Včera jsme zašli ztejrat prsty do našeho oblíbeného Psovskýho údolí.
Oblast Psovský údolí na Plzeňsku je ideálním terénem na jarní rozlezení, nejsou totiž ještě vzrostlé kopřivy a slunce se pěkně svítí přes neolistěné stromy.
Když jsme přišli ke stěnám, čekalo nás nemilé překvapení. Stěny se nachází v malebném koutu na břehu řeky Berounky, mezi vzrostlými stromy (olšemi a duby). A s těmito stromy udělal krátký proces bobr, nebo spíš bobří rodinka, která jich dobrých deset sundala a to tak nešťastně, že stromy napadaly na lezecké stěny, případně jsou nestabilně navěšeny na okolní stromy.
Sranda je, že tyhle stromy bobr sejme, aniž by z nich cokoli pozřel. On si jen pokácí pro něj neatraktivní stromy a až se v určitém časovém horizontu vrátí, tak tam poroste to, co žere. Bobr si přizpůsobuje své prostředí k obrazu svému a je to po člověku jediný živočich, jehož stavby jsou viditelné z vesmíru. Na mapy.cz lze z leteckých snímků snadno najít, kde nyní bobr má v ČR své hráze. Vlastně nám pomáhá vracet vodu do přírody. Pak také někdy už nepomáhá, to když se dostane moc blízko k člověku, třeba že prohrabe hráz rybníka, pokácí chráněné stromy v parcích a ve městech. Stromy načaté bobry dost často dokácí pracovníci povodí. V Plzni bobr trvale nežije, jen si vždycky cestou připraví ekosystém, aby mu tam vyrostlo žrádlo. Záhadné jen je, jak překonává vysoký jez na Radbuze u Americké ul., to bych někdy rád viděl :-)
zabij bobra, zachráníš strom! a ted si vyber, co je pro přírodu důležitější :D nemá predátora a lidi ho ted chrání...asi bude na čase regulovat stavy...
Lidem vadi, protoze stejne jako oni uzpusobuje krajinu k obrazu svemu a ten obraz je dosti v rozporu s lidskou predstavou o hospodarskem vyuziti krajiny.
Premnozeni bych se nebal. Bobri tvori kolonie a jiste pravidlo tech kolonie "maly pocet na velke plose".
není problém přemnožení, ale vyšší výskyt vůbec, kterej zdevastuje porostlý břehy kolem potoků,řek...zničí stromy, co tam rostly léta. je načase aby se vrátil vlk :D