Honza je jediný český lezec, který má licenci hlavního stavěče IFSC. Letos vedl tým stavěčů pro závod MS v lezení na obtížnost, a cesty pro závodníky postavili opět výborně jak pro lezce, tak i diváky. V Čechách je také předsedou komise alpinismu ČHS a školí oficiální české stavěče cest. V juniorské reprezentaci byl v roce 2001 mezi prvními třemi českými medailisty na MSJ. Loni získal s Dušanem Janákem v anketách Výstupy roku čestné uznání a Horolezec roku 3. místo za volný pře
Na vrchol Cho Oyu (8201 m) vylezl dnes Honza "Tráva" Trávníček a Aleš Bílek jako další dva členové expedice s nevidomým horolezcem Honzou Říhou. Ten dosáhl výšky 7500 metrů a protože nebezpečně foukalo, otočil se za doprovodu Petra Maśka a Davida Knilla dolů.
Chceš dělat práci, která bude zároveň tvým největším koníčkem? Miluješ hory, skály, řeky… a vychytávky, které tam s sebou nosíš? Máš chuť pomáhat lidem vyrazit ven? Ulehčit jim cestu k zážitkům, které nejdou popsat, ale musí se prožít? Máš zkušenosti a chceš se o ně s lidmi dělit?
Noshaq (7492 m): 1. český (a 2. historický) sjezd na lyžích
Krkonošská expedice SKI NOŠAK 2016 hlasí, že se jí jako první české výpravě (a druhé v historii) podařilo sjet na lyžích z vrcholu nejvyšší hory Afghánistánu Noshaq (7492 m). Na facebooku oznámili, že včera 5.10. na vrchol vylezl a poté sjel člen výpravy Zdeněk „Háček" Hák.
…..tak třeba…….Trango? …………….tak jo
Takto nějak se odehrál rozhovor před 4 roky na vrcholu Fitz Roye. Akorát se některé věci za ty roky změnily: naše stáří, bezpečnostní situace, mně přibyly nějaké děti a samozřejmě „jsme mnohem zodpovědnější“.
Hora, kde kromě Vás není nikdo. Cesta, kterou si musíte najít sami. Zážitek, který se Vám vryje do paměti na celý život. Tak nějak bych charakterizoval náš výstup na Noshaq - nejvyšší horu Afghánistánu.
„Ahoj Lucassi,” pozdraví Achilles veselým úsměvem Luccase. „Kdes byl o Velikonocích? Prej hotové saturnálie se konaly v lesích v Horní Suché. Bakhantky to slušně rozjely.”
Rock Point Mistrovství ČR v boulderingu 2016 ve Slaném. Novými mistry jsou Martin Stráník a Veronika Šimková se čtyřmi a třemi topy. Vítězové ČP Martin Stráník a Eliška Vlčková.
Když se řekne bouldering v Indii, většina z nás si představí Hampi. Sever Indie ovšem nabízí neméně atraktivní lokalitu s parádní žulou, nádhernými výhledy na okolní hory a řekl bych, že i s lepšími klimatickými podmínkami. A nejsou tam pavouci/hadi a tyhle srandy:)
Obsáhlý rozhovor s Adamem Ondrou o Mistrovství světa v lezení v Paříži, kde minulý víkend vyhrál zlato v obtížnosti a stříbro v bouldrech, vyšel včera v rámci Přelezů týdne na boulder.cz a nyní ho přinášíme zde na Lezci.
Honza je jediný český lezec, který má licenci hlavního stavěče IFSC. Letos vedl tým stavěčů pro závod MS v lezení na obtížnost, a cesty pro závodníky postavili opět výborně jak pro lezce, tak i diváky. V Čechách je také předsedou komise alpinismu ČHS a školí oficiální české stavěče cest. V juniorské reprezentaci byl v roce 2001 mezi prvními třemi českými medailisty na MSJ. Loni získal s Dušanem Janákem v anketách Výstupy roku čestné uznání a Horolezec roku 3. místo za volný přelez cesty Bellavista 8c na Čimu Ovest v Dolomitech.
Jan Zbranek v 1. kvalifikační cestě na EPJ 2003 ve Slovinské Kranji, kategorie A
foto Pavel Rajf, archiv Lezec.cz
Ahoj Honzo, jak se to vlastně přihodí, že se člověk dostane ke stavění cest u IFSC?
Tak u mě to byla trošku náhoda, protože já jsem se rozhodl ve dvaceti rokách odjet na Zéland a do Austrálie a neuměl jsem anglicky. Takže i když jsem toužil po spoustě jiných prací, tak na mě zbylo vždycky jenom takový to stavění cest a umývání chytů. Takže jsem začal stavět cesty.
Jsou tam nějaké stěny, kde.. ?
No já už jsem stavěl předtím i v Česku, takže jsem si ty stěny jakoby vygůgloval a veliká stěna je třeba v Aucklandu na Zélandu, kde jsme šest týdnů pracovali, a pak jsem zůstal pět let přímo v Sydney na největší stěně vlastně v Austrálii, tam jsem pracoval.
Jaké je to stavět mistrovství světa a jak ses k tomu dostal. Jak si rozdělujete závody s ostatními stavěči?
Hlavní stavěči pro IFSC mají vždycky sraz jednou za rok a vždycky vyjde kalendář závodů světových pohárů a dalších akcí, které pořádá IFSC. Na poradě se rozděluje, kdo bude stavět co, my si tam napíšeme ty svěťáky, ať už je to na obtížnost nebo svěťák v bouldru a podle čísílek, jakoby podle priorit, třeba od jedničky do devatenáctky, a tam kde by si hodně chtěl jet nebo kde máš zrovna čas, tak si dáš tu jedničku, a kde fakt nechceš jet, si dáš devatenáctku, a oni si to pak jako vezmou a vyhodnotí, co by bylo asi nejlepší, dají dohromady nějak týmy spolu, s námi se o tom potom pobaví. Na mistrovství světa jsem byl jako hlavní stavěč poprvé letos.
To nerozhodujete vy, jako stavěči? Kdo tedy?
Úplně ne, je to trošku překvapení, kam nás pošlou. Vždycky to rozhoduje Jérome Meyer, sport manažer IFSC (mimo jiné francouzský několikanásobný vítěz SP,...) s Adamem Pustelnikem (vynikající polský stavěč), který je mluvčí nás stavěčů, a musí to schválit výkonný výbor IFSC, a ten navrhuje třeba mistrovství světa.
Jérome Meyer (FRA) a poslední kvalifikační boulder, celkově pak 4. místo (Mezinárodním mistrovství v boulderingu - "Ukrainka" v Kyjevu 2006)
foto Jan Zbranek, archiv Lezec.cz
Co tě nejvíc bolí po stavění cest?
To záleží třeba, když jedeme hodně závodů za sebou, tak vždycky nejvíc trpí kůže. Protože my všechno pořád zkoušíme, a ta kůže jde rychle do háje a většinou dostáváme nové chyty, které jsou ještě ostré, neomágované a neohlazené, takže jsme první, kdo je oleze. Té kůže tam necháš hodně.
Co třeba záda, nebo svaly a podobně?
Většinou stavíme hodně z plošiny, takže to je v pohodě. Každý závod je jiný, třeba když stavíš venku, tak je hodně třeba zima, stavíš hodně v noci, i občas třeba prší a fouká. Zase když jsme teďka stavěli v hale, tak tam jsme byli týden zavřený a byla tam vlastně skoro tma, takže člověk má takovou tu depku, už to potom na něho začíná dolíhat. Takový to že jsme vyšli po týdnu ven a viděli jsme světlo a byli jsme úplně jak krtci.
Co je nejdůležitější, když chceš nějakou cestu stavět. Vymyslíš to na fleku, nebo si to nějak připravíš dopředu?
To strašně záleží na zákazníkovi, když je to třeba jenom nějaká stěnka, je to komerční stavění, tak máš jasný instrukce, kolikátka to má být a pro koho to je, a hodně podobný je to i na tom svěťáku. Zhruba víš tu obtížnost, ale pak je hrozně důležitý charakter a styl té cesty. A počet kroků a sklon té stěny a chyty, které dostaneš, a taky jestli je to třeba závod jako mistrovství světa, nebo jestli je to třeba svěťák, kterej má určitej charakter, třeba Kranj (ve Slovinsku) má svým způsobem spoustu let danej charakter a ty se ho snažíš moc neměnit, protože to je to, na co se lidi v Kranji těší. A tak se snažíme jakoby přizpůsobit. Každej závod má svého organizátora, který má určitou vizi. Někdo chce hodně topů, někdo to chce mít spíš těžký.
Jan Zbranek čistí závodní cestu na MS 2016 v Paříži
foto Lukáš Bíba
Rozdíl mezi pohárem a mistrovstvím, když se staví?
Svěťák je skvělej v tom, že můžeš hodně experimentovat. Že je to takový jeden z mnoha závodů. Je to takový jako že můžeš něco vyzkoušet a je to takový jako … ty ten styl můžeš hodně vyhrotit jedním směrem. A není to takovej problém.
Kdežto u mistrovství světa musíš dávat pozor, protože je to ten nejdůležitější závod v sezóně a měl by zahrnovat moderní prvky a trendy ze všech částí. Nemělo by to být jenom jednostranný, nemělo by to být jenom po lištách, nemělo by to být jenom po madlech, mělo by to být kousek od všeho, aby vyhrál ten opravdu nejlepší lezec na světě.
Neměl by tam být takovej ten efekt náhody. Že někomu něco sedne. Kdežto u toho svěťáku třeba někomu něco sedne a zrovna vyhraje, tak je to občas i hezký, seriál poháru je napínavější. Kdežto na mistrovství světa by bylo fajn, kdyby ten nejlepší lezec na světě vyhrál a o to se tam snažíme.
A rozdíl mezi kontinentálními a světovými závody (třeba MS, ME), obtížnost, nebo vůbec? A co chlapi a ženský? Jsou cesty pro holky jen o fous lehčí a techničtější, nebo je to jiná alchymie?
U lezení s lanem to třeba v Evropě zase takový rozdíl není. To spíš třeba když jsme stavěli Oceania Cup, tam se to se svěťákem moc srovnávat nedá.
No a postavit holčičí cesty je vždycky docela oříšek. Buď si stavěč zvolí charakter cesty, kde se nemusí moc riskovat, a holky lezou pomalu a v lifestreamu to nikoho nebaví, nebo stavěč zariskuje, postaví cestu podobně jako pro chlapy a holky mu spadnou všechny v jednom kroku. Jinak obtížnost hodně závisí právě na charakteru cesty.
Jan Zbranek nahazuje chyty pro ženskou finálovku na Rock Point MČR ve Slaném (9/2016)
foto Marťan
Na MČR ve Slaném jsi stavěl bouldry, u svěťáků se jim vyhýbáš?
V Austrálii jsem stavěl bouldry docela hodně, ale při stavění jednoho závodu jsem si roztrhl kloubní pouzdro v rameni. Tak jsem musel na operaci a rameno jsem musel trochu šetřit. Lano mě teď o trošku víc baví. Jsou stavěči, kterým to nevadí střídat, ale já si myslím, že je to tím, že mají pořád ještě víc zkušeností.
A jak je to vlastně s cestami na rychlost. Říkal jsi že stavíte obtížnost a bouldering, ale co vím, tak na standardní cesty na rychlost jsou přísný normy na šablony. Asi to nedělají hlavní stavěči, někdo se na to specializuje? Prý snad mají i chyty s čárovými kódy a na závodní stěně je kontrolují čtečkou :)
No já jsem do tajů stavění rychlostní cesty nikdy nějak moc netoužil proniknout. Když organizátor potřebuje pomoc, tak to tam našroubujem, ale u velkých závodů to má většinou na starosti někdo z dobrovolníků.
Víš o někom z českých kluků, kteří také uvažují o licenci stavěče u IFSC? Má někdo takový sen, nebo je u nás někdo tak dobrej, že si myslíš, že by do toho měl jít? Nebo to nikomu nedoporučuješ? Ale to asi ne, myslím, že tě to baví ;)
V Česku jsou skvělí stavěči. I komerční i ti na závody. Hodně teď stavíme třeba s Jendou Šolcem a myslím, že třeba jeho by to mohlo bavit. Myslím, že to hodně závisí i na tom, jestli se třeba povede mít u nás pravidelně svěťák, to by určitě byla velká motivace.
Jan Zbranek a Honza Šolc sledují jak se finalisté perou s jejich bouldry na finále závodu Rock Point ČP ve Slaném (9/2015)
foto Marťan
To máme práci. A co skály, jedeš někam?
Po mistrovství v boulderingu ve Slaném jsme odjeli na Sardinii na tři týdny s rodinkou. Lezení a trošku si odpočinout, moře, relax. Hrozně dlouho jsem neměl dovolenou, tak konečně teď.
Jak to všechno stíháš, stavění, organizace domácí stěny, skály?
Domácí stěnu mám na Smíchově a druhou vlastně ještě teď v Imstu. Občas se dostanu na skály a jsem hrozně moc rád. Mladíci vlastně z té reprezentace mladých alpinistů mě vytáhnou, že s nima jet musím. Takže letos jsme se třeba podívali i do Chamonix, kde to bylo moc hezký a plánujeme další výlet.
Takže ven tě někdo musí vytáhnout?
Já to spíš někomu slíbím. A když to slíbím, snažím se to splnit a občas se mi to povede.
Pavel "Bača" Vrtík a Jan Zbranek
na valné hromadě ČHS 3/2014
foto Marťan, archiv Lezec.cz
předávání ocenění za Výstupy roku 2015
foto Standa Holec, archiv Lezec.cz
Nějaká pěkná cesta v poslední době?
Já mám takovou vysněnou cestu, kterou bych si chtěl zkusit, a né třeba ani vylézt v kuse, to je Dreamcatcher (ve Squamishi v Kanadě) od Chrise Sharmy, devětáčko (5.14d), a mě se líbí. Mě se líbí vizuálně, já jsem na takovej ten minimalistickej styl.
Už jsi jí viděl, byl jsi pod ní?
Ne, ne. Viděl jsem video a mluvil jsem o ní s klukama co jí lezli a myslím si, že by to bylo super.
A kdy na ní pojedeš?
Příští rok bych se chtěl podívat do Kanady i pracovně, mají tam takovou jednu hezkou stěnu, tak bych to třeba spojil. Uvidíme.
Co prvovýstupy?
Letos se nám povedly dvě pěkný cesty, jedna s Alešákem v Ádru na Starostovou a druhá se Šatavisem doma na Klokočkách. Teď mě ta Sardinie hodně motivovala.
Trošku to rozvedeš? Nebo něco tajnýho? A jak to dáváš odspoda, kdo z vás vrtá kruhy, co morál?
No já jsem děsnej posera :) ale učím se. Mám štěstí, že se vždycky najdou trpěliví kamarádi co mě vezmou na lano.
převisy v cestě Hotel Supramonte 8b v kaňonu Gorropu na Sardinii (7/2016)
foto Marťan
A jak je na Sardinii? Která oblast se vám líbila nejvíc a kde jinde kromě lezení?
Nám se na konci dubna narodil Adámek, tak jsme hledali nějaký místo na trošku lezení a hodně dovolené. Líbilo se nám okolo Cala Gonone. Jsou tam úplně parádní pláže a Millenium cave a Hotel Supramonte mě lezením strašně příjemně překvapily, určitě se tam ještě chceme příští rok vrátit.
Díky moc za rozhovor
Fotogalerie
Jan Zbranek čistí závodní cestu na MS 2016 v Paříži
foto Lukáš Bíba
Jan Zbranek čistí závodní cestu na MS 2016 v Paříži
foto Lukáš Bíba
Jan Zbranek čistí závodní cestu na MS 2016 v Paříži
foto Lukáš Bíba
Jan Zbranek připravuje cesty na finále MČR v boulderingu 2016
foto Lukáš Bíba
Jan Zbranek připravuje cesty na finále MČR v boulderingu 2016
foto Lukáš Bíba
Jan Zbranek připravuje cesty na finále MČR v boulderingu 2016
foto Lukáš Bíba
Jan Zbranek připravuje cesty na finále MČR v boulderingu 2016
foto Lukáš Bíba