My lezci milujeme fotografie z lezení, plakáty, kalendáře a diapozitivy. Sedíce nad magazíny a průvodci zpocenýma rukama obracíme listy a prohlížíme fotky, na kterých je zobrazena cesta, kterou jsme lezli nebo o jejímž přelezení sníme. Lezení je prostě to, co milujeme. A co milujeme, chceme mít zdokumentováno na fotografii.
Severní stěna Grand Zebru (skupina Ortler), výstup Ertl/Brehm
Ve středu 7. června vyrážíme po počasových odkladech se skupinou freeriderů (Tomáš, David) směr jihotyrolský Sulden za naším dlouho plánovaným výstupem v severní stěně Konigspitze (Grand Zebru – 3851 m).
My lezci milujeme fotografie z lezení, plakáty, kalendáře a diapozitivy. Sedíce nad magazíny a průvodci zpocenýma rukama obracíme listy a prohlížíme fotky, na kterých je zobrazena cesta, kterou jsme lezli nebo o jejímž přelezení sníme. Lezení je prostě to, co milujeme. A co milujeme, chceme mít zdokumentováno na fotografii.
A právě proto bychom vám rádi v tomto seriálu dali pár rad, které by vám mohly pomoci k lepšímu výsledku. A když se fotografie podaří, proč ji neopublikovat na webu – třeba Lezci.cz.
S možnostmi, které dnešní doba nabízí, podléháme touze sami fotit. Utrhnout trochu té krásy, kterou nacházíme venku a přinést si ji a uschovat pro šedivější dny. Naše fotky plné vzpomínek jsou pak pokladem, který nám připomene naše cesty za vertikálami.
Focení je však nejen velká zábava, ale i náročné řemeslo.
Troufnete si své výtvory publikovat, vytisknout a dát přátelům či ukázat na webu?
Že ne? Vždyť jich máte jistě doma plné album! Máte, ale jakých?
Tohle přece bylo převislé a na tvé fotografii to vypadá jako ukloněná plotna.
Co je to za stín v rohu, palec nebo krytka objektivu?
Kdo jsou ti lidé, kterým není vidět do tváře a do jakého asi chytu šahá lezec, jehož ruku již nemáš v záběru?
Jak často jsou fotky trochu zklamáním, buď tmavé či příliš světlé?
To vše bývají smutná konstatování nad ne příliš vydařenými snímky, které přineseme plni očekávání ze skal.
Aby k tomu docházelo co nejméně, pokusil jsem se sepsat něco pravidel a rad, která považuji za důležitá.
A zesumarizoval jsem nejčastější pochybení, na základě nejčastěji se objevujících chyb sestavit několik pravidel pro správnou lezeckou fotografii.
Analog nebo digitál ?
Nejdříve bychom asi mohli začít takovým mini přehledem s čím na skály nebo do hor. Zjednodušeně by se dalo říct, že s čímkoli. Důležité je však vědět, co náš fotoaparát dokáže a to po něm požadovat.
Mnoho lidí preferuje plně automatizované kompakty, kde stačí jen mačkat.
Mé doporučení je: ideální na momenty z lezeckého zájezdu, portrét.
Další možností je kompakt s manuálním režimem nebo prioritní automatikou. V dnešní době – hlavně digitálních fotoaparátů, je mnoho modelů, které se hodí už na „vážné“ lezecké fotografování.
Mé doporučení: ideální pro všechny, kdo se fotografování chtějí alespoň částečně věnovat a nechtějí investovat do drahého vybavení.
A nakonec zrcadlovka s výměnnými objektivy.
Mé doporučení: fotoaparát pro ty, kteří se nebojí pár kilogramu v baťohu navíc a nelitují času, který fotografii věnovali.
Jen velmi stručně, neboť zřejmě každý má jasno, která z těchto odlišných metod, podotýkám metod vedoucích ke stejnému cíli – dobré fotografii, je právě pro něj ta pravá. Pro ty, kteří ještě neopustili klasickou fotografii a nepřešli přímo na digitální fotografii nechť se nenechají odradit zdlouhavým postupem při skenování. Je to metoda poměrně pracná, avšak přináší velmi dobré výsledky a o ty přece jde. Z vlastní zkušenosti bych upřednostnil skenování negativů nebo diapozitivů před fotografiemi. Samozřejmě že záleží na kvalitě skeneru, ale to bych nechal na jiný článek, jelikož je to téma velmi rozsáhlé.
Jakmile je jednou fotografie zdigitalizovaná, můžete ji upravit v některém z grafických programů.
A pak již nic nebrání tomu, abyste ji například poslali třeba na Lezce.
Když se budeme bavit o digitálních fotoaparátech, vývoj čipu jde velmi rychle kupředu, takže již dnes je mnoho modelů (převážně profesionálních), které přinášejí obraz srovnatelný s klasickým negativem. Samozřejmě i zde platí – co člověk to názor, proto bych tuto kapitolu nerozpitvával.
Proto se podívejme na výhody a nevýhody digitální techniky. Obrovskou výhodou digitálu je, že po počáteční investici je focení velmi levné a zpracování snímku velmi rychlé. Snímek, který se vám povedl expozičně, ale udělali jste chybu při nastavení clony, je možno v počítači upravit a tím zachránit.
Mají také samozřejmě nějakou tu nevýhodu. Nejčastěji proklínané je zpoždění mezi stisknutím spouště a skutečně zaznamenaným snímkem. Přestože se s tím dá naučit pracovat a řada modernějších přístrojů již prodlevu minimalizuje, často ani předvídavost a zkušenost nepomůže a řada fotek pak zůstává pokažených. Zde se dá uplatnit jedna z výhod. Pokud má váš fotoaparát sekvenční fotografování, nebojte se ho použít. Je důležité začít exponovat dříve než lezec udělá daný krok. Potom máte šanci, že zachytíte lezce v té správné pozici. Po fotografování si celou sekvenci můžete prohlédnout a pokud se vám záběr nepodařil, celou proceduru opakujte (pokud s tím lezec souhlasí). Nezapomeňte však začít exponovat o zlomek sekundy dříve, nebo později.
Foť dynamiku lezení se vším všudy, snaž se dostat do snímku všechnu tu sveřepou touhu dostat se na vrchol. Zachyť soustředění se na chystaný pohyb, napětí a strach, úsilí zaťatých svalů a semknutých rtů. Snaž se dostat lezcovu tvář do snímku, jedno jestli hledícího vzhůru či do strany. Receptem je být nad ním. Moje nejoblíbenější pozice je na hraně skály, pokud nahoře vybíhá ve věžičky, je to ideální. Věžičky mi umožní se dostat nejen nad lezoucího, ale i trochu šikmo do strany. Tento úhel dodá skále strmosti. Pokud jsou stěny vyšší, je dobré, aby tvůj aparát disponoval také funkcí zoom, myslím si že s trojnásobným zoomem již může plně pokrýt nároky pro amatérskou lezeckou fotografii. Při zoomování ale pozor!!!
Je jedna věc, na kterou se často zapomíná.
Při práci se zoomem je totiž důležitý čas závěrky. Pokud pracujete s objektivem, který má třeba ohniskovou vzdálenost 200 milimetrů, nesmí být čas závěrky delší než 1/200 sekundy. Pokud použijete delší čas, třeba 1/60, může se vám stát, že bude snímek rozmazaný.
Pokud vám světelné podmínky nedovolí použít kratší čas, je nutno použít stativ. Řešením je také vyšší citlivost filmu.
Když to nejde jinak a musíte fotit ze země.
Zdenek Lank soustředění a touha dostat se na vrchol
Trik jak předejít tomu, aby jinak kolmá stěna nevypadala jako položená plotna, je fotit více ze strany. Orientujte se podle věcí, které visí přirozeně kolmo dolů – třeba expresky a podle toho srovnejte záběr.
Ze zkušenosti odhadni, co fotografovaný objekt bude dělat. Kam dosáhne, kde se bude držet, kdy bude cvakat, kam zvedne nohu, kde bude bojovat o holej.
Číhej jako sup, při tom se ale vyhni záběrům, kdy lezec stojí neforemně a není mu vidět do tváře. Pokud má lezec cestu nacvičenou a jde na RP, není špatné se ho zeptat na jednotlivé kroky. Podle sekvence pohybů se dá snadno vypozorovat, kdy a kam se lezec bude nejčastěji dívat.
Zaber i zajímavé struktury
Snaž se o kompozici diagonálního členění. Převislá nebo kolmá skála focená zboku téměř vždy vypadá dobře, protože diagonálně člení snímek. Před fotografováním si dobře prohlédni skálu a zakomponuj do záběru případnou zajímavou skalní strukturu.
Stíny, mohou vytvořit zajímavou atmosféru. Hledej zajímavé úhly, využij výhled z jeskyně, průhled skalním oknem.
Nejlepší fotografie jsou ty, které obsahují všechny tyto elementy současně.
Záleží ještě na mnoha dalších věcech, fotografie by měly být zaostřeny přinejmenším na lezcovu tvář a měly by být dobře exponovány. Jedna z největších chyb je, když zabereš příliš mnoho nebe. To způsobí, že tvůj aparát určí expoziční dobu ze světlého nebe a výsledkem je tmavý lezec. To nevadí, pokud fotíš siluetu lezce.
Pokud nevíš jak kompenzovat expozici pro příliš mnoho nebe v záběru, drž se jednoduchého pravidla, zaber nebe tak, aby ho na snímku byla jen jedna pětina veškeré plochy.
Pravidlo kdy
Nikdy nefoť během lezení, je to nejen nebezpečné, ale takové foto většinou za moc nestojí, proto pokud jedeš na skály ve dvou, s největší pravděpodobností si nepřivezeš mnoho svých či partnerových fotografií. To ti ale nebrání ve chvílích, kdy se odpoutáš od lezení, udělat záběry ostatních lezců. Neboj se jich, většina lezců se nechá fotit.
Nejlepší fotky jsou obyčejně zachyceny při jasných dnech s mírným oparem ve vzduchu, který pomáhá změkčit ostré stíny.
Pro fotografování je nejlepší měkké ranní nebo podvečerní světlo. Naopak pokud je zataženo, je lépe se smířit s tím, že snímky nebudou nic moc a spíš se soustřeď na focení detailů lezců, než na záběry z větší dálky. Pomoc si můžeš také bleskem,
Milan Benian - Hradisko - práce s bleskem vyžaduje zkušenosti
ale to vyžaduje již jistou zkušenost. Nejjednodušším způsobem, jak nafotit pěkné lezecké snímky, je vyrazit si za boulderingem. Tam si vždy můžeš najít správný uhel, poodstoupit a nebo se vyškrábat na vrchol boulderu.
Je jen mýtus, že špičkoví fotografové vyrážejí za focením jen se špičkovými lezci. Dobrá lezecká fotografie se dá udělat i se začínajícím lezcem.
Ale fotka je jedna velká iluze, je možné nafotit zajímavě i lehký climb a naopak vytvořit nic moc fotky v těch nejlepších podmínkách.
Většinu mých fotografií jsem udělal s mými přáteli.
Když fotíš někoho cizího, zeptej se a buď slušný.
Nakonec, prohlédni si lezecké snímky profesionálů, které se ti líbí. Snaž se povšimnout toho, co je dělá výjimečné.
Možná, že v nich objevíš některé z pravidel, o kterých jsem hovořil.
I když ? ..... někdy je naopak dobré vzepřít se pravidlům.