Skupina Ortleru, když už je u nás známa, je většinou spojována s normálkou na její nejvyšší, stejnojmenný vrchol – Ortler (ital. Ortles). V zimě nabízí toto severoitalské pohoří, zejména v jižní části, mnoho krásných i náročných lyžařských túr. Obojí hodnocení sedí na výstup na Monte Cevedale – nejvyšší skitouringový vrchol Východních Alp. Patří mezi ně také výstup na Königspitze (Gran Zebru), kterou Reinhold Messner považuje za nejkrásnější horu Východních Alp. Při naší první akci v Ortleralpen minulý rok v březnu jsme obdivovali severní stěnu Königspitze ze Suldenu (Solda). Ze Suldenspitze (Cima di Solda) jsme se podívali na její normálku a měli jsme jako na dlani možné túry v okolí chaty Pizzini – Fratola. Cíl byl na květen jednoznačný. Chata leží v původní italské oblasti pohoří, na jih od hlavního hřebenu Stilfserjoch – Königspitze – Monte Cevedale. Tento hřeben tvořil do roku 1919 hranici mezi Rakousko – Uherskem a Itálií. König Ortler byl nejvyšší horou habsburské monarchie, v pojetí „širší vlasti“ tedy i naší. Protože vysokohorské sedlo Stilfserjoch bývá často do června uzavřené, cesta do jižní části Ortlergruppe je komplikovanější, ne však obtížná. Dali jsme na radu chataře a za Landeckem jsme přejeli do Švýcarska na St. Moritz, do Itálie jsme projeli Tunnel del Gallo. Přes Livigno, Bormio a S. Caterina Valfurva jsme dorazili serpentinami až k soukromé chatě Albergo Ghiacciaio dei Forni. Chaty Pizzini a Branca tu mají vyčleněnou část velkého parkoviště. Dostatek sněhu nám ještě v květnu umožňoval přesun na chatu z větší části na lyžích. Ve čtvrtek nás sice uvítala poloprázdná, ale rezervace ubytování se může vyplatit, o víkendech se Rifugio Pizzini stává základnou skialpinistů a pro pořádání zimního výcviku členů CAI. Chata je velká a moderně rekonstruovaná, přesto si zachovala útulný horský charakter. Vyplatí se dodržovat požadavky chataře, nás nechal vařit ve velmi slušné suterénní místnosti. V podkroví je sice klasický lager, ale dostali jsme jednoduše zařízené pokoje se třemi palandami. Výběr, na jaký vrchol dřív, je pouze na vás a na aktuálních podmínkách. Na ty se můžete informovat na chatě nebo u suldenských horských vůdců. Pro „Pizzini Runde“ doporučuji věnovat minimálně 4 dny včetně cesty. Jednou z možností je výstup na Königspitze (3851 m) a případně rovněž na Kreilspitze (Punta Graglia, 3391 m). Královský štít již při nástupu na chatu viditelně uzavírá údolí Valle di Cedec. Z jihu sice nepřináší tak úchvatný pohled jako jeho severní stěna, ale normálka je pro „našince“ jedinou možností výstupu na druhý nejvyšší vrchol Ortlergruppe. Není náročný, přesto věnujte pozornost lavinovému zpravodajství. Pro výstup jsou nezbytné dobré podmínky – firn, ale ne lavinézní sněhová pokrývka nebo naopak jen led. Nástupová trasa byla jako poměrně frekventovaná zřetelná. Vede podle podmínek zleva nebo zprava kolem markantní skály, od výšky zhruba 3000 m po ledovci Vedretta del Gran Zebru. Za skálou jsme se ve výšce 3250 m dostali pod strmý žlab. Již zde je možný skidepot, nebo lze lyže zanechat na malém platu na vrcholu žlabu. Jím se vystoupí do severovýchodního svahu, který je nejstrmější v dolní, zvláště ve střední části (sklon max. 45°). Výstup je veden zleva ke skalám v podvrcholové části. Naskýtá se při něm výhled na štíty v severní části – především Vertainspitze (Cima Vertana), Grosser Angelus (někdy také Hoher Angelus, Ľ Angelo Grande), Tschengelser Hochwand (Croda di Cengles). Vrcholový hřebínek, který vyžaduje opatrnost, však nepředstavuje problémovou pasáž. Vrcholová plošina je velká, ale i tak dejte pozor na převěje do severní stěny. Jejím strmým pádem do Suldenu, stejně jako ostřím obtížné cesty – dlouhého hřebenu Suldengrat, se ovšem budete moci pokochat. Při dobrém počasí je z vrcholu Königspitze nádherné panorama nejen na celou skupinu Ortleru, Adamello – Presanella nebo Brentu, ale také na vzdálenější Berninu a Ötztalské Alpy. Sestup, respektive sjezd od depotu až k chatě, je veden stejnou trasou. Pokud máte velmi dobré skialpinistické zkušenosti, můžete lyže vynést ke skále pod vrcholem a Königspitze pak sjet. Jedná se o extrémní sjezd, jenž je možný pouze za perfektních podmínek. I když my jsme se nevydali na sousední Kreilspitze, je dosažitelná lezením v hřebenu (I UIAA) z nedalekého sedla Königsjoch (250 m, Passo del Bottiglia). Kdo by nestanul na Monte Cevedale (3769 m), jako by nebyl v Ortleru. Je tamější skitouringovou Mekkou, skutečně se lze většinou dostat na lyžích až na vrchol. Za pěkného počasí na něj míří ze všech stran zástupy skialpinistů. Výstup od Rif. Pizzini je trasa nejkratší a s nejmenším převýšením (1069 m), přitom ne tolik „zacpanou“. Nejdříve se jede severovýchodně k materiálové lanovce Rif. Casati, poté se pokračuje jihovýchodně mezi stěnami a markantní skálou Le Guglie na ledovec Vedretta di Cedec. Dvě jeho ploché části střídá jeden strmější výšvih, kde jsme ocenili haršajzny. Zhruba ve výšce 3300 m je nutné zdolat strmý přechod na ledovec Zufallferner (Vedretta del Cevedale), kde jsme museli dát pozor pod okrajovými séráky. Sem je nezbytné být obezřetný, držet se dále od skal. Tento prostor bývá lavinézní. Na platu ledovce jsme se napojili na trasu od chaty Casati. Při nepříznivých podmínkách je skidepot na úpatí hory. Zde pozor na okrajovou trhlinu. Trhliny jsou také ve výstupovém severozápadním svahu, přičemž stopa bývá již časně dopoledne rozježděná. Výstup je však zřejmý a lehký, v sedle mezi M. Cevedale a Zufallspitze (Cima Cevedale) vpravo jihozápadně po širokém firnovém hřebenu. Návrat na chatu je stejnou trasou. Z této hory lze především přehlédnout další vrcholy tzv. 13 – Gipfel – Tour. Jedná se o hřebenovku M. Cevedale – Pizzo Tresero přes 13 vrcholů vyšších než 3500 m. Protilehlá Zufallspitze (3757 m) je snadno dostupná po spojovacím hřebenu, kolem skalního bloku za sedlem zprava. Na některých mapách je jako dvouvrcholová nazývána Zufallspitzen, druhý vrchol (3700 m) ovšem působí nevýrazně. Zajímavostí je, že hranice probíhala právě mezi vrcholy. M. Cevedale bylo na italské straně, Zufallspitze byla rakouská. Dodnes tu jsou zbytky polního opevnění italských alpini z 1. světové války, naopak na Königspitze rakouských horských myslivců – Gebirgsjäger. Například zatímco před válkou v Ortleru uskutečňoval výstupy přední jizerskohorský horolezec Rudolf Kauschka, za ní tu sloužil v 1. rotě horských vůdců. I horolezcovi cesty jsou někdy nevyzpytatelné. Z M. Cevedale je jako na dlani kupovitý vrchol Monte Pasquale (3553 m). Normálka vede stejnou trasou jako výstup na M. Cevedale. Před výšvihem na Zufallferner se odbočuje jihovýchodně do sedla Colle Pasquale (3423 m). Zde lze nechat lyže, stejně tak ale vyjet až na vrchol. I z něho je pěkný výhled na zmíněnou hřebenovku. Třetí den se naše parta rozdělila. Část se jela zapsat do „klubu cevedalistů“, většina zamířila po předcházejícím náročnějším dni právě na M. Pasquale. Třešničkou je možnost sjezdu do sedla z M. Cevedale. Nejobtížnější je „odjezd“ od vrcholu – severozápadní svah se sklonem 40°, který byl v květnu částečně již bez sněhu, zaledněný. Sjezd pokračuje po okraji, kdy vlevo padají skály obou vrcholů na ledovec Vedretta del Rosole, vpravo se ledovec Vedretta di Cedec sklání do pole trhlin. Tento vrcholně požitkový sjezd je pro zkušené proveditelný, z M. Cevedale jsem při něm pozoroval dvojici, která zamířila na lyžích na „Paskvale“ za našimi kamarády. Na M. Pasquale lze ovšem odbočit v rámci „klasického“ návratu na chatu (převýšení asi 300 m). Pokud si M. Pasquale neponecháte na čtvrtý den, lze, zvláště pokud bude dnem vašeho odjezdu, vystoupit ještě na Cima Orientale dei Forni (3243 m). Nejdříve se jede od chaty na severozápad směrem do sedla Passo di Zebru nord. Záhy, po překročení potoka se dejte jihozápadně vpravo od skalní kóty 2761 k potoku Rio Grande. Poté se pokračuje znovu na severozápad, stále strměji do sedla Passo di Zebru sud. Pod sedlem vlevo se lehce dosáhne nejvyššího z trojvrcholu Cime dei Forni. Charakter Ortleru – hustota vrcholů, zalednění a bílé pláně i svahy, kde si lze vyšlápnout vlastní stopu nebo vykrojit obloučky, nás nadchly pro další akce v této východoalpské skupině. Například impozantní vrcholy ze zmíněné hřebenovky v okolí Rifugio Branca - Palon de la Mare, Monte Vioz nebo Punta S. Mateo. SHRNUTÍMapa a GPS Tabacco 08 Ortles – Cevedale/Ortlergebiet 1:25 000 www.alpin-koordinaten.de Průvodce Weiss Rudolf: Ortleralpen, Alpenvereins – Skiführer, Rother München Počasí a laviny www.provinz.bz.it/wetter/suedtirol.htm, www.provinz.bz.it/wetter/berg.htm www.snow-forecast.com/resorts/Santa-Caterina www.provinz.bz.it/lawinen Doprava Praha – München – Innsbruck – Landeck – Zerzen – Livigno – Bormio – S. Caterina Valfurva, 785 km Dopravní informace – Tunnel del Gallo www.engadin-strom.ch (otevření, mýto) www.strassen.gr.ch, www.provinz.bz.it/vmz/report/index_d.asp Ubytování Rifugio Pizzini – Fratola, 2706 m, převýšení 528 m, 2 hod., značená cesta 28B, tel. + 390 342 395 513, otevřeno začátek března – konec května, www.rifugiopizzini.it, rifugiopizzini@virgilio.it Horská služba 118, Sulden + 390 473 613 020 Horští vůdci Sulden (Solda) info@alpinschule-ortler.com Vrcholy Cima Orientale dei Forni, 3243 m. n. m., převýšení 537 m, 2 hod., mírně těžká túra, 1 Königspitze (Gran Zebru), 3851 m n. m., převýšení 1145 m, 4 hod., těžká túra, 1 Kreilspitze (Punta Graglia), 3391 m n. m., převýšení 141 m, těžká túra, 2 Monte Cevedale, 3769 m. n. m., převýšení 1063 m, 3 ½ hod., těžká túra, 1 Monte Pasquale, 3553 m. n. m., převýšení 847 m, 3 hod., mírně těžká túra, 1,3 Zufallspitze (Cima Cevedale), 3757 m. n. m., převýšení 59 m, těžká túra 4 1Převýšení od chaty. 2Společně s túrou na Königspitze, převýšení od nástupového žlabu - skidepotu. 3Při sjezdu z M. Cevedale na křižovatku pod výšvih na ledovec Zufallferner je převýšení 253 m, při sjezdu do sedla Colle Pasquale činí převýšení 130 m. 4Převýšení při přechodu z M. Cevedale.
|