zůčastnění: Ondra, Valli, Maťo a Vojta
pátek 6.4. 2007
příjezd
Sraz naplánovaný na 6:00 vyšel dobře. Po naložení veškerého proviantu do nízkonákladového vozidla SKODA OCTAVIA jsme se jen zastavili pro Vojtovy pohorky a vyrazili směr České Budějovice - Horní Dvořiště - Linz - Gmunden - Bad Ischl - Gosau. Po 5-ti hodinách a několika málo minutách zastavujeme na parkovišti u Gosau See (920m).
Parkoviště u Gosausee (autor: M. Bachura)
Na slunkem rozpáleném asfaltu balíme věci do batohů a konzumujeme
první sadu řízků. Výhled na Dachstein je dechberoucí a začínáme se těšit. Nadšení nás přecházi přibližně po dvou hodinách, kdy už ve svahu nad třetím jezerem zjišťujeme, že můj plán "do osmi vyběhnem na chatu" ztrácí reálné obrysy. Bojujeme s měkkou krupicí, kterou by sněhem nepojmenoval ani ten největší nadšenec a pomalu stoupáme, střídavě na sněžnicích, pak na mačkách a pak zase na sněžnicích. V osmnáctistech metrech nás opouští sluníčko a s ním i dobrá nálada.
Poslední zbytky dobré nálady v cca 1800m (O. Vacek)
S čelovkami a posledními zbytky morálu se hrabeme teplou nocí k místům, kde je snad chata a možná i plně obsazený winterraum. To se zaplaťbůh nenaplňuje, a tak nás po příjemných osmi hodinách a třiceti minutách výstupu vítají tři čeští skialpinisté, kteří nám z terasy svítili čelovkou, abychom trefili?v půl jedenácté dorážíme na místo, které bude na další dvě noci naším útočištěm - Adamek Hütte (2200m). Následuje
druhá sada řízků a spánek spravedlivých?
Adamek Hütte (2196m) a Schneebergwand - v té je vyjištěno také několik pěkných cest (M. Bachura)
sobota 7.4. 2007
lezení
Spali jsme dlouho. Ne však tolik, abychom nebyli schopni (po
třetí sadě řízků) nastoupit do Niederer Schreiberwand do cesty Hüttenpfeiler, klasifikované stupněm II+ až IV-. Pravda, žádné lezecké terno, ale co. S batohem, 9 délek a na začátku dubna - má to svoje kouzlo?
Niederer Schreiberwand - červeně Hüttenpfeiler IV-, modrá slanění, zelená je poslední délka cesty Diagonale V+ (M. Bachura)
Parádní lezení? vzadu Höher Dachstein (V. Wojnarová)
Nastupujeme ve dvou dvojicích za sebou, jako první já a Valli, za námi Maťo a Vojta. Vybaveni dvojčaty, cca 10 expreskami a nějakými těmi smyčkami a karabinami do dvojice stoupáme vzhůru a užíváme si místní dokonale hrubé vápno, ktreré je navíc nadstandartně odjištěno. V polovině si dáváme svačinku, fotíme a vychutnáváme si i solidní počasí?
Vše jde jako po másle, a tak, si jako poslední délku vybírám do cesty nepatřící čtyřicetimetrovou spáru cesty Diagonale (V+). Poté, co jsem se v ní málem posral, lezou Maťo a Vojta normální cestou a Valli za mnou haleká, jaká že je to paráda?
Po půlhodince na vrcholku se jmeme slaňovati, a za drobného sněžení a citelného ochlazení míříme vstříct
čtvrté sadě řízků. A jako by se to mělo stát na této akci tradicí, do chaty dorážíme až za svitu čelovek. Našimi sousedy se pro dnešní noc stávají jiní tři češi - postarší pán a paní, pravděpodobně se synem. Moc toho asi nenaspali, protože v dobré náledě z vydařeného dne děláme tlumený bordel pozdě do noci?
neděle 8.4 2007
Höher Dachstein
Tentokrát vstáváme brzy. Snídáme
pátou sadu řízků. Krátce po sedmé vyrážíme v husté mlze na Gousaugletcher a stoupáme k sedlu Oberer Windlucke (2750m). Mlha je hustá, že by se dala krájet, a na první pohled to vůbec nevypadalo dobře. Po chvíli usuzujeme, že se radši navážeme. To náš postup ještě spomalilo, ale co by člověk neudělal pro pověst zodpovědného českého horolezce. Naši spolunocležnící vyráželi směrem k vrcholku těsně před námi. Postarší paní to otočila po 20ti metrech. Její extrémní outdoorové kalhoty z vysrážené bavlny od firmy Rejoice se jí patrně zdály nedostačující. Dobře udělala. Její muž a syn však nasadili rychlé tempo, a po chvíli nám zmizeli z očí, a tak bylo slyšet jen zvuky jejich mokasín, osazených rámovými mačkami z dob krále klacka, jak se zakusují do ztvrdlého firnu?
Poslední metry pod vrcholem (M. Bachura)
Po třech a půl hodinách je doháníme a dozvídáme se, že to v téhle mlze vzdávají a otáčí to dolů. Díky. Po třiceti krocích se nám totiž před očima z mlhy vynoří sedlo, a následně i celý Dachstein. Mlha je pryč.
Po obligátní fotce v sedle vyrážíme po zasněženém kletersteigu na vršek. Místy se můžeme odsedkou cvaknout do ocelového lana, ale po většinu času se musíme spolehnout na přední hroty maček a ostré cepíny. Kolem dvanácté pak vítězně dobýváme vrcholek (2997m), fotíme se u vrcholového kříže a devastujeme (za vydatné pomoci havrana dachsteinského)
šestou, a poslední,
sadu řízků.
Höher Dachstei 2997m a v rakouský neodmyslitelný kříž. (V. Žilka)
Sestup je za už výrazně lepšího počasí o mnoho rychlejší. V sedle jsme o půl druhé a na Adámku před třetí, a to i přes časté zastávky na fotografování. Na terase pak padá rozhodutí sejít ještě dnes dolů k autu, abychom si mohli velikonoční pondělí patřičně vychutnat v pohodlí travnatých ploch u Halltstadtského jezera.
sestup na sněžnicích (O. Vacek)
K odpolednímu se sníh díky sluníčku stává namoklou břečkou. I díky této skutečnosti se sestup stává spíše soukromým SnowShoe FreeRide Contest a my soutěžíme v tom, kdo hodí lepší držku. Nejnáročnější a nejprudší pasáže pak překonáváme stylem AssRide (Prdeling, poprdelidolu) a se snižující se viditelností se zvyšuje naděje dalšího čelovkového dojezdu.
Ohlédnutí zpět. Bylo to pěkný? (V. Žilka)
Těsně před devátou odhazujeme batohy a tulíme se k pneumatikám naší Octavie. Jsme relativně zdraví a dole.
Následuje hbitý přesun k jezeru, večeře a jasná noc u jezera. Na dobrou noc nebem prosviští malý meteor a na hvězdné obloze vykouzlí ráznou čáru za naším úspěšným výstupem.
Hüttenpfeiler za IV-, leze O. Vacek (V. Wojnarová)
pondělí 9.4. 2007
odjezd
Velikonoční pondělí je velikonoční pondělí, a tak jsme naši jedinou ženu lehce vyšlehali a k snídani si užili velikonoční nadílku v podobě beránka a několika výtečných čokoládových vajíček. Protože už jsme věděli, jaká cesta nás čeká, jeli jsme klidně a uvolněně, cesta ubíhala a téměř celé osazenstvo vozu spalo?(ten co řídil spal jen chvíli :-). Před hranicemi jsme zastavili a uvařili oběd, a nazkrácení dlouhé chvíle natáhli SlackLine. Pak už nás jen čekal znuděný celník a zácpy na českých silnicích.
Konec dobrý, všechno dobré, sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a jsme živý.
Veselé velikonoce
Ondra alias Boni
Více o lezení v oblasti Adamek hütte na všem známých stránkách www.adamek.at resp. www.genussklettern.at