvíli jim nabídl pouze termosku pití, cartrige s plynem, nějakou powerbárku a pomoc při sestupu. Nic víc. Oni se spokojili pouze s materiální podporou a slezli sami. Přesto mi na letošním meatingu v Chamonix udělali auru zachránce životů. Jednoduše skotská vřelost, ale pravda je jednoduchá, jak říkám, čili obyčejná výpomoc v nouzi, kterou beru jako automatickou. Celková show začala a napětí rozmělnila místní kapela s nádechem tradičních prvků a projekce historicky již ztraceného času, který dokresloval vtipně život podhorského života před sto lety.
Na pódiu jako první vyběhli dva francouzští borci z Annapurny, kteří nebyli ani nominovaní do hlavní soutěže, jelikož bohužel dolezli svůj prvovýstup o pár dní později než věhlasný Uli Steck. Ten si nakonec odnesl jednu ze dvou udělovaných cen. Přesto já osobně si jejich výkonu nesmírně cením, jelikož vše měli zdokumentované, představitelné, oproti Ulimu, kde se hromadí daleko více otazníků, než odpovědí. Nicméně to je jen připomínka pod čarou a do diskuze, zda ano, Uli stál na vršku Anapurny, či ne, se pouštět nebudu. Čas ukáže a sám dá odpověď. Pak po mezi-pauze jsem šel na pódium jako třetí já. Vynechám kvalitu mého projevu v angličtině, která je podpořena mojí Basic-Englišárnou a půjdu rovnou k obsahu. Než jsem vystoupit těch pár schodů nahoru a stanul před slečnou moderátorkou, nebo, paní, kdo ví, začal jsem cítit tlak na spáncích, který se stupňuje. Vzápětí mám neodvratitelnou chuť brečet. „Kurva“, teď potřebuji pomoc, jsem ztracen a opuštěn. Lampy smaží na mozek a já vidím jen kontury potemnělého publika. Zdendóóó. Nesmím začít řvát jak malý smrad, okřikuji se. Držím slzy v koutcích a mluvím něco zcela jiného, než se mne průvodkyně večera ptá.
„Takže, než odpovím na Vaši otázku, tak chci nejprve poděkovat za pozvání, kterého si nesmírně vážím. Je to pro mne významná noc, významná pro mojí lezeckou kariéru a děkuji. Na druhou stranu, jsem nesmírně smutný, že ten, kdo si stejný díl zaslouží, tady se mnou dnes na pódiu nestojí. Svět se točí dál a pro smutek není prostoru. Čili ještě jednou¨všem dík.“
Tím mé vystoupení končilo a hnal jsem nazpátek do sedačky, jelikož tíha byla větší než zemská a nohy přestávaly sloužit.
9. U. Steck, M. Auer, Welsted, Já, Zimmermann, H. Auer, Anthamatten, Slawinsky, Allen
Toť vše, hlavní cenu jsem se Zdendou nedostal a možná dobře. Jakkoliv mi bylo proti srsti politikařit okolo výstupu, nebo přihřívat si podlézavostí polívku. Nominace mezi pět nejlepších výstupů beru jako satisfakci za předchozí léta a dobrá odpověď, že se nedá dlouhodobě přehlížet. Lezení obecně v horách je neměřitelná záležitost, tudíž ve finále jen rozhoduje čistokrevně pocit poroty, modré oči, šikovně natočené fotky, nebo…? Takto mám v Piolet jasně zapsané jméno, které nehalí nějaké neurčitosti a druhá strana zase dobře ví, co jsem zač. Dobrý start pro časy budoucí. No, a jelikož bych to snad ani nebyl já, tak jsem si vymyslel ve stejný čas i natáčení části dokumentu se studiem Budíkov, který připravuje pro ČT druhý díl Českého Himálajského dobrodružství. Máte se, na co těšit
"Nicméně to je jen připomínka pod čarou a do diskuze, zda ano, Uli stál na vršku Anapurny či ne, se pouštět nebudu." .... takže vlastně jen tak lehce naznačil, zpochybnil, ale konkrétního nehodlá říct nic. Ať se na mě klidně zlobí kdo chce ... a že mi tu jistě pár lidí napíše co jsem za debila ... ale tohle mi přijde jako klasická kurvárna.
Úvahu jsem přečetl a poslední dva body se mi zdají lehce mimo...resp. se i v článku píše, že po výstupu US sněžilo, a to s tím telefonem...kdyby to chtěl hrát na levou, tak mohl zavolat odkudkoli ze stěny, a poznalo by se prd. Další věci jsou ve stylu "tak móžno i tak móžno", kdy v případě US řešit rychlost mi přijde dost odvážné(je to prostě neskutečně nadupaný magor) a zbytek výhrad není irelevantní, ale je určitě i diskutabilní. Je totiž otázkou, zda je vůbec prakticky možné noční sólovýstup nějak neprůstřelně zdokumentovat, zejména v situaci, kdy člověk musí sakra hejbat zadkem a noční sólovýstup nebyl rozhodně v plánu, šlo v podstatě o improvizaci už ve stěně.
Takže za mě minimálně nerozhodně. A z toho vyplývá i můj názor na podobné náznaky. Pokud o někom řeknu že kecá, tak bych pro to měl mít sakra dobré důkazy. Ty nevidím. A pokud je nemám, tak to není vím/nevím, ale věřím/nevěřím. Ještě bych bral napsat v článku na tvrdo, že prostě nevěříš, že tam vylezl. Ok, víra věc ryze osobní, do té ti kecat nikdo nemůže, a řečeno by to bylo fér. Ale tyhle náznaky "vono to možná bylo všechno jinak, ale zase že to opravdu nedal říct nemůžu/nechci" jsou pro mě fakt kurvárna.
Takže to zjednodušme ... věříš že to dal nebo ne? Nemusíš psát proč, prostě ANO/NE.
Díky
Jéje, svět nabarven na černo, nebo bílo. Hledáš pod řádky něco co tam není, tudíž pro mne je tam daleko více otazníků, než odpovědí a tečka.Není to otázka důvěry či ne. Důkazy nejsou a pokud hodláš vystavět své přesvědčení pouze na vachrlatém pocitu,tak máš na to legitimní právo. Nejspíš vycházejí i Tvé úvahy z vlastních zkušeností, kde si představu zformuješ jako uchopitelnou informaci. V každém případě cítím z naší rozpravy napjatý tón a tím si vybírám své právo:) a to rozhovor ukončit. V každém případě ti děkuji a přeji hezký den.Marek
Jasné a nezvratné důkazy pro nejsou, důkazy proti také ne(a jak jsem psal, je otázka jaké by vzhledem k okolnostem reálně být mohly) .... takže já nebudu zpochybňovat tvrzení někoho, kdo toho dokázal v této oblasti už docela dost(a nevím o tom, že by se něco z toho ukázalo jako levá). A taky nepřijde mi fér když to někdo dělá.
Ale určitě spousta lidí disponuje mnohem flexibilnější myslí, a jistě jim to nezřídka dobře poslouží:-))).
Ahoj MM,
poruším své předchozí předsevzetí nereagovat, které vychází z faktu, že mám daleko lepší věci k řešení než Uliho, který se nejspíš vyřeší sám. Začnu tím, že už samotná víra drží lidstvo od jaktěživa v podobě různých náboženských proudů atd. po tisíciletí nad vodou. Někomu stačí se podívat do nebe a jiný mají zase dotazy. Já vycházím ze svých znalostí a nebudu se opírat o další názory, které mají podobný pohled. Tudíž všechny předchozí výstupy ve velkých horách“od 5tis.“ provedené Ulim zapadají do běžného představitelného rámce, to znamená parádní třpytivý výstup, ale v normě. Nevím jaká je Tvá znalost pohybu ve vyšších výškách, ale budu předpokládat, že dobrá. Před Ulim stál ten skutečný klíč cesty po vylezení do výšky 6800. Čili mixový terén, ubývající kyslík a noc na krku. Celý problém výškových 1300m s M-kový lezením vyřešil elegantně v nočních šesti hodinách. O sestupu už ani nemluvě. Tím završil svůj extra výstup, který není jen o dvě třídy oproti jeho všem předchozím, ale je o několik tříd proti všem, kteří se lezení ve velkých horách pohybují. Já jsem přijel do Chamonix a bral jsem jeho počin jako bombu a fakt. Nijak jsem vlastně nad tím nepřemýšlel. Nicméně po třech dnech a jeho tří prezentací, které jsem byl nucen se účastnit v rámci Piolets, jsem sečetl indicie, ale na nějaký chvalozpěv mi to rozhodně nevycházelo. Že ho nikdo neviděl z kempu, když lezl v noci s čelovkou je sice divný, ale možný. Že nemá žádnou dokumentaci, jelikož mu spadla kamera, je sice politováníhodné, ale může se stát každému, nicméně z časového výseku, kdy lezl spodní „lehkou část“ a porovnání horního úseku, mám zásadní rozpor. U Tomo Česena a podobných přerostla důvěra do rozčarování. Jeho schopnosti předčili okolí, doložené předchozí výstupy ohromovaly, nicméně vlastní pád z výšin si následně zrežíroval sám osobně. Přesto byl a je dodnes přesvědčený, že jeho konání odpovídá jeho výpovědi a tíze protiargumentů nikdy nepodlehl. Tudíž jeho prvovýstupy jsou zaneseny a jeho linie tak pojmenovány. Jednoduše vlastně jde jen o hrnec nudlí, vlastní svědomí a nic víc. Já jsem jen ten, kdo se ptá, jelikož i víra má své hranice. Toť vše. Jinak Tě prosím, až příště budeš používat slova levárna, nebo kurvárna, tak je dvakrát zvaž, jelikož jiný názor nemusí být ani levárnou, natož kurvárnou. Prostě jen jiný pohled na věc. Tentokrát již definitivně THE END. S přáním hezkého dne Marek
Vážit mohu co chci a jak chci, ale je to jedno, stojím si za tím co jsem napsal. Protože to co píšeš jsi mohl napsat rovnou, a bylo by. Prostě ti tam nesedí časy tak, abys uvěřil tomu, že to dal. Už jsem psal dříve, že pokud někdo něčemu nevěří a na férovku to řekne, je to vždy ok. Pokud k tomu dodá proč nevěří, je to ještě lepší. Netřeba s tím souhlasit, ale je to jasné stanovisko a jako takové jej respektuji. Co nerespektuji jsou náznaky a jinotaje, a myslím si o nich to co jsem psal.
A fakt nechápu, asi jsem na to moc starej nebo blbej, proč to co jsi napsal teď ... a co dává smysl a je zcela jasné a ok a já proti tomu nemohu říct ani popel ... nešlo napsat rovnou.
Maro, opravdu by mne zajimalo jak se tyhle veci dokazuji pro ucely souteze jako je tahle? Koho jineho se ptat? viz. muj slusny dotaz nize.
Jestli tomu dobre rozumim, tak hlavni problem tkvi v tom, ze ten vykon stoji o nekolik trid nad ostatnimi.
Kdyz Bob Beamon skocil 890 cm do dalky tak vsem spadla celist, ale skocil to. S ohledem na tenhle priklad se proto ptam jak se vykony dokazuji v tehle discipline, pro ucely teto souteze.
Bavime se o vykonech, soutezich, sportu, penezich, sponsorech.
Uvahy o zivote, smrti, horach a vsehomiru je jina, byt dulezita, rovina.
Vec si otevrel, tak se asi nelze divit, ze se o tom diskutuje.
Myslím si, že Ueli v době jeho pokusu na Annapurně za sebou nebyl psychicky v pohodě, vzpomeňme to fiasko na Everstu, kde to znechuceně vzdal, kdoví co se tam stalo... a je možné že pod tlakem sponzorů, nebo pod tlakem na sebe samého... prostě musel něco udělat, nemohl se vrátit bez nějakého zápisu do knihy rekordů, což?...
asi jo teda, kdyz myslis, to tak asi bude, skoda ze US nerozumi cesky urcite by to potvrdil (ironie)...
aneb jak se rodi mestska legenda, nikdo nevedel nic, par melo dojem, dalsi to nekde zaslechli, vsichni to zazili a nakonec byl na kazdym prazskym gymplu pankac, kterej jel tramvaji a rek maly zlobivy holcicce na prani mamimky:"Bububu ...!" U nas na gymplu teda byl urcite ten pankac.
Mohla mu spadnout kamera (jak říká), jeho čelovku z BC na vršku nemuseli vidět, bivakovat mohl tam, kde popsal...Jinak řečeno jde o argumenty, které nic nevypovídají. Proč je tedy rozhodující pouze to, že podle časových údajů musel posledních 1200m vylézt za 6 hodin? Je toto ten jediný opravdový důvod, proč to prostě nemohl dát?- Pokud ano, je to opravdu málo u osoby s touto reputací a výkony.
Ostatně tvrdit, že jde o level, který nikdy nepředvedl není úplně na místě. Shisha Pangma a Pumori solo jsou důkazem opaku (jakkoliv je jasné, že Annapurna je obtížnější). Rychlostní rekordy v alpách nepočítám, protože nejde o výškově obtížné vrcholy, ale jakousi roli to asi taky hraje.
Na závěr si představuji tohoto člověka, jak jede potřetí na Annapurnu a při té příležitosti si vymyslí dobytí vrcholu. Až uvidím důkaz (fotky, video, jeho přiznání), rád tomu uvěřím. Doposud má Ueli nedotčené renomé a všechno ostatní jsou jenom povídačky.
Tak tos trefil hrebicek na hlavicku. Problem je, ze Steckuv vystup neni poradne zdokumentovany. Boba Beamona pri jeho vykonu videlo nekolik desitek mozna stovek milionu lidi.
Rád bych se pletl , ale cítím v tom komentu Márovu žárlivost. Myslím, že Steck má za sebou pořádnej seznam prásků a jeho Ana výstup je zdokumentovaný kousek pod vršek, ne jako Česen s nulou. Navíc ty fr. týpci co lezli 14d po něm byli ve stěně 8 dní, přišli o hodně výčnělků na rukách a nohách a museli být zachránění vrtulníkem, de facto potvrdili Steckův popis výstupu a vůbec o něm nepochybují.Více velkorysosti.
Velkorysost a přát druhému, to nikdy nebyla moje silná stránka :)sorry. Také tě odkáži na http://goo.gl/ixkNfA a jen se prosím pokus znovu bez předsudků přečíst co píši a nevkládej tam co není. Čili více otazníků, než odpovědí...Dík Mára
Tohle vypadá podstatně zajímavěji...jak díky otázkám, tak i reakcím US, akorát německy fakt nešprechtím, a to co vypadlo jako překlad z gůglu je tedy dost za hranou mé schopnosti chápat takto specifický text:-(.
jojo,nemá to dobře zdokumentované,přiznává to. sám říká,že to byla chyba. tvrdí mj.,že se koncentroval na lezení. dá se to i pochopit,ale není-li ještě nějaký jiný důkaz,o kterém sám v rozhovoru ani nemluví, piolet by zde neměl být udělen.
těžko říct,zda se někdy nějak zjistí pravda.třeba aspon kdyby nahoře nechal nějakou vizitku, ehm,třeba i použitou večeři, tak by to pomohlo.
a co konkrétně te zajímá ? ohledně toho světla třeba říkal, že měl Tikka RXP, 7 až 80 lumenů s předpokládanou výdrží 10hod , kterou vypínal, poněvač jsou kontury stěny líp vidět, když si oči zvyknou na tmu. A taky že do celé stěny není z ABC vidět... Hm, zajímavá polemika, takže si asi zkusím osvěžit základy němčiny a přelouskat to celý :) Každopádně nějak mi uniká co by z toho měl, kdyby to nevylez a říkal že ano. PS: pokud by to nevylez, jak by se dostal dolů, slez by stejnou cestou, nebo nějak jinak?
No když někam nevylezeš, tak nemusíš slejzat že? To, že nebyla vidět čelovka to chápu, ale vůbec není problém zavolat z vršku a zablikat čelovkou do BC. Nikdo by nemohl říct ani popel. Je tu až moc náhod najednou. Ztratil foťák když ho trefila lavina. To zrovna fotil? Že by zrovna Ueli - který se nechá v Alpách natáčet z vrtulníku a měl tam sebou profi fotografa nestál o důkaz toho že byl na vršku? Co by z toho měl? Co má teď slávu, prostor v médiích, peníze... Přes všechny otázky chci věřit, že to dal!
Nechci Máru nějak obhajovat, ale asi to myslel jen tak, že by mu bylo moc líto, kdyby ti dva francouzi co se dřeli s prvovýstupem hromady hodin připravila o cenu taková nešťastná nemilá věc... nehrotil bych to...
Cituji:
Číslice se neskloňují
Pokud se číslovky nevyjadřují slovy, ale číslicemi, má řada lidí tendenci naznačovat tvar dané číslovky tím, že za číslici ještě doplní jakousi koncovku (například 9-ti násobné zvětšení, od 25ti metrů). Číslice se ale neskloňují, podobně jako například značky a většina zkratek. Málokoho by například napadlo napsat v ČRce nebo po 30 km-ech. Správný tvar číslovky totiž vyplývá z kontextu. Píšeme tedy:
Obrázek uveřejňujeme v 9násobném zvětšení.
Plnoletým se člověk stává v 18 letech.
viz: http://goo.gl/dqkCN
Zatím co Uli leze,roste vztek a zášť jiných horolezců, pramenící z jejich neschopnosti.Staví slova proti jeho úspěchům,on jim odpovídá činy.Na
spory může odpovědět úsměškem.
Proč to píšeš pode mne? Já jen konstatoval, že jeden doma brečí, že je to nespravedlivé, a druhý jde lézt a je mu to u zadku. Uliho neznám, o Holečkovi jsem něco slyšel, ale nijak blíže ho neznám také.
Marovi i Zdeňkovi gratuji ke sportovním výkonům i k ocenění...to o čem tady probíhá diskuse je pro mě až hodně druhořadé..Maro, jen tak dále a hodně štěstí v životě.
Are you the same Katerina that lived in Canmore and gave David his first haircut on the balcony of my house on a fine spring day in 2004? This must be you....I just see your name by accident today, good memories from long ago!