Auta jsme naplnili materiálem, proviantem i lezci a hurá na vápno za sluníčkem a pohodou. Lezenici jsme začali v okolí Sarche a Arca, ale tyhle skály už znáte. Poté jsme popojeli do okolí Rovereta, kde ještě tolik Čechů nejspíš nebylo, byť se tam leze také intenzivně. První osádka dorazila o den dřív a vydatně zalezli v La Gole, takže my se náš první den připojujeme k její části a vyrážíme se začínajícím spolulezcem Honzou na ferátku „Che Gevara“. Jana s Ondrou říkali, že je dlouhá a lehká, název (přezdívka autora) docela ujde, uvidíme. Jinak je poblíž prý ještě jedna dlouhá, těžší "Monte Albano", ostatní jsou krátké (můžete to prubnout na odpočinkový den). Nastoupili jsme u kamenolomu v Pietramurata, samozřejmě později a s dalšími zájemci o výstup. Po asi tří hodinovém neustálém cvakání nacházíme plně popsanou výstupovou knihu a po dalším stoupání kříž u vrcholu Monte Casale. Svačina a opět skoro čtyř hodinový sestup do Sarche, kde druhá parta zatím lezla, tak nám přišly vhod tekutiny. Koupačka (blesková) a jde se vařit. GPS souřadnice (kamenolom u Pietramurata): N 46.0273775639643 E 10.94314455986023 foto by Martin Tučka foto by Michal Čiviš Číbal Zanzara,...Druhý den (sobota), Číbal s Jéňou vystupují z auta u nástupu Zanzary v Colodri Est - hned za Arcem nedaleko zoo (interesantní linie za 7a+, 14 délek, nýty, nahoře dvě výrazné obdélníkové plotny jsou vidět z celého okolí). Není úplně časně, objevují se další 3 podezřelé dvojky a kluci (ultra lehce sbaleni) raději pádí k nástupu. Dotyční jak se ukázalo skutečně lezli za nimi a zbytečně to hrotili za jejich zadky. Jak to bývá, všichni podobně rychlí s občasným zdržením, ale čekejte na někoho když vás někdo (zbytečně) tlačí. Kluci tudíž museli přestávky zkracovat a s lezením si pospíšit (nic k závidění na tak pěkné cestě). GPS souřadnice (parkování): N 45.92948320143962 E 10.891624689102172 Ostatní jedou na kola, nebo s námi polézt něco delšího v Monte Colt. Ostatně okolí Arca je jako stvořené pro lezení a následný odpočinek ne kolech, jen mít to správné auto a na nosiči ty bicykly. Pavel vytipoval tři asi 250m rekreační cesty, ale jsou tady i těžší linie. Zkoušíme Ape Maia s nejtěžší kolmou délkou 6b a těžkým odlezem do předposlední délky. Máme to na doraz, navíc se nám na parkovišti přehřál pes, tak ho utěšujeme a druhou cestu odchází lézt jen Pavel s Janou. Večer se procházíme ve městě, ochutnáváme zmrzlinu, pizzu a kafe, něco málo utrácíme za lezecké cajky a víno. GPS souřadnice (parkování): N 45.938631310895424 E 10.896763801574707 foto by Jéňa a Číbal foto by Jéňa foto by Jéňa foto by Jéňa a Číbal foto by Jéňa a Číbal foto by Jéňa a Číbal foto by Číbal foto by Číbal foto by Jan Štilip NoriglioTřetí den lezeme jednodélkové cesty v Norigliu nad Roveretem, tam jsme byli už loni a ještě tam máme všichni co lézt (obtížnost francouzských 5 – 7). Je to na sluníčku, odpoledne první osádka odjíždí, my popolézáme s Honzou pomalu ve stínu v levých sektorech a kluci usmažení z velkých stěn napravo vyráží hledat vodu na koupání. Noriglio je vesnice v serpentinách nad Roveretem (tam se dá nakoupit v sámoškách). My jsme tam jeli z Arca okolo jiné lezecké oblasti (Nago). foto by Martin Tučka Orientační bod je čerpací stanice ve vsi, kde se všichni snaží zaparkovat podél silnice, aby nepřekáželi místním a v sezoně se vyplatí přijet brzy. Ke skalám se jde do kopce a silničkou vlevo, okolo domu s malbou ve štítu doleva a dál mezi políčkama a vinicema, skály jsou na soukromých pozemcích. Místní Vám ukážou kudy jít, vodu nám do kanistru ochotně nalil pán co zalíval zahradu. GPS souřadnice (parkování): N 45.88731972958869 E 11.059713363647461 Pozn.: V Itálii se dá palivo načerpat pouze přes den, hlavně plyn (to už jsme jednou zažili), od večera do rána jen tam kde mají samoobslužné automaty (netýká se LPG), stanice s obsluhou jsou na autostrádě - dálnici (většinou nonstop). Cesty jsou pěkně odjištěné většinou nýty (samodomo i značkové), občas háky. Na štandech už se nicméně šetřilo víc, když si tam chcete dát vlastní karabinu a odsedku, tak skoro nemáte kam, v horním šroubu je navíc většinou jen oko řetězu. Není zde problém svěřit se eráru a hoblovat maillony, hasičské nebo jiné zdejší karabiny, ale opět tam špatně dáte odsedku (když tam nevisí karabina co jde otevírat) a těžko podle některých vypilovaných žlábků odhadnout jestli ještě vydrží nebo je někdo vyměňuje,… však to znáte i ze štandů jinde. Ale lezení pěkné. Celkem asi 110 cest. foto by Jéňa Popis sektorů zleva (přístup zprava): V sektoru Grotta jsou nějaké krátké 5c-6a na rozlez 8-12 m (holá plotna s kapsami na prsty) ale také těžší cesty 6b-7b? (některé neklasifikované, nebo bez jména), včetně dvou linií 7a a 7b (18 m) začínajících ve stropu s umělými chyty, kde visí po dvou fixních expreskách. Vedle je další menší sektor Relax, kde jsou také kratší, spíš položené cesty 5c-6b (10-12 m). foto by Jéňa Široká stěna sektoru Casa Al Sole (poznáte podle zchátralého domečku nalepeného na skálu) už nabízí spoustu delších cest a víc sluníčka, obtížnost 6a - 7a+ (12-28 m). Dále pěkný sektor Centrale - 5c - 6b+ (nástupy jsou ve stínu), který nabízí i delší cesty (8-28m). (Jéňovo loňské video) Napravo opět kratší stěna s asi nejlehčími cestami, sektor Dei Ricci, obtížnost 5b-6a (10-12 m). A druhá velká stěna Heidi e il Contadino na sluníčku (spatříte ji hned při příchodu ke skalám), kde je spousta kolmic v obtížnosti - 7b (12-30 m). Úplně vpravo je sektor Il Pilastro Nascosto, kam se zřejmě moc nechodí, 8 cest 6a+ - 7b+ (25 m). * průvodce na Lezci bude brzy opravený. foto by Jéňa SerradaNa poslední den jsme si vybrali oblast Serrada, kde jsme ještě nelezli. Od Noriglia je to ještě asi 15 km serpentinami nahoru východním směrem. Dá se sem ale dojet i z druhé strany hřebenu od Calliano směr na Folgaria, pokud by jste přijížděli z Čech a do Rovereta nemusíte. Tahle oblast je trochu výš, cca 1 250 m n.m. Parkování je u restaurace, na odpočívadlech s vyhlídkou do údolí (takže poněkud větrno), o kousek výš je sjezdovka, kde se ještě povalovalo dost sněhu. Ke skalám se jde širokou pěšinou, po vrstevnici nad restaurací a pak z kopce. GPS souřadnice (parkování): N 45.88773793821297 E 11.153676509857177 foto by Martin Tučka Rozlezení bylo studené, přes den nebylo vedro ani tam nefučelo (začátek dubna). Nádhera, hodně nám to připomínalo nějakou naší pískovcovou oblast - z těch fotek to možná tak nevypadá, ale na nás to dejchlo. Skály (stěny) jsou ve svahu mezi stromy, ale pod nimi jsou velmi prostorné upravené plácky a terasy, se zděnými schody (což může být nemilé přistání od prvního jištění). Spatřili jsme i místního postaršího horolezce, který takto upravoval další sektor, jinak jsme tam byli sami. Nejvíc nás zaujala velká centrální stěna s hranou uprostřed (Condor 6b+), do které mě nakonec kluci také ukecali,… a měl jsem radost. foto by Martin Tučka Sektory nejsou v knižním průvodci označené názvy, pro zjednodušení by se daly označit podle nejtěžších či jinak významných cest, jako jinde. Za zmínku stojí ještě cesta - Danton (5a někde 5c), hrana hned u příchodu, která je jako jedna z nejlehčích už dost oklouzaná, jinak jsou zde cesty spíš obtížnosti 6a - 6c, cesty od 3c do 6a a pár 7a. Kluci vyzkoušeli i zbylé sedmičky a pak polemizovali o jejich obtížnosti. Zadní sektory snad omrkneme příště. Pokud chce někdo lézt nebo zkoušet vytrvalostní kolmé cesty okolo 6b, tak tady možnost rozhodně má. Jištění (většinou nýty) je patrně kompletně vyměněné (nevím jak vypadalo dříve), na konci cest jsou řetězy s krásnou erární karabinou. Oproti Norigliu je povrch skály jiný, vápenec má oblé tvary, obroušené hrany jsou spíš pozůstatky vylomených kamenů. Celkem asi 60 cest. průvodce na Lezci foto by Martin Tučka foto by Martin Tučka foto by Martin Tučka foto by Marťan foto by Marťan foto by Marťan foto by Marťan Knižní průvodce: Pro obě popisované oblasti se dá použít např. knížka Arco rock od Versante Sud z roku 2006 nebo 2010 (v tomto případě beze změny). Tip: pokud by někdo potřeboval navštívit oblast s cestami 6c - 7c+, Zengio se nachází mezi Norigliem a Serradou, cca 30 cest délky 20-35 m. (Podle komentářů níže je to do kopce, sekané a nedá se lézt OS.) Kde jsme spali a koupali se? Však už něco najdete. Jestli jste ale ještě nelezli u Rovereta, tak to zkuste, je tam pěkně. Kolik tam jezdí lidí? Asi dost, ale my jsme na apríla měli štěstí, bylo teplo, nepršelo a lidí po málu. Ještě doplnění: 4 lidi v osobáku s rakouskou dálniční známkou, mýtem přes tunel u Breneru dálnici v Itálii většinou cca 1500,- Kč za osobu.
|