Tentokrát ale bylo všechno úplně jinak. V našem průvodci byla všeho všudy jediná oblast, kde sice byla fůra krásnejch cest, ale vzhledem k dost špatnému počasí, které zrovna v polovině ledna zavládlo byla pro nás Tamadaba nepoužitelná.
Pro informaci těm, kdo budou mít větší štěstí než my, nachází se Tamadaba na severozápadě ostrova v nadmořské výšce asi 1200m těsně pod temenem kopce, je obrácená k moři a leží v krásném borovicovém porostu. Je tam asi 350 cest všemožné obtížnosti od lehkých až po 7c+. Bližší informace o oblasti lze sehnat v Las Palmas v horolezeckém obchodě s názvem Perojo který je v ulici stejného jména a najdete ho lehce . Tam vám na požádání vykopírují všechno co o oblasti mají.
Vzhledem k poloze skal se tam leze asi hlavně v teplejším období, než jsme tam byli my. Zažili jsme tam déšť, mlhu, vítr, na stromech povlávaly lišejníky nebo co to bylo a nakonec tam napadlo asi 10 cm sněhu.To nám úplně stačilo a začali jsme hledat pohostinnější místa. Přijeli jsme se přece ohřát a ne si uhnat zápal plic.
Gran Canaria
Tato úvaha se sice zdála zcela logická,ale její převedení do praxe se ukázalo dost problematické.Po zkušenostech z Tenerife jsme se začali pídit po turistických centrech, kde by se dalo k lezení něco zjistit. Touto beznadějnou činností jsme strávili 3 dny a nic! Kdybychom chtěli safari na velbloudech to ano ale lezení? Koukali na nás jako bysme odněkud spadli přímo na hlavu. Nakonec zaúřadovala náhoda. Věděli jsme že kolem vesnice Acayata by se snad mělo někde lézt a tak když jsme jeli kolem nějakých skal v jejím okolí, visela jsem z okna a tu se náhle cosi ve slunci zalesklo a ejhle on borhák. Nakonec jsme na tom místě strávili pěkné odpoledne. Je to plácek s bivakem a vede tam pár jednodélkových cest. Kolem jsou pak delší cesty 2 – 3 délky a jejich popis seženete ve vesnici v baru „Casa Mello“, kde je kniha se schematy.
Gran canaria - skály sopečného původu
Další místo které stojí za návštěvu je Roque Nublo. Je to monumentální skalní útvar, který se stal oprávněně symbolem celé Gran Canarie. Jsou to vlastně dvě skalní věže. Ta větší je vysoká asi 60 metrů a vedou na ní delší cesty. Vedle je trojúhelníková skalní deska, vysoká tak 20 m a na ní vede asi 12 cest. Nejtěžší z nich „Metalica“ za 7b .
Dostanete se tam z parkovište asi 3 km nad Acayatou asi po 30 minutách pohodlné chůze do kopečka po slušné pěšině kolem zajímavého skalního útvaru. Jmenuje se Mnich a opravdu vypadá jako klečící, modlící se postava.
Roque Nublo
Všechny dosud popisované oblasti jsou dost vysoko a daleko od pobřeží. Silnice na ostrově jsou opravdu hodně klikaté. Tak hodně, že v prvních dnech, než si člověk přivykne se může dělat šoufl i řidiči. Takže ačkoli byly skály vzdáleny 50 km trvala cesta dost dlouho. Měli jsme s sebou naši tříletou dceru která po 10 kilometrech jízdy tímto terénem začala ihned vyhrožovat, že bude blinkat, čůrat atd. Mnohokrát jsme prokleli ten idiotský nápad být hodní rodiče a vzít ji s sebou. A to až do chvíle, kdy při jedné z takto vynucených přestávek stojím nad hlubokým kaňonem na plácku trávy, ve vzduchu držím dítě se staženejma kalhotama a jak tak koukám dolů na slibné stěny, najednou zařvu „ hele Bobe že je támhleto maglajz „.A byl. A tak jsme objevili Fatagu.
Fataga
Fataga přístup
Tahle oblast se nám líbila z celého ostrova nejvíc. Je to kaňon který je v nejužším místě přehrazen hrází.První cesty začínají těsně vedle hráze takže se leze přímo pod přehradou a po tělese hráze vede po schodech velmi pohodlný přístup ke skalám. Naše prvotní euforie trochu ochladla, když jsme zjistili, že nikde není nic napsáno, žádná klasifikace, jenom tu a tam osamocenej název a nikde ani človíčka. Po bližší prohlídce jsme zjistili, že cest je určitě alespoň 50 a vypadá to, že nové stále vznikají, protože na konci jsme našli rozdělanou cestu a nějaké pomocné žebříčky, karimatky atd. Štěstí se na nás usmálo druhý den, kdy jsme tam potkali nějaké místní kluky.Snažili jsme se od nich dozvědět nějaké informace hlavně klasifkace nebo názvy. Zpočátku to ale vypadalo, že nám vůbec nic neřeknou, všelijak se kroutili, že nevědí a moc to tam neznají. My se ale nedali odradit tak blízko od cíle. Hučeli jsme do nich tak dlouho, až nakonec vyměkli , obešli to s námi a oklasifikovali naši primitivní malůvku, kterou jsme za tím účelem narychlo vyrobili. Nakonec jsme dokonce pojali podezření, že jeden z nich byl možná pachatel některých cest, protože se vyptával, jak se nám líbila ta nebo ona a když jsme chválili spokojeně se pýřil. Některé názvy jsme opsali ze skály a zbývající cesty uvádíme pod čísly. Pokud se někomu z vás podaří získat nějaké další informace k téhle nové a rozvíjející se oblasti, budeme rádi, když se s námi o ně podělíte.
Fataga schema
Cesta Marylin 7a+, Fataga
Na poslední dva dny nám místní ještě poradili místo, které jsme měli celou dobu přímo za zády. Je to 5 km od Maspalomas a dá se tam lézt i za horšího počasí. Jsou tam lehké cesty , ale i 7a a 7b. Dostanete se tam ze silnice z Maspalomas směrem na Fatagu. Hned na konci města sjedete doleva směrem ke kamenolomu, ten objedete zprava a po 1,5km uvidíte vlevo za vyschlým korytem sklaní stěnu s cestama.
Maspalomas schema č.1
Maspalomas schema č.2
Na Gran Canarii se nám líbilo a jestli se tam vypravíte, snad se tam bude líbit i vám.