Pořád jsem na to myslel. Nedalo mi to. Musím se vrátit… Zbožňuji natečené předloktí, unavené svaly celého těla, psychický nátlak, adrenalin v krvi, zimu, sníh…
Vyhledávám stresové situace. Rád se bojím. Často mívám strach… Chci o něm vědět a mít ho pod kontrolou. Přesně to mi nabízí zimní lezení s cepíny!
Chci také dokončit svoji práci pěkně do konce. Dotáhnout to až do posledního puntíku. Chci znovu přelézt jednu z nejtěžších mixových cest vůbec: „Game Over M13-“. Přelezl jsem to už s patními hroty – dle závodního stylu. Teď mě láká styl: „dělat si to těžším!“ Přelezu to i bez patních hrotů!!! Když už jsem to dal s patami, tak to dokážu i bez nich!!!
Na cestě za mým dalším snem mi dělají společnost moji kamarádi ze Severní Moravy: Petr Solnický(25), Lumír Fajkoš(28), Milan Horna(29). Sny dají hodně práce a ještě více odříkání. Tentokrát musíme opustit Vánoční pohodu, teplo našich domovů, pohodlí, cukroví a smažené kapry… Vyrážíme 25. prosince do studených a zasněžených hor, budeme bydlet v malých stanech, každý den šlapat přibližně devadesát minut do prudkého kopce, …, uff… Ale je na co se těšit!
– aklimatizace…
Zvládli jsme tak akorát udělat vynášku lezeckého materiálu a krátce se rozlézt. Je dost zima, nikomu se ani nechtělo vylézat z teplého spacáku, vařit čaj, natož makat do prudkého kopce. I prsty na nohách pěkně mrzly…
No alespoň jsem rád za to, že jsem si „oživil“ začátek Gamu. Dolezl jsem ani ne do poloviny cesty. Byl jsem naprosto vyčerpaný, ruce nějak neposlouchaly, tak jsem to zabalil kolem třicátého kroku. Pro dnešek už stačí. Ještě třeba pošetřit energii na sestup dolů k našemu autu a v té zimě uvařit pořádnou večeři…
– 44 kroků
To se nám už „turistikovalo“ mnohem příjemněji. Těch devadesát minut s lehkým batůžkem je přece jen méně devastujících. Na zimu si už pomalu začínáme zvykat. Je všude kolem nás...
Dnes mám mnohem více sil na „krokování“ Gamu, dal jsem si dvakrát 44 kroků ve stropě. Bohužel se mi ani jednou nepodařilo přelézt za hranu stropu…Vždy jsem vypadl přímo na hraně, když mi vystřelil cepín z police. Prostě bez patních hrotů je to úplně jinačí lezení, musím lézt mnohem precizněji. Bez pat se mi nějak nedaří odlehčovat cepíny, častěji mi to vystřeluje a pak zbytečně padám. Musím se zaměřit na to, abych byl opatrný a lezl maximálně staticky. Taky jsem po tom všem pořádně unavený, bolí mě snad každý sval a už nemůžu…
– ztráta mého mazlíčka…
Ztratil jsem svého miláčka! Spadl mi do doliny plné sněhu! Smůla, zrovna při přelezu klíčového místa, přibližně v padesátém kroku, jsem vyrval obrovský blok skály. Byla to jediná police, musel jsem přes ní udělat povinně krok. No, alespoň že jsem stihnul během mikrosekundy vykrýt srážku přilbou, a ne svým obličejem. Sakra…takový kousek od řetězu… Je třeba změnit a upravit software ve výlezu.
Zbytek dne jsme s Milanem hledali ztracený cepín. Nedaří se, jsme promočení, zmrzlí…navíc se stmívá, nic už nevidíme. Ráno moudřejší večera. Ještě si říkám, že nám určitě přes noc nasněží, aby to hledání bylo napínavější.
– poslední den - naprostá euforie
Samozřejmě, že během noci nasněžilo. Ďábel si se mnou pořád zahrává! Však já mu to v pekle pěkně vrátím, třeba cepínem přímo do hlavy…
Každopádně pozitivní bylo, že napadalo jen pouhých deset centimetrů. Kamarádi mě v tom nenechali samotného a pomohli mi. Za to jim upřímně moc děkuji! Museli jsme důkladně prohledat přibližně čtyři sta metrů čtverečních. Každému při tom mrzli nohy a ruce, byli jsme mokří od sněhu a zároveň zpocení z námahy. Snad nejhorší možná kombinace. Navýšil jsem motivaci z původního piva na flašku Jagermeistera a po téměř dvouhodinovém trápení Milan vykřikl: „:Mám ho!“ Na vítězný pokřik jsem se tak zoufale těšil! V duchu si říkám: „Pěkně, panáčku, a teď to přelez. Ukaž sám sobě, co je v tobě. Máš za sebou čtyři náročné dny v horách, jsi unavený, zmrzlý a za chvíli bude tma! Dnes máš poslední možnost to přelézt.“ Věděl jsem, že mám energie sotva na jeden kvalitní pokus. Zase těch šedesát kroků a vyletět můžu už v prvním.
Dal jsem si teplý zelený čaj, řádek hořké čokolády a dvacet minut si odpočinul. Byla mlha a mírně sněžilo, trochu pesimistické počasí. Sebral jsem veškerý zbytek své energie a šel do toho. „Jdu to přelézt!“
Lezlo se mi parádně. Kruté fixy, nekonečná vytrvalost, maximální koncentrace… Daří se mi krok po kroku dolézt na konec stropu, přehoupnout se přes hranu, a s novým softwarem opatrně přebušit nejisté lišťičky. Vybuchl jsem naprostou euforií, když jsem cvakl řetěz! Adrenalin mi proudil celým tělem. Předloktí bylo kvalitně natečené, ale celou tu dobu pod kontrolou.
Byla to nádherná cesta a pěkně mě potrápila. Šedesát náročných kroků, nejistých. Téměř v každém hrozilo vystřelení. Skála je celkem lámavá, taky jsem už na to doplatil při výlezu. Bez patních hrotů to byla úplně jiná cesta. Předtím mi to přišlo relativně snadné. Pokud to porovnám s mými přelezy několika skalních desítek, tak si dovoluji tvrdit, že Game Over byl mnohem náročnější jak fyzicky, tak hlavně psychicky…
Dodatek:
Zdroje:
Pěkné fotografie od Petra Solnického jsou na jeho webu: Dryland
See you in hell!!!
HO Baník Karviná, VSK VUT Vertical Brno
Triop, ČHS
Děkuji všem za pozitivní komentáře! Moc jste mě potěšili a namotivovali... A těch negativních narážek atd si lepší nevšímat ani neodsuzovat... jdu si raději užívat radosti :-)
Tak nevím Kvaku, ale normální je lézt bez paťáků, paťák je dle mého názoru stejné ulehčení jako kdysi dříve zasedávání do cepínu, styl by měl být co nečistší a to s paťáky při vší úctě není, lezením s nimi bych se nechlubil:-). Mě spíš zaujalo, že ti to přišlo fyzicky těžší než tebou vylezené desítky, jestli dobře počítám tak loni, když jsme tam byli, jsi v tom strávil dva dny, teď čtyři, celkem tedy šest, ale v Hrobovi jsi byl podstatně vícekrát, takže tomu nějak nerozumím s tou fyzičkou :-). A s tou psychikou v této cestě bych to taky nepřeháněl, vždyť je to perfektně odjištěné, nehrozí žádný nepříjemný pád s možností zranění, klasická skalkařina nic víc,hůř je na tom při tvé pověstné rychlosti jistič :-), nejhorší na tom je tam dojít vždy od auta nahoru, čtvrtý den za sebou to už je pakárna :-). Ale jinak se mi tvůj styl psaní líbil a pobavilo mě to :-))).
Zdálo se to jako psaní o super výkonu v horách a vida, ona je to půldélkovka k řetězu.Spaní u auta ve stanu.Hm, no jo , zima byla. Nějak mi to rozbíjení skály cepínem nepřijde jako to pravé. Jinak je Kvak asi dobrý,no jo no.
výkon to určitě byl dobrý, až na tu psychyku:-))), ostatně jako každý jiný od toho, kdo se tomu věnuje. Ale napsáno to bylo strašně, takové bláboly, Kvaku, když je ti zima, tak nebreč a nelez tam apod., hlavně ten styl psaní, asi to mělo udělat ohromující dojem, ale je to tak směšný, až se mi z toho chce brečet.
no jako vykon to byl bezpochyb uzasnej, ale jako ten clanek je do jiste miry, aspon pro vetsinu ctenaru, dost nicnerikajici. to sem mozna prehnal, ale na bednu to nevidim. jinak gratuluju k uspechu.
gratuluji Kvaku! myslím si že parádní výkon v této disciplíně stropového šílenství! Jen tak dále.Nenech se odradit...diskutovat se bude dycky ...s mádžem.. bez hrotů..z lanem...bez nohou...jebat nato, někdo musí a bude určovat směr!
A ja vim, ze ten smer si urcime kazdy sam, a myslim ze to neni to , kdyz nekdo misto deseti pomucek zacne lizt s deviti.Pro mne osobne smer lezeni s mackami a cepinem po vynytovane skale bez ledu stejne neni zadny smer.Za ty desitky Te Kvaku ale obdivuji.
Super.Jen nevim esli ten Vlk či co je to neni ňaký hňup či co.Si myslim že by sa zabil sam kdyby do teho nastupil bo to by hned vystupil bača jeden chytrý.
:-)),možná jsem, to nechám na posouzení odborníkům, nezabil neboj, jen jsem tam asi narozdíl od tebe byl a to loni s Kvakem, když to zkoušel poprvé :-)) a za vším, co jsem napsal si stojím.
Nemůžu hodnotit literární a vzhledem k obtížnosti ani lezeckou hodnotu. Ale přesto by mne zajímalo, zda není cepín apriori konstruován pro lezení v ledu... Pro mne překonávání skalních pasáží pomocí cepínů není nic víc než hákovačka, nemluvě o poškozování skály. A tohle nejsou křídové útesy co se každý rok mění, jak jsem byl již jednou upozorněn...????
tak si to zkus ty hlupáčku:) viděl jsem, jak se lezou s cepínama střecháče a šly na mě mrákoty, dva dny jsem nespal a nikdy na ten maprosto šílenej zážitek nezaponmenu.
Pojem skála je taky relativní, spíš se prý jedná o zmrzlou hlínu, po který za tepla nelze líst:)
Po literární stránce by bylo dobrý srovnání s nějakými ostatními články, jenže těch tu zas tak moc neni. Kdo by taky co smolil, když tu blbové kritikou nešetří... Poděkoval bych minimálně za snahu:)
No já to ani zkoušet nemusím, protože bych ty motičky bez poutek a ve střeše ani neudržel, ale stejně se mi to příčí(to je jediný co s tim můžu dělat:-) ).
Hoj draci! Gratulace Kvakovi za jeho ustavičnou tunelařinu a pěkný přelez a taky Solňovi za pěkné foto zachycující celý příběh. Kéž už bych mohl lézt... :( Cokoli, jakkoli, kdekoli a kdykoli... :) See you... Petis
Ave Kvaku!
Musím se přidat k velkým gratulacím!!! Oprášil jsi mi dávné vzpomínky na společné večery ve Višňovém!
Káčo, upeč! Přijedu taky, abych Kvaka viděl a potěšil po těch letech.
Drž se dál brachu, jak to půjde!
Harem!!! Tak domluveno, potkáme se u největší (zatím!) tunelářské rodiny Šindelovců! Beru flašku červeného vína s etiketou 8c! Termín a čas upřesníme :-) Těším se na Vás pozitivní kamarády!
Stalo prase na terase houpalo se v Game Over...:)Kvaku, gratuluju,smekam a plne souhlasim s Michalem...smer urcuje ten kdo busi na skale a ne ten kdo busi do klavesnice ...Us se tesim na dalsi tvoji dardu. abafreeride
Registrace
Metodika
lezec.cz
Pořád jsem na to myslel. Nedalo mi to. Musím se vrátit… Zbožňuji natečené předloktí, unavené svaly celého těla, psychický nátlak, adrenalin v krvi, zimu, sníh… 
Zdroje:
GPS a mapové aplikace