Vše se přihodilo jedné zářijové noci. Dlouho jsem váhal, zda to mám veřejně publikovat. Každý, kdo má IQ nad +20 už asi tuší, jak jsem se rozhodl, ale rád bych udal své důvody.
Za prvé, horolezci jsou z velké části lidé, kteří si v životě plní své sny. To je skvělé, ne každý má k tomu potřebnou odvahu. Existují ale i sny, u kterých není záhodno, aby se vyplnily. Myslím, že by neměly ve sbírce chybět.
Za druhé, v následujícím článku popisuji své horolezecké výkony a zážitky, jak to má na lezci být. Akorát prošly metamorfujícím aparátem mého podvědomí.
Za třetí, jedná se o vskutku výjimečný lezecký počin. Zkuste si někdy vylézt uprostřed noci free solo z postele, poslepu (abyste nevzbudili děti) urazit dobrých 12 metrů bez jediného spolehlivého chytu ke kuchyňskému stolu, zkřehlými prsty nahmatat propisku a v blikotavém světle čelovky z Lidlu zapsat sen.
A konečně za čtvrté, připadá mi, že by se mohl najít někdo, komu se příhoda bude líbit. V této souvislosti bych rád apeloval na nějakého osvíceného lezce s podobně iracionálními sklony, zda by nechtěl založit internetovou stránku věnovanou přímo lezeckým snům. Mám jich po kupě vícero a jistě nejsem sám. Přeji hezké počtení.
Apokalyptická vize lezení na Zvonu
Září 2016, Křelina
Na asfaltovém hřišti, kam jsem chodil s pionýrem, hrajeme „král vysílá své vojsko“. Jeden vždycky vyběhne a musí prorazit řetěz ostatních, držících se za ruce. Stojím mezi dvěma, kterým se děsně potí ruce. Tady bude snadné prorazit. Potom jdeme do nějaké kovodílny poblíž. Zde si nenápadně sbírám ze země křížové bity. Přichází Doudleba a říká, že pracuje v Rakousku na noční šichty, ale nikdo je tam nehlídá, můžou se celkem flákat.
Jedeme autobusem lézt do Jizerek. Cestou mi někdo vypráví, že se to tam hodně změnilo. Je to tu samá kavárna, například Jadrné kafo. Cestou po dálnici koukáme na mostní pilíře, kde jsou vysprejovaná jména horolezců, kteří se nabízejí jako dělníci do fabrik zahraničním investorům.
Přijíždíme na parkoviště pod Zvon. Pod dozorem instruktora postupně polezeme nahoru, jištěni TR. Leze se po hraně Čihulovy spáry, ale je to spíš taková trojková čtyřková hrana. Nástup je přímo od moře a vůbec to tu vypadá jako v přístavních docích. Nahoru s námi poleze i prezident Harry Truman. Ukazuje na mne a říká, že jestli tenhle doleze aspoň na polici, tak sám poleze nahatý. Blbec.
Přichází na mne řada. I když jsem jištěn shora, docela se bojím, totiž abych celou hranu neposlal dolů do moře. Je to celé rozsypané a lokrovaté, jako někde v Tatrách. Konečně jsem na polici a volám na Trumana: „Trumane! Jsem tady! Mám se vysvléct? Ovšem leda jestli ty taky!“ Poblíž stojící hlídač na mě rozčileně zařve, že prezidentovi nemůžu tykat, ať jsem zticha. „Blbost“, říkám, „v angličtině žádné tykání ani vykání neexistuje!“
To už ale Truman leze nahoru. Někde v oblasti dvojspáry se mezitím převlékl do epesní teplákové soupravy a kladkami ho vytahují nahoru.
Police na Zvonu je mnohem rozlehlejší, než jak ji pamatuju a jsou na ní asi dvě kavárny. Říkám instruktorovi, že dřív to byla holá skála v lesích a běžně jsme na ni lezli sólo. Úplně se vyděsí, doba je holt jiná. Ukazuju mu, že od kruhu na polici jsem kvůli pocitu raději chodil přímo výšvihem, ale nechápe to. Výšvih je teď terasou kavárny, je celý obložený palubkami a natřený palisandrem.
Na laně už zase jistí někoho dalšího, a tak volám dolů, jak mě zajistí nahoru. Mám strach, že kdybych to vyběhl sám, byl by to obrovský průšvih a snad by mě i nějak potrestali. Nálada jako z Orwella či Huxleyho.
Tipuju, že minimálně jednu z kaváren má Koza (konečně neprzní pivo) a sličná Kozodcera sedí v kase a vybírá vstupný (týhle roštěnce rád dám). To moře bych bral hned, jen bych nerad studenej Balt ale spíš teplej Karibik. Jsem fakt rád, že právě prožívám optimističtější nálady. Ale samozřejmě palec nahoru, super čtení :)
Tento mrzký příběh mě obskurně nabádá k myšlence,zda toto jž nebylo odehráno v jakémsi gigantickém objektu plném mrchožroutů a lelkujících zewlů,uhýbajícich před rudou patrovou příšerou,která přivážela za hlaholu briskné hudby,odvážné dobrodruhy vypořádat se s obížnostmi,zde vytvořeného,obřího převisu,který byl snem dobrodruhů z rudé ponorky.Nějak to vše smícháno dohromady velice připomíná snění o Žluté
ponorce či o Chobotnici v zahradě!Zdar všemu snění !!
a tak to je zajimavej sen, fakt, se mi dost ulevilo ze si ten Trumen vzal teplaky, nevadz mit pravekyho nahyho sefa ameriky ve snu ze spatny budoucnosti je vo zdravej rozum.
Mámtady ještě jeden pěknej, kterej se může všem hodit jako návod, jak se zachovat v krizových situacích:
(úryvek)...Nahoru vylezu nějakým tatranským žlabem a mířím k plotně. Cestou ručkuju nad zemí po větvích buků. Najednou se ale ocitnu třicet metrů nad zemí v korunách obrovitých buků, jako rostou na Poledníku, přičemž spodních dvacet metrů jsou holé kmeny, slézt po nich není šance. Začnou mi natékat bandasky a navíc se ztratím, takže nevím, kudy jsem se sem dostal a kudy zpátky. Už to se mnou vypadá špatně, co nevidět spadnu, což nemůžu přežít. Na poslední chvíli mě napadá spásná myšlenka – podívám se na bezpečnostní štítek lavicové houpačky, která stojí vedle mé postele. Je tam sedm zásad, co dělat, když je člověk v prdeli: Expozice, kolize, krize, peripetie atd. Napadá mě, že teď jsem asi v katastrofě a koukám, co k tomu píšou. Čtu radu: Uklidni se a zhluboka dýchej, na chvíli zavři oči, pak je zase otevři a pokud zjistíš, žeš ještě neumřel, tak je to nadějné (pořád visím na větvi a síly už mi dávno došly, ale kupodivu mají pravdu, pořád ještě visím, takže schválně co píšou dál). Nyní Ti začnou hlavou běžet představy, co kdybys umřel, a dostaví se stud, že se ti všichni budou posmívat, žes udělal volovinu (zase mají pravdu, něco takového mi skutečně hlavou běží!). Překonej tuhle fázi, smiř se s tím. Pak znovu přehodnoť situaci (safra, ještě pořád tu visím úplně na spadnutí, myslel jsem, že jde o setiny vteřin). Napadnou Tě nová řešení a dostaneš se z toho.
Heuréka! Jsem v bezpečí ve své posteli, jako u nás doma, vedle mě ležej naše holky, jen pokoj je trochu jiný, jakoby kolejní, a vedle mé postele je zmíněná houpačka...
Hehe. Jen technická - slejzání/sjíždění po holejch kmenech buků je ultimátní jizerská zábava, myslel sem, že to děláš taky:-) Takže jakýpak "slézt neni šance". Z francouzský čapky, oldříška, ledaskde, po vzoru tajemnýho hradu v karpatech, zábava zaručená. I když pravda, 20/30 metrů, to je výzva :-)
ze zacatku jsem myslel, ze to je nejaky blabol. Pak ale jako vždy sklouznu ke komentarum a hle same pochvaly...no tak to zkusim precist znovu, no a to je tedy něco....porad mne prekvapuje, jaka hruza se da napsat a ještě to vychvali někdo..haha.
Tohle je moc hezký čtení. Za posledních 15 let se mi vytvořili celkem 3 oblasti ve snech. Jedna je poblíž Radotína u Prahy dozadu k cementárně a je to krásná pískovcová oblast. Mám tam vylezeno spoustu cest. Zajímavý je, že občas se ve snech vracím na místa který jsem ve snech už poznal. Sem tam se mi stane že někdo koho znám přiejde a já ho tam provedu. Hlubš v lesích se pak dá najít celkem solidní roklina kde jsou skalní útvary jak knihovny v národní knihovně. Narazil jsem tam kolikrát že tam bylo plno a hlavně plno děcek. Někdy se to tam dost drolí.
Pak mám jednu oblast kdy se leze hodně v horách. Sem tam to jsou strašný vejšky, klidně i třicet dýlek. Kdy se potim strachy. mám tam dokonce i nějaký pytle. A někdy se mi stalo že jsem danou cestu lezl na pokračování. Občas na protějších kopcech chodim na skialpy. To je echt vypečený protože klasicky končim v oranici a potoce. To naprosto nechápu. Podmínky tam jsou příšerný. A teď jeden hodně čerstvej co se mi zdál v útery bylo, že jsem vedl nějakou skupinu lidí na jeden kopec zadem. Pěkná pohodová cesta na hoře už značně zasněžená. Bez baťohu to je ale pohoda byl jsem na tom kopci už hodněkrát. Nahoře je takový zbořeniště či co vypadá to trochu jako trosky nebo hrad Návarov aůe výškově to jsou tak 3500 - 4000 metrů. V tomhle snu ukazuju dolu na takový žlab že tudy sejdem. Začnu slézat jako první a jsou to pěkný stupy a chyty tutový. Ale cestou se mi začnou měnit boty a jsem najendou jen v strašných lyžácích bez maček a klouzalo to. A začne to jít do převisu. Myslel jsem na orli v tu chvíli a přál si aby to byl jen sen to vám teda povídám. Potil jsem se hodně. Ale kupodivu jsem tu cestu znal. Od spodu jsem ji už kdysi dávno lezl v jinym snu.
Zajímalo by mě zda máme snový oblasti víc rozšířený mezi náma. Třeba by se pro to dali sepsat i průvodce :D
Taky jsem ve snu objevila parádní nové oblasti na místech v okolí Prahy, která jsou normálně bez skal. Směs údivu, radosti a nadšení. No a pak jsem objevila Prosečnici a to se sny zhmotnily.