Dobrý,Petře,dobrý.Hezký článek.Trochu mi připomněl,že jsem v Šárce už skoro 17 let nebyl.Naposled s démonem Alešem Kubíčkem na Posledních skalách,to je až vpravo nakonci,nad suťoviskem.Aleš mi celou vojnu barvitě lhal,jak taky leze a když na to konečně došlo a vybral jsem mu spáru za šest,nehnul brvou.Opásal se prsákem,dračák prý přes vojnu zapomněl,tak jsem mu ho uvázal.Začlo mi to být divný,zapomenout dračí uzel? Ale vzpomínka na barvité líčení Alešových lezeckých dobrodružství v Tatrách a na písku podezření zaplašilo.Asi šest metrů nad zemí bylo první jištění-šádkovka.Tady už jsem tušil,Aleš ji nemohl zapnout a provázat ji nedokázal,vyklepal to teda asi metr nad skobu a do spáry založil podle mých zoufalých rad alespoň stoper.Suše dolezl asi tři metry nad stoper a spadl.Chytil jsem Aleše,náhodně založený stoper naštěstí vydržel, asi půl metru nad sutí - prokousl si jazyk a ulítlo mu sklo z brejlí.Jenom.Po pátém pivu v hostinci u konečný tramvaje z něj konečně vylezlo,že nikdy předtím nelezl a všechny historky si vymyslel.Jó Aleš..Jó Šárka..
Nejhezčí je ta fotka s tim netřeskem. Teda určitě podle mý babičky. Ta když vidí nějakou fotku klimbéra s matrošem tak lamentuje: "Zase ty skoby. Eště se vám něco stane!", ale když jí ukážu fotky nějakej skalniček z wandu, tak se rozplývá: "To je krásná žardynka!"
e-e. Nečteš pořádně. Byla to sobota :-). Ale jednou jsem tam Vaška potkal dokonce v neděli. Díky jeho typické křivé páteři jsem ho hned poznal, i když jsem to taky předtím 20 let neviděl :-)
Tím se to vysvětluje! V sobotu byl určitě na písku. Ale 1. 1. jsme byli s ním v Černolicích. Mám z toho i video (ani jsem to nenatočil naležato!). Doufám, že toho natočím víc a bude to taková kolekce. Také se nechám zvěčnit (+ další) a bude se to jmenovat "Ze života starobních a invalidních důchodců", nebo podobně... :o)))
To by mi zajímalo. Kdyby to jméno souhlasilo i křestní, souhlasilo by i datum narození a den úmrti by byl ten den, co bys tam právě stál. Lezl bys? :o)))
To mi jen tak napadlo jak by asi jeden zůstal trochu štajf:)). Člověk má být připravený na všechno. Já mám reálnej zážitek, když mi jednou v kartotéce v nemocnici přesvědčovali, že jsem a ní vyřazenej protože jsem mrtvej. Vzhlem k tomu, že jsem se tak v té době i cítil, jsem začal mít vážné pochybnosti jak to vlastně je :o))
Jako námět na povídku to je skvělý.
Nebo na kanadský žertík. Jen by byla asi potíž zorganizovat, aby se dotyčný vyskytl na daném místě zrovna v ten den, co je na ceduli.
Pravda, u některých, co tam chodí skoro denně by se to asi povedlo, ale zase zrovna Vaškovi bych to nedělal.
Napadlo mi někomu to přichystat, pravda. (Ten můj nešťastný smysl pro černoabsurdní humor) Ale byl jsem okřiknut ženou vlastní. Má recht. Magie řečeného je někdy mocná...
Eště je v tom jeden zádrhel, že většinou nevím kolikátého vlastně přesně je a v pátek si obvykle myslím, že je čtvrtek, takže by se možná to koncový datum minulo účinkem :-)
Vidět tam ceduli se svým jménem, tak bych se otočila a pádila pryč. Máš štěstí, že nejsi pověrčivý. Kvetoucí netřesk jsem neviděla a fotka zplašila nepříjemný pocit z cedule (lano a brýle ...)
No, kdybych ty cesty neměl všechny stokrát oblezený, možná bych se otočil. Takhle to spravilo hluboké dýchání a veleopatrný pohyb. Je fakt, ža takhle připosraně jsem ještě žádnou trojku nelezl.
Dneska jsme tam byli po roce znovu. Jmenovec David tam má jednu poměrně čerstvou sušenou kytku a ještě nádavkem jednu malou v květináči .
Až se skoro bojím aby to ochranáři neprohlásili za endemitický výskyt vzácného kaktusu s příslušnými následky na lezení. :-)
Znamení na zdi a jinde. A rouhání. Já bych to nepodceňoval. Jednou jsem si (cca rok 97), takhle v prosinci vyrazil do Jizerek. Byl takovej ten mokrej sníh, co chvíli drží a pak zmejdlovatí. Vylezl jsem na Sněhuláka o podle vrcholovky koukám: Hele! 13. pátek! No to je sranda! Na Oldříška mi sokolík dělal problémy a při jeho slézání se málem pustil, protož ruce se mi po mnohých omrzlinách špatně prokrvují a jak šáhnu na studený ztuhnou. "To je snad lepší spadnout, než se takhle trápit". Jsem si rouhavě povídal. No a na Frýdlantské jsem si ze Severní spáry odskočil, netrefil kámen a dopadl tak nešťastně, že jsem měl také přechod. Sice jen kousku Jizerek, ale po břiše. Noha už v té chvíli byla větší, nežli má hydrocefalská hlava. V nemocnicmi tvrdili, že s tím už nic moc v životě nenachodím, což ale naštěstí nakonec, nebyla pravda (i když už to opravdu není ono)...a tak dál. Takže pozor na znamení a na rouhání!
Při čtení jsem je vrátil asi o 15 let nazpátek. Hezký zavspomínání ( taky jsem tam lezl s lanem první pětky a pak i bez lana ) a popřemejšlení o zdraví.
Tak ať slouží všem! .... A bach na záněty, začínaj se probouzet :)
Hehe, tam kdyz jsem lezla prvne, tak mne taky u cedule napadlo "je hele, to je ten Jandik, co delal vzdycky chytryho na lezci". Ale pak jsem si spocetla, ze byl nejakej moc mladej na to, aby byl zkusenej:))))))
Fuj, to je ale hnusna sranda tohleto. Chudak David.
Byly doby,kdy jsem taky sám polejzal šárku od brenty ,dívčího skoku,křížové plotny a žabáku.Jak spodní stěnky tak i vrcholové,do té doby než jsem se vysral z velé poštolky ze zhora.Skoušel jsem udělat variantu.To mě vyléčilo ze solovek.
Ahoj
Tohle jsem už taky zažil. Taky z vrchu jenom nevim jestli to byla stejná cesta, ale zhruba jo. Jestli mě to vyléčilo ze Sólo lezení? Nevim, ale byla spousta cest s lanem a všim tim bordelem na sobě. A tam by se padat, ale vopravdu nevyplatilo.
Ahoj Trdlo
Bude to znít neuvěřitelně, ale David Jandík pro mě zemřel teprve včera, co jsem si přečetla tvůj článek. Byl to můj přítel, rozešli jsme se v únoru 1999. Kontakty ustaly a já myslela, že odcestoval do zahraničí. Tvůj článek byl pro mě šok!!!
Jaký byl? Dobrodruh, kluk do nepohody, co chtěl všechno vidět a na vlastní kůži zkusit. Zkoušel
nejen lezení, ale taky potápění, vysokohorskou turistiku, lítání. Měl obě předloktí v sádře, a
děla si kurz paraglidingu. Dopoledne se potápěl
na Americe a večer na Staromáku hrál na pozoun.
Bylo těžký s ním držet krok, opravdu nemarnil čas. Měl velký sny, moc mě mrzí ten konec.
Díky alespoň za těch pár slov, že o něm víme alespoň něco, i když ne o tom, jaká nehoda se mu stala a proč. Vhledem k ceduli v Šárce předpokládám nehodu při lezení, ale jisté to není. Když proberu svou lezeckou kariéru, těch momentů kdy jsem taky mohl mít takovouhle ceduli, taky několik bylo, ale horští bohové se smilovali a tak mohu, možná k lítosti některých čtenářů, dělat teď chytrýho na Lezci.
Ahoj, jsem z Mariánských Lázní, a David byl můj nejlepší kamarád. Byl o 4 dny starší, narozeniny jsme slavili společně...
Jak psala Hanka- David žil rychle, zdálo se, že nebyl opatrný, ale ten osudný den nebyl jeho chybou...
Kluci byli zhruba ve výšce 15ti metrů, když na ně někdo zavolal, jestli už jsou dole. Bohužel jim nerozuměl, a odvázal je...
Druhý kluk měl štěstí, David nikoli. Spadl na hlavu. Když přijela záchranka, tělo žilo, hlava bohužel ne. Tak silný byl David...
Večer ke mě domů (bydlím v Praze) přijela jeho maminka s mými rodiči. Jeli do nemocnice, a tam jim řekli tu špatnou a konečnou zprávu...
Je to už tolik let, a stále to bolí. David měl velké srdce a neměl nepřátel...
Není dne, kdy bych si na Davida nevzpoměl.
...jen snad malou útěchu dodám- to jeho srdce žije dál, ale v někom jiném. A nejen srdce. David i po své smrti pomohl žít jiným lidem. Asi víte, co tím myslím. Transplantace...
jo, jo, Šárka je má nejoblíbenější, hodně jsem tam prožil a hodně jí i dal.. Každopádně ta cedulka se jménem byla vždy velký "otazník", a pokaždé "zamrazilo" po zádech, když tam člověk byl.
Jen popis té nehody je pro mě pořád neznámou (nikoliv pro senzaci, ale spíš pro ponaučení). Jak výše psáno: jak odvázal, kde, odkud??? Nějak mi to hlava nebere.