Bouldering v Chamonix | Cha, cha, cha, ... |
Cože? Vy jste byli bouldrovat v Chamonix? Cha, cha, cha... Bouldrovat v Chamonix, cha, cha, cha...
Po příjezdu z Francie potkávám jednoho horolezce. Hned se ptá kde jsem byl. Ale, byl jsem bouldrovat v Chamonix. Chvíle ticha a potom výbuch smíchu. Tak přesně vypadala reakce jednoho starého klasika, který spíše čekal nějaký pořádný výstup. Ale jak to všechno bylo.
Na přelomu července a srpna jsme se rozjeli stopem do Francie. Den a půl do Lyonu, to nebylo tak špatný. Přeci jenom kamioňáci jsou šikovný kluci. Naším cílem byla oblast Presles, nedaleko od Grenoblu. Bylo to tam super, ale o tom teď psát nechci. Po týdnu lezení, kdy slunce nemilosrdně pálilo a bylo 35°C ve stínu jsme museli změnit lokalitu. Výběr padl na Chamonix. Nebude tam takový teplo a je to směrem domů. Přes Grenobel se přesouváme do Chamonix. Cestu nám zpříjemňovalo zakoupené pivo, takže jsme v Albertville byli už úplně na sračky. Ale jedem dál. Za tmy a unaveni volíme lavičku na přespání, do kolébky alpinismu nám chybí asi 5 km. V noci na sebe navlíkáme úplně všechno oblečení, protože je o 15 stupňů méně než na co jsme si za týden zvykli. Ráno stopujeme jednoho horolezce, který nám doporučuje, kde lze v Chamonix lízt. Jelikož máme jenom 10 expresek a 50 m lano, je náš výběr omezen. No, v sandálích bych se nikam nahoru stejně necpal. Jeho doporučení je úplně hrozný, plotna na louce ve městě a ještě horší plotna v Saint-Gervais (lázně před příjezdem do Cham). Po dalších informačních dotazech je nám doporučena bouldrová oblast kousek za městem. Tak proč ne, aspoň omrknem jak žabojedi bouldrujou. Po zakoupení tekutého proviantu vyrážíme do průsmyku Col des Montets, je to severním směrem na Švýcarsko. Máme štěstí, zastavuje zase lezec, tentokrát Švýcar a boulderista. Doporučuje nám levou stranu od silnice, tam je to prej slušný. Tak jdeme. Ze začátku nic moc. Po chvíli vidíme jeden velkej šutr a na něm hozený lana z vrchu a parta pokřikujících frantíků. To snad není všechno. Po další chvíli nacházíme to, proč jsme se sem táhli. Obcházíme první menší šutr. A hele, bílý fleky, a tady taky. To je cesta, no super. Shazujeme bágly, ty těžký prasata na zem, bereme boty a maglajz a jdeme na to. Po hodině vymýšlení kudy ty bouldry asi vedou, přicházejí 3 partičky domorodců. První co nás zaujalo jsou jejich postavy. To jsou snad všechno bratři. Hlavy mají teda jiný, ale to pod hlavou je jak přes kopírák. Trup jako ruský gymnasta a spodek jako jeho kolegyně ze stejného sportovního odvětví. A kdyby rozložili všechny matrace, který sem přitáhli, tak na nich může spát celý pionýrský tábor. Jdeme se jich zeptat, jak vedou nějaký bouldry co nás zaujaly. Ochotně nám s ladností ukazují místní bonbónky. Přidají ještě pár pokusů v údajně lehčím 8aFb. Je to strop do kterýho se nastupuje z polosedu, pololehu. Následují tři kroky v tomto strůpku a skok přes břicho do lišty, kterou nejsem schopen udržet ani s nohama na zemi. Ale tím to ještě nekončí, nejtěžší je přidat do tý lišty ještě druhou ruku a další skok, ale ten už je do madla na dva prsty a na dva články. No fuj.
Čas tak nějak rychle utekl. Čtyři hodiny v zápalu bouldrování uteklo jako kamzíci při našem příchodu do této krásné oblasti. Francouzi byli přátelští. Při našich leckdy marných pokusech podsouvali svoje matračky do míst, kde skončil předchozí pokus.
Pro zájemce dodávám, že spaní tam je v pohodě, pokud prší lze se schovat v boudě na parkovišti. Voda tam je a všichni si odpadky rádi odnesou na parkoviště do popelnice. Ráno jsme se sbalili a jeli o štaci dál. Celé TOPO této oblasti je popsáno v časopise Grimper, červenec 2001. Jaký bylo naše překvapení, když jsme ty naše bouldry viděli vyfocený v časáku. To jsme teda čuměli.
Bouldrovat se má kde to jde, třebas v himalájích. |
Zapsal: Jirous, 13:25:24 11.01.2002 |
přejme každému jeho nebe.
Hory jsou krásné i v údolích, jenom tam bývá přelidněno, ale když se najde nějaký pěkný zastrčený kout daleko od parkovišť, lanovek a stánků se zmezlinou, tak se určitě dá pěkně a v klidu popolézat.
Spíš nechápu, jak někdo jede závodit na překližce třeba do Kranjske Gory nebo do Chamonix, oni se tam nejake zavody občas konají. Bejt někde ve světlíku nebo v koutě haly nějakého bruslařského stadionu a dejchat zvířený magnezium, venku hory, nebe a kamzíci, brrr. Asi to chce dost silnou vůli. Bouldering jsem v horách provozoval vždy v situaci čekání na počasí, nebo když jsem dostal prachobyčejnej strach nastoupit do stěny. Dá se strávit například celý den na známém pětimetrovém Balvanu za Brnčálkou, na plotně nad záchodem u chaty pod Rysmi, na šestimetrovém kameni se zábradlím u Aljaževa domu v Julkách a bůhví kde ještě. Tůristi komentují, celé skupiny zdravotních sestřiček obdivně vzdychají při bravurních lezeckých kreacích a děti tleskají.
V případě zájmu poskytnu schéma a popis našeho dávného pětimetrového výstupu klasifikace II+A4 na plotně nad záchodem u Chaty pod Rysmi. |
Neni to topo taky někde na netu?Za případnou odpověď dík. |
Zapsal: Fido, 20:55:40 11.01.2002 |
Bouldry v sedle Montens , to je stará záležitost. Dá se tu v klidu zotavit z o něco dobrodružnějších podniků výše. V okolí je více bouldrových oblastí, tahle se mi zdá z těch co tu znám nejlepší. Průvodce je k mání v Šamonicích zcela běžně.
Se spaním si ale myslím, že to není tak idylický. Nás v nížině stále pronásledujou hlídači.Vyslídili nás i na rádoby skrytých pozicích.Ale jsou veselý, když viděli jak každou noc hledáme skrytější místa měli z toho slídění sport. No přiznám vyhrávali. |
Zapsal: John, 22:11:24 11.01.2002 |
Bouldrové závody měřítka světového poháru se konají z 90% pod širým nebem. Jejich účastníci cestují po světě, lezou si co chtěj a k tomu se stavují na závodech. Žádný clony mága se nekonaj, jen to krčení v izolaci a čekání na start.
Netvrdím však že takhle to praktikujou všichni,prachy světem hejbou a né každej jich má dostatek, a né každej umí vypadnout z domova na delší čas.
Čugo Otec Fura : ) |
Zapsal: Jirous, 12:05:48 14.01.2002 |
ale já vůbec nevím jak takový závody vypadají, nejsem tak dobrej, abych tam lezl a jako divák se takovou strašnou dálku nepotáhnu. Prostě jsem si myslel, že jako "malej sport" to dopadne tak, že se bojuje někde v zšeřeném pekle ve světlíku kam je odvětraná kuchyně a záchody a za plentou duní tuc-tuc aerobik. Bouldrování jsem vždy považoval za nouzové řešení, ale někdy v listopadu jsem byl poprvé v Petrohradskejch skalách, a kromě toho, že mi to dost srazilo sebevědomí co se do obtížnosti, musím poctivě uznat, že to bouldraření vůbec není špatný. Akorát mi to trochu |
Zapsal: , 12:59:03 14.01.2002 |
omlouvám se za předčasné odeslání předešlého. tu nedokončenou větu si laskavě škrtněte a doplňte si můj podpis. |
K tomu Chamonix. V lete sem tam byl s Jirkou Lautnerem a jeden den jsme tam taky bouldrovali na jednom super šutru,kterej byl z jedny strany pěkně převislej vylezli jsme tam tři kousky za 7b z toho dva v onsajtu ,ale obtížnost mi přišla poněkud lehčí než ve Fontainebleau.Je tam traverz za 8a ale ten jsme trochu nepochopili.Šutr se nachází asi 2,5km z centra CHamonix směr Švajc a pak u potoka do prava k lesu a tam to je. Je na to i pruvodce.Maj ho v centru horskejch vůdců u kostela.Tak čus |
Hi Jen:I LOVE these images! My idea of Christmas in Florida...not all the heavy red and green of my Wisconsin cooldhihd. I add seashells and starfish, too.I NEVER, EVER go out on Black Friday. I decided years ago that I would avoid it, and avoid the frenzied holiday shoppers. I make most of our gifts now, and anything else I need I get online. I was out on Tuesday running errands and was face-to-face with my first (and last) rude shopper of the season. Hope you had a great Thanksgiving, and a that a restful weekend is in your future.xoxoDonna |
JD04Lb Really appreciate you sharing this article.Much thanks again. Awesome. |
9ac22t Say, you got a nice article.Really thank you! Awesome. |
Souhlasím se zpracováním osobních údajů.
|