A máme zde další reportáž ze Saských písků od Jardy. Tentokrát je to o stěně Höllenhund. Navíc je zde malé překvapení v podobě celkové mapky Saska.
Celková mapka Saska od Jirky S.
Jednou z nejmonumentálnějších stěn v celém Sasku je údolní stěna Höllenhundu. Je to něco jako v Českém ráji údolní Kapelník. Každý, kdo kdy v Německu lezl, toužil po tom mít vylezenu alespoň jednu z cest, které stěnou vedou. Jistě je i mezi vámi pár pamětníků, kteří by mohli vyprávět. Věž Höllehund vyrostla v lůně oblasti Rathenu. Ano, to je ta oblast, kde je slavné skalní divadlo, ještě slavnější most Bastei a proslulé Arnoldovy Superlativy. Je to ta oblast, kam vždy dojelo mnoho Čechů vlakem z Děčína a po noci strávené v hospodě a někde blízko ní se ráno nechali převézt přívozem za pár feniků (východních) na druhý břeh Labe. O samotném městečku Rathen a celé oblasti se zmíním někdy příště, dnes k naší stěně.
Pevně odhodláni dobít svůj cíl odbočíte z hlavní cesty na pěšinu, která vás dovede postranním údolím přímo pod nástupy. Dlouho nic nevidíte a když konečně zahlédnete mezi stromy, co na vás čeká ... . Většina shodí batoh, vyndá průvodce a hledá alternativní program. Dojem je obrovský. Nažloutlá stěna, do dvou třetin hustě děrovaná. Pak si uvědomíte, že to je ta hrůza, kterou jste zahlédli již zezdola z údolí, pomalu se dovlečete až úplně ke skále a už vás to nepustí pryč.
Cesty zde rozhodně nepatří mezi přejištěné, ale ani mezi ty odbyté. Takový solidní průměr. Všechny jsou velice exponované a jen ti nejotrlejší nepocítí žádnou nervozitu. Určitě se hodí mít přes rameno i na sedáku nějaké ty smyčky. Jak do spár, tak do hodin. Skála je pevná asi do dvou třetin výšky, pak trochu solí, ale v místech, kde už je hotovo. A teď do čeho se pustit.
Violette Verschneidung VIIIa - B.Arnold 1967, to mu bylo dvacet a osma už byl nějaký výkon. Odstrašující a velkolepý kout v pravé části stěny. Jím kolem kruhu až na konec ke druhému. Spárou ke třetímu, ještě kus nahoru doleva a jako Talweg přes jeho třetí kruh nahoru. Já jsem tuto cestu nelezl, můj otec ano a pravda je, že mě do ní nikdy neposlal. Ale mohlo to být proto, že jsme měli i jiné zájmy.
Talweg VIIIa - Dietrich Hasse 1955, nevím kolik mu bylo, ale osma byl vpodstatě nadlidský výkon. Mimochodem pan Hasse je ten, kdo pro svět objevil lezeckou krásu řecké Meteory. K prvnímu kruhu daleko, ne příliš zajištěně po svislých sloupcích zaslepených hodin, nejtěžší místo kousek nad ním, pak dlouho nahoru, doleva ke druhému kruhu a obloukem zpět vpravo ke třetímu a na vrchol. V Tisé taky máme tříkruhové cesty, ale ne osmdesátimetrové. Doporučuji!
Zentrale Südwestwand IXa - B.Arnold 1972. Od nástupu Talweg šikmo vlevo vzhůru ubíhající trhlinou a stěnou pod převis ke kruhu, přes něj do prava ke druhému a dál ještě přes dva do vrcholového komína. Nejtěžší mezi prvním a druhým kruhem. Doporučuji. K této cestě patří ještě varianta Freie Wand IXb od nástupu přímo přes tři kruhy.
Herrenpartie VIIIb - D.Rülker a B.Arnold 1966. Nástup vlevo ve stěně, šikmo vpravo pod velký převis, kruh, obloukem zprava (nebo varianta zleva za VIIIc s kruhem) pod další velký převis, kruh. Děsivý traverz doprava, kde jsem svého času ztratil nervy a musel vše zachránit táta, a pak už furt pryč na vrchol.
Pokud se pochlapíte, zvládnete za jeden den i několik z těchto úžasných linií a výletu na Höllenhund nebudete v žádném případě litovat.
Tschüs
Jarda Maršík [úpravy] | 06:43 14.03.2001 |
Bylo to jeste v dobe kdy se pres prevoz do Rathenu jezdilo za vychodni menu, kdy jsme se Standou take vydali na Höllenhund. Presne jak popisuje Jarda, kdyz jsme dosli pod stenu, nas zamer se rozpustil ve stinu tohoto majestatneho obra. Co ted, vrchol se ztracel nekde u nebe a my byli na pisku podruhe. Nastesti vpravo Höllenhunda se naklapela sotva polovicni rajbasova stenka. Kdyz jsem propocen vylezl malo jistenou cestou Haisse sand tusim se jmenovala, (VIIa ?) tak jsem si stenu, ktera nas odradila mohl prohlednout. Vzadu za Höllenhundem lezla dvojka na Eule. U kruhu v pulce steny byl jeden mravenec a asi pet metru nad nim se pres previsek snazil dostat druhy. Moc mu to neslo a dolinou se neslo hekani jeho usili. Chvili jsem z nej spustil oci a dobiram Standu. Najednou slysim tupou silnou ranu. Na Sove o deset, jedenact metru nize nez pred chvili v prapodivne poloze visi lezcovo telo, jehoz dunivy naraz o stenu me upoutal. Chvili se tam vzpamatovaval a pak do toho sel opet. A opet pras dolu az se vzduch zachvel. A oept nahoru az to prekonal.
Je to jiz davno, ale jasne si vybavuji pocit, z tohoto klipu z jedne strany oramovaneho kolmou, hladkou a nepristupnou stenou Höllenhunda a ten byl: Nekteri lidi jsou dost odvazny a ja, ze se asi uplne na tento sport nehodim.
|
Zapsal: JirkaS, 11:11:03 14.03.2001 |
Jardo slyšel jsem, že Berd Arnold měl kdysi v NDR televizi nějaký show, jak lezl na Hollenhunda, nevíš něco o tom ? |
Zapsal: Robert, 11:18:26 14.03.2001 |
Fialovej zářez je podle mě markantně lehčí než údolka.Pod kruhem v údolce je spousta hodin v tzv.suchejch rybách. Můžete to k prvnímu kruhu hodně jistit , ale při hustém jištění zase dotéká. Takže všeho s mírou. |
Zapsal: John, 22:34:29 15.03.2001 |
Milý Jirko, za zpracování mapky ti moc děkuji. Za své hrozivé zážitky moc ne. Takhle seriálem pracně budovaná chuť na vlastní kůži poznat Sasko mnohé čtenáře jistě přejde. O televizní show jsem sice neslyšel, ale viděl jsem fotku lezce - mravence, jak se nachází někde uprostřed stěny free solo. Johne, dík na vzpomínku. Hned jsem si vybavil, že vztah hodiny jištění síla funguje přesně tak, jak píšeš. |
Zapsal: Jarda M., 07:00:53 17.03.2001 |
Jardo, sakriš to jsem nechtel takhle nikoho strasit. To byla jen vesela prihoda z nataceni. Myslim, ze jiz nemam v zasobe zadnou drastickou.
Prestoze obdobi, kdy jsem jezdil na pisky, obdobi bylo pro me tak trochu obdobi lezecke frustrace z povesenych pytlu, byly to jedny z nejkrasnejsich lezeckych zazitku vubec. Vzdyt, co ti zustane v pameti z vykonu, kdyz se aspon trochu nebojis. A ta krajina to stoji za turu treba jen s mapou a buzolou. Snad lide, kteri maji pisky radi, jako ja, tam stejne budou jezdit. A pevne doufam, ze se budou i zdrave bat. |
Zapsal: JirkaS, 09:09:07 17.03.2001 |
Na rozdíl od českých pískovců jsem v Sasku toho tolik nevylezl, ale viděl jsem tam toto. Oproti Čechám jsou saské písky dobře zajištěny, i když tam mají méně kruhů, dají se tam více používat smyčky, klasifikace sedí a nebezpečné cesty jsou v průvodcích označeny. Skoda toho magnezia. Po lezení v Sasku přijdete ještě o zážitek z hospodských debat o tom, který VIIIc je VIIIb a který je IXb, jak tomu bývá v Labáku. Nežerka povídal:"Říkaj:"Máme pro tebe nový VIIIb." A já na to:"A za kolik je?"." |
Zapsal: Bída, 14:13:41 05.04.2001 |
37mKVb This is one awesome post. Keep writing. |
srDz0R Fantastic post.Much thanks again. |
Souhlasím se zpracováním osobních údajů.
|