Lezec - Zpravodaj

Jiří Taxis Svoboda - PAMĚTI

Vypadá to, že horolezecké vzpomínky jsou stále v kurzu. Po beznadějně rozebraných "Pískařích" Bohouše Sýkory a knize "Hrdě, tvrdě, mazaně" od Lucky Novákové, se odhodlal Pavel Lisák (nakladatelství JUKO) k odvážnému činu. Poměrně
velkým nákladem a ve velmi pěkné kvalitě vydal Taxisovy paměti.

Je sice pravda, že náklad kompletně zainvestoval Standa Lukavský - Cikán, ale nejspíš na tom nezbohatne. Pravidelným návštěvníkům Ostrova asi není Taxise třeba představovat, už řadu let tam tráví každý rok, trochu jako bezdomovec, více než půl roku. Byl to sice vždy jen zcela průměrný lezec, ale celý svůj život nevěnoval prakticky ničemu jinému, než lezení. Je pravda, že občas knížka připomíná spíše lezecký deníček, ale minimálně spousta pamětníků si ji s chutí přečte.

obálka

Paměti

Autor: Jiří Taxis Svoboda
Vydavetel: Juko
Rok: 2014, 1. vydání
Formát: A5, vázaná, 183 stran
ISBN: 978-80-86213-55-2
Doporučená cena 240 Kč.
V prodeji jsou v KIWI, JUKO, Lezec atd.

obálka2

Drážďanská na Skříň, Dolní Žleb
foto Petr Schnabl

Drážďanská na Skříň, Dolní Žleb
foto Petr Schnabl

Hláska - Andělova stěna, traverz
foto Petr Schnabl

Prachovská jehla, Havlíkova cesta
foto Karel Vlček

Prachovská jehla
foto Karel Vlček

PeS [úpravy]

11:36 15.01.2015

Komentáře

...

nové příspěvky

Nový komentář

parada	13:47:52 15.01.2015
S Taxisem jsem hral nekolik sachovych partii v Ostrovske hospode a vypravet umel, takze na knizku se tesim a autora timto zdravim.
JirkaMaly	odpovědět

Taxis je velký vyprávěč	17:14:39 15.01.2015
Jen málokdo dovede zaujmout vyprávěním, jako Taxis.Škoda, že nevyužil svůj talent v mediích. Docela bych si jej dovedl představit, jak v rádiu dětem předčítá pohádky. Když jsme spolu jeli z Prahy k nám do Říčan vlakem, aby si u mne vybral pár fotek pro tuto knihu, vyprávěl a gestikuloval tak, že ho poslouchal celý vagón.
Ivo Petřík	odpovědět

Tak jsem paměti celé opravdu přečetl.	16:27:11 17.01.2015
Nahlédnete-li do knihy, rychle pochopíte proč. Ono je to vlastně taky hodně o mě a mnoha kamarádech mé generace. S Taxisem jsem lezl velmi často od roku 1965 až do jeho emigrace v roce 1980, tj. dlouhých 15 let. No není to zrovna pan spisovatel, ale obdivuji ho, že stejně jako třeba Cikán, nebo Bělina si celý život vedl lezecký deníček. To já bohužel ne a tak jsou v poslední době mojí oblíbenou četbou nascanované historické vrcholové knížky. Každou chvíli žasnu, co a hlavně s kým jsem kdy a kde lezl. Taxis se původně vlastně pokoušel své lezecké deníčky vydat jako paměti. To mu naštěstí nakladatel Pavel Lisák a korektor Standa Lukavský Cikán zatrhli, ale přesto toho tam spoustu propašoval. Taxis byl většinou spíš jistič a tak mu některé úseky, které lezl jako první, až tak moc nevěřím. Konkrétně ty, které jsem lezl s ním. No jo ale, já deníky nemám a prd si pamatuji. Tak třeba to opravdu bylo tak, jak popisuje. V pamětech je spousta historek z lezení, jeho života i práce. Většinou mohu potvrdit, že se opravdu přihodily, ale často trochu jinak než popisuje. To je logické, tady už nejspíš nečerpal z deníků, ale z paměti. Ale po 50-ti letech ty vzpomínky vypadají často úplně jinak. Taxisovi vzpomínky jsou zajímavé také jako obrázek života horolezecké komunity za totáče. Taxis díky svému původu nemohl nic studovat, ale nakonec měl kliku, že se dostal mezi partu kolem Fučíkárny, která se živila výškařinou. Podobné práce ale předpokládaly pevnější vůli, aby člověk, díky volnějšímu pracovnímu režimu a slušným výdělkům příliš nezpustl a moc nezvlčil. To se Taxisovi moc nedařilo. Než pochopil, že jedinou jeho šancí je absolutní doživotní abstinence, tak málem skončil na úplném dně. Jako spolulezec byl proto často dóóóst nespolehlivý. Nebyl moc rodinný typ, navíc neskutečný sukničkář. Měl v sobě něco podobného, jako Yeťák. Taky si nedovedl představit víkend bez lezení, nebo podobné zábavy. Ještě dnes jako 73-ti letý důchodce žije celé jaro, léto a podzim ve skalách. Nejčastěji bydlí jako bezdomovec v opuštěné chatce v Ostrově, bez elektřiny a vody. A téměř neustále leze, často sám. Domů, někam k Plzni, jezdí jenom na zimu. Takže jsou tam nějaké chyby, ale nevadí. Přečtěte si to, docela to stojí za to. Je to čtivé. Dozvíte se o lidech, které jste znali, nebo alespoň jste znali jejich jména, hodně zajímavého. A hlavně, se dozvíte, co jsme vyváděli, když jsme byli mladí.
PeS (Petl)	odpovědět

	Re: Tak jsem paměti celé opravdu přečetl.	22:00:49 17.01.2015
	Děkuju za upoutávku i za "recenzi". Úplně jsem na tu knížku dostal chuť.
	P(iškot).	odpovědět

	Re: Tak jsem paměti celé opravdu přečetl.	14:06:31 18.01.2015
	Na knihu se těším. Lezecký vyprávění jsou skvělá věc.
	Steve	odpovědět

Fotky	16:38:21 20.01.2015
krásný fotky
Arab a jeho dělo	odpovědět

	Re: Fotky	17:30:58 21.01.2015
	Taxis nebydli tak uplne spatne.vegeti v pplorozpadlim baraku pred pekarnou.ma tam docela dobry bydleni.
	gorbi	odpovědět

Taxis	14:39:00 24.01.2015
Jirko, již se nemohu dočkat na pondělí(je sobota) a poběžím do Jungmanky do KIWI pro knížku. Dík. Ahoj Ferda
Ferda Platil	odpovědět

Taxis	09:20:49 31.01.2015
Toho chlapíka jsme potkali na Sněžníku, kde sám oblejzal bouldery kolem rozhledny. Jeho vyprávění bylo příjemnou tečkou za prolezeným dnem. Jeho vitalita a přístup k "věci" je přinejmenším inspirativní. Na knihu se těším.
Svinčo	odpovědět

Taxisova lezecká pouť	16:05:30 06.02.2015
Taxisovy Paměti opravdu stojí za přečtení. Dýchly na mě staré časy (taky jsme začínali v keckách), atmosféra starých lezeckých hospod na Valdštejně, U Kohoutků... Ač se tváří jako lezecký deník, je to kniha o lásce k lezení a k lidem kolem skal. Ožily pro mě znovu mnohé známé i zapomenuté tváře. Lezení pamatuju aktivně až od 70-tých let, a vím, že vylézt tehdy občas nějaký to céčko, byť třeba častěji na druhým, nebyla vizitka průměrného lezce. Jirka se v knížce určitě nevytahuje, to by ani nebyl on, má velkou lezeckou pokoru, vždy raději pochválí druhého než sebe. Protože je to dlouhá léta můj blízký přítel a spolulezec, vím, že o tom co vylezl nelže. Jeho lezecká kariéra se nezastavila v žádném rozumném věku, v 50 letech s přehledem vylezl (na druhém) Údolního Kápla, v 65-letech s náma ještě elegantně vylezl Cestu Kosmonautů na Orla, Čihulovy sokolíky na Rektorky... a bylo toho mnohem víc. Jeho poslední sezóna - loňská mu přinesla osobní rekord v počtu vylezených cest - 661 - samozřejmě většinou lehčích, zato v 73 letech. Pro tohle všechno je to pro mě suma sumárum lezec velikej. A hlavně tou láskou ke skalám. Neboť lezení není jen sport. Tak ještě mnoho hezkých cest, Jiří, a doufám, že i nějakou zase spolu. Těším se Ivan.
Ivan Bukvic	odpovědět

taxis	23:20:59 08.04.2015
dobrá reklama na knížku, hned jsem objednal, nyní jednim dechem jsem přečetl, byl, je to extramagor, skvělá inspirace, hodnota ducha převažuje nad hodnotou materiální, uplně mu ty prožitky závidím, ty mu nikdy nikdo nesebere, asi trochu růžovější, psáno s časovým odstupem, něco jako hospodský vzpomínky na zelenou pakárnu, gratuluji autorovi, zakládám do knihovny hnedka vedle bible a modrého průvodčíka po Bíletálu :-)
pavel	odpovědět