Mimochodem, Petr je, jako autor Lezcovních článků, poměrně plodný. Vynechám-li seriál o Dolomitech a spoustu krátkých zpráv z oblasti bezpečnosti, metodiky i dění v lezeckých kruzích (no, jen si zkuste v hledání podle autora najet na jméno Petr Jandík, třeba Vás ten záběr zaskočí), už tady několik úžasných nostalgických článečků zanechal.
Například tenhle http://www.lezec.cz/clanek.php?key=946 je fakt dobrý, ale přiznám se, že jako starý romantik se občas vracím k tomuhle: http://www.lezec.cz/clanek.php?key=1192. Ten je totiž báječný.
Tímto autora prosím o další podobné…
Ivoš je pozoruhodnej přírodní úkaz. Devítky lezl před dvaceti lety, devítky leze i dnes. Jedna z výjimek, která potvrzuje pravidlo, že křivka výkonnosti v závislosti na věku má v podstatě tvar Gaussovy křivky.
Ivoš z toho udělal něco jako stolovou horu, jejíž klesající hrana je kdysi v nedohlednu.
Petře, krásný napínavý čtení, snad nejvíc se mi líbila ta dramatická černobílá pasáž z prvovýstupu Diag. Také mám na Verbogene turm spoustu nesmazatelných vzpomínek.
Jooo to byly časy-nudleintof ve Šmilce v bufáči,nabrat vodu na víkend a zmizet ve skalách.Heile welt jsme lezli s Vencou Tomíškem z Čáslavi-nemáte někdo na něj kontakt?Před nástupem bylo nutné vyřešit rituální dilema-který bačkory obout,jestli náhodou nezvolit variantu "na kozu" - to když už se palec proklubal ven a pak nezbylo než stoupat.Pamatuju se,že cesta to byla kurňa těžká,už spodní převislá pasáž mi dala zabrat.Dolez k některýmu kruhu kdesi vysoko,prostředník do dírky,nastoupat po lištách,křup,hup,konec mým nadějím.V dírce byl ostrý krystal,krásně čistě rozříznul bříško prstu.Venco nevzdal-pokusy,omyly,pády a další devítka v jednom zářijovém víkendu roku 1985 do deníčku.Petře díky za pěkný připomenutí časů kdy bylo všechno úplně jinak.
Jojo, měl bys psát víc a častěji, tajená postavo šerého lezeckého dálnověku. Jediný, co mě na Tvých pamětnických článcích vždy děsilo, byl fakt, že pořád ještě slušně lezeš. Tak chodím kolem a přemýšlím, zda lezci o půl generace starší žijí z podstaty (kterou my už nemáme), nebo je to způsobený Tvým pravidelnám působením s maglajzákem na překližce (hnusné, leč takhle zvenku se to jeví jako účinné).
Leč zpět. Hežky jsem si zavzpomínal. Fotečky kopaček a bačkůrek mě dovedly málem k nostalgii. Mám schované oboje (bačkůrky v trocha horším stavu, prd vydržely), ještě s tím chvilinku počkám a pak to nabídnu nějakému muzeu zaměřenému na starověk.
Skvely clanek, vice takovych fantastickych "expedicnich" zprav od zaslouzilych "stariku"! (v dobrem, stejne jako Tomas Frank nepochybuju o tom, ze Petr J. leze i dnes lepe nez ja :) )
Zaznamy hrdinskych boju na pisku mi vzdy prisly zajimavejsi a zabavnejsi nez liceni toho, jak nekdo nekde mesic visel v nejakem 9acku a porad ten milimetrovy spodak ne a ne udrzet ... :)
Jojo, občas Petra takhle potkám. Trochu mě děsí. Svádím to na to, že 1. občas sportuje, 2. nekouří a chlastá střídmě, 3. nehodlá se ztrapnit před nějakými mlaďochy 4. jakožto trenér (nejenom instruktor) ví o trénování asi o něco víc, a hlavě za 5. není narozdíl od mé maličkosti líný a tlustý jako čuňátko).
Jo, Petře, ty barvičky vyšly krásně. Jako bych to pamatoal. Barvy smycí, kopaček, dederonovejch větrovek :-) Úžasný. Na to, že tehdá se exponovalo na stříbřitou vrstvu na skle, tak jsi to koloroval opravdu výtečně!
Fakt skvělej článek. I mě potěšil o kus víc než popis několik let nacvičovaného přelezu v obtížnosti, kterou nechápu.
Tome, díky, ale nepřeháněj. Tolik pochvaly jsem si ani nezaplatil :-)
Průkaz instruktora mám už propadlej. Trenérskej kurs jsem sice absolvoval, ostatně s mnohými lepšími a slavnějšími, ale všechno už zapomněl.
A chválu lezoucích staříků si schovej na lepší staříky, jako je třeba čerstvý šedesátník a chodící ecyklopedie V.Š., který se i trenérsky podepsal na spoustě skvělých lezců, nebo Z.M. a nemluvě o takových legendách, jako P.F. K.B., nebo J.P.S. (i když ten je možná mladší) a nelze opomenout i jednoho z hrdinů tohoto článku, přírodní úkaz I.S. a určitě jsem při své skleróze někoho zapomněl. Třeba takovej J. K. taky prožeme mnoho mladších, i když na Rabštejně zná každej chyt.
:-) Jo. Dobře. Tak já Ti to prozradím. Už zase něco potřebuju. Tak jsem preventivně začal mazáním medu :-)))
A o chodících encyklopediích nevyprávěj. I já některé z nich potkal. Hrozný je, že nikoli v kavárně, či jiném důstojném fóru, jak by se k jejich ctihodným šedinám slušelo, ale (ó hrůza) v tak nedůstojném prostředí, jako pod skálou, na štandu či na kopci. Z toho, že já se podobným místům snažím vyhýbat, je zřejmé, že se na nich vyskutují častěji než já.
Teda med umíš mazat opravdu skvěle, jsem od toho celej upatlanej. Jen jestli po tom medu nepřijde peří a kláda :-)).
Ale ty metodický vobrázky ti naskenuju i bez toho medu, fakt.
Na začátku je Mahavishnu Orchestra Johna Mc Laughlina z prvního alba The Inner Mounting Flame z roku 1971, čili poněkud obstarožnější, než onen výstup. Aby se to vyrovnalo, je konec filmu doprovázen hudbou z CD Thick skupiny Scotta Hendersona a Garyho Willise Tribal Tech z roku 1999.
Pěkný článek o parádní věži. Jen pár poznámek: hvězdičkovykřičníková Weswand za VIIIc není tak hrozná a ten vykřičník je tam zbytečně. Dá se dobře odsmyčkovat, ale ta hvězda je určitě na místě. V závěrečném sokolu u Bergkamaradenweg za VIIIa se dají obhodit 2 hroty, takže se člověk trochu uklidní. Závěrečný komín je ovšem opět sólo.
Za zmínku určitě ještě stojí *Riesenwarze RP Xa, ale o tom by měl spíš napsat něco Jarda Maršík.
S přáním, aby bylo více takovejch článků o saských turmech zdraví Jehla
Nazdar Petře, moc hezký článek. Musím říct, že si mi Turm vyfoukl přímo z lopaty, ale lepčí bych to nenapsal a určitě se pod ním budou zjara tlačit české davy. Už tedy jen trošku doplním.
Turm je výborné místo na chladnější slunečné dny, protože se do něj opírá slunce a vytváří takové to příjemné teplo u stěny. Jen nesmí foukat, to se tam pro změnu nedá vydržet.
Heile Welt. Nádherná cesta. Tvůj popis jejího dobývání přesně odpovídá pocitům, které jsem měl, když jsem ji na konci osmdesátých let lezl s tátou. Těžké jemné kolem pátého. Strach z dolezu k šestému a šílený rajbasový vršek ne zrovna nevysoko nad kruhem. Jestli tam tehdy někdo spadl, musel být rozený letec. Mně se ten dolez tehdy zdařil, ale zanechal ty nejhorší vzpomínky. Na tvém popisu je také poučné, jak jsme tenkrát lezli. Dodnes si vybavuju ten pocit bezpečí, když jsem si skoro ke každému kruhu dobral tátu, aby seděl pěkně kousek pode mnou při té hrůzyplné pouti vzhůru do neznáma. Jak moc jiný je dněšní přístup, kdy jsem před dvěma týdny ukázal Jehlovi, kudy to vede, zatajil mu své vzpomínky na dolez a on to přeběhl OS. Inu, časy se mění.
Westwand. Jehlova poznámka o tom vykřičníku je naše společná myšlenka. Od prvního kruhu jsem to lezl lehce vlevo vzhůru a ne obloukem zprava jak radíš ty. O tom jsem nevěděl. Pravda je, že na VIIIc mi ty kroky přišly nějak těžký. Možná proto mi už zbytek cesty nepřipadal náročný ani psychicky, takže ten vykřičník na místě je. Zvlášť s ohledem na ty nebohé obratle. Lezli jsme ale spoustu cest bez něj a nebezpečí se v nich skrývalo více.
Dolez k prvnímu kruhu Bergkameradenweg je opravdu nejištěný.
Napravo od Berg... vede impozantní desítka Riesenwarze. Tedy IXc RP Xa. Porcelán k prvnímu i ke druhému. Pak pohoda, Těžké kolem čtvrtého a pátého kruhu. Dolez k šestému přes kyz o velikosti menšího balkonu je výjimečný zážitek, zrovna tak jako odlez od šestého do žlábku. Ten se dá odstavět, ale čistě je to hodně silové a těžké lezení. Je třeba se do žlábku dostat rukama a pak se orientovat i na stěnku vpravo od něj.
Sasku zdar.
"Obloukem zprava" byla moje poznámka, pramenící ze zkušenosti vlastní a ze zkušeností mých
předchůdců (Richter, Knabe, Zabilka, Arnold...). Naposled jsem tam byl koncem sedmdesátých s bry Weingartly, a nikoho z nás ani nenapadlo to zkusit
od kruhu vlevo či přímo. Inu - časy se mění...
No paráda, nebyl jsem týden u svého PC a jejda co se nestalo - konečně se nám rozepsali naši sasští matadoři o krajině svého mládí (a nejen jeho)!
Parádní starý fotečky a veselé příběhy. Jenom jsi mě trochu Pětře naštval! Chtěl jsem na neděli sice vyrazit do Schmilky, ale na opačnou stranu k Lole. Teď ale po přelousknutí tvýho krásnýho vzpomínání neodolám a holt musím zahnout doleva a mastit pod Turm a něco si rychle vysádlit!
Na Heile Weltu mě dycky dostával už ten, na němčinu nezvykle zvukomalebný název. Jinak souhlas s Jardou - nad posledním kruhem nepadat, nee!
Zítra si ale spíš dám něco lehčejšího, nejvíc se mi asi líbila Bergkamaraden, kde ke kruhu je to to pravý nejištěný Sasko! (a bohužel i dolezový komínek od Südwandu je to pravý Sasko.) Možná zkusím i Lorenztürmer, protože mám dojem, že jsem tam ještě nedávno viděl druhý kruh (dodatečně přidaný) pod úzkou u výlezový spárky. Mrknu a poreferuju. A do třetice si nalezu do Tvého hříchu mládí, který jsem po hříchu ještě nelezl. Zkusím a samozřejmě zkrytizuju!
A souhlas s ostatními - piš častěji, je to potěcha!
Hoj Houmy.
tak především díky Jardovi za doplnění cesty Riesenwarze a doplněk k Westwandu. Já jsem Westwand nelezl a jak správně píše Vašek Širl, přidal jsem jeho tip jak od prvního kruhu. Vaškova poznámka je také o pahýlu druhého kruhu u Lorenztürmerweg - stav z května toho roku. Za mých mladých let tam druhý kruh býval.
Diagonála je v porovnání s ostatními cetami na Turmu ptákovina, protože vlastně vede do nikam, ale člověk má holt od přírody trošku jiný vztah k věcem, do kterých je namočený, že :-). Tak klidně kritizuj. Třeba se ti bude líbit, i když nevede na vrchol. a pokud ne, tak sorry. Jo, a podívej se do knihy, jestli má ještě číslované přelezy, jestli můžů poprosit.
Omlouvám Jardovi se za vyfouknutí tématu :-). Už jsem to měl napsaný skoro půl roku a říkal jsem si, že už bych to konečně měl k tomu filmu dát.
Tak jsem se nakonec na Turm nedostal, zkejsnul jsem mezi Bussarem a Fluchtwandem, za jeden den sem toho moc nestihl. Ale asi máš pravdu s tím pahýlem , Vaška sem si přečetl někdy v červnu ve vrcholovce, takže jsem očitý svědek jeho hrdinských činů! Na tu Diagonálu se začínám těšit a pokud budu do stovky, tak asi zpychnu...
Jinak čerstvý zážitek ze Schmilky - krásný počasí, mraky německých turistů (jako ostatně vždy a za každého počasí), skoro žádní němečtí lezci, zato na Bussaru se sešlo hned 9 čecháčků. A o to pikantnější, že součet jejich věků byl něco kolem 500 let! (tací kmeti jako Yeťák z HoSoHoPo, tři šediví pardálové z Hejnic atd). Že by Schmilka byla zase, alespoň občas českou arénou?
Písku zdar, Houmy.