Škoda, že věž, o níž bude dnes řeč, nestojí někde úplně osamoceně v lese, ale uprostřed Saska a Brandu obklopena stovkami jiných věží.

Kdyby totiž Kleiner Halben vyrostl kupříkladu někde v lese, třeba pod Řípem, stal by se dozajista oblíbeným a významným lezeckým cílem. Při jeho nynější poloze, a ta se pravděpodobně nezmění, se volba jeho výběru pro lezecký den musí nutně střetnout s odvržením mnoha jiných zrovna tak pěkných cílů.

Brand není tou nejčastěji navštěvovanou oblastí ze strany českých lezců. Není to ale proto, že by nabízel jen mizerné lezení. To spíše naopak. Problém vězí v tom, že přednost dostanou věhlasnější oblasti, a na Brand se tak nějak nedostává. Přiznám se ale, že patří mezi mé nejoblíbenější. Pro zkoušku toho, zda lezení v Brandu člověku sedne, je Kleiner Halben ideální.

Kleiner Halben, neboli Malá půlka má v průvodci číslo 6 a od Velké půlky, neboli Grosser Halbenu je oddělen malým údolíčkem. Zatímco Velký Halbeňák má spíše vzhled velkého masivu, je Malý Halbeňák věž jako víno o stejné výši stěn kolem svého dokola. Náhorní stěnu lze poznat jen podle toho, kterým směrem se nejblíže nachází nejbližší skalní masív. Pro úplnost se jedná o stěnu jihovýchodní. Orientace je vůbec jednoduchá. Stěna jihovýchodní a jihozápadní, severovýchodní a severozápadní. Ta poslední je navíc tupou hranou rozdělena na severozápadozápadní a severoseverozápadní. Jestli ale rozpoznávání světových stran v terénu neovládáte, nevadí, i tak se snadno dopátráte svého vyvoleného směru.

Aby byl výlet na Malého Halbeňáka smysluplný, měla by mít grupa ve svém středu lezce schopného vylézt kloudně VIIb, ještě lépe však VIIc. Spolu se stoupající klasifikací se obzory možností rozšiřují. Cest IXc a těžších je na této zdánlivě malé věži více než patnáct. Cest pěkných je více než dost. Rychle za nimi.

Aehligweg VIIa, bez postavení na nástupu VIIb. Krásná cesta s rajbáskovým nástupem v JV stěně. Plackovitá struktura skály nad prvním kruhem vyvolává při jejich uchopení slastné prožitky. Asi nejpříjemnější přístup k vrcholu.

Südwestpfeiler VIIc, bez postavení pod vrcholovou hlavou VIIIa. Již název napoví popis cesty. Pro mě nejklasičtější cesta na vrchol. Pilířkem 2 kr. na balkon se slaňákem, koutkem na balkonek a přes převísek a stěnkou na vrchol. Na balkonek pod převískem se hodí svázat na obhození tři až čtyři smyčky. Kdo se nebojí, nemusí. Tuhle cestu lezu skoro vždy, když se sem dostanu.

Nordwestwand VIIc, dolez a obtížnost společné s předchozí cestou. Milovníci spár neodolají této vysoustružené puklině, které se mnozí raději vyhýbají.


Addition VIIIc
Addition VIIIc. Parádní cesta charakteru hokejového utkání. První třetina žilkovaná plotna vlevo od jižní hrany přes kruh na polici ke druhému kruhu. Ten se vyplatí prodloužit smycí. Následující druhá třetina je překrásná, vzdušná po pevných kraflatých madlech. Poslední třetina s kruhem a výrazným úhybem vlevo na vrchol má také něco do sebe.


Thriller

Thriller VIIIc
Thriller VIIIc. Pikantní rajbásek. Nejtěžší je odlez doleva vzhůru od druhého kruhu do plackovité struktury Aehligwegu. Ještě přímější odlez přes třetí kruh je podle mě nadhodnocená Endstation RP Xa.

Eingebung IXa, RP IXb. Cesta, která se v tomto výběru ocitá jen proto, že se chci podělit též o negativní zážitky. Dolez ke druhému kruhu je poněkud vražedný, ale dají se obmotat hroty vpravo. Po dobytí druhého už to jde. Těžký je i oblez třetího na vrchol. První kruh je společný s Aehligweg.

Pappnase IXc. Dvouhvězdičková téměř kolmá plotna přes tři kruhy napravo od SWpfeiler. Lahůdka od Schönlebeho (autor Pferdefusse) a Weierta (autor Inflation).

Osterei IXc. Impozantní SV stěnka, lze-li to tak říct. Tři kruhy v pásu rozrušené, ale pevné skály. Její linie svádí k přelezu. Těžký hlavně nástup a dolez.

Bunter Drachen IXc, RP Xa. Další z krasavic. A neprodává se lacino. V zájmu zachování zdraví to chce rozvahu při dolezu k prvnímu kruhu. Ovšem plazení po tupé položené severní hrance za to stojí. Pak je pohoda až ke třetímu. A zde dochází ke kolapsu sebevědomí, protože to prostě nejde vylézt. Až po dlouhém průzkumu se člověk dopachtí rukama do římsičky kus nad kruhem, aby zjistil, že i z ní je to peklo. Původně jsem chtěl prozradit klíč k řešení, ale zbytečně bych tak překazil zájemcům to kouzlo tápání. Na přímý dotaz odpovím.


Heimatland RP Xa

Heimatland
Heimatland IXc, RP Xa. Pěkná stěna v levé části SZZ stěny s tvrdým bouldrem od prvního kruhu. Zbytek už jde. Hodí se silný prst.

Heimatlos Xa, RP Xb. Tupá hrana vlevo od předchozí cesty. Zatím na ni mám jen políčeno, tak nevím, v čem vězí. Zdá se, že bude nepříjemná ke druhému kruhu.


Direkter Sportplatz RP Xc

Direkter Sportplatz

Direkter Sportplatz

Direkter Sportplatz

Direkter Sportplatz

Direkter Sportplatz
Direkter Sportplatz Xa, RP Xc. Halbeňácký diamant. Tvrdý a nesmlouvavý. Udržíš, dobrá. Smekáš, zmiz ze scény. Trochu nervy k prvnímu kruhu, ale při správném prstokladu v trhlince to jde. Obtížný dolez do velké díry uprostřed stěny. Díra velká, kraje oblé. Dost oblé nato, aby si člověk nestihl pořádně promyslet způsob, kterým v ní smění ruce za nohy. Až pak se cvakne druhý kruh. A tady to je. Malé poličky (hodně malé), ve kterých o úspěchu rozhoduje i vlhkost vzduchu. Těžké místo. Ovšem spadnout se dá i při dolezu od třetího kruhu na vrchol.

Na Halbeňáka vede i XIb, XIc a XIIb. Vše od Thomase Willenberga. Vznikly těsně před vydáním průvodce a nezaznamenal jsem žádné přelezy nebo potvrzení těchto obtížností.

Na závěr již jen přístup k věži. Nejjednodušší a bez nároků na placení parkovného je sjet po silnici mezi Hohnsteinem a Rathewalde až na dno údolí Polenztal a odbočit při směru na Hohnstein doprava na úzkou silničku. Po ní asi půl kilometru na parkoviště u restaurace s fasádním výjevem idylického života na saském venkově. Za hospodou přes mostek do vlhkého údolí a stoupáním až na pěknou vodorovnou širokou cestu. Po ní doprava asi deset až patnáct minut k Halbeňákům. Při lezeké nechuti dodá samotná procházka po této pěkné vrstevnicové pěšině novou chuť do života. Přispěje k tomu i krásný les vůkol a pohled na tyčící se pevnost Hohnsteinu.

Tschüs