Take čím začít? Máme v podstatě neomezený prostor, take se vyhneme takovému tomu schématu historie, poloha, přístup, seznam cest, ubytování, stravování atd. Kadý týden si zaskočíme někam jinam a je na Vás, co na to řeknete.
V Sasku lezou sasíci. V podstatě je to takový ústav pro chorobomyslné a z toho se musí vycházet pri hodnocení zdejích cest. Více ne jinde se tu vyplatí nespoléhat se pouze na informace z průvodce. Kadou cestu provází pověst, o které je dobré něco vědět. Vyhnete se tak dobývání cest, které nikdy nikdo poctivě nepřelezl a předevím se vyhnete situaci, kdy vae milovaná tělesná schránka neschopná pohybu visí ve stěně v místě, které je od posledního jitění dále nez matička země. Přitom nemám na mysli jen cesty s vyí obtíností, nebo pověst a vzhled některých pětek je tak děsivá, ze jejich přelezení vám zajistí výstup roku minimálně ve vaem oddíle.
Jetě ne navtívíte nějaké vápno, zjistíte si v průvodci, e je tam třeba 100 cest. Víte, e alespoň tři čtvrtiny z nich jsou k lezení. Před odletem do Saska napočítáte 100 cest a z nich bude zajímavých deset. Někde více, někde méně. Ale pozor! Kvůli těmto liniím stojí za to ít!
Vdycky jsem byl velmi choulostivej na vzdálenosti kruhů, a celkovou děsivost odjitění cesty. Navíc doma člověk přeleze a 8 cest (někdo moná i víc) za den, kdeto odtamtud si stejný počet přivezete za 2-3 dny.
A přesto mě to tam táhne kadý rok znovu a znovu. Snad proto, e lezení v Sasku pro mě nikdy nebylo o nějakých číslech obtínosti, ale hlavně o podstatě překonávání sebe sama.
Asi sem měl těstí, e mě tam před 10ti lety vzala banda kolem Lukyho. No a ty správný cesty mi v dalích mých výpadech do Saska ukázali právě specialisti Maríkovci. Díky