Ahoj Hope, bylo to mnohem drsnější, než jsem si myslel. Nejdříve jsme byli den s Bídou v Juře, tam to bylo fajn. Sice jsem při první cestě - nějaká divná za 7 UIAA - blbě spad do pendlu a rozrazil si bok, ale to se zalepilo a lezlo se dál. Pěkný lezení a docela se nakonec dařilo. Bylo to v oblasti Castellwand viz topa v Průvodci. Pak jsme už jen Jirkas a já dorazili do Val di Mello. Zde nejprve skalky dole - moc pěkná žula, zajistěná, docela tvrdá klasifikace. V dešti jsme zapytlili jednu 7a pod převisem a pak pršet přestalo, tak jsme zkoušeli v plotnách nějaký 6a a 6b a nakonec jedno 6c+. Vše pěkně zajištěné a bezvadný materiál a impozantní prostředí. Jirka si to nafotil a namaloval a dává info na Lezce. Večer jsme vyrazili nahoru, přenocovali na cestě a došli ke Qualidu další den dopoledne. Je to asi 3 hodiny do šílenýho krpálu, občas dost exponovaná VHT. Qualido vypadá hrozivě a obtížně jsme se tam orientovali. Poznali jsme jen ty klasický bigwallový výstupy, ale nenašli jsme nástupy na ty tzv. sportovnější cesty. Vůbec nám nebylo jasné, kudy by mohly vést. Ze stěn visela lana z těch klasik. Ale žádné jasnější linie s nýty, které měly být napravo, jsme neviděli, spíš travnatá pole. Byla ale dost mlha, tak jsme stěnu studovali jen chvílema. Za další hodinu jsme došli až pod horní stěnu Escuda, což je asi 200 metrů vysoký žulový bobek. Pršelo, tak jsme si zdřímli pod kamenem. Před 18:00 přestalo, tak jsme vlezli do jedné klasiky za 6a. První délka prý za 4b (to je ta na tý fotce, jak jí dal Jirka na Foto dne) byla dost blbě jistěná - celkem tři pofidérní stopery na 50 metrech v žule, která se občas trochu drolila - a přitom plotnový lezení, bych řekl, že místy tak za 5 až 6 UIAA, přes převislý trávy (to jsem jestě nezažil ani v Tatrách: normálně pravou rukou jsem se opatrně držel trsu ostřice jako chytu) dolez ke štandu - tři friendy v mokré spáře. Pak Jiří podél sokolíkového mokrého odstěpu pod převisem, nejdřív se musíš sakra opatrně držet takovýho odštěpu, kterej vypadá, že musí upadnout i s tunou skály sám od sebe. Pak pár metrů traverz pod střechou převisu za lupen, nic moc friend, a pak do lepšího. Tam byl první nejt, takovej pěknej, jako novej, asi ho tam někdo dovrtal. Pak ještě kus v lepším, ale podobná expozice, převísek a kout - což měla bejt nejtěžší místa za těch 6a - a pak přicházela tma. Škoda, to nejtěžší z cesty máme za sebou. Tak se Jiří spustil z čoku k nejtu a z něj jsme slanili necelejch 60 metrů pod stěnu. Lana jsme tam nechali na druhý den, ale to bylo nejisté počasí, silně zataženo, z dálky zněla bouře a nezdálo se nám to jištění, nebyly jasný další štandy, tak jsme se rozhodli to zabalit. Ještě jsme si s horním lanem vyzkoušeli znovu úseky k nejtu a řekli si, že si příště snad vemem nádobí na budování nejtů a že to případně trochu dojistíme, kdyby se nám to nahoře nezdálo. V dolině pod Qualidem jsme byli úplně sami (krom ovcí, kamzíků a svištů), je to hodně odlehlý a myslím, že se to teda moc neleze. Aspoň ta cesta, co jsme zkoušeli, autoři prý neznámí a nějaké stopy po frekventovaných přelezech zjevně chyběly. Vpravo od ní jsme prozkoumali první rezavé nýty dvou vynýtovaných linií za 7a (6b+ až 6c povinné), ty byly slušně dostupné, skoro k nim jsme dolezli v sandálích. A kromě materiální přípravy musíme o těch stěnách a cestách zjistit víc. Snad poradí Zoban, dělal na Qualido cestu. Během sestupu dolinou se naše obavy naplnily a začalo pršet a pršelo přes celou Evropu skoro až do Prahy, kam jsem dorazil v sedm ráno. Teď se dávám do kupy. Tak tolik asi ve stručnosti. Zatím čau Standa PS: v dolině Val di Mello u parkoviště byly pěkný bouldry, omaglajzovaný, to by se ti moc líbilo. Info: Termín: 11. až 15. září 2004 Destinace: 1. Frankenjura, Castellwand, Hirschbach, Německo Průvodce na Lezci. 2. Sasso di Remenno, Parete Sud, Sondrio, Itálie skalkařská oblast pod Val di Mello, cca 5 km na cestě před obcí San Martino, hned u silnice. Je zde na 350 cest v žule, do výšky 50 metrů. Více viz článek na Lezci 3. Escudo, Val Qualido, Val di Mello, Itálie, cesta Diedro Davandi, 6a - neznámí lezci, opakování Josechu Jimenu a Juan Luis Monge 27. 8. 1992 - klasická cesta plotnami, spárami a zářezy. Materiál - sada stoperů a friendů. Výstup: 200 metrů, sestup: slaněním některou z vynýtovaných cest Příjezd, přístup do Val di Mello: severní Itálie, u švýcarské hranice mezi Lago di Como a městem Sondrio. Cca 700 km od Plzně - trasa Mnichov, Ga-Pa, Imst, Landek, Samnaun (nafta za 0,70 eura), St. Moritz, Chiavenna, Colico, Morbegno, Ardenno, San Martino. Ze S. Martina ulicí Via Val di Mello do kopce cca 2 km k parkovišti. Odtud ke kameným salaším Ca´ di Carna a zde dobočit vlevo pěšinou s červenou značkou do Val Qualido. Kemp bivak: dole v kempu u Sasso di Remenno a podobně, nahoře v bivacích pod kameny. Potraviny a voda: Jídlo je dobré si vynést v batohu, vodu naberete z potůčků, jinak v San Martinu jsou obchody s potravinami u náměstíčka a studánky jsou například u skal při příjezdu u skal v Sasso di Remenno, kde jsou i stolky na piknik a záchody. GPS souřadnice: Parkoviště pod Qualidem: N46 15 01.5 E9 38 30.1 1026 m.n.m Souřadnice odbočky pěšiny ke Qualidu: N46 15 14.1 E9 39 04.0 1089 m.n.m Bivak pod stěnou Qualido: N46 15 48.8 E9 39 01.7 2127 m.n.m Stěna Escudo : N46 16 15.3 E9 39 16.1 2174 m.n.m Průvodce, mapy navigace: Podstatné info vyšlo v r. 1997 v Montaně v článku od Igora Kollera. Info, popisy a topa cest na Qualido a Escudo na webu zde. Prapůvodním zdrojem všech těchto informací je neoficiální správce tamních stěn Paolo Vitali a zde jsou jeho stránky s původními plánky a topy a také informace o novějších cestách. Dalším zdrojem můžou být stránky www.valdimello.it Na náměstí v S. Martinu je sportovní kšeft, kde měli mizerného průvodce za 20 eur, taková rádoby beletrie s výběrem pár cest.
|