300 cest za 60 dnů



Tři sta cest za šedesát dní....aneb lezecká jízda po Evropě. Jak to všechno začalo?


Letos v létě jsme chtěli, stejně jako loni, na Kavkaz. Máme tam vyhlédnutou jednu cestu na Nakra -Tau, do které jsme se minulý rok nakonec nedostali. Začali jsme plánovat - jet se mělo opět vlakem, ale co s holkama? Přece je zas nenecháme doma. Tak jsme začali plánovat akci pro více lidí a nakonec nás bylo sedm, kteří se chtěli vydat v létě do Ruska. Jenže...., s lezením v horách kromě mne a Jiřího zkušenosti nikdo neměl, a tak nám bylo jasný, že když v tomhle složení vyjedeme, budeme mít na starosti pět lidí, kteří ani nevědí jak se navázat na ledovci. Z čehož plynulo, že si to užijou všichni kromě nás dvou.

Takže na konec, tak trochu sobecky jsme celou plánovanou akci zrušili a přišli za holkama s nápadem narvat Fiestu až po strop věcmi a vyrazit po skalkařských oblastech Evropy, a aby to zkously, malovali jsme jim všechno to koupání v moři, exotická místa a spoustu dalších nesmyslů, které by je mohly pro tento nápad nadchnout.

Byly pro. Dokonce je to zaujalo víc, než cesta vlakem na Kavkaz. Zbývala jedna nepříjemná povinnost, a to říct zbývajícím účastníkům, že se Rusko nekoná a  proč. Dopadlo to dobře a snad jsme je ani moc nenasrali. Nic už nestálo v cestě, a tak jsme se mohli ponořit do snění a plánování o našem letním dobrodružství. Které státy navštívit, které už ne, kde lézt, kde ne, kde na to vezmeme prachy, atd. Ale hlavně - jaký tomu dát smysl - tak se zrodil nápad 300 cest vylezených během dvou měsíců.


Řeknete si možná, co na tom. Asi nic, ale ruku na srdce....kolik cest máte letos na skalách vy? Neklademe si za cíl žádné obtížnosti nebo vylezené metry, prostě jedeme poznávat oblasti Evropy a něco o tom napsat pro ostatní.

Už když jsme si s Jirkou prvně sedli u piva a začali si psát oblasti, kde se chceme stavit, zjistili jsme, že je ten plán naprosto šílený a že bychom na to potřebovali alespoň dva roky, ale bez problémů i víc. Vždyť kolik oblastí je jen u nás? Míst zapadlých v lesích a v údolích neznámých potoků, míst menšího než malého významu, kde pár opravdových nadšenců dělá cesty, které možná už nikdo jiný nepoleze... No, závěr byl ten, že by se dalo celé ty dva měsíce klidně lézt jenom ve Francii, ale taky jenom v Německu, Itálii (nebo jen u nás doma (a třeba jenom na písku)) a pořád bychom nezlezli ani prd z toho, co se dá.



Ale zkusit se to musí.



A teď oblasti, které jsme zahrnuli do našeho plánu.



Německo - Frankenjura,

Francie - Ardeche, Calanques, Verdon

Italie - Finale, Arco

Rakousko – Kampermauer, Berchtesgádenské Alpy

Slovensko - Sulov