MUZU?? Pokud jsi otevrel i tento( doufejme, ze posledni) dil, pak mam nadeji, ze te trochu me povidani zaujalo ..... A to uz jsem na ceste do mestecka Munising na Hornim polostrove Michiganu. Horni polostrov je velmi malo obydlenou oblasti s velkou pravdepodobnosti potkat puvodni americke obyvatele, vlky, kojoty, zkratka docela dobrodruzo. Na zacatku unora se tu pravidelne kona ice climbing festival, kde se schazi plno lidi a hlavne se tu prezentuji spickovy lezci z USA. Letos se tu objevily dve puvabne mladounke lezkyne Zoe Hart a Sue Nott (http://www.grivelnorthamerica.com/ambassadors.php?id=10; http://gorp.away.com/gorp/gear/exped_forces8.html ) . Obe holciny toho i pres svuj mlady vek maji hodne za sebou a co me velice potesilo i zkusenosti z Chamonix a severni steny Eigeru, kterou Sue vylezla v zime jako prvni americka zena. Dale zde predvedl svou slideshow i Steve House (http://www.grivelnorthamerica.com/ambassadors.php?id=2 ) , ktery dostal oceneni americke lezecke associace za vystup ciste alpskym stylem Rupalskou stenou Nanga parbatu. Musim rici, ze je to ledoborec. To co jsem videl mi trochu bralo vitr z plachet. Ale zpet k lezeni. V zasade se lezeni okolo Munisingu odehrava podel brehu Horniho jezera a na brezich blizkeho ostrova. Pokud je jezero zamrzle je pristup k ledum velmi pohodlny, pokud ne, je to trochu problem. Vicemene musis vedet, kde ty ledy jsou, jinak jsi tu pro srandu kralikum. Mel jsem stesti, ze jsme lezli s mistnaky a tak jsem si i zalezl. Co se tyce ledu, jedna se o zamrzle vodopady padajici z piskovcovych utesu do jezera. Takze se ve valne vetsine k nastupum slanuje na strmy breh jezera. Je to docela simrajici pocit, kdyz slanujes na jednojato na 60 m lane pres hranu obrovskeho previsu, na jehoz vrchol se mas sanci dostat jen kdyz to zvladnes vylezt ten led. Jinak te ceka ( pokud neni jezero zamrzle) jumarovani volnym prostorem se zadkem primo nad rozbourenou vodu s teplotou okolo 2 st.C. Ja jsem mel sam moznost si jeden takovy led vylezt a musim rici, ze to byl opravdu zvlastni pocit slanovat do jezera a pak lezt nahoru tim ledem a mit pod nohama rozbourene jezero velikosti more. Tento led byl asi WI 4-5 o delce cca 50 metru. Diky spatnemu pocasi to bylo jeste zajimavejsi, ponevadz jsme se vubec neslyseli a navic skoro ani nevideli. Co me na tomto festivalu potesilo byly hned dve skutecnosti> 1. prvni den jsem tu potkal u snidane particku Cechu bydlicich v Chicagu. Pry jsou z Moravy a v USA jsou uz 6 let. Byli to prvni cesi ,co jsem tu za muj pobyt v USA potkal...... 2. po snidani jsme lezli kousek od centra Munisingu u Sand pointu v mini oblasti zvane Ice curtains a k memu milemu prekvapeni tu z 20 lidicek lezoucich na ledy velikosti Klice u N.Boru bylo 12 kluku bud z Cech nebo ze Slovace. Takze drtiva presila Cehunu vuci Amikum. A to tu jeste vecer na diacich byli dalsi Cesi a jeste Polaci. Skoro jsem si tu pripadal jako doma To by bylo o festaku asi vsechno. Snad jen jeste k doplneni, ze pokud mate zbytecnych cca 80 babek, muzete si zaplatit kurz vedeny zminenym Steve Housem, aby vam ukazal, jak si seridit macky na nohu, cepin na ruku, jak zavrtat sroub a tak dale. My, co jsme radeji setrili, jsme sli radeji lezt.... Zase sedim v aute a mirime do Munisingu. Je posledni vikend v breznu a uz je trochu vic teplo nez bych si pro ledolezeni predstavoval. Vzpominam, jak jsem pred dvemi tydny udolal svou v zivote prvni lahev whisky dole v Kentucky po celodenim lezeni na proslunenych skalach a druhy den jsem byl jak rybicka a tak jsme sli lezt do oblasti zvane The Zoo. A jak mi bylo prijemne citit zase ten pisek v prstech. Nevim proc, ale nechal jsme se prekecat jet jeste jednou v teto sezone na ledyk Munisingu, ze pry budeme lezt led,ktery jeste nikdo nelezl. To me samozrejme nalakalo. Nerekli mi ovsem ,ze se k tomu ledu budeme muset nablizit po vlastnich a ze to je pouhych 12 mil ( 19km) od auta. No to vedet tak jedu uplne opacnym smerm a to na jih do Kentucky. A tak jsem si nevedomky nahodil bagl s veskerymi ty cajky na ledy+ stan+ zradlo+ buhvi co jeste ( ponevadz jsem stale nevedel,co me ceka, neprikladal jsem rozmerum a hmotnosti batohu prilis velkou vahu- vim prece ze amici jsou linej prilis pohodlny na dlouhy aprouce). Cesta vedla po siroke lesni ceste asi jako Vinicna v Jizerkach. Bylo krasne rano, zacalo sviti slunce a tak i me koflace se zacaly primerene borit do snehu a chuze se svini se stavala stale obtiznejsi a obtiznejsi. Kdyz jsem se potil jak podsvince a uz uz jsem byl na padnuti ,zacal kamos vypravet, ze pred dvemi tydny tu byli a usli za dva dny 34mil. Pry to tu byli prozkoumat. To uz jsem zacal byt trochu nervozni a kdyz jsem se zastavili na oddech malem me porazilo, kdyz mi rekli, ze jsme tesne pred pulkou cesty . To ja uz byl daleko za hranici, kam bych s tim, co my nazyvame batoh, chtel jit.. No nic zkratim to. Cilem cesty byla plaz zvana Chapel beach, kde se rozkramujeme. Odtud je to k ledum lehkych 20 min chuze....:-)))). Jakmile jsme tam dosli a vydali se uz jen s matrosem za ledy , nasli jsme jich mnoho, ale bohuzel temer vsechny uz byly spis na koukani, ponevadz jim chybel spodek, takze jsi na nej ani nedosahl, ale hlavne proto, ze se nejednalo ani tak o led ale naslehany snih. Srouby se do nej daly temer zasunout rukou bez otaceni. Ale zase dobre drzely cepiny...... Vylezl jsem si vsehovsudy dva smery po docela neprijemnem materialu a zbytek dne jsem venoval foceni. To jedine opravdu stalo za to. Bylo tam nadherne. Urcite to tu musi byt super kdyz je podminka, ale to uz letosni zimu neklaplo a tak priste. Konecne tady jeste nekolik fotecek z oblasti Chapel beach a uz mam dost a vy urcite taky. Mejte se a zase nekdy me dovolte se vypsat (vypovidat na Nasem Lezci)
|