Jak už se stalo tradicí, poslední listopadový víkend zaplnili hlavní sál Národního domu na Smíchově fandové alpinismu. Jejich zrak se upnul na velkoplošné plátno, které záhy ožilo barvami vysokých hor z celého světa.

Nejzajímavější okamžiky horolezectví posledních let, ale i vzpomínky nestorů na historické milníky vytvořily jedinečnou atmosféru. Ten, kdo ji zažil, nezůstal na pochybách, že Smíchovský festival alpinismu už není jen nejvýznamnější akcí svého druhu v České republice, ale je o něm slyšet už i daleko za hranicemi. Letos dorazilo do Prahy nejvíce zahraničních hvězd v historii celé akce. A co je pro organizátory poctou, většina z nich přijela na doporučení svých kolegů, kteří na festivalu přednášeli v letech minulých.

V pátek odpoledne přivítal diváky v sále moderátor Honza Vesták. V minulých letech již moderoval několik panelových diskusí a letos se pustil do moderování celé akce. Nejen přednášející, ale i on byl ozdobou letošního ročníku. Sám je totiž horolezcem, který mimo jiné stál na vrcholu osmitisícovky. Kombinace bohatých horolezeckých zkušeností s dobrými vyjadřovacími schopnosti a smyslem pro humor je to nejlepší, co může moderátorský post potkat.

Výběr z programu:

Pátek
První z předních českých horolezců se na festivalu představil Zdeněk Hrubý. Letos se mu povedl výstup na osmitisícový Broad Peak, ze kterého přivezl spoustu nádherných fotek a zážitků. Horolezečtí reprezentanti Dušan Janák (známý pod přezdívkou „Stoupa“) a Václav Šatava hledají na skalních stěnách kromě pohody a zábavy i pořádnou dřinu. Z jejich unikátních záběrů bylo patrné, že právě tito dva vtipní a sebeironičtí pohodáři posunují české extrémní lezení na mezinárodní úroveň. Závěr pátečního dne patřil Liboru Uherovi, člověku, jehož horolezecká kariéra odstartovala jako raketa  rovnou nad osm tisíc. V horolezeckém světe méně známý člověk se stal během jednoho dne legendou. Poutavá prezentace z výstupu na K2 a následného kritického sestupu potvrzovala, že pověstná nejtěžší hora nedaruje nic zadarmo a cesta na vrchol i z něj je spojená s velkým rizikem a vůlí toto riziko překonat. V okamžiku, kdy Libor domluvil, se v hledišti spustil dlouhý potlesk, který tak trochu předeslal, jak dopadne hlasování diváků o nejlepší přednášku dne. Nebylo překvapením, že trofej v podobě broušené vázy a třílitrové becherovky si domů odvezl právě on.


Libor Uher a Zdeněk Hrubý

Sobota
První přednášky se ujala stálice festivalu, přední český horolezec – Radek Jaroš. Letošní smůla na zranění a špatné počasí zapříčinila, že Radek nemohl divákům popsat žádný aktuální výstup na vysoký vrchol. To ovšem nebylo na škodu, protože Radek si připravil zajímavou retrospektivu jeho dosavadního působení na osmitisícových horách. V přednášce zmínil i letošní smolné expedice s nadhledem jemu vlastním. Nestor českého horolezectví a himalájismu Jiří Novák představil prezentaci a film o počátcích extrémního stěnového lezení. Českou specialitou tenkrát bylo například osobitě pojaté lezení spár v podání Stanislava Šilhána. V tématu extrémního stěnového lezení pokračoval i významný zahraniční host – Carlos Suarez. V polovině přednášky tento sympatický Španěl zmínil zásadní okamžik ve vývoji jeho kariéry. Když se prolétl s kamarádem na tandemovém paraglidu, uvědomil si, že takové výhledy se mu ze stěny nikdy nenaskytnou. Vyřešil to tedy po svém – z většiny skal, na které vyleze, skáče dolů s padákem. Base jumping se stal součástí jeho profesionálního života a na závěr Carlosovy přednášky koloval adrenalin v krvi i v klidu sedícím divákům. Na řadu přišli němečtí specialisté na bigwallové prvovýstupy v nedostupných koutech naší planety. Film, který do Prahy přivezl legendární Kurt Albert a Holger Heuber, popisoval expedici spojující rovněž lezení s dalším outdoorovým sportem. Tím tentokrát byla jízda na kajaku. Po řece dojeli až k úpatí stolové hory Acopan Tepui uprostřed venezuelského pralesa. Jakmile se prodrali džunglí pod severní stěnu, pustili se do extrémního 700 m vysokého bigwallu. Perfektní záběry kameramana vtáhly do děje extrémní expedice naprosto každého.  S velmi osobní přednáškou diváky nadchl Martin Minařík. Kromě svého náročného sólo výstupu na Lhotse popsal i situace, které by v horách už nechtěl nikdy zažít. Jedna z největších hvězd letošního festivalu, Hans Kammerlander, přijel s několika filmy a fotografiemi z extrémních výstupů, které v poslední době absolvoval. Vrcholem jeho představení byl zdokumentovaný prvovýstup na sedmitisícovou horu Jasemba. Hans je elitní horolezec, skialpinista, ale na druhé straně velmi přístupný, ochotný a skromný člověk. Jeho počínání na horách je spojeno právě s pokorou a osobní filozofií. Přednáška, po níž Peter Habeler doslova vyletěl ze sedačky, aby mohl Hansovi pogratulovat, by si jistě zasloužila více než cenu za nejlepší sobotní přednášku. Hlavní cena festivalu je ale bohužel jen jedna. V přednášení pokračoval další pozitivně naladěný člověk, český lezec a fotograf Petr Piechowicz (známý jako Pepe). Jeho prezentace z Yosemit přišla po sérii extrémních okamžiků z vysokých hor s velmi odlehčeným pohledem na lezení. Pohodičku na bouldrech vystřídala makačka ve stěně El Capitan a tu pak následný odpočinek u pivka. Sál se několikrát rozesmál a zase ztichl v údivu nad krásou Pepeho fotografií. Kdyby se předávaly ceny za nejhezčí fotky a nejhumornější přednášku, Pepe by byl jasný favorit. Závěr soboty patřil diskusi dvou mužů, které spojuje nejen Mt. Everest, ale horolezectví jako takové. Na pódium přišel Peter Habeler, první člověk na nejvyšším bodě planety bez kyslíku. Vedle něj usedl Pavel Bém, světově první primátor na vrcholu Everestu. Kdo čekal politika, byl na omylu. Pavel Bém přišel jako jeden z členů horolezecké rodiny a politiku nechal za dveřmi odpoledne proběhnuvšího kongresu ODS. Dotazy do diskuse si připravilo i několik diváků. Pavel Bém je všechny zodpověděl a Peter Habeler k nim přidal svůj vlastní pohled, tedy pohled jedné z největších legend horolezectví. Nakonec se diskuse obrátila do zajímavého filozofování o horách a výstupech na ně. Vtom se v hledišti objevil legendární horolezec Kurt Diemberger, kterého za potlesku publika pozval na jeviště Peter Habeler. Tento spontánní okamžik se stal jednou z hlavních ozdob festivalu.


Diskuse Pavla Béma a Petera Habelera s diváky




Peter Habeler a Pavel Bém


V sobotu diváky nejvíce nadchl Hans Kammerlander a zaslouženě si odnesl křišťálovou vázu a třilitrovou becherovku

Neděle
Nedělní ráno začala energická přednáška Dodo Kopolda. Tento mladý slovenský talent doslova běhá po nejvyšších kopcích s těmi nejlepšími horolezci. Lehkost, s jakou se v Himalájích pohybuje, dokumentovaly fotografie a videa z jeho posledních třech osmitisícovek, na jejichž vrcholech stanul během jedné sezóny. Další dvě, K2 a Daulaghiri, mu unikly jen o kousek. Dodo nenechal nikoho na pochybách, že patří do světové špičky a určitě o něm bude ještě hodně slyšet. Kontrast mezi pohodovým lezením na skalách a kolotočem světových závodů divákům přiblížil mistr světa v lezení na obtížnost – Tomáš Mrázek. Rakouští extrémní sportovci Heli Putz a Gerald Salmina prezentovali několik filmů, které doslova braly dech. Jejich náplní je natáčení adrenalinových shotů ze světa lezení těžkých stěn, freeridu nebo base jumpingu. Publikum navíc seznámili s pozadím takových filmových projektů, kdy například příprava natočení třísekundového seskoku s padákem do jeskyně trvá nejméně jeden rok. Potom už pódium patřilo dvěma půvabným dámám. Renata Chlumská zařadila do své přednášky i krátký film o jejím výstupu na Mt. Everest s působivými okamžiky z vrcholu. Druhou ženou na pódiu, která zdolala Mt. Everest, byla dnes všem dobře známá Klára Poláčková. Výstup na nejvyšší horu světa divákům přiblížila nejprve několika fotografiemi a na závěr přidala i pár záběrů z videokamery. Společné vystoupení Kláry a Renaty bylo nakonec vyhodnoceno odbornou porotou – ve složení Peter Habeler, Ang Tshering a Viki Grošelj – jako nejlepší přednáška festivalu. Na pódium potom přišel usměvavý Lori – přesně Boris Lorenčič. Jeho skromnost v zákulisí nedávala tušit, že právě on je držitelem nejvýznamnější mezinárodní horolezecké trofeje Piolet d'Or (zlatý cepín) za výstup roku. Společně s Markem Prezeljem se mu podařil prvovýstup severozápadním pilířem sedmitisícovky Chomolhari, která leží v odlehlé oblasti na hranici Tibetu a Bhútánu. Díky Loriho fotografiím se mohli diváci alespoň částečně vcítit do jejich extrémního výkonu. Úplně na závěr přišla očekávaná třešínka na dort – Kurt Diemberger, člověk, který psal dějiny horolezectví na osmitisícových vrcholech, člověk, který několikrát unikl smrti jen o vlásek, člověk, který věří na duchy vzduchu a svojí mystičností naplnil i sál Národního domu na Smíchově. Po velmi vtipném úvodu, kdy popisoval například humorné historky kolem filmování na vrcholu Everestu, se pustil do unikátní diashow. Série diapozitivů popisovala začátky jeho kariéry po boku legendy Hermanna Buhla, velmi úspěšné období se spolulezkyní Julie Tullis, která po jeho boku tragicky zemřela při sestupu z K2, ale také jeho angažovanost na horolezeckých projektech a expedicích v době nedávno minulé. Do promítání diapozitivů  Diemberger zakomponoval také tři exkluzivní historické filmy – např. z expedice na K2 s Julie a historicky první videonahrávku se zvukovým doprovodem, kterou natočil s francouzskou expedicí na vrcholu Mt. Everestu. Přednáška Kurta Diembergera poodhalila kouzlo průkopnických časů výstupů na osmiticícovky, jejich tehdejší náročnost, krásu, ale i tragické okamžiky, kterých nebylo málo. Ve stejných oblastech fotí a natáčí filmy dodnes, a tak vtipně srovnal například zázemí základního tábora na ledovci Baltoro pod K2 v dobách jeho aktivní kariéry se současností. Koho by tenkrát napadlo, že se zde bude moci někdo osprchovat teplou vodou a potom si zajít na výborné špagety a italské víno do restaurace ve velkém stanu... Na konci svého vystoupení si Kurt Diemberger vychutnal zasloužený potlesk a později si také převzal cenu za nejlepší přednášku dne.


Cenu za nejlepší přednášku neděle přebírá od prezidenta akce Ladislava Jirásko legenda Kurt Diemberger

Součástí festivalu byly i dvě tradiční doprovodné akce. Výstava fotografií byla tentokrát rozdělena na dvě části. Jednou z nich byla prezentace finálových fotografií z fotosoutěže s časopisem lidé&HORY. Větší část byla věnována velkoformátovým fotografiím, které pořídil Honza Vesták a Honza Krabec na jejich expedici Lost Horizont Gasherbrumm II., během které se oběma podařilo vystoupit na vrchol. Nejen fotografie, ale i jejich popisky vyjadřovali ducha této povedené dvoučlenné „miniexpedice“.

text a foto: Daniel Polman
www.alpy.cz, www.lideahory.cz