"Plán střihnout si v jeden den skialp v našich nejvyšších horách a lezení ve Skaláku mi zrál v hlavě pěkně dlouho. Nakonec na něj došlo až minulý týden, kdy jsme se s Kerličkou rozhodli užít si poslední sníh i vyhřáté pískovcové stěny. Jak tahle naše patálie dopadla? To se dočtete níže!
Na tuleních pásech
Přichází ráno dne s velkým „D“. Pásy zmateně leští ledové plotny medvědínské sjezdovky. Je zima, kterou navíc umocňuje svěží severák. Ideální budíček pro moji ospalou palici. Kerlička přidává do kroku, je na čase pohnout.
Cestu známe, oba jsme ji proběhli již nesčetněkrát. Medvědín, Svinské louže, Šmídovka, Vrbatka a dál na Harrachovy kameny. Dnes je to ale trochu jiné. Ten umouněný jarní sníh si tak nějak víc užívám a co chvíli vyhlížím do dálky za Kotel.
U kamenů sundáváme pásy a frčíme přes Kotelské sedlo na Dvoračky. Pod sedlem zima znatelně ztrácí na síle. Pravda, však tomu taky letos moc nedala. Kličkujeme po úzkém vysněženém chodníčku. Na sjezdovce pod Dvoračkami vyřízneme několik posledních obloučků a najedeme na Vlčí cestu. Chvíle bruslení a lyže musí definitivně na batoh. Sbíháme v lyžákách až na františkovskou silnici.
Hezky v tempu svěžím jarem
Konečně zahazujeme skialpové propriety a jako mávnutím hůlky se měníme v běžce. Svalíme se z prudkého kopce a probíháme malebným Stromkovickým údolíčkem. Jizeru zdoláváme po starém železničním mostě. Dál to hrneme do Roprachtic a k rozhledně U Borovice. Do zad nás tlačí čarokrásné panorama zasněžených Krkonoš. Před sebou máme na dlani Trosky, Ještěd, Bezděz… Požehnaný to kraj.
Pohodový seběh do Semil pročísne informace o tom, že nějaký opeřenec zahnízdil na Majáku. Původní plán zakončit naše putování právě na dominantě Českého ráje bere za své. Naštěstí výběh na pojizerský Mount Everest, tedy Kozákov, se celkem táhne a dává nám možnost nastalou situaci dostatečně prošpekulovat.
Blíží se Velikonoce, tak proč se symbolicky nevyškrábat na Velikonoční věž? Rychlé studium online průvodce dává tušit hezké lezení. Teď už jen někde opatřit alespoň základní vercajk a svět bude znovu krásný a bez chyby. Na Maják jsme přece jen plánovali vylézt sólo…
Z Kozákova sletíme do rozkvetlých sadů, ze kterých je to do věží „co by kamenem dohodil“... Několik organizačních telefonů a v Karlovicích vyměňuji běžeckou vestu za lezecký kletr, se kterým klušu vstříc skalám.
Lezení po stopách mistrů
Jsme tady. Natočeno máme 50 km za 5:55 hod. Před námi se tyčí pohledná Velikonoční věž. Chvíli zmateně pobíhám okolo a snažím se najít nějakou „běžeckou“ linku k vrcholu. Bohužel se mi to nedaří. Do oka mi nakonec padá Jihozápadní cesta VII. Když si ještě nastuduji, že se jedná o linii z dílny akademického sochaře Valeriana Karouška, je rozhodnuto.
Lezecké přezbrojení jde dobře až do chvíle, kdy zjišťuji, že mi chybí jedna lezečka. Naštěstí mi kamarádka půjčuje svou. Mám ji o dost menší a noha mě v ní pekelně bolí, to však kompenzuje fakt, že se jedná o La Sportivu. Jist si neomylností svého kroku začínám vzlínat. Lezu upachtěně, křečovitě žmoulám chyty, zaplétám podivuhodné smyčky, i přesto však nakonec stojím na vrcholu. Kerlička cestu vyleze raz dva, a tak brzy spokojeně sledujeme Skalácké panorama… Je to prostě ráj…
Ranní skialpování
Špindlerův Mlýn – Medvědín – Šmídova vyhlídka – Vrbatova bouda – Harrachovy kameny – Kotelské sedlo – Dvoračky – Rozcestí Pod Vlčím hřebenem
Vzdálenost: cca 11 km | Čas: 1:30
První etapa patřila lyžím. Já prohnal osvědčené Fischer TransAlp 82 Carbon osazené vázáním Plum Pika, které jsou i přes nízkou váhu natolik tuhé, že jsem si na nich troufnul i do nejstrmějších tatranských žlabů. Na nohy jsem si natáhl lyžáky Fischer Traverse, lehké a přitom tuhé botky, které mají rozsah pohybu v kloubu až 80°. Kája zvolila minimalistický závodní set složený z bot La Sportiva Raceborg, lyží La Sportiva Gara Aero LS 70 a vázání Plum Race 99 o hmotnosti páru pouhých 198 g. Tahle kombinace je tak lehounká, že s ní na kopec vyběhnete raz dva.
Dopolední běh
Rozcestí Pod Vlčím hřebenem – Rezek – Stromkovice – Hradsko – Roprachtice – Semily – Kozákov – Karlovice – Skalák
Vzdálenost: 40 km | Čas: 4:30
Na běžeckou část jsem obul La Sportiva Ultra Raptor, skvělé univerzálky, které se nezaleknou žádného terénu a poskytnou dostatečnou oporu a komfort i na dlouhých tratích. Sváču a pití jsem strčil do běžecké vesty La Sportiva Trail Vest. Ta pojme vše potřebné a nijak neomezuje v pohybu. Kerlička si na sebe oblékla triko La Sportiva Move T-Shirt z pružného a zároveň vzdušného materiálu, které je navíc osazeno prodyšnými panely v podpaží. Když začalo foukat, natáhla si lehkou membránovou bundu La Sportiva Run Jacket. Ta váží pouhých 150 g a po sbalení zabere jen minimum místa. Na nohy nazula boty La Sportiva Lycan, které díky dobrému tlumení a široké špici zaručí pohodlí i při několikahodinových výbězích.
Odpolední lezení
Jihozápadní cesta VII, Velikonoční věž, Hruboskalsko, Český ráj | Karel Cerman, Valerián Karoušek, 7. června 1953
Dnes je prý moderní nosit každou lezečku jinou, tak jsem si na jednu nohu natáhl La Sportiva Skwama a na druhou zase Miura Women téže značky. Pravda, ne zrovna úmyslně. Při lezení jsme krom lana a další výstroje spoléhali na vybavení české provenience, třeba sedáky Rock Empire 3B Slight a expresky Rock Empire Rock Pack Racer P16."