Interpretační rámec pro porozumění nové podobě komunikačního standardu dohadování lezeckých akcí.
Předmětem následující úvahy jsou tři termíny, které charakterizují fungování (nejen) lezecké komunity. Pojďme se na ně podívat.
Termín cukrárenská společnost odkazuje ke skutečnosti, že lidé volí to, co je nejsladší v ten který moment. Jistě – obecně lidé chtějí to, co je jim příjemné, a nechtějí to, co jim příjemné není. V současnosti je vliv cukrárny v rámci mezilidských vztahů umocněn masivním nadužíváním mobilních technologií, internetu a sociálních sítí.
Mimo jiné víme o plno lidech, kde jsou a co dělají a můžeme s nimi snadno okamžitě sdílet nijaké kdeco a jako kompasem se nechat vést kusem hliníku s modře svítícím displayem skrz autocenzurovanou komunikaci - až k pomyslnému dortíčku na druhé straně. A to všechno se může odehrát bez nutnosti kontaktu se skutečným člověkem.
Kolem a kolem to všechno spíše připomíná pobíhání Pac-mana v bludišti než Théseúv mýtický počin v Labyrintu. Nejde totiž o cestu k setkání s „ultimátním zlem“ (tj. realitou), poznání jeho pravé povahy a nejistý návrat. Právě naopak – jde o vyhýbání se problémům a konzum.
Cukrárenská společnost je prostor, kde se odehrávají příběhy životů, její mechanismy zastřešují naše fungování, žijeme v modulaci této charakteristiky.
Nyní k JK viru: Aktivuje se všemi známými způsoby, navíc také – a tím je vskutku unikátní - prostřednictvím mluvy a psaného slova. Virus je v latentní formě přítomen v každém lidském organismu. Po aktivaci se projevuje různými způsoby.
Časté jsou:
a) pochybnosti (zda vůbec jet do skal, zda nastoupit do cesty, dát ještě pokus, zda nelézt radši na druhém, zda odlézt od jištění ...),
b) racionalizace (proč do skal nejet; nelézt, pokud už jsme tam atd. – pozor: jedinec stižený atakou JK virózy často opravdu krystalicky jasně uvažuje a vykazuje rozvinuté argumentační schopnosti),
c) prokrastinace a výmluvy (bez komentáře),
d) sebepoškozující chování bránící v lezení (nejčastější je nadměrná intoxikace – prací, sexem, omamnými a psychotropními látkami, konzumací obecně a jinou fyzickou/mentální aktivitou),
e) lhostejnost, případně až tendence k negativitě.
Lze předpokládat, že příznaků je mnohem více, doporučuje se maximální možná úroveň pozornosti. JK viru je nutné říci kategorické ne již v samém začátku!
Virus byl sice poprvé popsán u pacienta, jehož iniciály se staly názvem této zákeřné choroby, jedná se však o chorobu vskutku civilizační – počet pacientů v cukrárenské společnosti vzrůstá strměji než přibývají lajky u virálu (kde jsou kočičky, růžová, nahota, chlapáctví a pivo najednou).
A konečně se dostáváme k výkmitu. Tím totiž často iterace JK viru končí. Výkmit je fenomén! Všichni to známe. Proběhne dohoda. Subjektivně zásadní skutečnost předmětu dohody ubere na sladkosti. JK virus se množí. Dohoda je zrušena. To je výkmit.
Na výkmit není nikdy pozdě! Jste dohodnutí několik týdnů/měsíců? Negoval(a) jsi haldu jiných možností? Je pět minut do odjezdu? Čekáš na místě srazu? Bylo potřeba toho plno zařídit, aby se akce mohla uskutečnit? Vzal(a) jsi si dovolenou? Jsou všichni ostatní známí už někde jinde?
Ano, to je ta chvíle, kdy je čas na výkmit. To je typicky ta chvíle, kdy milovník/milovnice cukrlátek komponuje apolegetickou zprávu zakončenou smajlíkem …
Věříme, že nastíněná terminologie nám poskytuje tolik potřebný rámec pro smysluplnou interpretaci nesmyslného chování našich kamarádek, kamarádů a lidí vůbec. Hodně štěstí.
Je to sice jak kdyby to napsal hotentot, ale ty zhouby je potreba pojmenovat bez ohledu na formu. Jeste bych zminil situaci, kdy jinak vsechny okolnosti hrajou do karet, ale strany maji natolik odlisny a vyhraneny predstavy o zajezdu, ze se nakonec nejede nikam.
Což u je u homo sapiens šplhalis, dožbežná situace, jelikož jejich genetická výbava jim dala do vínku nadprůměrnou sebestřednost, tunelové vidění, omezené množství empatie a soutěživost.
1) Přesahuje kultura. Charakteristickým rysem cukrárenské společnosti je potřeba, aby zážitek byl instntní. Tuto skutečnost asi nejlépe popisuje Záviš v jedné z písní z alba Slunce v duši.
2) Přesahuje ekonomie. Volba lezeckých cílů cukrárenské společnosti je totiž poplatná úzce specifickým požadavkům. Aplikujeme li parretovo pravidlo ve zkoumání entropie cukrárenské lezecké populace, docházíme nutně k závěru, že 80 % této populace se soustřeďuje ve 20 % oblastí (se všemi negativními sociálními interakcemi obvyklými pro hustě osídlené lokality), což dodává návštěvníkovi těch zbývajících 80 % hřejivý pocit klidu a škodolibosti.
nevím proč se tady někdo diví, že lezení není o přátelství na laně, to už není řadu let možná i desítetek let, pokud budou naše vztahy obecně založený na využívání jeden druhýho, tak se nikdy nic nezmění...nakonec to bude jenom o číslech, drahým vybavení a penězích, těch skutečnéjch lidí, co lezou je mizivý procento a asi je to tak i dobře.