Lezec - Zpravodaj

Atmosféra

Trochu jsem zavzpomínal na začátky. Lidé vracející se na místa, která mají rádi i noví překvapení nadšenci, kteří se domů vraceli s jasným pocitem. Příště zase! Človíček dolující poslední drobné, aby nespal v lese a akci zbytečně neublížil. Človíček, který se rozhodl mě naučit tančit (což je tedy veliké sousto) a možná chtěl i více! Človíčci rozhodně uvyklí na vyšší čísla a srdnatě bojující s šestkami. Rozjařené tváře a možná i údiv nad náručí plnou cen. Lidičkové okupující školní třídy a hrající zde nejrůznější společenské hry. Lidičkové tvrdě zařezávající na chodbách celé školy a v neposlední řadě lidičkové trpělivě snášející nástrahy počasí i techniky. Díky! Vzpomenu si na to, až zase budu mlátit do zmrzlýho mechu.

Atmosféra kolem boulderu Ráma, 6C+
foto by © Karel Hegr

Počasí

No pršelo, pršelo…Od pátku večera, který jsme strávili pod stany až do sobotního dopoledne. A když už to vyschlo (občas za pomoci kilogramů Mg od Bealu), začalo po poledni znovu. Ve čtyři definitivně přestalo a lezlo se pak až do tmy. Parádní podmínka, osm stupňů. V neděli bylo nádherně, vykouklo sluníčko a lézt se dalo všechno. Myslím, že se ukázala síla areálu, zejména děti zaplnily chodby a měly se kde vylítat.

Čištění Pirani
foto by © Karel Hegr

Děti

Čím dál tím více inklinuji k tomu, že akci děláme pro rodiny s dětmi nebo děti samotné. Lezoucí ratolest a rodiče jako doprovod, lezoucí maminka či tatínek a dítě hrající si pod boulderem nebo zkrátka všichni zavěšeni na skalách. Pak jsou tu ještě dva busíky z Německa, jeden lze přirovnat k našim mládežnickým oddílům, jeden je oficiální německého DAV, které sem vysílá zástupce své lezecké mládeže. Takové malé soustředění. Úžasné partičky soutěživých dětí. Letos jsem ještě více rozkouskoval dětské kategorie, takže vítězství byla občas i překvapivá! No a to zázemí, o tom jsem už psal. Nakonec, Sklárna je především škola v přírodě.

Mina SD 6A+
foto by © Karel Hegr

Soutěže

Po loňské zkušenosti jsem se rozhodl maximálně zjednodušit MČR a umožnit lézt ho zároveň s hlavní soutěží. Trochu jsem doufal, že to i povede ve finále k stejnému pořadí, což se také stalo. Škoda jen, že jeden z tzv. bonusových boulderů, které byly pro MČR připraveny, byl po většinu času mokrý. Příště ještě více slevíme dámám, na ně to bylo moc těžké. No a jinak klasika zpestřená nejrůznějšími zajímavostmi sponzorů, zejména Rock Pillars a Ocún se do toho pořádně obuli. Zajímavá byla určitě i Rosťova otočná hrazda od Lapisu, kde se siláci vyřádili. Výkony ve finále určitě byly zkresleny pozdní hodinou, takže neoficiálního „světového rekordu“ jsme se nedočkali.

Soutěž ve shybech
foto by © Karel Hegr

Výkony

Lézt se v pátek začalo už někdy kolem deseti, přesto obsypaný Ráma pustil prvního lezce na vrchol až ve dvě odpoledne. Holt těžké 6C+. Dal ho až človíček z Rakouska, který je jako doma v Loučovicích. Pověstné české slopery. Ani Adam ho nedal na první pokus. Zato se pak zatnul do varianty ze sedu a první 8A+ bylo za chvíli na světě. Logicky se pak jal zkoušet prodloužení do rozpažky doprava a následného výlezu boulderem „Syntéza marnosti“. To mu vydrželo mezi dešti až do sobotního večera, kdy parádní strop sřetězil: Rámájana 8B+! Těšte se na video. Nejtěžším ženským kouskem byla Kusadla , 7B+ Katky Záhorové. Stejný boulder vylezl po vyčerpávajícím boji a mnohonásobném padání z vrcholu i můj osmiletý synáček. Devítiletý Marek Jeliga, dal boulderů kolem 7B+ a 7B více a zaslouženě zvítězil v asi nejnabitější kategorii. Kam to lezení spěje! No a pak bych se určitě zastavil u neuvěřitelného boje lezců s nástrahami počasí. Vidět zkoušet „Piraňu“ za trvalého deště bylo velmi zajímavé: ze žebříku posypat magnéziem, odrhnout štětkou, rychlé dva pokusy a znovu, posypat….

Adam v cestě Rámájana, 8B+
foto by © Karel Hegr

Kultura a hry

Na školní léta si zavzpomínala řada účastníků, kteří obsadili učebny a věnovali se nejrůznějším hrám na tabuli a před ní. Co se týče hudby, je až neuvěřitelné, jak citlivé je „padálistické“ publikum. Od jásání a nadšení až po neskrývané zklamání. Ale ani sebefalešnější tón si nezadá s výkonem zvukaře, který svými chybami doslova zkazil celý večer. První koncert začal v půl jedenácté a skončilo se ve tři čtvrtě na čtyři. Skvělí „Wanmeni“ tak hráli pro posledních padesát „Mohykánů“ a u ohně jsme usínali s nástroji v ruce. Takhle příště NE! Ve tři bude postavené pódium a bude fungovat aparatura. Hrát se začne tak kolem sedmé osmé.

Klasifikace

No horší už to taky nebude. Tenhle rok byl zcela výjimečný. Skoro celé to spadlo na mě. No a já osobně se nejlépe orientuji v klasifikacích kolem čtyřek a pětek. Nechtějte ode mě ohodnotit trojku. To tedy ne! Naštěstí jsem většinu věcí zvládnul přelézt vloni v létě a začátkem podzimu, protože pak v oblasti 5 měsíců ležel sníh. Poslední bouldery jsme dva týdny před akcí (když už tiskařské stroje tiskly první strany průvodce) museli doslova vymlátit z ledu, aby bylo možné alespoň částečně určit nějakou obtížnost. Co na plat, že za další týden, kdy jsme věci přelézali, jsme věděli, že to nebude ono. Ale co, jsou to jenom čísla, navíc u některých technických špeků se neustálí klasa ani po deseti přelezech.

Pomocníci

Ať žije Beal, Rock pillars, Ocún, Swisshodinky (Luminox), Rock point, Singing rock, Saltic, Alpy, Cassin, Luna Rossa, Hanibal, Camp, Peter Bouldering, High Point, Lidé a hory, Pohora, Pieps…a samozřejmě Lezec! Z lidiček pak má můj obdiv a velký dík nová tvář mezi námi – Pavel „zvíře“ Zvěřina, který bravurně zvládal registraci na místě.

BEAL Petrohradské Padání 2013