Dokonce tam udělali i prvovýstup. Hned jsme se tam s Léňou vydali. Po zaplacení osmi eur jsme vyjeli na parkoviště k restauraci Schönblick a za 30 minut jsme se dostali na hranu skal. A tam jsme slanili 100 m do lezeckého ráje. Byl konec října a na nás čekaly slunečné převislé, kolmé i položené kompaktní stěny, které končí v nedohlednu. Hned jsem si říkal: "Tak to je nářez!", Huberové tu maji 8b+ skoro po vlastním a nejlehčí cesty začínají na 6+, ale možnosti prvovýstupů - to se jen tak nevidí. Vylezli jsme dvě cesty, které se nám moc líbily, a hned další víkend jsem se vrátil - jasně, že už s mou vrtačkou.
Urlkopf
foto by © archiv Karešák
Lezci jsou líní chodit, takže jsem vybral hned další stěnu za centrálkou
Urlkopf, cca 100 m před
Indianer.
Léňa ve druhé délce
foto by © archiv Karešák
Léňa ve druhé délce
foto by © archiv Karešák
Nejtěžší krok třetí délky
foto by © archiv Karešák
Čárkování čtvrté
foto by © archiv Karešák
Po navrtání první délky odspodu, která je nakonec i nejtěžší, mé srdce bilo blahem - zcela tvrdá kompaktní lehce převislá stěna po lištách. Po sedmnácti nýtech jsem dal řetěz, avšak na RP již nezbyla síla.
Do Loferu jsme se s Léňou vrátili na konci listopadu a díky ideálním podmínkám se RPéčko povedlo hned - 35 m za 8a.
Po odtání sněhu (což je díky nadmořské výšce na konci května) jsem se s kamarádem Pavlem vrátil a cestu jsme dovrtali. Nazvali jsme ji "
ARMIN".
Čtvtá délka
foto by © archiv Karešák
Cesta nápis
foto by © archiv Karešák
Pája v První délce
foto by © archiv Karešák
Říkal jsem si, že bych udělal cestu ještě tzv. "pro lidi", která se bude lízt víc. Po vrtání na Sardošce jsme se vydali zpět do Loferu s mým parťákem Slávou. Sláva - kmotr a čistič, se kterým jsem udělal určitě 90% cest, byla záruka rychlosti a vyjímečné kvality. Vstávání v pět. S batohem plným baterek, nýtů a řetězů jsme šli hledat přístup k boltování seshora. Po dvou hodinovém prodíráním se klečí jsme konečně začali s vrtáním. Čtyři baterky - tzn. cca třicet děr. Dostali jsme se za půlku, slanili dolů a půlku cesty přelezli RP. Druhý den jsme pokračovali, cestu dodělali a přelezli.
Na závěr jsme se ještě donutili k vytvoření prozatím alespoň ústupové cesty k autu a jeli spokojení domů. Cesta má pět délek – první čtyři cca za 6c a poslední za 4. Nazvali jsme ji "
LÉŇA" - ta si tam pak se mnou ještě užila.
Léňa v cestě “Léňa”
foto by © archiv Karešák
Před čtrnácti dny mi bohužel EMG opět potvrdilo syndrom karpálního tunelu. Filip oznámil den operace a já ještě neměl "ARMINA" na RP. Hned další víkend jsem tam chtěl jet, ale předpověď byla šílená. Hezky mělo být jen v pondělí. To znamenalo jediné možné řešení - pondělí je den D s obavami zda skála za noc uschne. Už při slanění jsme viděli, že poslední délka je "total durch", role toaleťáku ani maglajz moc nepomáhaly. Slanili jsme k druhé délce, kterou Léňa dala RP a ohodnotili ji za 7b. Najednou se zatáhlo a zima bylo slabé slovo. Další délku jsem po zahřívání padesáti poskoky na štandu v kolmé stěně vylezl. Dal jsem ji za 7c, ale vím, že klíčový chyt bere ve větším horku o dost hůře. Poslední mokrá délka téměř uschla, vysvitlo opět slunce a oteplilo se. Po smeknutí a pádu následoval další a pro mě asi lepší způsob řešení klíčového místa a je to tam! Možná to bude lehčí než 7c+, uvidím až po dalším přelezu. Šťastný odjíždím a těším se, že po uzdravení uděláme další novou cestu vedle, asi opět lehčí. Mám radost, když to je dostupné více lezcům... :-)
Já, Léňa a Jaro
foto by © archiv Karešák
Káťa,Sláva a já
foto by © archiv Karešák
Děkuji, Léňo, Slávo, Pájo a Jaro, bez Vás bych neměl o čem psát.
Zdroje:
Topo cest najdete na
27crags
Karešák
České stránky o Loferu:
www.lofer.cz