Ve dnech 17. 6. 2005 až 19. 6. 2005 proběhlo setkání vývojářů fy. Singing Rock a nejlepších lezců v ČR na Prachově.

Přímá, osobní, vzájemná výměna zkušeností je nejlepším prostředkem pro nikdy nekončící proces zlepšování užitných a technických vlastností úvazků, lan a lezeckého hardwaru....Adam Ondra dává s přehledem Petra a Pavla (10a) na...Už na první cestě mě Honza Říha vyvedl z omylu...Všichni tito lidé přispívají k budovaní značky Singing Rock jako synonyma kvality, funkčnosti a bezpečnosti...

Pátek 17.6.2005
Let´s rock 2005!
Počasí bylo nekompromisně skvělé. Sucho a slunce. Ideální kombinace pro lezení na písku. V poledne dorážejí první borci na Turistickou chatu v Prachovských skalách. Začínáme se rozlézat na desítkách.:)
Mezi prvními dorážejí horští vůdci Janek Bednařík a Karel Kříž a s nimi Honza Říha.
Dostatečně nažhavení a se smažákem v žaludku se s Honzou rozlézáme na Jižní cestě na Richelieu, IV. Máme trochu obavy z lezení s člověkem, který nevidí. Honza je stájovým lezcem firmy Singing Rock a do dnešního dne s ním takřka nikdo z nás nelezl a ani ho nikdo neviděl pohybovat se ve skalním terénu.  S přehledem se navazuje na konec lana. Nejdříve se snažíme, aby vše bylo zajištěno, pojištěno a zdvojeno. Motáme se okolo Honzy tři. Tato přehnaná starost ihned po první cestě opadá a záhy zjišťujeme, že Honza je samostatná jednotka.



Lezení s Honzou (Let´s rock 2005!)

Byl to vztah člověka, který má na starosti ve firmě sponzoring (já) a kluka (sponzorovaného lezce), který leze po skalách a má rád hory.
Firma Singing Rock poskytuje Honzovi lezecký materiál.
Zbytek si Honza obstarává sám.
To všechno se změnilo tento víkend na Prachově. Když jsem si "vedl" Honzu pod skálu hlavou se mi honily myšlenky: "Kdo mě bude jistit?" "Nesmím spadnout!" "Nemám vzít ještě jedno lano?".
Už na počátku mě však okamžitě vyvedl z omylu. Jistě založil lano do kyblíku a zběžně se přeptal na nástup. To vše mě tak uklidnilo, že se už dál neohlížím a stoupám. Starosti mi teď dělá už jen pohyb po stěně. Cesta (Východní hrana na Šlikovku) je jasně o povinných chytech. Z díry do díry. Nejisté nohy...
Stanoviště jsem udělal u druhého kruhu. Chtěl jsem Honzu natočit a vidět na něj. Honza zcela samozřejmě nechává lano při dobírání proběhnout rukou, tak aby tam nebyl žádný uzel. Navazuje se na lano. "Jdu!", ozvalo se z nástupu. Pak už překročil komín a v pohodě dolezl k hodinám a kruhu. Nechce se mi věřit, že tenhle člověk nevidí. Prostě velmi lehce ošahá rukou strukturu a trefí ten správný chyt! Za chvíli jsem ho měl u sebe. Jde to úplně lehce.
Kolem třetího kruhu bývalo stavění. Je to takový boulder přes něj. Udělal jsem štand na hraně, tak abych viděl. Honza vycvaknul třetí kruh. Trochu jsem probrali taktiku a Honza se pouští do oblezu. Světe div se. "Leze to úplně jako já!" Bočák. Dírka. A zní to neuvěřitelně: "Dává si patičku!". Ještě dva kroky a je u mě. Je to tak snadné. Sedíme u slaňáku a Honza se odvazuje a chystá slanění, jako by se nechumelilo. Pouze se zeptá kam s ním a lano letí dolů. Vrcholem je pak vlastní slanění. Nechal jsem ho na věži samotného.
Všechno zvládnul sám. Takže na závěr: Vylezli jsme ještě několik cest a všechny byly pro mě zážitkem. "Přiložte Honzu na skálu, zbytek už zvládne sám."
Zapsal Vojtěch Dvořák - brand manager



Ještě v pátek dorážejí na Prachov Luboš Mázl, Jitka Mázlová a jejich děti. Luboš s Jitkou nám ukazují, že ještě nepatří do starého železa a Luboš se po tak těžkém úrazu, jakým určitě pád v Teplických skalách byl, vrací do formy. Pod skalami budují BC (zázemí s houpací sítí pro malého Ondru), parkoviště pro kočárek, pískoviště,...
Celé odpoledne se nese v pohodovém duchu. Lidé lezou, střídají se ve vedení. Skalákem se často nese smích. Čas opravdu proletěl velmi rychle - jsme mírně ve skluzu s večeří a ostatní nás čekají v Campu v Čertoryji. Tady, v jednom z nejkrásnějších míst Českého Ráje nedaleko od rybníku Věžáku, jsme se rozhodli dát si dostaveníčko s těmi nejlepšími lezci ČR. Kromě rodiny Mázlů pozvání přijali Ondrovi (Adam Ondra), Martin a Štěpán Stráníkovi, Stanislav Hovanec. Řadu těchto skvělých sportovních lezců obohatili Pepa Morávek (AČHV) a Josef Šimůnek, známý to český himalájista, který má na kontě již několik vysokých kopců.
Workshop Let´s rock 2005! jsme zahájili vzájemným představením a  přípitkem (s večeří). Účastníci se seznámili s programem následujícího víkendu a pobytu v Českém ráji. Poté následovala volná zábava. Po prvním nesmělém oťukávání se všichni zapojují do hovoru a nikdo nesedí stranou.



Sobota 18.6.2005
Ráno po snídaní začínáme den prezentací produktů firmy Singing Rock a diskusí.
Všichni už po 1. hodině netrpělivě přešlapují. Všichni se těší do skal. Z toho nemají radost vývojáři, ale jak jinak validovat a testovat než vlastním lezením?
Skupina lezců se přemísťuje na Prachov a stěhuje se pod Smítkovu věž. Je tady chládek a koncentrace těžkých cest.
Adam Ondra dává s přehledem Petra a Pavla (10a OS). Je radost sledovat Adama v akci. Přemýšlím, jestli mě jeho výkony motivují nebo naopak. V každém případě se na to pěkně dívá. Bratři Stráníci a Standa Hovanec se taky činí a pouští se do Žlutého psa. Bratři Stráníci (známí to závodníci na obtížnost) dokazují, že nedostatkem morálu skutečně netrpí a efektními skoky do posledního jištění z vršku udivují užaslé publikum. Horští vůdci berou mezi sebe "jako klienta" Honzu Říhu a vyrážejí ke Slonovi na Jihovýchodní cestu Pilířovou var. za VII. Všichni lezou a raději se udržují v chládku pískovcových věží.
Adam Ondra ještě přidává Top Gun na OS a Bourání pomníků na druhý pokus.
Čas utíká rychle a všichni se už těší na grilování a večerní promítání.
Pohodová atmosféra se rozprostřela po kempu spolu s vůní grilovaného masa. S pivem v pravici se zájmem sledujeme lezecké video Adama Ondry, Let´s rock! Lezecké video o lezení v Yosemitech, Skialpové túry od Honzy Říhy ve Vysokých Tatrách, Kavkazské imprese Jarka Cílera a zajímavé povídání o poslední expedici na Everest z úst Pepy Morávka a Pepy Šimůnka. Kolem půlnoci se účastníci rozcházejí do svých stanů. Zítra je čeká poslední lezecký den našeho workshopu.



Neděle 16. 6. 2005
Probudili jsme se všichni do dalšího krásného dne. Po snídani mají všichni příležitost si vyzkoušet "vysoká lana" přímo v campu. S Honzou jdou dva průvodci, kteří mají za úkol přecvaknout mu jištění na kotvicích stanovištích. Po zábavné rozcvičce se všichni přemísťují na Prachovské skály, kde pokračují v lezení. Ve skalách opět vládne pohoda, která trvá až do druhé hodiny odpolední, kdy je nahlášeno oficiální ukončení workshopu. Někteří poté odjíždějí (ti co to mají daleko), ostatní využívají zbytek neděle a zůstávají.



Závěr
Přímá, osobní, vzájemná výměna zkušeností je nejlepším prostředkem pro nikdy nekončící proces zlepšování užitných a technických vlastností úvazků, lan a lezeckého hardwaru. Sportovní lezci nejlépe validují a testují jednoduchá lana nekonečným množstvím pádů a odsednutí, horští vůdci díky rozmanitosti terénů ve kterých se pohybují zase mají co říct k polovičním lanům, sedákům a karabinám. Všichni prostě přispívají k budovaní značky Singing Rock jako synonyma kvality, funkčnosti a bezpečnosti.

Za Singing Rock zapsal Vojtěch Dvořák