Mainstreamová média píšou o výroku Reinholda Messnera, který se měl s despektem vyjádřit o novém olympijském sportu závodním lezení, a interpretují to jako, že "Messner se opřel do Adama Ondry a spol."
„Vždyť se to odehrává na stěně z plastu! S plastovými chyty. Co to má být? Každá opice je nahoře rychleji. Někdo leze na zeď vysokou třicet metrů - žádný laik nepochopí, co je na tom zvláštního. Senzační to bude jenom v případě, že někdo z té výšky spadne,“ řekl Messner v rozhovoru pro německé noviny, jak to ve zprávě citovaly např. Lidovky. Ty podobně jako některá další média v titulku uvedly: "Slavný horolezec Messner se opřel do Ondry a spol. Každá opice je nahoře rychleji".
Tvl, každému soudnému čtenáři musí být jasný, že jde jen o titulek, který má nalákat lidi a který se přiživuje na teď už poměrně známém jméně. Novinářská žumpa se zase projevila.
Ono to az tak vytrzene z kontextu neni. Vyjadril se o (zavodnim) lezeckem sportu obecne. Ten sport je vetsinu ctenaru opravdu hodne nezajimavej, par (porad jen minorita..) lidi zna Ondru, vetsina lidi nezna nikoho. Kdyz to pak chces priblizit lidem, aby chapali jakym smerem vlastne Messner miri, das za priklad jednoho z mala o kom par lidi alespon tusi. Ale je to taky o tom, jak chapes "Ondra a spol.". Pro me je Adam asi nejvyznamnejsim zastupcem sportovnich lezcu, takze primer me az tak nepoburuje a ani titulek nechapu jako urazku Adama ci honeni si ctenosti na jeho jmenu (ktery stejnak stale skoro nikdo nezna).
Říkáš něco jiného, než Messner. On řekl, že "Vždyť se to odehrává na stěně z plastu! S plastovými chyty. Co to má být? Každá opice je nahoře rychleji." Což chápu tak, že je ten sport pro něj zcela nesmyslný, nejen nezajímavý nesenzační.
Ty na druhou stranu říkáš jen to, že je nezajímavý. Důkazem pro tebe, že ten sport moc lidí nezná (o čemž by se asi dalo polemizovat) - a to je podle mě nesmysl. nemůžeš dokazovat, že něco není zajímavé faktem, že to moc lidí nezná.
Každý ví s jakou zručností lezou opice po stromech, mě by však zajímalo, jak by taková opice dopadla na svěťáku. Jestli by třeba lidé tréninkem a schopností přemýšlet lezecky nestrčili opice do kapsy. Co třeba taková opice předvede na jednoprstovce nebo bude umět chytit chyt na spoďák?
Tak chytit ho na spoďák asi umět bude, spíš by mě zajímalo, jestli by se po tý stěně sápala kvůli banánu, nebo čim jí donutit ať zkouší nějaký 8a kroky. :D :D
Na nějakým starým videu s Moonem a spol z Hampi smahla opice suše 7B boulder právě kvůli banánu v topu. Ani to nevypadalo jako boulder, prostě si ten banán vzala :-D
Okřídlenci se nepočítaj, to člověk zase dokáže víc. Neznám ptáka nebo hmyz co doletěl na měsíc. Musej si to rozdat na férovku. Po svejch, ruce nohy - co maj. Můžem jim odpustit cvakání exprd. Ať maj trochu výhodu. AO všechny podrtí :-)
Tak někomu přidjde celé lezení jako opičárna. Vždycky nad tím přemýšlím a dospěju k tomu, ať si každý dělá co ho baví. Myšlenky: "Co tu vlastně dělám? Stojí mi to za to?", mám na skalách a v horách opakovaně. Většinou v těžkým kroku, kde by následky možná nebyly fatální, ale prolítnout bych se stejně nechtěl, kdo ví, co to jištění pode mnou vydrží. Mnoho podobných myšlenek, které už našinec zažil, popisuje i hvězda jeho velikosti ve svých knihách a tím jsou možná pro čistě rekreačního lezce, jako jsem já, zajímavé. Otázka je na co se ho novináři ptali a na co přesně odpověděl. Myslím, že Messnerova myšlenka mohla být daleko hlubší, možná kdyby se s ním někdo déle bavil, zjistil by, že celé olympijské klání (moje spekulace) považuje za opičárnu. Když ne on, tak já ano. Počítám, že pro něj je lezení překonávání vlastních možností, dělání beznávratových kroků bez vědomí, zda to celé dolezu, s vědomím, že zpátky už to nepůjde. Tohle všechno určitě olympijská disciplína nenabídne a nabídnout ani nemůže. Nejdná se o lezení na hranici lidských možností, kde pád znamená smrt. Ale na hranici fyzických možností, kde pád může znamenat vítězství, když zrovna padneš ze všech nejvejš. Tak si jen říkám, jestli lezci, co nakonec pojedou na olympiádu, nebudou mít taky myšlenku co tu vlastně dělám a stojí mi to za to, jen v úplně jiném kontextu,než na skalách. Ale asi ne, to by ji měli už při libovolných předešlých závodech. Je zřejmé, že Messnerův výrok není útokem na Adama Ondru, už před tím ocenil jeho výkon v Dawn Wall. Zkrátka jen není nadšenec pro závodění na umělé stěne. Stejně tak lze sdílet pochyby o divácké atraktivnosti této kratochvíle pro lidi kteří nelezou ani rekreačně. Ostatně soudím, že divácky atraktivnější by byla disciplína paralelní lezení na obtížnost a la na Rock Master. To je aspoň koukatelná opičárna :-)
Tak koukam, ze uz i Messnerovi ujel vlak, to se dalo vzhledem k veku cekat.Olympiada je o sportu, ne o dobyvani světa.Robin je taky vtipny, když si mysli, ze to prave lezeni je o vedomi beznavratovych kroku a nad nimi pad znamena smrt.
...clanek je napr na spiegel.de Messner se vůbec do sportovního lezeni neopira...sam je puvodne nejlepší sportovni lezec sve doby..jen říká..ze neceka ze to vzbudi vetsi zajem...protože pro lajka na lezeni 30m plastove steny porad dokola není nic moc zajímavého. PS Mimo lezeni pribyde ještě skatebord, baseball, karate a surf..eh..parada
Stejně můžeš říct: není to blbost se rozeběhnout a za 10 vteřin je po všem. Co je to za sport?
Nebo někdo skočí do vody, chvíli sebou mrská tam a zpět a za chvíli je po všem. Atd.
Přesně tak. Libovolný profesionální sport je na hovno. Meruny, hokejky, běžci, lezci, vše marno jest. Dobrovolně na to nechci přispívat, nesleduju to a výrobkům firem, které na to přispívají se vyhýbám, protože jinak bych to přímo podpořil svými penězi. Je to čím dál těžší.
To o čem zde píšete je vytrženo z kontextu a z části je to nepravda. A i když třeba nemusíme s Messnerovým pohledem na dnešní horo / lezecký svět úplně souhlasit přece má tento horolezec právo říci své, třeba i chybné mínění. Byl totiž prvním člověkem, který stál na všech osmitisícovkách a byl druhým který dosáhnul Seven Summits. Myslím, že jeho výkony jsou jistým oprávněním říci co si myslí, to mu nemůže nikdo upřít.
Anonymní původní pisatel tohoto článku v Lidovkách, se zařadil do řady bulvárních žurnalistů, kterým je prakticky dost jedno co a jak napíšou. Korektně si ověřit to, o čem chtějí psát, to už je asi příliš práce – a času přece máme všichni málo, ne? A tak se tam dá pokud možno spektakulářní a pozornost budící i když nepravdivý nadpis – a je to k tisku připraveno.
Celý článek/intervieuw v novinách Rhein-Neckar-Zeitung má 1161 slov a o lezení na OH pojednává pouhých 75 slov, tedy asi 6 procent. V článku totiž, když si ho jeden pozorně přečte jde vlastně o něco úplně jiného.
K věci:
Na otázku:
V roce 2020 ale půjde v Tokiu o rekordy a pak bude *Lezení* olympijskou disciplínou. Jste tím nadšen?
Messnerova odpověď:
Ale co! To je jenom jedna ze sportovních hříček. To nebude zajímat nikoho. Někdo leze třiceti metrovou stěnou, nezasvěcený nepochopí co by na tom mělo být zvláštního. Spektakulární bude jenom to, když někdo spadne. (Hlasitě..) A to se odehraje na stěne z plastiku. S chyty z plastiku. Co to má být? Každá opice je nahoře rychleji.
Nikde ani jedno pejorativní slovo o Adamovi Ondrovi. Prostě si žurnalista, tak jak to někdy bývá, vybájil to spojení s Adamem - ...opřel se do Ondry... to vyvolá vzruch, pozornost – a vyšší čtenost.
Nejsem přesvědčen, že tento anonymní žurnalista (pod článkem jsem nenašel žádné jméno) si vůbec článěk pozorně přečetl, možná, že ani neumí pořádně německy. A další media to bez jakéhokoliv prošetření převezmou – a je z toho ta správná „kauza“....to se přece bude dobře číst. Smutnost sama.
No ano, v článku píšu o tom, jak to interpretují Lidovky apod. Tedy informace je o tom, že to posouvají jinam, to je snad jasné. Původní zdroj v češtině vyšel na Českých novinách http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/messnerovi-se-nelibi-sportovni-lezeni-opice-jsou-rychlejsi/1557767 tedy zjevně v ČTK.
Díky za zpětnou vazbu.
v nemecku to taky prevzala spousta serveru ..a publikuji to jako 'Messner se oprel do sportovniho lezeni'
Ale on jen odpovida na otazku jestli je rad ze lezeni bude na Olympiade...Glosuje to tim ze si nemysli ze to vzbudi vetsi zajem.
Pripominam ze tam bude ryhclostni lezeni..tzn tusim top rope...parada
Ono to není nic jiného, než ony spory překližkářů se "skaláky", maglazníků s odpůrci maglajzu a tak podobně. Každý je prostě beran bijící se za to svoje. A málokdo oceňuje to, že jsou i tací, kteří ctí všechno a tam myslím patří i Adam. Dělá to i to, a na co si netroufá či se nechce hrnout (třeba ony extrémní vysokohorské výstupy) se necpe. Prostě je to jen moderní a nový přístup na který ti starší nejsou zvyklí a drží se jen svého kopyta. Ovšem nepřenesou přes srdce, že je ta mládež začne někdy válcovat a překonávat, což je ovšem normální životní realita. A reakce - ty už záleží pouze na lidských vlastnostech a ne na oněch "životních úspěších". A tak to má být.
Podobně jako v České republice existuje ČHS, tak i Švýcaři mají svůj SAC – Schweizer Alpen Club.
SAC má něco kolem 140.000 členů (35 % žen), kteří jsou organizováni v 111 sekcích. Některé z těchto sekcí mají přes 7000 členů ( sekce Pilatus nebo sekce UTO) jiné sekce mají členů jenom pár (sekce Drei Tannen – 51 členů nebo sekce Raimeux – 40 členů). Každá sekce je zastoupena v centrálním spolku. V tomto klubu (?) jsou organizováni horolezci, sportovní lezci i turisté, tedy osoby které se pohybují v horách. Hlavním cílem SAC je financovaní horských chat. A tak došlo k diskuzi zdali by nebylo potřeba 10 – 15 % ní redukce finančních prostředků pro špičkový sport. To bylo na valné hromadě ale odmítuto.
Velká část funkcionářů v SAC ...pracuje bez platu...– dokonce předseda vedl dlouhou dobu celý svaz zadarmo.
Do SAC se přihlašuje ročně asi 10000 osob, ale asi 6000 osob zase členství ročně ukončí. Každý pátý člen mluví francouzsky a 2.4 % členů je italsky mluvících. Nejvíce členů je 36 – 50 let starých. V poslední dobách stoupá počet členů, za nimiž se skrývají celé rodiny.
Jednou z aktivit SAC je úspěšné vydávání časopisu Die Alpen (tříjazyčně) i když celkový trend dnes všeobecně směřuje k digitální formě. SAC vydává knihy o horolezení, knihy o vysokohorské turistice, o zimním horolezení a spoustu průvodců.
Ročně se prodá kolem 12000 titulů. Je to lukrativní záležitost a tak nakladatelství SAC dostává také z kasy nejvíc.
SAC se také angažuje v tom aby sportovní lezení bylo jednou z olympijských disciplín.
SAC se stará o 152 horských chat. V poslední době došlo ke snížení počtu přenocování, jenom asi 310 000 osob přespalo v chatách SAC (o 8% méně). V některých chatách přenocovalo dokonce až o 26,6% lidí méně – (na příklad Monte - Rosa Hütte) a také konzumace v chatách se snížila. Jedním z dalších cílů je oprava a údržba horských chat a jejich modernisace. Prameny obnovitelné energie jako jsou solární kolektory byly realizovány u mnoha chat, podobně jako malé vodní elektrárny. Odpadní vody jsou ve většině případů zlikvidovany tak jak se sluší a patří.
Také SAC bojuje s všeobecným trendem spíše lidi z hor vyloučit. I ve Švýcarsku je ochrana přírody, volný přístup do terénu faktorem, kterým se musí SAC zabývat. Kooperace s odpovídajícími organizacemi je někdy složitá, ale ne nemožná.
Na tom všem se podílejí jednotlivé sekce, každá má možnost do toho mluvit. Každoročně dostane KAŽDÝ ze členů zprávu jak „jeho“ klub hospodařil. Jasně, krátce a hlavně transparentně.
SAC participuje také na různých kulurních akcích – filmfestival FIFAD, Alpines Museum der Schweiz. SAC pořádá desítky kurzů, pro mladé i staré, pro horolezce i turisty.
SAC má velkou knihovnu ve které jsou tisícovky knížek o horolezení a které si může každý vypůjčit.
Mezi sponzory SAC jsou nejen výrobci sportovní výstroje ale i banky, pojišťovny, automobilní firmy a media. Také v SAC jsou komise, které se zabývají mezinárodními kontakty, sportem mládeže, sportem výkonostním, chatami, ochranou prostředí a publistikou. Každoročně SAC dokazuje, že veškeré takovéto aktivity mohou být financovány z vlastní kasy.
-----------------------------------------------
Dá se říci, že obě instituce (snad, asi) mají stejné cíle. Ale když se jeden podívá, jak tyto dvě instituce k těmto cílům cílí, není to totéž. Nabízí se otázka proč.
Třeba proto, že i my jsme za první republiky měli svoje chaty v Alpách a za komoušů nastala železná opona a vedle ztráty chat došlo i k likvidaci spolků. Z toho se na úroveň Švýcarska, kde nedošlo k přerušení kontinuity, budeme ještě nějaký čas hrabat. Ale čekal bych, že rozdíly se i tak budou pomalu zmenšovat.
Tento příspěvek jsem omylem zavěsil pod článek o Messnerovi a celkem logicky by spíše měl být pod články týkající se ČHS a ČSL. Omlouvám se.
V existujících článcích na těchto stránkách zabývajících se možnou anebo nemožnou kooperaci obou „zájmových“ skupin se řeší podle mne celkem podružnosti a nikdo ze zúčastněných se bohužel nezabývá věcmi zásadními jako je existence společných cílů, které by měly být možné, jak je to ukázáno na příkladě SAC. Tam to funguje bez zádrhelů, případné zášti, averze anebo nějakého konkurenčního strachu.
Debaty se zde prakticky změnily na osobní často anonymní invektivy a nikdo po nějakých všeobecných myšlenkách o horách, přírodě a nutné estetice ani neštěkne. Řeší se problémy, které se ve velké většině spíše týkají problému těchto dvou skupin a zapomnělo se na širokou základnu těch „normálních“, kteří jezdí do hor, na skály a na překližky do hal. Také jistá transparence v různých věcech finančních by asi nebyla na škodu, podobně jako to praktikuje SAC. Tím nechci tvrdit, že Švýcaři - horolezci v této doméně nemají problémy. Silná tendence pokud možno zakázat i ve Švýcarsku vstup kamkoliv, ve jménu ochrany přírody, „zesportovění“ lezeckých disciplin a jisté finanční problémy i jim dávají co proto. Možná, že by nebylo špatné je v tomto nějak konzultovat, případně se poučit z jejich chyb. Nebudeme přece znovu vynalézat kolo na hřídeli či nakloněnou rovinu anebo znovu vymýšlet Pythagorovu větu.
Uvidíme, jak se „česká“ situace vyvrbí a jak jednající obou stran nastálou situaci vyřeší.
Existence společných cílů? To je právě ono - třeba já tam žádné společné cíle nevidím. Naopak, vždyť výkonnostní sport a potřeba jeho komercionalizace jde přesně proti hodnotám a cílům skalního lezení.