Článek začínáme psát v euforické náladě, která bývá syndromem  příjezdu do nové oblasti...

Náš trip začal hned několika restdeji. Za zmínku stojí jen návštěva minerálních termálních lázní v Maďarsku. Voda je v několika bazénech a její maximální teplota je 38 C. Což nás zrovna neuspokojilo. Uspokojený vypadal jeden pán s idiotsky sladkým úsmevem, co seděl na pramenu nedaleko nás...a pak kolem nás proplavalo něco, co připomínalo něco cosi spíš organického než minerálního původu...

Maďarsko je placka, ale abych nekřivdil, později jsme v rockclimbing atlasu zjistili, že tu přece jen nějaký lezení je..........My sme viděli jen tu placku.

Zkoušíme Srbsko. Víte, že pokud tu chcete zůstat dýl jak 24hod, musíte jít na policajty pro bílou kartu a pak se i odhlásit...dobrá. Tak nejdřív ukažte lezení, pak se uvidí jestli se přihlásíme..Podle serveru 8a by něco mělo být kolem vesnice Jalešnice...


Úvod
foto by © ?                                                                  

Jalešnici sme našli, lezení ne...Na místní poště, která je taky obchodem, jsme obdrželi gratulace, že jsme první cizinci, co sem trefili...Bratr paní pošmistrové, na kterýho jsme si hoďku počkali, nám anglicky vysvětluje, že Jalešnice jsou 2...To nám předtím nevysvětlila naše GPS...Takže pro  pořádek uvádíme, ta správná bude asi nejspíš ta víc severně....

Ze srbského horolezeckého slovníku....lano-konopnica....lezení- plenanie (tento výraz vyvolává trochu despektu u bulharských lezců...znamená něco jako dělání bublin ze slin)

Pečeme na slinění v Srbsku a jedem do Sofie...
Noční přejezd srbsko-bulharských hranic....vypadá to na deportaci...Matěj má špatne nalepenou fotku v pasu.....Takto přísný je pan celník, kterého všichni nazývají doktor, v budce má fotky kuřat a nedopitý 2litrový pivo... skoro nemůže mluvit....Když nakonec uhádnu, že Baroš je fotbalista a dám doktorovi 1 euro, jsme vpuštěni....Matěj je černej a je to pes....

Bulharsko

V Sofii rande s lokálními opicemi a jede se do:

Boženice
je malá písková oblast  a hodně dobře odjištěná. Kdosi by řekl přejištěná, my se těmhle výrazum budem vyhýbat. Je tu asi tak 100 cest rozdělenej do 3 sektorů. Matroš připomíná trochu labák, dýlka cest už tak ne...je to tak od 10 do max 25m. Kamping for free, pod skálou oheň...
V Boženici se nám líbilo...zatím ani ještě 7b nepadly, ale co naplat, jede se dál, taky bych nechtěl strávit život na Rovišti.....big respekt Roviště! Ještě rád  zajedu...
V Boženici se máguje....


Walking in the roof  7a ( pro nás to zas taková procházka nebyla)

foto by © Hedvika
Cílková

Taky jsme tady potkali pana Petka...Pan Petko je příjemný člověk a je Čech. V Bulharsku žije už asi 20 let..Vzal si Bulharku....Oba lezou...Jsou odpovědní za nějaký ty skalní vývrty a slyšeli sme, že importují nějaký lezecký věci a sedí v BHS....až ho zas potkáme, tak o něm napíšem třeba něco víc....

Jak se do Boženice dostat?
Je na mapě...když do ni přijedeme a budeme pozorný, po pravé straně je krámek a hospoda, kde můžete nakoupit snad v jakoukoli hodinu(místňáci už nakoupíno měli) ....musíte najít náměstí, po levé straně mít cosi jako „studánku“ s kohoutkem(voda je pitná)..odsud rovně, ne doleva....pak se snažit držet  trochu vlevo a vyjet do kopce...že ste na správné cestě poznáte, že v polovině kopce je cosi jako  car-problem tak 5c...pak jestě asi tak půl kiláku...na kopci v pravo je parking for free, (jako že vysekaný místo na louce a jako že zadarmo)...odsud už rovně vede cestička do skal, doprava na záchod...
do 3. sektoru se jede jinak. Je to z vesnice skoro na opačnou stranu než jsou předchozí 2 sektory. Býval to kdysi asi hrad. Takže se zeptat, pak nechat  auto u takovýho namistrovanýho hotelu nebo sanatoria, a odsud do kopce, na 2. straně to je...Pěkný místo...


Nákupna (zde fotograf použil trik, aby bylo jasný, že stojí v kopci....inu moderní technologie, to je marný)

foto by © Hedvika
Cílková

Další oblastí je Laktnik
Je to vápno (dále už jen vápno). Kdysi se tu asi něco těžilo nebo co...ale spíš myslim, že je to kvůli podzemnímu zdroji vody...A co?...No ve skále je velikej portál a z něj vedou šachty dál do skály...jestli vás to láká, tak čelovku a pár baterek do kapsy...já neměl ani rezervní baterky ani nit, jen Matěje, a ten by mně do průseru spíš dostal...navíc radši lezu než prolejzám (hlavně!)....
Oblast je rozdělená do 5 sektorů(zde naleznete parádního průvodce www.climbingguidebg.com -) databáze cest....atd.....jsou tam všechny bulharský oblasti....
Ok...Takže my zkusili sektor R4....První polovina začíná atriem, kde se asi hodně trénovalo a cesty jsou hodně oklouzaný...a taky přísnej oldskůl...už ani nevim, co sme tam přelezli ale esli to bylo 8-, tak bych byl hrdej...kvůli oklouzání silový nástupy a pak vás dorazí dolez v šedivym matroši  po malejch. Třeba takový divný tahy z nepříjemnejch visů, kde si na nohy už nevidíte, kdy si musíte zase vkloubit ramena a vrátit lopatky a zvednout to zas do nějaký jebky...no prostě přísnej oldskůl, žádný madla, žadný kolena (a takový styl já nedovolím)....
Za rohem začíná 2. polovina sektoru...která připomíná spíš alpský lezení...můžete si zalízt do takový malý chatičky, která je přibitá přímo do jedný cesty...


To je ta chatička (alpský stajl)
foto by © Hedvika
Cílková

Sektor R1 je pěknej...je v něm nejvíc cest....My zkoušeli jeskyni ...pěkný...7b...už začínaj pouštět, yes!...pěkný...pak okolní sektory něco v kolmáči...


Nějakej lezec, v nějaký cestě (7b)
foto by © Hedvika
Cílková


Lakatnik je opticky velmi pěkný místo, kde by se asi několika týdenní dovolená nechala strávit...klidně i bajka a vrtačku s sebou....

Dostanete se sem snadno: v mapě najít Gara Laktnik, a je to ono...parking po levé straně(když přijíždíte ze Sofie)...u hospody u řeky...je tam takový jezírko...prostě idylka....nechali nás tam tak bez řečí...Odsud přímo do kopce, po pravé straně je ten portál do podzemí, do leva se dostanete do sektoru R4... Pro stany spousty krásnejch míst...
Kousek dál od hospody vede provazovej most do vesnice, kde se nechá nakoupit. Vodu sme nabírali z prasklý trubky, která vede kolem hospody odněkud z hory...vede do nějaký jeskyně...fakt tam bude nějakej systém...možná jezero ve skále bo co....


To je ta hospoda(retro-funkční stajl)
foto by © Hedvika
Cílková

Z Bulharska nás vyhání počasí, je zhruba polovina listopadu, do tý doby to šlo...Viděli sme sníh...Pěkně hnusná věc!

Doplňující informace...1l nafty – 26Kč (u nás tak 32,ale zas povinná známka, ale to už vám vysvětlí na hranicích), mají tu i 3 litrové pivo v plastu, to pak vychází asi na 6Kč za 1l (kvalita odpovídá ceně, avšak zmašťuje)

Turecko

Začínáme v Istanbulu. Pěkné....Všude už jsou vstupy za 20lir, takže ve dvou 6stovek za památku to je teda hard-core...rychle pryč bo se budem pást na louce...

Ballikaylar je zajímavej hlavně tím, že je tak blízko Istambulu (asi 60km)...Takže pokud tu budete třeba pracovně – lezečky s sebou....Takovej kaňůnek...Hlavně je to taková přírodní oáza...My přijížděli v noci a furt mysleli, že jsme v Istanbulu, navíc v industriální čtvrti....a pak tohle...
Server, myslim www.rockclimbing.com říká asi 80 cest...Zkušenost pak říká hlavně vertikální záležitosti...2dni sme se tu pěkně hejbali, ale ;o)....vylezli....zdarec kaprům do Olmiku

Z Istanbulu směr Izmit. Musíte najít vesničku Tavsanli, pak musíte najít  ceduli Ballikaylar Mili Parki. Z tohoto kempíku proti proudu řeky...sektory jsou vlevo i vpravo...
Normálně se tu platí asi 11lir za noc...My neplatili nic...Byl to však veliký herecký výkon, ve kterém nechyběly ani slzy...


Ballikyalar kemp
foto by © Hedvika
Cílková

Další na cestě, a to nám udělalo asi největší radost,  je oblast zvaná Narlidere. Nejlepší radu, kterou vám můžeme dát...jeďte do Tábora do modrého lomu, ušetříte za benál a ještě si dáte jedno na Harachovce...Měli tam víc sektorů než cest....


Červí díra nebo pěkný lezení? Nenašli sme ani jedno...
foto by © Hedvika
Cílková

Iné kafe je oblast Kaynaklar u Izmiru

Tahle oblast je kvalitou cest asi už to pravé, co člověk od tohodle zájezdu očekává.......
Tady už jsou krápníky, převisy, a hlavně v zimě teplo....vydrželi sme tu až do konce roku....pak začalo pršet.....
Řekněme, že je tu tak asi zhruba 150 cest rozdělenejch do 3 sektorů........dýlka v průměru 15-20m někde i víc....a  5 až 8a......
Ve skalách nikdo, o víkendech lokálové.....a kdo zná Turky, má je rád....


Naše firma poskytuje kromě horolezeckých kurzů, i kurzy práce s grafickými programy jako je např. Windows malování  a v neposlední řadě i práce s digitálním foťákem...
foto by © Hedvika
Cílková


Skály....skály.....skály.....
foto by © Hedvika
Cílková


Napadení divokým psem….....na Hevdiku si, ale nepřijde.....................to je moje!

foto by © Hedvika
Cílková



Jeskyně. Hra světla a svalů...................... (ano, je to velmi vyrovnané, ale světlo vede)

foto by © Hedvika
Cílková

Jak se sem dostat?
Návod nám poskytl tuším server rocklimbing.com....volně překládám....Najděte čtvrť v Izmiru Buca....odsud vyražte směrem obec Kaynaklar... z obce následujte řeku...pochvíli přijdete na místo vhodné ke kempování, odsud vedou stezky do různých sektorů...
Český upgrade:
Přijedete po dálnici Ox, držíte směr Selcuk, Bodrum, kdoví co ještě....sjezd do Kaynakláru je značen krásnou cedulí...vesnice je táhlá...projeďte jí a zkuste najít náměstí s Baobabem, bo co to je, s mega tlustym kmenem, okolo spousta židliček, je to nějaká restaurace...odsud do prava do kopce, po pravé straně mešita, projedem velké parkoviště, a už po prašný cestě přijedem k docela velký ohradě z kamenů (asi tam vzniká taky nějaká restaurace)..odsud už pěšky do koryta (kaňonu)..intuitivně..jestli si to nechcete dát tradičně, tak v cestách jsou nejty....
V Turecku od řeky nečekejte vždycky řeku, a od potoku, že v něm bude voda....ale taky v něm neparkujte, protože za deště v něm být voda může....

Dilina Táborská


X u dálnice označuje číslo, co sem zapomněl
...


Kemping na pohodu, až teda na ten potok...se říká, že nad tekoucí vodou se špatne spí...
foto by © Hedvika
Cílková

Jinak naproti tomu Baobabu je restaurace, je na ní napsáno Pide. Někdo tomu říká turecká pizza a stojí tak 40Kč, cena jak pro lezce stvořená....Vedle je čajovna, teda spíš čajárna, vlastník nebo číšník je Jugoslávec, co tu žije už asi hrozně dlouho...sem sme chodili čepovat vodu....jinak se to dá i na záchodcích u mešity....prý!!!

Turecký (vegetariánský) minislovník:
merhaba – ahoj
su – voda
lutfen (litfen) – prosím
peinyr pide – sýrová turecká pizza
yemek - jíst
yalamak – lízat
am – tento výraz se používá ve spojení s předchozím, a týká se orálního sexu, velmi častou odpovědí bývájí násludují výrazy
hajir – ne
saktir git (prý nejsilnější turecká nadávka) – doslovný překlad chybí, funkčnost však ozkoušena v praxi....
tesekurler – děkuji
tirmaniš - lezení
yiiii gunler (ííííí gynler) – přeji příjemný den

Něco přes 50km od Izmiru směr Selcuk (kde jsou i zříceniny proslavené pivem Efes)...vzniká nová oblast...zatím zde je asi tak 7 cest a to jsme k nim 2 přidali (1. česká 6+  a  Amor de Tábor  6+ (nebudˇ vztahovačný Johne))...Potenciál by tu byl...ale to už tak nějak v těhlech končinách bývá...Na oblast je sponzor....bohužel Sinan (náš kámoš a translátor) někdy není...my s ním ztratilli spojení a tím i na sponzora, asi leze v Jordánsku....


Stěnka tak 100 m
foto by © Hedvika
Cílková

Začalo pršet, došly nejty...takže Geyikbayiri.
O týhle oblasti už něco napsáno bylo....je tu 500 cest....parádní lezení...na Olympos, kde to není
špatný, kousek...a hlavně dneska je 11. ledna a počasí super....tady prší snad jen v noci..

Lezení, lezení, lezení......

Dneska je 12. února a můžeme znovu potvrdit, že podmínky v zimě jsou v Geyikbayiri prostě unikátní...Pršelo, ale právě tak,aby lez člověk v jeskyni, a když už začaly proch.... tak zase přestalo...vlhkost vzduchu trochu vyšší, ale když se zvedne větřík...taky brzy zrána (před 10tou, ale to jsou praxí nepodložené teorie) a pak k večeru podmínky parádní, krapasy začínaj držet....


Sarkit, nejlepší sektor
foto by © Hedvika
Cílková

Na Olymposu nás počasí trochu dostalo a usadilo na 4dni do auta a Efes byl zase proslaven...
Sektrory jsou tam trochu jiný...Ne tak převislý a jeskyně ne tak hluboký...Jinak ale hlavní sektor Cennet, který je orientován k moři a od 11hodiny ve stínu, je určitě pěkný lezení...Skála mírně převislá, hranatý chyty tu a tam nějaké boule krápnikoidního původu....cesty logický a často povinný chyty....
Příjemná změna od Geyikbayiri....
Ještě před sjezdem z hlavní silnice na Olympos je sjezd na vesnici Čirali...Strategicky lepšejší...Cestou před vesnicí po pravé straně studánka s kohoutkem a pitnou vodou, kousek dál po levé straně 2 sektory, kde si taky pěkně zalezete (kratší cesty s pěknejma krokama), v Čirale za řekou po levé straně obchůdek, tady doprava, přebrodit řeku, zde parádní parkoviště – kamping for free ....doprava půl kiláku nakonec pláže a zde už je mohylkou značená cestička do Cennet sektoru...vyhnete se tak každodennímu placení vstupu do ruin, které jinak musíte zaplatit, když přijede po sjezdu na Olympos...V zimě se od moře vlezný do ruin nevybírá, tak o nic nepřijdete....


Chimera je zajímavej úkaz...Taková  plotna a v ní přírodní krby s nekonečnejma plamenama....z Chirali jsou to 4 kiláky....v zimě tu nikdo moc nebejvá...někdo si ugriloval maso, někdo lilek...taky padlo nějaký víno...škoda, že ho nebylo víc a spacáky....jinak by to byla parádní magická vopice...


Fakt, je to teplý,jo?
foto by © Hedvika
Cílková



Zmiňovaný brod, Turkish aquaplaning
foto by © David Tylsbret


18. února přejezd do Bodrumu...pak trajekt...Kos a  Kalymnos...
Je to drahý! Jen za obytňák sme platili 230oiro, za osobu něco kolem 30...a to Kalymnos vidíte ze břehu...Tu samou cifru pak platíte i do Řecka, ale to už se aspoň svezete nějakejch 10hodin...
Co ke Kalymnosu? Spousty pěknýho lezení a ještě obrovskej potenciál....
Tou dobou co sme přijeli, bylo už celkem špatný počasí, zima, děšť.....Jeskyně už protejkaly...a ikdyž se to koncem měsíce rapidně zlepšilo, cesty tak rychle nevyschnou...hlavně krápníky, to by tam jinak totiž nebyly...To neznamená, že si nezalezete! Furt vám, ninimálně tak 50% cest zbejvá(a to je dost!)...Pravdou zůstává, že to prostě v tom Geiykbairy vysychá rychlejc....ale taky se to tam v půlce února zhoršilo....Únor získává cenu „Měsíc Svině“

Při kontrole pravopisu slova „vysichat“ jsem narazil na tento odkaz a musím se o něj podělit...myslim, že tato problematika se horolezců také trochu týká...(Bohužel už to stáhly, ale naštěstí jsem to zkopíroval:o)..zdroj www.feministky.com (* spousta zajímavýho čtení)...enjoy

DOTAZ:
Ahoj, na těchto stránkách jsem se dočetl, že při masturbaci vysichá páteř. Toho jsem se zalekl a od data přečtení jsem si na něj nesáhl.... Avšak mi to velice chybí a připadám si takový uzavřený. Myslím, že jsem našel pro sebe i mnohé východisko. Ale než jej začnu šírit na svých webových stránkách raději se ješte zeptám odborníků.... Proto se tedy ptám. Bude mi vysichat páteř při masturbaci ve sprše?
ODPOVĚĎ:
Nepomůže ani sprcha, je známo, že voda kosti rozmačuje, destrukci tedy spíše urychlíte.

Julie.

* toto je naozajstný PR

Sám pro sebe si vyhlašuji cenu sektor Kalymnosu pro sektor Odysei. Líbila se mi dýlka cest, i jejich kvalita...Strávil jsem tu několik  smysluplných dní v cestě Marci Marc 7c+. Hned blízko je Daphe 7a+. Další doporučenou cestou, do který jsem se ale ani nekouk byla DaniBoy 8a (sektor Spartakus), a cesta Angelika 8a (sektor Arhi), tam sem se kouknul, ale tim to skončilo...Pěkný lezení


Sikati díra, sportovní kriminál
foto by © Hedvika
Cílková

Řecko

Cestou domu se stravujeme ještě v Alepochori. Jedné z několika oblastí kolem města Patras...Oblast zasazená na úpatí vyšších ještě zasněženýh hor, v krýsnym prostědí...Ne moc navštěvovaná...Takže pokud patříte mezi asociální lezce s romantickou duší, Řecko by mohlo být tim správnym a dostupnym koutem světa....Bohužel po 5 měsících se motivace ke všemu, co se týče lezení, rapidně snižuje, proto nemáme už ani fotky...

Odsud se nechá přejet trajektem SuperFast Ferries do italské Ancony v zimě za docela zajímavé peníze...

A to je konec....

Ne, ještě uživatelský test....

Lano

Do tohoto zájezdu jsem vždycky používal lano jedné značky...Bohužel si nepamatuju model, takže bych se nemohl bránit, ale současně nechci ani ublížit, protože jsou třeba zbylé modely lepšejší. (Nevíš co to bylo  za lano, Honze? Myslim, že ho máš taky;-). Co si o něm myslíš?)..Cena byla příznivá...Lano hezky ohebný, dobře se s nim jistí...Výdrž opletu ale není moc dobrá...Při workování na cestách a častých pádech , brzy uřezávám...Jinak je to lano velmi pružný, takže pokud je váš jistič začátečník, stará se vám hezky o dynamický jištění...jinak je to na prd...
V práci používám statiku Mamuta. Je jak drát, ale držák...Před cestou sme pořídili i dynamiku od Mamutaů... revelation 9,2...Oplet je určitě mnohem kvalitnější, cena je taky výrazně vyšší a to jsem ho koupil s velkou slevou v nějakym výprodeji...Lezl jsem s nim ale převážně na vápně a to ani v Geiyk Baiyry není nejagresivnějším matrošem, spíš naopak...
Výdrž opletu je pro mě fakt tím nejdůležitějšim kritériem...

Vrtačka

Před cestou jsem koupil vrtačku od boše, jejich novou kompaktní verzi...Cena proti jinejm věhlasnejm značkám, myslim dobrá...Vrtačka je lehounká, ale výkonná (i když buližník sem s ní teda nezkoušel)...Jen vápno...a pár děr do paneláku...Tenhle model je dodáván se dvěma 1,3Ah baterkama s Li-ion technologií...na jednu jsem vyvrtal tak  kolem 8 děr (expanzní šroub, 10mm, cca 10cm)...Pasuje do ní i baterka o kapacitě až 2,6Ah...

Závěr si udělejte sami....to je závěr..


Cesta pro Honzáče*                            Per aspera ad astra
foto by © Hedvika
Cílková

(* Jo, je to Tvoje tričko, kanker hure....tak prej ne, Lišin, řikal, že nějakýho Foxe...no nevim, esli ho bude chtít zpátky)

Zdroje:

 


Kpt. Bork Lokotus, Hedule a nevěrný druh Matěj