Závod proběhnul 20. dubna 2013, což vzhledem ke konání Petrohradského padaní nebylo úplně ideální, ale protože se jednalo o nominační závod do reprezentace, byla jistota, že ti nejlepší dorazí! Cesty se postavily skoro samy, jako vždycky, stačilo jen zacvakat expresky vedlejších linií a začít se těšit na sobotní ráno, klasické obavy, jestli tohle by nemělo být naopak a támhle to zase jinak, byly jako vždycky myšlenka číslo jedna, nicméně reprezentace je reprezentace! V sobotu se na nás přijelo podívat 142 závodníků, což mě mile překvapilo!
Registrace byla od devíti do desíti, aby nemuseli vstávat tak brzy ti, co to mají do Prahy trošku dál. Možná i proto byla v deset hodin ještě docela velká fronta, závod i proto začal o maličko později. Podle pravidel by totiž měl první závodník začít lézt 30 minut po vytisknutí startovních listin. Tento čas však vyplnilo předlezení kvalifikačních cest, předlezci byli dva, jeden silnej a druhej slabej, ten pořád seděl. Co mě ale potěšilo, jak ho všichni moc pěkně povzbuzovali, škoda jen, že pak už jsem hecoval skoro jen já!
První závodníci tedy vyrazili na své pokusy po 11h. Už podle prvních pokusů bylo vidět, že zadarmo nikdo nic nedostane, že se bude bojovat o každý chyt, a jen ti nejlepší z nejlepších si mohli pohladit poslední chyt v cestě. V nejmladší kategorii, kde nad ostatní vyčnívají dva borci Marek Jeliga a Lukáš Doleček, byly cesty opravdu poctivé, i přesto oba jako jediní měli po dvou vylezených cestách z kvalifikace, tudíž nastal malý problém na finále, aby nespadli na stejném chytu a nebo nás třeba nevyzráli třetím topem a tudíž pro mě velkým obdivem! Stejná situace jako u nejmladších borců nastala u dívek kategorie A, kde měly taky dva topy Jana Vincourková s Andreou Pavlincovou, takže situace pro finále stejná, udělat cestu, která holky rozřadí. Ještě loni bych byl klidnej s tím, že rozhodne superfinále, ale kvůli pravidlu o tom, že ve finále při stejném výkonu rozhoduje čas, je bohužel konec. Samozřejmě padlo i pár dalších topů a bylo k vidění hodně pěkných výkonů, odvážných skoků a hrůzně vyhlížejících pádů. Nakonec v kvalifikacích byly přelezeny všechny cesty aspoň jednou, což mě utvrdilo v tom, že jsme to docela trefili…
Mezi kvalifikací, kterou měli první dolezenou nejmladší děti (jinak končila kolem 15. hodiny), a finále vyhlásila Marie schůzku rodičů, což z mého pohledu byla chyba. Když už, tak to mělo být po finále, ale to by se tam dohadovali asi ještě dneska…. Takže finále se o maličko opozdilo nebo tedy opět u těch starších. S nejmladšími jsme udělali obhlídku jejich finále a pak jen pozorovali, jak nám zmiňovaní borci vypálili rybník i třetím topem, opět jako jediní… Takže se těšte na příští závody, kvalifikaci a finále, dám si na vás velký pozor!!! Ve druhém případě u děvčat jsem nenechal nic náhodě a cestu jsem dost ztížil. Nejprve mě vyděsily dívky B, když spadly ve stejném místě, takže rozhodla kvalifikace, ale když pak místo přelezly jak Andrea, tak i Jana a po nich i juniorský holky Ivča Vejmolová s Terezou Svobodovou, bylo vidět, že je cesta pěkně potrápila, rozřadila a myslím, že divákům předvedly pěkný výkony a vznikla tak možnost porovnat všechny holky reprezentantky.
Pro kluky byla připravená šedivá cesta v největším převise, a stejně jako jsem chtěl porovnat holky, jsem chtěl porovnat i kluky! Dopadlo to pro mě velkým překvapením! Cesta závodníky potrápila hodně na vymyšlení a byly vidět různý pozice. Nejlepší a tudíž nejdelší pokus nám předvedl Slovák Tomáš Plevko ze Žiliny, který dolezl ještě s vítězem juniorů Péťou Čermákem jako jediný do stropu, kousek pod nimi spadl potom Honza Kříž vítěz chlapců, nebo spíš chlapů, při pohledu na Honzu, kategorie A. Jasně že tam nebyli jen tihle borci, ale jejich výkony stály opravdu za podívaní a smeknutí klobouku! Poté taky odvaha některých jedinců při opravdu odvážném přelézaní expresek! Prostě bych řekl, že finále nebyla až taková nuda, nato že v hale bylo skoro ticho…Mezi finále repre holek a repre kluků se taky odehrával boj na struktuře veprostřed stěny ve druhé nejmladší kategorii, tam se odehrával boj o každý chyt a taky zde byl myslím si jediný pád dne pod první expreskou.
Někdy kolem čtvrt na šest nám spadli poslední finalisti a to už nezbylo nic jiného než jen připravit stupně vítězů, napsat diplomy, přivést košík cen od Tendonu, dát mikrofon Marii a začít s vyhlašováním, předávaní hodili na mě, tak jsem se těšil na nějaký ten polibek na líčko, ale už sem holt starej. Takže jsme rozdali co se dalo, dostali pár pochval a možnost si taky stoupnout na stupínek. Potom nezbylo nic jiného, než se rozloučit a tešit se na přístě 4. května do Svitav.
Závod jako takový pro mě proběhl docela bez větších problémů, mně se jen nepovedl trik s imbusem při změně finále holkám, ale měl jsem štěstí! A mrzelo mě, že mezi nejmladšíma klukama rozhodoval o vítězi čas, což je v závodě na obtížnost blbý! Pak mě taky mrzela schůze rodičů, protože to trošku zbrzdilo závod a rozvířilo emoce, takže prosím příští schůzi mimo závodní pole! Snad ti, co na Cibulku dorazili, nelitovali stráveného dne na závodech, i když je jasný, že nikdy na závodech nebudou všichni spokojení! My však doufáme, že jsme vás v ničem od závodění neodradili!
Děkujem Českému horolezeckému svazu za podporu akce, Tendonu za poskytnutí cen, Squashparku Cibulka za možnost uspořádání závodu a Horoguru.cz v čele s Jurášem a Honzou Jeligou za šroubování chytů. Taky samozřejmě všem rozhodčím, jističům a všem, co přidali ruku k dílu!
Jinak budeme rádi za každý váš ohlas, jak se vám závody líbily a co byste zlepšili. Jedno vám ale neslíbím, cesty o moc lehčí nebudou!
za pořadatele