Český pohár mládeže v lezení na obtížnost U14, sobota 20. října
Za dva roky touhle dobou budeme už několik měsíců znát prvního olympijského vítěze v nové disciplíně sportovní lezení, která se představí v roce 2020 na hrách v Tokiu.
Jestli lezení trvale zůstane olympijským sportem, uvidíme teprve po japonské zkušenosti. Bylo by škoda, pokud ne, protože existuje reálná šance, že na bednu dosáhne v současnosti nejlepší lezec světa Brňan Adam Ondra. A je možné, že ho jednou budou následovat další talentovaní sportovci z Čech, protože tenhle sport se u nás těší dlouhodobě velké oblibě.
Cesta k budoucím úspěchům je trnitá a vede přes stovky hodin práce s dětmi na všech úrovních. Výsledky pak nejlépe porovnají závody. Ty poslední se u lezeckého "potěru" konaly v Lanškrouně a už deset let nesou název O lanškrounskou korunu. 88 sportovců tří věkových kategorií se sešlo na Českém poháru mládeže U14 předminulou sobotu. Domácí horolezci nejdříve sundali několik set chytů starých cest, které vydrbali, tak aby se daly použít znovu a stavěč s evropským renomé Honza Šolc z nich spolu s kolegou nastavěli kvalifikační a finálové cesty.
Z lanškrounského sportovního týmu se závodů účastnilo 8 lezců. Ti ostatní přijeli ze Zlína, Ostravy, Prahy, Brna, Jeseníku, Jihlavy, Liberce, Trutnova i Ústí nad Labem. K vidění bylo leccos, jak dokládají fotografie, ale vynikající výkon předvedl především Adam Adamovský, který vyhrál kategorii U14 rozdílem třídy, když všechny čtyři cesty topoval. Sympatický kluk leze často venku na skalách, a je to na jeho výkonnosti hodně patrné. "Nejraději to mám ve Slovinsku v Ospu nebo v Německu ve Frankenjuře. Nejvíce si cením přelezu cesty s obtížností 8b," pochlubil se Adam svým letošním maximem.
Podobně úspěšně si s finálovou cestou poradila také Karolína Gendová z Ostravy, když se ve stejné věkové kategorii i cestě dokázala popasovat i se stropem. Veliké drama až do finále předváděl také Jára Šikula s Honzou Štípkem v U12. V poslední kvalifikační cestě dokázal Honza překonat nejen Jardu, ale snad i fyzikální zákony. Mrštným skokem přelstil místo obtížné i pro o hlavu vyšší lezce a boj dotáhl do topu. Ve finále znovu bojoval hodně se svou výškou, ale ač se mu do přešahu připletlo lano, na celkové prvenství to stačilo.
"Vždycky jsem na konci rád, že se nikomu nic nestalo a závody proběhly tak, aby byli všichni spokojení. Cením si i party lidí, kteří se okolo nich točí. Každý ví, co má dělat a tím méně práce mám já," přiznal na závěr Jirka Černohous, ředitel závodu.
František Teichmann, foto autor
VÝSLEDKY
U10 - dívky
1. Klára Preislerová Green Trees Monkeys
2. Sára Capandová Vertikon Zlín
3. Adéla Bodanská Vertikon Zlín
U10 - chlapci
1. Lukáš Uherec Horovrch Nové Město n. Metují
2. Adam Paar Horovrch Nové Město n. Metují
3. Jaroslav Ambroz Flasch Wall z.s.
U12 - dívky
1. Anika Škopová HO Satalice, Green Trees Monkeys
2. Viktorie Konečná Vertikon Zlín
3. Natálie Paarová Horovrch Nové Město n. Metují
U12 - chlapci
1. Jan Štípek Rock Empire lezecká stěna Ústí nad Labem
2. Jaroslav Šikula Climbing Technology, lezeckytrenink.cz, Triop
3. Lukáš Trávníček HO Pavoučci Liberec
U14 - dívky
1. Karolína Gendová Tendon Blok Ostrava
2. Barbora Bernandová HO Jihlava
3. Hana Šikulová Climbing Technology, lezeckytrenink.cz, Triop
U14 - chlapci
1. Adam Adamovský TJ Baník Kaviná, Tendon Blok Ostrava
2. Štěpán Bulena Climbing Technology, lezeckytrenink.cz, Triop
3. Vilém Jančuš Rocky Monkeys, Sokol Brno 1
Jsem přesvědčen, že si tou predcasnou silovou přípravou zavřel cestu zlepšovat si lezeckou techniku. Bohužel. Kam se chce posunout dál? Ta mohutná cílová připravenost mu v lezení veli nejprve problém vyřešit silové. No a když to nejde zkusit to vymyslet technicky. Prostě chyba v komplexním dlouhodobém vedení tréninku.
Tak přejde z lezení na judo a bude dál v pohodě. Podle rodičů a bráchy na to postavu mít bude, takže bych se tím nestresoval, lezení není sport jediný.
Jen by mě docela zajímalo odkud všechny ty chytráci co tady píšou o tréninku odkud čerpají své informace o tom jak dotyčný trénuje ?? Vy jste byli na jeho tréninku ?
Tak jednak se hodně pozná, a jednak spolu děti a rodiče často tráví času více, než je dobré.
Kdo se v dětském závodním lezení nějakou chvilku pohybuje, dobře pozná, co a jak. Už jen to, jak se dítě pohybuje a jak řeší problémy, hodně napovídá o přístupu a preferenci síly/techniky. A nabušené děti často excelují v silových pasážích, sem tam si doskočí, jsou namakané, ale opravdové technické lezení jim nejde, co neurvou silou, to nepřelezou. A s tím souvisí i trénink - často pak vidíš, že místo, aby rodič dítě vrátil a trval na technickém přelezu nebo aby obtížné pasáže zkoušeli přelézt několika způsoby, raději nacvičují dynamiku. Do určitého věku to funguje, protože chyty a charakter cest to umožňují, ale později to už nejde, protože dynamika a skoky třeba v boulích nefungují, ale zažitý pohybový streotyp už neumožňuje další posun a předělání stylu je problematické, časově náročné, provázeno propadem ve výkonnosti, což řada rodičů i lezců psychicky nezvládne. Takže dokud to jde, dřou sílu, pak se začnou propadat a dopředu se dosávají lezci, co dříve byli vzadu. Cesty U10 nebo U12 často "přeshybovat" lze, ale U14 a výše už problematicky. Nebudu jmenovat, ale krásný příklad máš v holkách U14, kde jedna holčina často vyhrávala, lezla rychle a je fakt namakaná (na věk dost "bedna", záda přes celá ramena...), ale jakmile přijde na techniku, propadá se, a vpředu je holčina, co to tak netlačila, ale má dobré technické vedení.
No a věc druhá je, co se dozvíš od rodičů a dětí, za celý den, kde se společně nudí na závodech, vykecají úplně vše. Rodiče často mlží, ale z jednotlivostí si obrázek poskládáš celkem jednoduše. A k tomu přidej občasné společné tréninky, protože stěn zase není tolik a všichni se často na tréninku potkávají, a je jasno.
Pokud se v problematice orientuješ a pohybuješ se v tom delší dobu, znáš detaily o jednotlivých dětech, rodičích a vedení poměrně přesně.
Souhlas, mám z nedávných několika sezon odpozorováno i vyzkoušeno totéž. Jo a fakt by mě zajímalo, kde poprvé vznikla ta typicky česká rodičovská hláška cca ve smyslu "v poslední době skoro netrénuje", občas doplněná nějakou vágní informací o nestoprocentním zdravotním stavu. To se musím fakt usmát. I když, on je to takovj spíš trpkej úsměv - určenej pro člověka, kterej jednak nehlídá zdraví svýho dítěte a druhak mi lže. Zajímavý je, že od dětí jsem tohle neslyšel nikdy.
Teda vy musíte mít životy na hovno ze mate potřebu řešit a komentovat životy jinejch lidi. A když jste takový borci, co to nepsat anonymně sem, ale říct to z oči do oči tomu koho tu tak srabacky pomlouvate.
Faktem je, že se debata dostala od článku dost daleko, vše v reakci na pouhopuhý jeden jediný očividně flame příspěvěk. Úplně stejně je však faktem i to, že se v tréninku dětí, zejména vlastních, dělají, hlavně z neznalosti, hodně/často velké kiksy. Rozebíráno v mnoha debatách zde na lezci nejen v posledních letech. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že rozumnou osobní rozmluvou "zočivoči" se nic nezkazí. Dělával jsem to, a vlastně dělám stále. Efekt je sice minimání, ale lepší než neudělat vůbec nic. Zde tyto své zkušenosti ventiluji zejména jako varování/prevenci a nápomoc k pochopení souvislostí. A myslím že ostatní to mají stejně. Kdyby si dotyční rodičové z těchhle debatek vzali aspoň to, že TENHLE PROBLÉM EXISTUJE, budu spokojen.
Odlehčím zdejší diskuzi anonymních trenérů profíků a rád bych vychválil místní kantýnu a jejich polévky, zákusky a vstřícnost! Děkujeme za ty dobroty a těšíme se na příští rok:-)
Kantýna fak super. Organizace také parádní . stavěči postavili parádní cesty i když stěna je malá. Díky a příští rok přijedem zase:-)
Ruda Š.
A na ty chytráky co přesně ví jak syna trénuju a podle nich drtím v posilově vůbec reagovat nebudu.
Nech ho, on za to nemůže. Už jen z té poznámky o posilovně je vidět, že se v problematice tréninku dětí a mládeže a lezení neorientuje. Jo, Ruda do toho dává hodně, Honza má výsledky a vítězí, to vše je pravda. Ale to ještě neznamená, že tomu rozumí do hloubky, a že ví, co dělá. Ale třeba jsme mimo my, i to je možné, a třeba se jednou, až tu budeme gratulovat k medaili z SP/MS/OH, omluvíme. I to je možné.
Přesně. Když sleduješ jejich trénink, tak se neubráníš pocitu, že jednak je zoufalej otec a druhak ten trénink. Krásný příklad toho, jak by se to dělat nemělo.
A to, že má momentálně nějaké výsledky je krásným příkladem aplikace přísloví: Jednooký mezi slepými králem.
Teda vy jste jeden lepší rodič a trenér než druhej. Všechno víte, všude jste byli, určitě všechno děláte lip a o každém víte víc než ví on sám .... Já myslím, ze ve vašem případě je to pánové už nějaká diagnóza a pro vaše dobro by jste měli nevstivit psychiatra :-)
Prosím u Aniky Škopové U12, aby byl doplněný oddíl HO Satalice u výsledku. Není chyba ve startovní listině, kde je uveden oddíl (sponzor) "HO Satalice, Green Trees Monkeys".
Děkuji.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Za dva roky touhle dobou budeme už několik měsíců znát prvního olympijského vítěze v nové disciplíně sportovní lezení, která se představí v roce 2020 na hrách v Tokiu.
GPS a mapové aplikace