Budu popisovat skalkařské oblasti, které jsem navštívil se svojí přítelkyní a občas i s pár kámošema, při našem čtyřměsíčním putování po těchto oblastech. Na NZ jsme přiletěli někdy na začátku listopadu 2003, po hrozné dvoudenní
cestě jsme se vyspali v BACK PACKERU a protože byla neděle
vyrazili jsme kupovat auto v Aucklandu na tamní Car fair ve
čtvrti Ellerslie. Je to zaručeně největší trh s autama a my tam
nakonec koupili malou Hondu civic shuttle, ve které jsme vesele
bydleli celý náš pobyt a která z nás cucala penízky jak se jen
dalo. O koupi a prodeji auta to je na celou knížku a tak jen
stručně. Na cestování nekupujte auto dražší než kolem 1000 NZD ( až
budete auto kupovat budete si myslet, že to snad ani nejde, ale až ho
budete prodávat jen opravdu těžko se ho zbavíte dráž ) V Aucklandu
je kupa trhů s autama a na nákup je asi jedno kde to koupíte, na
prodej doporučuju již zmíněný trh. Nastěhovali jsme věci do auta a
okamžitě vyrazili za lezením. Od té doby jsme už nezaplatili za spaní
ani dolar. Jestli v nějaké oblasti nepopíšu kde jsme spali, tak
je to proto že jsme spali někde kde to není moc povoleno, anebo u
hodných lidí kterých tam asi sami potkáte hodně a záleží jen na vás
jestli i vám ukážou Kiwíci svoji obrovskou pohostinnost. Jedna rada
kterou jsem dostal před odjezdem a stála za to zní: až ti budou ti
KIWI něco nabízet nikdy neodmítej. A teď už k lezení. Stručně se
dají oblasti rozdělit na severní a jižní ostrov. Na severním toho moc
není a docela nám to dalo zabrat, najít něco co stálo za to. Hledali
jsme totiž podle popisu který jsme stáhli z internetu a stál za
… Jestli budete chtít opravdu lézt tak si stejně koupíte
průvodce a to co píšu já by vám mělo jen naznačit co kde můžete
čekat. Jediný lezecký průvodec který si myslím, že má cenu kupovat je
ten na celý jižní ostrov od Ivana Vostinare (joo je to čech) a touto
dobou by se měl asi vydávat nový. Starej se sehnat už nedá jedině, že
by vám ho někdo hodný na NZ půjčil jako se to poštěstilo nám.
Severní ostrov:
Ti Point
Perfektní
oblast pro aklimatizaci. Je tam sice maximálně 20 cest obtížnosti
15-22 (budu používat Australskou klasifikaci) ale všecko
s hvězdičkou. Většinou nýty, na spáry jsou potřeba frendy.
Lezení i když lehčí je krásný, ryby v moři berou, nečekaně se dá
hupsnout i do moře, a kdo nikdy nejedl kraba ať si ho právě tady
udělá v ešusu. No právě tady jsme se dali za pár dní dokupy po
dlouhé cestě.
Je to asi 60 km
z Aucklandu na sever (doporučuju si taky sehnat dobrej
autoatlas). Ve městě Warkwort odbočte z hlavní na Omahu a v půli
cesty odbočte doleva na Ti Point. Dojedete až k moři kde
parkujou nějaký rybářský lodě co vozí turisty a tady zaparkujete.
Odtud běžte po turistický cestě za záchodkama asi 35 min podél
pobřeží krásnou přírodou a nemůžete to minout. Se spaním to je horší.
Ale jestli budete chodit spát až se setmí a vstávat brzo ráno
ušetříte si hromadu starostí.
Mititai
Cestou
sem jsme potkali ještě pár skalek, ale buď to bylo pár kamenů přímo
ve vilový čtvrti nebo na tom byl zákaz lézt.Mititai je jedno
z nejhnusnějších lezení v mým životě a to miluji lezení
na Dubských skalách. Kámoši co nelezou špatně to zapytlili a
když jsem prováděl velký traverz pod převisem ( 30 m ) záviděl jsem
jim. Sračky … žádný nejty ani na štandech. Spolulezec spadnul
pod prvním převískem do dvou frendů ve stropový spáře a ve skále
zůstaly jen koleje od traktoru a on seděl u mě na polici. V nějakých
papírech píšou okolo patnácti vícedýlkových cest (2-4 délky) a lehčí.
Můj názor je, že to byla po týdnu cestování konečně nějaká skála a
ještě veliká. Ale podruhé by mě na ni nikdo nedostal. Hodně se to
podobá nějaký sypavý cestě na Tre Cime v Itálii. Prostě jiný pád
než na polici je podlaha. V druhý půlce poslední délky se
dokonce ukázaly nýty. Tak to je třeba teď lepší ale moc tomu
nevěřím.
Najdete to cestou z Dargavillu před Mititai po
levý straně, uvidíte stolovou horu s nějakým sloupem na vršku.
Na křižovatce před ní doleva a pak nějakou polňačkou pod kopec. Na
spaní tam je docela klidnej plácek.
Pio Pio
Dál na jih jsme
zavítali do oblasti poblíž Te Kuiti. Je to útes cca 100 m vysoký a
200 m dlouhý. Cest je tady tak šedesát většinou s vlastním
jištěním. Skály patří farmáři a proto je nutné zajít si pro povolení
majitele. My v této oblasti pro špatné počasí nelezli.
Wharepapa South
Největší a asi
jediná opravdu pěkná oblast na severním ostrově. Skládá se asi z pěti
sektorů roztroušených po okolních farmách. Proto je v některých
nutné se zapsat do návštěvní knihy. Ale lepší je než začnete lézt
zajít si do horolezecký kavárny, vinárny a krámku dohromady, tamní
chlápek vám ochotně poradí a bude mít docela radost, když mu řeknete,
že jste třeba Švýcaři. (to se jen každýho, kdo mluví trosku jinak ptá
jestli není Švýcar). Oznámí vám něco v tom smyslu, že když mu
řeknete můžete v klidu jít za lezením kam chcete a nekecá. Jen to jde
i bez něj ale na-poprvé se to opravdu těžko hledá. My se ho ptali
dvakrát.
V této oblasti má být něco okolo 500 překrásných cest a
opravdu tak 90% všeho co jsem lezl mělo hvězdičku. Je to celkem
neoklouzané vápno a leze se po dírách. Čím těžší cesta tím menší
dírky. Obtížnost 13 – 28 ale myslím že měkčí klasifikace. Vše
je opravdu zajištěné až přejištěné.
Najdete to na cestě z Hamiltonu,
na Te Awamutu pak pokračujte kousek na Kihikihi a tam odbočte vlevo
na Parawera, v Paraweře vpravo a asi za 7 km jste ve Wharepapě
v kavárně. Na spaní tam je farma, ve který dokonce tahají nějaký
blázny na skály a ti jim za to platí. ( Prý to je i u nás). Mají
slušný ceny.
Whanganui Bay
Tadle oblast je
nazývána mekou Zélandského lezení. A myslím jestli má něco společného
s naší mekou Ádrem, tak to že se pěkné lezení opravdu těžko
hledá. Klasifikace tvrdší a materiál měkčí, no kecal bych, ale
naběhnul sem si v pěknejch sračkách. Prostě sem chtěl dobýt
nějakou dominantní stěnu a bez průvodce se z toho vyklubalo
pěkný zelený a solivý maso. Jinak je tady dost spár (jen je potřeba
mít něco frendů), a fakt hodně onejtovaných cest, musí se ale hóóódně
hledat. Rozhodně stojí tato oblast za návštěvu i když se tady platí
cca 4 NZD/člověk (dokonce i my čekali, že budeme platit, jenže nám
odpustili vstup protože byly vánoce). Je to totiž na pozemku Maorské
rezervace a leze se přímo z nádherný pláže. Cest tu mají od
slyšení cca 300 od 13 – 28, ale s cestami nad 24 (6c+/7a)
to tu je ??? protože na severním ostrově to nikdo neleze a tak si to
myslej, že by to tak mohlo bejt.
Teď to podstatný, najdete to na
západním břehu jezera Taupo. Pojedete po silnici 32 a potkáte nějakou
ušmudlanou poštovní schránku s nápisem Whanganui Bay, odbočíte a
pojedete okolo nějaký stodoly a baráku stříhačů ovcí, prostě skrz
farmu cca 4 km. Joo pravidlo pro pohyb na farmách – brány od
ohrad nechávejte ve stavu v jakém jste k nim přijeli.
Pojedete docela drsnou cestou a až se objevíte na plácku za kterým je
sešup dolů tak tam zaparkujte jestli nemáte 4WD. Odtud se jde tak 40
min až na pláž kde se dá domluvit spaní v kempu.
To je o skálolezectví
na tomhle ostrově vše, ještě se dá volný čas trávit chozením po
krásných sopkách vysokých cca 2700m. A jestli vám bude někdo povídat
o další pěkné oblasti berte ho s velikananánskou rezervou.
Hlavně si nemalujte lezení u Wellingtonu a radši si zamluvte trajekt
ať už jste honem na podle mě hezčím jižním ostrově.
... pokračování příště